Nejste přihlášen/a.
Dobré ráno všem.
Je to tak, že moje rodina se mi neozývá během roku (maximálně kvůli tomu, že mám poštu), ale jinak mi prostě nikdo nezavolá a nezeptá se třeba jak se mi daří ve škole atd.. Prostě žádnej náznak toho, že by chtěli nějakej kontakt. Ale pak mě jednou za rok pozvou k sobě a nezapomenou mi vynadat jak je strašně málo navštěvuju a jak se vůbec neozývám. Vzhledem k tomu, že jsem měla sociální fobii, tak se s nima necítím moc uvolněně a stydím se a je mi s nima nepříjemně (Říkám, že jsem jí měla, protože už jsem v pořádku a nedělá mi problém mluvit s lidmi, jen u té rodiny se to prý doléčuje nejhůř).
Strašně mě to mrzí, že to takhle je. Ale opravdu se mi nechce ani trochu za nimi na návštěvu, když vím, že zase dostanu vynadáno. Chtěla bych podotknout, že moje vzdálená teta (dřív jsme spolu měli velice blízký vztah) , které se to hlavně týká, mi nepopřeje ani k narozeninám. Ná Vánoce jsem jí a dalším příbuzným dovezla dárky a oni mi nedali absolutně nic. (symbolická drobnost by mi stačila bohatě) Mimochodem když jim řeknu, že se mi taky neozvali tak říkají, že neměli čas a kredit, což je podle mě směšná výmluva.
Chtěla bych s nimi mít zase hezký vztah, ale nevím jestli o to stojí, protože jejich chování mi nasvědčuje, že ne.
Napadá vás někoho co dělat, abych si s nimi vylepšila vztah? Máte někdo něco podobného? Ráda si poslechnu příběhy ostatních. Jak často se ozýváte rodině mámě, tátovi,sourozencům, prarodičům a vzdálenějším příbuzným?
Dobré ráno, Radko!
Jsem ráda, že se vám ulevilo a svou sociální fobii zvládáte, musela jste na sobě hodně zapracovat a to chtělo kus odvahy, klobouk dolů.
Patrně během trvání fobie došlo k částečnému odcizení některých příbuzných. Život jde rychle a když s vám ztratili kontakt, teď se to bude trochu déle navazovat.
Jsou též lidé, kteří nikdy nevolají a pod heslem nejlepší obrana je útok, vám začnou vyčítat totéž. Stává se to. A je to i dost časté.
Bohužel, tohle nezměníte. Nezměníte je a můžete se tím jen trápit, případně se urazit a přerušit či ukončit kontakt, nebo je vzít takové, jací jsou, nečekat od nich nic a prostě s nimi být tak často, jak vy sama chcete. Toužíte po tetě, která nevolá? Radím vykašlat se na její laxnost a prostě kontakt iniciovat sama.
Jak je vidět, i ona vás ráda vidí a užíváte si vzájemnou přítomnost, která je důležítější, než to, jestli si vzpomněla nebo nevzpomněla s dárkem. Možná, že i tohle se zlepší, až se vztahy zase navážou, možná ne, ale podstatné je to, jak se s ní cítíte a že o ni stojíte. Podle toho, co píšete, i ona vás má ráda a stojí o vás. Dárky bych hodila za hlavu a její nadávání taky, je to možná jen ventil jejího vlastního špatného svědomí.
Možná i teta stárne a je ponořena víc do svého světa. Využijte její přítomnosti, dokud tu je a buďte s ní tak často a tak ráda, jak je vám to milé. Nějaké dárky a to, kdo komu volá a ozval se nebo ne, bych hodila za hlavu, užívala si, že mám spřízněnou duši a měla ji ráda takovou, jaká je a nečekala vůbec nic. Je to velice osvobozující, mít ráda bezpodmínečnou láskou bez potřeby stále své milované objekty vylepšovat a předělávat a čekat od nich změnu, ale vím, že k tomu musíte dozrát. Někomu se to nepodaří nikdy.
Dobré ráno,
děkuji za skvělou odpověď, musím říct, že jsem nečekala, že se toho někdo takhle zodpovědně ujme a odpoví mi.
Ona je to poměrně mladá teta má přes 45let, takže zatím snad neuniká do svého světa.
My v rodině celkově opravdu nemáme moc dobré vztahy a moc nejsme nikdo v kontaktu, ale snad to napravím. Mám jednu možná hloupou otázku, ale zajímalo by mě jak často mám volat příbuzným? (když jsem se doteď absolutně neozývala, tak aby jim to nebylo divný a tak..)
Pokud sama cítíte, že vám kontakt s nimi chybí- zavolejte jim . Možná si kladou oni tu samou otázku...mám jí zavolat nebo ne? Poznáte sama nejlépe zda se vaše vztahy zlepší a pak si můžete volat tak často, jak sama budete chtít.Někdy stačí jen pár slov ,slyšet toho druhého a říct si navzájem pěkné slovo...
