Nejste přihlášen/a.
Co byste si pomysleli o muži ,kterému je přes 40 a je nepolíbený a za ruku nevzatý panic?Sex mu připadá divnej,nechce si komplikovat život vztahami a přitom každodenně musí řešit nepřijemné pnutí?Je to normální?
Nemyslím si, že je to tak úplně normální, ale zase - co je vlastně normální? Občas mám taky pocit, že není k ničemu komplikovat si život vztahem, a to mám za sebou 30 let manželství. Možná by tazateli mohl od nepříjemného pnutí pomoci lékař nějakými medikamenty. Pokud není vůle to řešit s lékařem, pohledat na webu něco přírodního.
Našla jsem toto: doma.nova.cz/...
Fyzická námaha testosteron odbourává
" Muži, kteří mají příliš velký sexuální apetit či mají problémy s agresí, ale také muži, kteří chtějí z jakéhokoli důvodu sexuálně abstinovat, musí svoji testosteronem podmíněnou energii zužitkovat.
Obecně lze doporučit jakoukoli fyzicky namáhavou činnost, v naší společnosti mezi nejlepší samozřejmě patří sport. Namáhavá činnost však může být též intelektuální či jiná společensky přijatelná forma vybití agrese, například zvládání různých konfliktů a náročných pracovních pozic, zejména těch spojených s mocí."
Už Freud hovořil o termínu "sublimace", kdy je "nežádoucí"či nechtěná aktivita, kterou je v tomto případě sex, sublimována – přesměrována – do aktivity společensky, osobně či mravně hodnotnější, nebo alespoň přijatelnější či žádoucí.
Ale není sport jako sport. "Zdá se, že nejdůležitější při sportování je míra.,"říká sexuoložka. "Do určitého stupně únavy může naopak sport přispět ke zvýšené chuti na sex, nebot při sportu se vyplavují do těla tzv. endogenní opiáty – endorfiny – což jsou hormony tělu vlastní, které navozují libé pocity. Sportovec se pak může cítit spokojeně a uvolněně a mít pocit, že je plný síly, což jsou jistě faktory, které při dobré konstelaci partnerského soužití přispívají k chuti se milovat."
Sport k vybití sexuální energie i k nabuzení
Sexuální drive tedy může být přeměněn na jinou aktivitu, což v řadě případů – například v partnerském soužití – může přinášet další problémy, uvádí server sexualne.cz. Když si muž vybije všechen svůj sexuální apetit fyzickou námahou a na sex s ní mu nezbývají síly, partnerka asi spokojená moc nebude.
Dopíšu to,i když je to smutné. Jak to dopadlo s Toníčkem? Ano, všichni jsme mu říkali Toníčku a tykali mu, i když byl starý jako naši rodiče. Ale byl velice hodný, až na to, že byl po všech stránkách k nepotřebě. Nikomu sice nijak neprospěl, ale ani neublížil. Příbuzné neměli a tak se jeho maminka snažila sehnat mu péči. Přemlouvala mou sestru /zdravotní sestra/, prý když se o Toníčka postará až ona tu nebude, dostane celý barák. Ale sestra nechtěla, navíc se brzy po studiích vdala a odstěhovala k manželovi pryč ze vsi.
Toníček žil posledních asi 15-20 let sám. Neuměl si nakoupit, uvařit, vyprat. Nádobí "myl" tak, že měl na stole roli toaletního papíru, pokaždé kus utrhl a špinavý talíř vytřel. Občas mu něco přinesla moje mamka, která jediná zůstala jeho sousedkou /tatka umřel a my, holky se vdaly a odstěhovaly/. Ale taky ji to zmáhalo, když viděla, že on nemá zájem nic si uklidit, přeprat...
Tak žil v neskutečném nepořádku. Až ke konci života si začal brát obědy, které mu z vyvařovny vozili. Protože u něho byla návštěva z oibecníého úřadu a zděsili se. Asi měsíc před smrtí ho vzali do LDN. Nevěděla jsem to, bydlím už 39 let jinde. Ale mamka mi to zavolala. Tak jsem koupila nějaké jogurty a ovoce a že se za ním v neděli podívám. V pátek mi mamka ale volala, že zemřel. Už jsem ho neviděla.
