Ztráta zamilovanosti

Ahoj, mám spolužačku, do které jsem byl pěkně dlouhou dobu zamilovaný. V minulosti jsem už tady kvůli tomu i psal. Nicméně i přes moje city k ní a i přes to, že ona věděla co k ní cítím, jsme spolu trávili čas. V podstatě to byla skoro jediná osoba, s kterou jsem občas někam vyrazil. Teď však ta moje počáteční - divím se jak moc dlouhá - zamilovanost opadla. Tím i částečně zmizela moje snaha o ni usilovat a v podstatě mi přijde, že se celkově změnil můj přístup k ní. Nevím co způsobilo takovou změnu, samozřejmě to nebylo ze dne na den... snad tedy čas, možná i únava z toho trápení kvůli ní. Nicméně teď nastal problém, že jakmile jsem o ni ztratil zájem, nemám potřebu s ní někam chodit. Nepovažuju se za člověka příliš společenského a dny většinou trávím nad svými koníčky. Samozřejmě, že je vítaná změna občas s kamarády něco podniknout, ale mám rád svůj klid. Jde o to, že s tou spolužačkou jsem trávil více času než je pro mě zvykem kvůli mým pocitům k ní. Jakmile mě to však přešlo, odezněla i chut s ní někam chodit. Přijde mi, že se na ni teď dívám i odlišněji než dříve a někdy si s ní přijdu docela nervózní a konverzace občas vázne. Třeba je z jejího úhlu pohledu vše stále stejné, ale mě to přijde prostě jiné... Ona chce stále chodit ven (tedy úplně stejně často jako dříve), ale já už ne. Několikrát už jsem ji odmítl, ale nemůžu neustále říkat ne... Přijdu si kvůli tomu hloupě a špatně a nevím, jak bych měl tuhle situaci řešit. Netuším, jak bych jí to měl sdělit, zda vůbec? Nerad bych ji nějak ublížil. Vím, že to co jsem teď řekl, je asi hodně sprosté vůči ní a nejspíš by se jí to dotklo. Nadruhou stranu trávit s ní čas tím způsobem, že se do toho musím nutit, mi taky přijde špatně.