Nejste přihlášen/a.
Byla jsem s manželem 15 let, teď se rozvádíme. Zažili jsme dobré i zlé, ale on je člověk, který nikdy nebude "sedět na jedné židli". Teď už to dostoupilo vrcholu a řekla jsem si, že už nemám potřebu se stále bát, koho si zase narazil, když nepřijde včas domů, pípne mobil, bude vysedávat "u práce" na počítači a ta jeho práce bude chatování na různých pofiderních seznamkách a podobně. Teď si zase našel dámu od kasy z našeho supemarketu, tak jsem podala žádost o rozvod. Jenomže se cítím strašně unavená, bez elánu, bez perspektiv. Říkám si, proč se člověk celý život snaží, když je to nakonec na nic, patnáct let jsem se snažila být dobrou manželkou, odpouštět, mít ráda, udělat domov a zázemí a k čemu to nakonec bylo? Tak chodím do práce a to je asi tak všechno, co zvládnu. Nebrečím, ale spíš jen tak přemýšlím, co bude dál. Taky mě trápí vzpomínky, jak to bylo předtím, než se to začalo kazit. Že byly i hezké chvíle, a ty mě teď napadají nejvíc. Je mi prostě smutno a bojím se budoucnosti. Mám 41 let a pocit, že je všechno za mnou. Děti jsou dospělé a studují v zahraničí, těžko s vrátí zpět do ČR. Nevím, jak se vzpamatovat a říct si, že je třeba začít znovu. Jak se zbavit nostalgických vzpomínek na to pěkné, jak si říct, že ty zlé už jsou taky minulost a nebát se budoucnosti? Jak najít sebedůvěru a smysl života? Chtěla bych se zeptat žen, které to taky zažily a ví, co jim pomohlo...
Nebojte se, bude líp. Vůbec není všechno za Vámi, naopak. Za rok budete sebevědomá, svobodná, soběstačná žena, která ještě určitě svoje štěstí v životě najde. Zatím jste zavalená stresem, strašlivou únavou a strachem z nejistoty, ale to všechno se časem pomaličku odbourá. Je moc důležité, abyste si v tomto období třeba nezvykla samotu a lítost utopit v alkoholu, to je jistá cesta do pekla. Mně v krizi hodně pomáhal pohyb. Vyrážela jsem na dlouhé trasy, nejmíň 10 km, a snažila jsem se svoje pocity uchodit. Co Vám budu říkat, první dvě procházky jsem proplakala. Ale pak to bylo lepší a lepší, a začala jsem ze sebe mít dobrý pocit, ne že jsem ukřivděná chudinka. Utřídila jsem si myšlenky a byla jsem po čase schopná vstřebat i to, že budu sama. Ono se to pak zvrtlo jinak, ale na doby, kdy jsem se vyvezla autobusem 12 km za město a šla zpátky pěšky, vzpomínám jako na něco úžasného.
Souhlasím s inžinýrkou -moc pěkně napsáno. Zvyknete si, uvidíte. Nevytahujte nostalgicky fotky, snažte se nevzpomínat. Budete zase jako svobodná, žádné housátko, ale pěkná zralá žena, vlastně bez dětí za sukněmi a můžete si dovolit své koníčky. Třeba kolo, výlety, dovolenou v zahraničí.
Můžete si jít s kamarádkami posedět do kavárny, zajít do divadla, dělat prostě to, co pána nebavilo. A třeba se najde časem i nějaký vhodný partner. Nelámejte to přes koleno, nic není hned, ale uvidíte, ža na Vás v životě ještě čeká plno bezva zážitků. Nemá cenu smutnit, co je pryč, je pryč a to nové na Vás teprve čeká. A je jen na Vás, aby to bylo pěkné. Jaga.
Jestliže jste nyní v rozvodovém řízení, tak procházíte zlomovým a psychicky náročným životním obdobím. Tuto změnu si budete muset "odžít". A bolest zahladí až čas. V jedenačtyřiceti letech ještě určitě nemáte všechno za sebou. Spíše se těšte na to, co máte před sebou. V první řadě se "zbavíte" přítěže, a to nevěrného manžela. Děti máte dospělé, tak nemusíte řešit péči o ně po rozvodu, to je výhoda. Budete to jen vy sama, která si bude určovat jak žít. A bude taky záležet jen na vás, jak se této příležitosti chopíte. Takže nemyslete na budoucnost v černých barvách. Ale nyní vám to říkat nemá moc cenu, vy toto oceníte až trošku později. Jo a chce to nyní se vrhnout na něco, co vás baví a co vás odvede od těch černých myšlenek. Nejlepší je ale nějaká fyzická činnost. Jak už tu bylo napsáno - např. ta chůze.
Chtěla jsem moc poděkovat všem, kdo mi napsali. Na všech radách něco je a ty procházky jsou velice dobrá věc... podzimní příroda a trocha endorfinů z fyzické aktivity neuškodí. Už mám dvě procházky za sebou a pomáhá to... Je to na mně, pravda. Nebudu se stranit lidí, je fakt, že to není lehké, člověk pořád vzpomíná a cítí se sám, ale snad to přejde. O víkendu půjdu na kurz malování na hedvábí a to bude jen začátek. Ještě jednou děkuji.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.