Dobrý den. Radko, pokud nefungují vztahy v rodině rovna nejlépe, je jasné, že to člověka mrzí. Důležité je, že Vy se to chcete pokusit změnit. Tak se nebojte udělat první krok a navázat komunikaci. Je možné, že na to druzí čekají, až Vy sama projevíte více snahy a zájmu. Píšete, že s tetou jste měla dříve velice blízký vztah. Já osobně se domnívám, že pokud jste si neudělaly nic zlého, jen se trochu odcizily, není třeba se obávat občas zavolat, poptat se na zdraví a jak se má...Jak často, to už je na Vašem uvážení, budete vidět, zda je zájem i na druhé straně a zda má rodina zájem si s Vámi popovídat. Třeba to vyjde a dočkáte se toho, že jednou zavoláte Vy, podruhé teta, či někdo z rodiny. Důležité je, projevit zájem a snahu být s rodinou v kontaktu. Když se nesetkáte se snahou i na druhé straně, budete alespoň vědět, že Vy jste se snažila a udělala proto něco..Ono to chce lecos i překousnout a brát prostě lidi takové jací jsou. To, že se Vám sami neozvou, nepopřejí, nedají dárek, jistě zamrzí, ale důležité je jak se chováte Vy. Protože to změnit můžete. Chování druhých však ne. Ale rodina jsou naši nejbližší, patří k nám a my zase k nim. Takže pokud nejsou ty vztahy až natolik rozvrácené, byla by škoda neudržovat kontakt a nezajímat se o sebe navzájem. Zkuste tedy navázat častější komunikaci s ostatními jako první.
Dobrý den, Radko.
Z dotazu je zřejmé, nebo to alespoň na mě tak působí, že rodina o vaši pozornost ani moc nestojí. Možná vás i trochu využívá ve svůj prospěch. Podivné je, že vám ještě vynadá...
Myslím, že není jiné rady, než že musí chtít komunikovat obě strany. To samé platí o dávání dárků, není možné, aby jeden dával a druhý jenom bral, to nemá logiku.
Určitě by vám pomohla diskuze na toto téma, kdybyste příbuzným řekla, jak si jejich návštěvy představujete, a vše na rovinu. Je to bolestné, ale prospěje to. Pozvěte je také k sobě domů, nemusíte jezdit jenom vy k nim. Měli by také přijet a návštěvu oplatit - a samozřejmě vám také něco přivést.
Výmluvy typu, že nemají čas a nebo nemají kredit nemají opravdu opodstatnění. Marně přemýšlím, na koho jiného by si měl člověk najít více času než na své příbuzné, na svoji krev? Ke kreditu, spousta lidí má dnes paušál, takže pak mohou hovořit, jak dlouho chtějí a platí tak jako tak. Pokud nemají, existují dnes aplikace, kde lze volat i úplně zadarmo, přes mobil, počítač, dokonce se můžete i vidět, máte li kameru.
zkusil bych se k příbuzným zachovat tak, jako se chovají oni ke mně, to znamená na návštěvu bych k nim nejel (když bych věděl, že je to spíš obtěžuje a že mi ještě vynadají) a dárek bych jim také nepřivezl. je to smutné, ale to už je lepší si najít nějakého kamaráda nebo kamarádku, se kterým budete mít lepší vztahy. Ne nadarmo se říká, že cizí jsou lepší než vlastní...takže zkuste být taky trošku sobecká ke své rodině, možná jim to otevře oči.
Také jsme měli v rodině příbuzné, u kterých jsme si na návštěvě museli nejdřív vyslechnout, jak jsme hrozní, že za nimi nejezdíme a nevoláme, aniž by oni někdy zvedli zadky a přijeli nebo zavolali. Už se nestýkáme. Ale nejsou to tak blízcí příbuzní, aby mě to mrzelo. Tetka byla stejně typ, co bude rejpat i kdybychom za ní jezdili co měsíc. A nikdy nás nepozvala - ono na laskavou, příjemnou pozvánku na víkend se jezdí raději než na "Vy jste se zase rok neukázali, vy k nám vůbec nejezdíte, zajímáme vás vůbec?" Jednou mě vytočila doběla: byla jsem na VŠ a bydlela jsem u druhých příbuzných. Naštěstí jsem ten den skončila ve škole brzy (ve 4), ale musela jsem do knihovny a domů jsem přišla asi v půl 6. Tetka tam zrovna byla a nevěřila mi, že jdu v půl 6 ze školy - tak pozdě! Já byla ráda, že jsem doma brzy (běžně jsem končila v 17:45 nebo v 19:30) a ona mi nevěřila, že jsem byla ve škole. Pořád kecy, jestli jsem šla někde po krámech (na to tak mám na VŠ čas!), a at jí už nelžu a přiznám barvu.
Myslím, že takoví lidé potřebují mít pocit, že jsou pro někoho moc důležití a že se kolem nich točí svět - že lidé přijedou k nim domů bez pozvání, možná to vytváří jakousi iluzi pevného vztahu, když nemusí zvát (jen si neuvědomují, že musí), ale jejich očekávání se samozřejmě nenaplní, tak co pak jediné zbývá? Výčitky, že "se člověk ani nestaví".
Můžete zkusit jezdit za nimi častěji a pozorovat, jestli se něco změní. Za zkoušku člověk nic nedá, ale nezkoušejte to věčně
Taky se s příbuznými moc nevídáme. Brácha bydlí nedaleko a sem do města jezdí často, tak se tu tak 1 za týden, 14 dní až 3 týdny staví. Ale tetičku/strýčky vidím jednou, dvakrát za rok, u vzdálenějších příbuzných už jsou to roky. Ne, že bychom se neměli rádi, ale prostě ... pořád je co dělat, žijeme si po svém a sejdem se výjimečně. Samozřejmě při loučení zní obvyklé "a stavte se častějc". Všichni jsme rádi, že jsme se viděli, ale taky víme, že častěji to nebude.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.