Blízké příbuzné neměli. Dokud byl otec /zemřel v září 1972/, bylo vše v pořádku. Byl to úžasně šikovný a pracovitý člověk, uměl se dřevem i s kovem, s topením, s vodou, s motory, prostě všechno. Ale pak to šlo od 10 k 5. Po Toníčkově smrti zpustošenáý dům koupila obec, zdemolovala jej a na jeho místě udělali parčík s keříky a lavičkami. Když přijedu k mamce a podívám se z okna tam, kde stával jejich dům, je mi hrozně smutno. Nebyli to zlí lidé, nikdo z nich, spíš tak nějak neštastni. Jaga.
Když jedu na hřbitov za tátou, zapálím svíčku i na neupraveném hrobě Toníčka a jeho rodičů. Kromě mé sestry a nechodící matky už není nikdo, kdo by si na ně vzpomněl. A přitom patřili k mému dětství. Jaga.
doplněno 25.09.14 15:58:Na Toníčkovy rodiče mám zajímavé vzpomínky.
Maminka mě naučila hrát karty - zelenou louku. Pak jsem tam chodila hrozně ráda, že si s paní Z. zahraju.
Tatínek mě učil plést košíky. Uměl všechno, na co se podíval. Mně bylo tehdy 17. Naučil mě dno, složit proutky a plést nahoru. Pak najednou ze dne na den umřel. Tak jsem se už nikdy nenaučila koš zakončit. Začátek mě naučil, konec už přerušila smrt. Škoda.
To je teda smutný příběh.
Jestli to počítám správně, tak když Toníčkovi zemřel jeho táta, tak mu (Toníčkovi) bylo už přes 40. Docela se divím, že jeho táta, takový všeuměl jak píšete, ho nedokázal dotáhnout k nějaké práci, zvláště když žili v domku na vsi, kde je pořád co dělat.
Jen tak pro zajímavost - Toníček byl podle vás vzdělaný a pracoval v kanceláři. Nevíte co dělal a jaké měl vzdělání? Nechce se mi věřit, že vzdělaný člověk by se neuměl postarat o svoje základní životní potřeby (nakoupit si, umýt, uklidit, ...)
Toníček vystudoval SŠ lesnickou v Trutnově. Protože se narodil v roce 1931, na tu dobu to bylo pěkné vzdělání. Mimo domov by nenocoval ani za nic, a protože to bylo asi 120 km, jezdil tam dálkově. Měl nejdříve starého hráškově zeleného Opla, později takového krásného malého červeného fiátka, kulatého, já jsem tomu jako dítě říkala "houstička". Byl to ten, jak s ním jezdila Helenka Vondráčková ve filmu "Jen ho nechte, at se bojí." Pokaždé se večer vracel nocovat domů a druhý den jel třeba znovu na konzultace. Řidič byl dobrý, to byla asi jedna z mála jeho dobrých vlastností.
Pracoval v tehdy státních školkách, v lesním závodě v kanceláři jako nějaký referent. Předplácel i kupoval kdejaké noviny a časopisy, takže dost věděl. Hodně četl. Přesto nechápu, že byl takový k nepotřebě. Podepsala se na něm jistě jeho maminka, paní neskutečně hodná, ale prokázala mu jen medvědí službu.
Dodnes vzpomínám, jak jsem si k nim chodívala pouštět jako -náctiletá na starém gramofonu tehdy supermoderní písničky: Zlaté střevíčky, Dominiku, Hříbě či Červenou řeku. Jak jsem byla štastná. A oni byli rádi, že k nim zavítala návštěva, která je vytrhla z jejich stereotypu.
Byli to hodní lidé. Nevím, proč pracovitý tatínek nevedl Toníčka k práci. Asi za tím byla ta tubera v mládí a všudypřítomná maminka, která jediného synka střežila jako oko v hlavě. A nedovolila, aby se čímkoliv namáhal.
Když jsem pokaždé přišla od sousedů domů, mamka mi nařizovala: UMEJ SI POŘÁDNĚ RUCE, BYLAS U Z. Přesto jsem je měla ráda, i když to byla zvláštní rodina. Patřili k mému dětství, stejně, jako mnoho jiných lidí, které už dneska nepotkám. Škoda. Jaga.
Děkuji za dodatečné informace.
