Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,
mám již pět měsíců přítelkyni. Je nám oběma 22 let. Ona je z většího města, já z vesnice. máme to od sebe cca 170km. Ona má práci, svůj byt(garsonka), já práci marně hledám a bydlím s rodiči. Hodlám se od nich co nejdřív odstěhovat osamostatnit a konečně žít po svém a časem založit rodinu. Když ale začnu s přítelkyní mluvit o společném soužití a že nechci bydlet v jejím městě, odmítne to se slovy, že ona od rodiny(má to k nim pět minut) neodejde a že ze svého města nikdy nechce pryč a pokud chci já společné žití, musím tam. Bohužel je to město s nízkou nabídkou pracovních příležitostí a většinou se netýkají ani mého zaměření. Navíc se mi nelíbí, že já se odstěhuji 170km od své rodiny, od svých přátel a budu tam sám. Budou k nám chodit její přátelé a její rodina a moje rodina se za mnou podívá tak jednou za měsíc a přátelé, kteří pracují, defacto vůbec. Navrhoval jsem, že se odstěhujeme na půli cesty. Aby každý z nás měl domů stejně daleko a bylo to fér. Nechci být sám ve městě. kde nikoho neznám. I to bylo odmítnuto se slovy, že když ona má byt a stálou práci, tak to nechce pustit a na blind se stěhovat někam pryč. To se dá pochopit ale na druhou stranu, je to fér vůči mě a mojí rodině? Není to sobeckost? Jsem zoufalý, oba se milujeme a když jsme spolu, je nám skvěle. Jezdím za ní já, protože nemám práci a tím pádem mám víc času a nějaké úspory nebo brigády plus mi přítelkyně dává polovinu peněz na palivo. Ona pracuje od pondělí do soboty, takže by se ke mě neměla ani jak dostat. Poradte mi, jak ji mám přesvědčit o tom, aby odešla od rodiny(její rodina kdyby se stěhovala, ohled by na mou přítelkyni nebrala) a jak docílit toho, aby se hnula z místa.
Předem díky. Alex
Takže si to shrňme. Tvoje přítelkyně má byt i práci. Ty nemáš ani jedno a nejradši bys ji donutil, aby se obojího vzdala. V tomto případě kompromis nedává žádný smysl, pokud to máte k sobě 170 km, měl by se jeden přestěhovat k druhému, kde je aspoň nějaké zázemí, ne každý 85 km daleko od svého současného domova na místo, kde nemáte nikdo nikoho. A vzhledem k tomu, že ty práci nemáš, taky bych se na místě tvé přítelkyně radši klonila k tomu, aby ses stěhoval ty.
Slečna má všechno, co potřebuje k životu.Má stálou práci, výdělek, byt, má blízko svou rodinu.Není vůbec sobecká.Ona se už do života dokázala začlenit, najít si své místo, na rozdíl od Vás.
A Vy jí nemůžete nabídnout vůbec nic a zároveň ji nutíte ke kroku do neznáma. Proč? Aby bydlela blíž Vaší rodině? Přijde o práci, o bydlení, budete se na pracáku potácet dva. Ale: BUDETE BLÍŽ VAŠÍ RODINĚ. To je tedy úvaha hodná Hurvínka. A slečna si ji tak akorát může dát za klobouk!
Ona už své má a teď je jen na Vás, když jí chcete být nablízku, abyste hledal také. Jistě časem práci najdete.
Nechápu, proč ji nutíte, aby odešla do rodiny. Má ji jistě ráda, je to její rodina a pokud by měla někdy ona sama rodinu, mamka by jí třeba pohlídala děti, potěšila se jimi apod. Pochopila bych to, kdyby dívka neměla nic a seděla na pracáku, ale ona tam určitě dobře žije, nic jí nechybí a tak proč bořit to, co si pracně vybudovala?
Buďte rád, že ve svrabu není aspoň ona. Pokud jí tam zboříte její život, půjdete se pást oba. Nebylo by lépe, abyste si Vy našel práci v její blízkosti? Sobecká není ona, ale Vy. Jste pohodlný. Nechápu, na čem lpíte, když se toho svého tak držíte. Když nemáte ani práci, kterou byste musel opustit. Život, to jsou změny a kompromisy. A když je to k lepšímu, tak proč ne. Co bude mít ona, když se k Vám odstěhuje "na půl cesty"? Myslím si, že nic a znovu by si všechno musela pracně budovat. Vy jste si nevybudoval nic, žádné zázemí, práci nemáte a přitom ji nutíte, aby i ona spadla do toho bláta, k kterém jste Vy. Proč nedokážete uvažovat rozumně? Ona už má všechno, začlenila se do života, teď by měla být řada na Vás. A ne ji tahat z její práce, z jejího bytu do neznáma. Nemyslíte to s ní vůbec dobře.
Nebuďte sobec, koukejte si najít práci, vím, že je to těžké, ale poštěstí se a neberte od ní peníze za benzín. Je to ponižující. V tom případě bych jí poradila, aby Vám dala kopačky a raději si našla nějakého slušného kluka tam od nich, kterému nebude muset přispívat na cesty. Být Vámi, nevzala bych si to ani za nic, bylo by mi trapně. Jedete za ní o své vůli, těšíte se, nikdo Vás k tomu nenutil, tak proč se od ní nechat dotovat? Jaga.
Byt se ještě dá pochopit, ale dobrá práce? To po ní chcete moc.
Když jsem se za přítelem stěhovala já, šla jsem z místa, kde jsem to měla 5 minut pěšky do práce, do místa, odkud jsem jezdila (autobusem!) přes celé město. A to kvůli tomu, že z mé lokality by to měl přítel přes celé město (autem!) do práce. Spravedlivé to není, ale šla jsem.
