Nejste přihlášen/a.
Už jsem se s tím setkal víckrát, než abych to považoval za omyl. Vždycky holky tak 12-15 let (možná i víc, přesně to fakt neodhadnu), když jdu u nás na maloměstě po ulici a projdu kolem nich, tak mě pozdraví (ale nikoliv uctivě "dobrý den" jako slušněji vychované malé děti, spíš zvolají "čau", jako by mě znaly), přestože je vůbec neznám a jinde než a ulici jsem je (aspoň pokud si dobře pamatuji) nepotkal.
Nedělám si iluze, že to není pro to, že jsem jim pro smích, ale zajímalo by mě, proč. Napadají mě tyto důvody:
1) Prostě se nudí a hulákají takhle na každého druhého a zkoušejí, jak bude reagovat, je to nějaká místní zábava (a možná ani ne místní).
2) Já je sice neznám, ale ony mě ano, někdo jim o mě něco vykládal (nejspíš někdo, kdo mě zná z místní základky, kde jsem byl otloukánek) a dělají si ze mě srandu, kdykoliv mě vidí.
3) Neznají mě, ale z nějakého důvodu jim přijdu směšný od pohledu. Nevím proč, mám pár kilo navíc a neoblékám se zrovna podle poslední módy, ale nepřijde mi, že bych vypadal nějak zvlášt výstředně. Je něco, na co bych si měl dávat pozor?
Která z těch možností je nejpravděpodobnější? A jak bych na takové "oslovení" měl reagovat za předpokladu, že:
a) Každopádně si nechci připadat jako debil, který je pro smích i téměř dětem (doteď jsem je ignoroval a jako debil si přitom připadal).
b) Na jednu stranu, holku nemám, takže pokud je to příležitost se seznámit, asi bych jí měl využít (ale dost o tom pochybuji).
c) Na druhou stranu, nechci riskovat, že příliš pozdě zjistím, že dotyčná je ještě pod zákonem.
Na pozdrav bych odpověděla pozdravem a víc bych se v tom neráchala. Proč Vás zdraví, na to by odpověděly jen ony...Ale není třeba za vším hledat hned něco negativního...
doplněno 17.09.14 00:34:To, že Vás pozdraví na ulici pár dívek v pubertálním věku, ještě neznamená, že byste musel tolik propadat sebekritice. Charizma je to, co z Vás vyzařuje i tím, jak vypadáte..Berte to z té lepší stránky. Pokud děvčatům stojíte za pozdrav na ulici, zaujmul jste je něčím, nepřehlédly Vás, všimly si Vás..Myslíte si, že by na Vás halekaly pozdrav, kdyby Vás nechtěly zaujmout? Upozornit na sebe? Proč hned výsměch atd...? Musíte mít hodně nízké sebevědomí, když řešíte i takovouto věc..Zamyslete se sám nad sebou..Můžete být naopak něčím hodně zajímavý, co děvčata nepřehlédnout a není to nic, proč by se Vám měly vysmívat..
Vycházím z předchozích zkušeností... Není to tak dávno (ještě na střední), kdy jsem se setkával se skupinkami jen o pár let mladšími, vždycky postávajícími nebo vysedávajícími někde tak, aby kolem nich člověk musel projít, které mě bezostyšně urážely nebo něco pokřikovaly, případně párkrát, když jich bylo víc a musel jsem projít blíže, zkoušeli šikanu.
Opět jsem naprostou většinu z nich znal ze základky nebo z blízkého okolí. Teď už nějak vymizeli a vystřídaly to jen tyhle drzé pozdravy. Podle zkušeností nepředpokládám, že jsou dobře míněné.