Je těžko uvěřitelné, že celá rodina zmizela, jako by ani nikdy neexistovala. Nic po nich nezůstalo. I ten dům byl srovnán se zemí a to se na něm ten tatínek jistě dost dopracoval. Smutné, at se na to podívám z jakéhokoliv úhlu.
Toníček žil jako pták v klec. Svoji roli plně přijal a i když měl později možnost svobody, zůstával dále dobrovolně v kleci, protože to bylo to jediné, co znal.
Znala jsem pána, který umřel takřka v 80 letech a byl panic. Docela vzdělaný, pracoval v kanceláři. Hodně dlouho žil s maminkou, než umřela, otec umřel už dřív. Maminka ho milovala přímo opičí láskou. První synek jí jako miminko zemřel, tento jediný jí zůstal a v mládí navíc hrozně těžce stonal s tuberou. Byl takový dlouhý, nažloutlý, hubený, silné brýle, málo vlasů a zubů. Nic nedělal, ani hřebíček za život nezatloukl. Když přijel autem z práce, maminka už pro něj měla rozestlanou postel a uvařený čaj. Natáhl tlusté spodky a ponožky, na hlavu čepici, vlezl do postele a tam byl celý zbytek dne. I návštěvy přijímal v posteli. Byl to náš soused, dobře jsme s nimi vycházeli, tak jsem tam jako dítě bývala dost často. Paní jsem došla na nákup, či jsem jí donesla od mamky nějaké buchty, když jsme pekli.
Ženy mu nikdy nic neříkaly. O to raději měl fotografie luxusních aut, časopisy o nich listoval celé hodiny. Pak si pustil televizi, která stála proti posteli. A to byl celý jeho život. Nejel na výlet, nešel na procházku. Pěšky vůbec nechodil. Nechtěl, a i kdyby chtěl, maminka by ho nepustila, aby se neunavil. Ona vždycky říkávala: "Já ho žádnej nedám, žádnej! On je jenom můj". Ale ona o něj žádná nikdy ani zájem neprojevila.
Myslím si, že byl spokojený. Ale já bych si takový život-neživot, nedovedla představit. Často si na něj vzpomenu, jak ten život zbytečně proválel v posteli. Jaga.
Jaguško,úžasně Jste to napsala.Mohla byste se tím klidně i živit.Nádherně popsaný příběh,i když svým způsobem smutný
babajaga - to je zajímavý příběh, toho vašeho souseda... a co dělal poté, co mu maminka-pečovatelka umřela? nebo mu posluhovala ještě jako stoletá a přežila ho?
Zajímala mě samá otázka Jestli mu maminka umřela, když mu bylo třeba 55 a více, tak nevím, jestli ty nutné změny (sám se starat o sebe, vařit si, prát si, zařizovat si věci), ho najednou nedonutilo zamyslet se nad tím, jestli je u něj všechno opravdu tak v pořádku, jak se až do té doby ujištoval a jestli případně měl sílu a vůli to třeba ještě změnit nebo na všechno rezignoval a prostě jen dožil zbytek života.
V každém případě ta jeho máma se na něm podepsala. Smutný příběh, at se na to člověk podívá z libovolné strany.
Ten popis opravdu spíše sedí na nějakého asexuála a v takovém případě ten jeho stav není nic divného. Sex mu prostě nic neříká.
Na druhou stranu, kdyby to byl normální heterosexuál a byl ve stejné situaci a chtěl s tím něco dělat, tak to už je naprosto jiný případ. Co by se takovému mělo poradit to netuším. Prostitutka opravdu není řešení, protože si umím představit, že mu asi jde spíše o nějaký funkční vztah než o jednorázovou záležitost.
Hezký podvečer Nejmenujete se Luboš? To je můj velmi dobrý kamarád, též je mu 40 a též nikdy neměl holku. Sex by ho i lákal, ale o sex bez lásky nemá zájem a lásku nikdy nepotkal. Bohužel jí ani nešel naproti. Žije sám, rodiče už umřeli. Je to jeden z nejlepších přátel, které znám. Takový ten, kterému můžete na 100% důvěřovat. Proto mi přijde škoda, že člověk jeho kvalit je sám, bez ženy, rodiny. Přitom on by chtěl...Vy nechcete? Sex Vám přišel divný i v pubertě? Já bych řekla, že pokud Vám to tak vyhovuje a nechcete na tom nic měnit, divné to není. Lidé jsou různí
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.