Chápu, že do nového města se Vám nechce, ale když budete v jejím městě, bude aspoň jeden z Vás mít své zázemí. Když budte v nějakém jiném, nebudete ho mít ani jeden. To chcete? "Když se od rodiny odstěhuju já, tak ty taky."? A pokud nejste úplný outsider, nové přátele si vytvoříte. Jen to chce, aby si přítelkyně byla vědoma toho, že tam jste nový, a s nějakou tou aklimatizací Vám pomohla - některým lidem to vůbec nedojde...
Ale jestli pouze chcete docílit toho, aby se dle Vašich slov hnula z místa, tak to nepomůžu. Stejný dotaz by tu mohla nakonec mít ona - jak donutit mého přítele, aby se za mnou přistěhoval? Mám tu fajn práci a byt a bojím se, že tak dobrou práci nenajdu...
P.S. Pokud je sobeckost chtít, abyste se stěhoval od rodiny, tak jste sobec také, ne?
Máte pravdu, je v tom sobectví, ale z Vaší strany. Vaše přítelkyně už něco dokázala, má stálou práci, pořídila si byt a žije v blízkosti své rodiny. O to vše ji chcete ze sobeckých důvodů připravit.
Přítelkyně žije ve městě, Vy na vesnici. Vy nemáte práci. Kde je větší šance najít práci? Na vesnici nebo ve městě?
Ještě bych pochopila, že se nechcete stěhovat, abyste "přítelkkyni nevisel na krku". Vaše zdůvodnění mi přijde sobecké (nechcete být sám v městě, kde nikoho neznáte). Jak Vás vůbec napadlo požadovat po přítelkyni to, co sám nechcete?
Navíc mi sestěhování po 5 měsících známosti přijde poněkud předčasné.
Mám pro Vás jedinou radu: Přehodnotte svůj přístup k přítelkyni i k životu!
Já Vaši přítelkyni naprosto chápu. Ona je samostatná, má své bydlení, má práci. Proč by se měla podřizovat Vám? Vy jste bez práce, bydlíte s rodiči...Nejste samostatný..Ona své zázemí narozdíl od Vás má. Proč by se ho tedy měla vzdávat a vyměnit jistotu za nejistotu? Pokud se na to díváte tak, jak píšete, najděte si jinou přítelkyni, která na tom bude stejně jako Vy a začněte spolu budovat společné žití od píky a v místě, na kterém se oba dva shodnete.
Nikdo vám neporadí žádné argumenty, které by ji přesvědčily, není na to ani žádný trik.
Prostě ona to takhle chce, jakkoliv je vám to proti srsti. Takže buď zůstane vše při starém, jeden z vás ustoupí (obvykle ten, kdo miluje víc), nebo vztah skončí.
Dívky bývají obvykle na primární rodinu více fixované. Též je pro vás důležité, aby, kdybyste měli rodinu, jste měli hlídání a děti babičku. Babičky na půl cesty jsou dost nanic řešením. Pokud se s tím smíříte a ustoupíte, bylo by fér, aby vám ona ustoupila v něčem jiném a neměl jste z toho tak hořký pocit. Jestliže přijmete tuto variantu, má to i své nesporné výhody, pokuste se je v tom spatřit.
Pokud by bydlela u vás a stýskala si po rodině, byla by neustále stejně tam.
Tohle jste si měli vyříkat již dříve..Navíc je vám teporve 22 let není to zas takový zvyk s ní.Myslím si,že se jí nechce na vesnici.Není to pevný vztah mezi vámi.Najděte si práci a žijte si podle sebe.Ještě jak byjste tam nedej bože bydlel,by vámvyčítala že vás živí..Myslím si že by jste meněli žít výmluvami kdo kde je zvyklejší. Neumím si představit žít v garsonce,,tak chvilku a pak si myslím,že budete od sebe nakonec utíkat,Budete se hádat kvůli tomu,,,,,,,Já osobmě bych šla od toho...Zažila jsem něco podobného.
doplněno 09.11.14 15:22:Kolik máte místa doma? Také garsonku? Jeden onemocní a co ten druhý?Ten půjde na ubytovnu? Aby měl nemocný klid i vy?
Takže, Alexi, vyvstal vám první vztahový problém. A takových asi ještě bude. Sice píšete, že se s přítelkyní milujete a je vám spolu fajn, ale ani jeden se stěhovat k tomu druhému nechcete. Podle mě - váš vztah nemá moc šancí na pokračování. Když se odstěhujete vy, budete smutný vy. Když to udělá přítelkyně, za chvíli vám to dá pěkně pocítit, jak je nespokojená. Další - ona je z velkého města, vy z vesnice. Do budoucnosti je to vražedná kombinace. Néé, že byste se ve vztahu pozabíjeli, to snad ne, ale každý jste vyrůstali v jiném prostředí. Přítelkyni máte 5 měsíců, to je velice krátká doba na to, abyste se skutečně poznali. Podle mého - nehodíte se k sobě. Partnerství, potažmo manželství - to chce velkou dávku tolerance, aby vám to vyšlo. I zamilování jednou přejde a co zbyde? Někomu oči pro pláč, jiným to vyjde a zůstanou spolu. Přestaňte přítelkyni nutit ke stěhování, když byste to sám neudělal. Práci si najděte tam, kde se vám to zdá nejlepší pro vás. A jestl se neumíte dohodnout, tak se nadále navštěvujte, ale nesestěhovávejte se. Za chvíli byste si asi stejně lezli na nervy.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.