Rozhovor s cizí osobou

Ahoj, zkus být trochu konkrétnější, co je to za osobu, její věk, zájmy, případně situace, kterou chceš odlehčit konverzací. Případně situace, kde ti mlčení připadá mimořádně tíživé a máš dojem, že bys měl přispět svou troškou do mlýna.

Tak pro začátek něco jako Ahoj, já jsem Petr, podat ruku (ne jako chciplou rybu, ale středně vřelým stiskem) a přitom se na ni usmát. Doufám, že už máš připraveno několik scénářů toho, kam se půjde. Vymýšlet to někde na ulici, není to pravé ořechové. Pokud na tom nejste dohodnutí, vem ji někam na čaj nebo na kafe (nikoliv do hospody, pokud možno a lze se tomu vyhnout. Pokud se nelze vyhnout, vynechej pivnice 4. cenové a hostinec Briketa pro posunovače naproti nákladovém nádraží a tam se jí poptej, kam by ráda, jestli na procházku do přírody, do kina, na koncert, na výstavu, na nějaké laser games ap. Měl bys mít pár tipů, co se momentálně kde hraje, kde kdo koncertuje a co je za zajímavou výstavu, případně připravenou trasu procházky. Procházka potěší na místech ne příliš známých, ale trochu frekventovaných, aby se tě nebála. Úžasné jsou trasy se schodišti a vyhlídkami, rozhledny ap.

I když se nikam nepůjde, holka ocení, že jsi podnikavý a máš přehled. To je velké plus.

Při tom se jí ptej, jaká se jí líbí hudba, kam by chtěla třeba cestovat, kdyby si mohla vybrat a pokud se rozpovídá, i se jí ptej na rodinu, jak vypadá třeba její pokojíček a při tom, jaké měla nejmilejší hračky, jaké má koníčky, jestli sportuje a reaguj na to ne dalšími dotazy, aby to nebyl výslech, ale povídej i o sobě, co máš rád.

Pokud ji hodláš pozvat na večeři či oběd, je fajn, když je z restaurace nějaký hezký výhled a hlavně do sebe nelej z nervozity jedno pivo za druhým a nepředváděj frajerské pozdravy s půllitrem, které máte ve své partě jako rituál. Konverzace v restauraci je často o jídle, co má kdo rád a nemá, to je celkem neškodné.

Pokud zvolíte procházku v přírodě, snaž se jí ukázat nějaký méně známý kout města či místa, kde se procházíte nebo něco, čeho si běžně nevšimneš (voňavé zákoutí průjezdu obchodu s kořením, průchod dvorem s krásnými balkony, zajímavý strom, zastrčenou sochu na místě, kam krom místních nikdo nevleze ap.)

Neboj, po pár větách se konverzace většinou rozproudí situačně a netřeba se to našprtávat nazpamět. Jak jsem psala, holka ocení podnikavého kluka, co má trošku přehled o tom, co ji zajímá a na to během pár vět přijdeš podle její reakce a o čem se rozpovídá. Zájem o daný předmět ji pak potěší a ten dáš najevo pár otázkami.

Pokud to jaksi není ono, netřeba hned po prvním pohledu házet flintu do žita, třeba se z vás vyklubou fajn kamarádi, když se poznáte a zjistíte, že máte stejný zájem. Jen největší křupan a trapák odsoudí protějšek po prvním pohledu a pak po pár minutách s rozpačitým mlčením se plácne do čela s výkřikem, že zapomněl, že se mu doma formátuje disk C, stahuje nová hra, podělal se mu pes v chodbě ap. a musí padat.

Nenastínil jste tady to nejdůležitější - o jakou že to osobu by mělo jít?

Jinak se vede rozhovor s úřednicí na magistrátě, jinak s policistou, který Vás zastavil na silniční kontrolu, jinak s učitelkou, která si Vám stěžuje na nezdárné dítě a jinak třeba s dívkou, ke které něco cítíte.

Prostě je to pokaždé jiné. Jen všeobecně u všech případů: slušně pozdravit, chovat se vstřícně, ne vulgárně ani podlézavě, hovořit k věci, rozumně, nevymlouvat se a nevymýšlet si, neskákat druhé osobě do řeči, dokázat i naslouchat, nejen mluvit, na konec se rovněž slušně rozloučit. Tím nic nezkazíte, at je daná osoba osobou jakoukoliv. Jaga.

DEJAVU byla rychlejší!

Pokud to není vyložené nutné, nebavit se s ní. Jestli ovšem chcete prolomit ledy, využil bych nějaký očividný společný zájem, například psa. V tomto ohledu je společnost poměrně polarizovaná, nedávno tady kdosi dokonce navrhoval použití otrávených granulí. Holt inteligent. Půjdete blízko psa, kterému jsou nějaké společenské konvence Putna na Hromadě, pes se přiblíží, vy zareagujete způsobem vyplývajícím z konkrétní situace a dáte se do přátelské řeči s jeho majitelkou. Rázem je napůl vaše, cesta od psího tématu až k inspekci labioplastiky může být překvapivě krátká. S tímto jednoduchým trikem jsem kdysi slavil úspěchy.

Dokonce i odmítnutí, na jehož dopadu si ženy zpravidla dávají extra záležet, v takovém případě moc nebolí. Jednou se stalo, že se ke mně rozběhl nějaký pudlík a sveřepě odmítal odejít za svou marně volající pohlednou majitelkou. Nezbylo jí tedy, než přijít také a když jsem prohlásil, že pudlíci jsou skvělí psotníci, nekompromisně odsekla: "Manžel to taky říká!"Což byl ovšem jednoznačný vzkaz. Nedal jsem tedy najevo rozčarování a od té vteřiny jí nevěnoval jediný pohled, dál se usmíval na pudla, předal ho Madame a odkráčel.