Dobrý den, na vesnici i na malém městě se lidé zdraví více - většinou se znají a také jsou k tomu vedeni výchovou. Pokud je to slušné pozdravení, tak je to v pohodě. Ve Vašem případě se zdá, že jde o zábavu, test odvahy nebo posměch pubertáků. Možná máte ve městě i nějakou pověst nebo je k tomu dráždí Váš vzhled. O seznamování určitě nejde a jakákoliv Vaše reakce, kromě ignorace, vyvolá další reakci - smích či nadávky. Zkuste se těmto setkáním vyhnout a když to nepůjde, tak volte ignoraci nebo jen odpověď čau a pokračujte si po svém. Zdravím!
doplněno 16.09.14 21:21:Neznám Vás, neznám Váš věk, neznám Vaši pověst a neznám Váš vzhled. Maloměsto je "kruté", pověst se zde buduje pomalu a ztrácí rychle - její náprava většinou není možná (často nepomůže ani smrt, neb lidé i vzpomínají). Odstěhování se do velkého města je (pro nespolečenského introverta) vysvobození, ale může znamenat i samotu. I introvert dokáže vymyslet jednoduchou odpověď na ten drzý pozdrav, např. typu: "Ty mně taky!" Nebo si pořiďte většího psa a můžete reagovat výzvou: "Trhej, potvoro nebo alespoň štěkej!" Ten pes by mohl vzbuzovat respekt a že je hodný nikdo předem neví.
Tak nejhorší možnost jsem čekal, takže mě nepřekvapuje.
Ono s tou ignorancí je problém, že funguje jen tehdy, pokud je setkání krátké a jen tehdy, pokud dotyčný "agresor" nemá svoje publikum, od kterého má kladnou odezvu zajištěnu, at už "obět" reaguje nebo ne - pak ta ignorance vyvolá smích a nadávky taky. Což je jeden z důvodů, proč si při ignoranci připadám jako vůl... Kdybych před těmi pubertáky musel nedejbože setrvat delší dobu, tak by trapnost celé této "pasivní rezistence" vynikla ještě víc.
Navíc jsem introvert, obvykle mám problém vymyslet rychle trefnou odpověď a rád bych to řešil. Takže já na úvahy typu "budu je ignorovat, protože mi nestojí ani za tu námahu jim cokoliv říct" mám nárok až tehdy, kdy budu vědět, jak dotyčné "setřít", i kdybych je měl z fleku seřvat na dvě doby a udělat ostudu na celou ulici, až by vyděšeně utekly pryč... taková možnost snad existuje, ne?
A k té pověsti nebo dráždění vzhledem jsem se chtěl ještě zeptat, jak dlouho tohle ještě budu snášet? Od kdy mohu tak přibližně čekat, že budu mít větší "charisma", že si na mě nebudou dovolovat i děti? A existuje vůbec nějaké jiné východisko, jak přestat být soustavně konfrontován se svou pověstí, než se z města odstěhovat? Musím tedy říct, že bych to při první příležitosti udělal...
doplněno 16.09.14 22:39:Já už v podstatě nejsem nespolečenský, dost jsem se od základky "přeučil" a už na střední (ale to už bylo ve velkém městě, kde mě nikdo neznal) jsem byl přijímán lépe (i děvčaty, možná jsem měl i pár příležitostí ke vztahu, ale možná jsem moc naivní) a někdy dokonce přímo obdivně. VŠ na tom v podstatě tolik nezměnila.
Ale co je mi to platné, s těmi lidmi už se neuvidím, za to bydlím pořád ve stejném maloměstě a tam mě lidé (teď mám na mysli "veřejnost, nikoliv ty, co mě poznali více, i s bývalými spolužáky ze základky se teď bavím lépe") znají takového, jaký jsem byl na základce, tedy sociální debil... Takže co se týče samoty ve velkém městě, myslím, že nemám moc co ztratit. Nakonec s většinou lidí, které považuji za přátele, se stejně setkávám tam. Defacto jsem "doma" mnohem osamělejší, než bych byl tam.
Obecně myslím, že pro introverta je vesnice nebo maloměsto zcela nevhodným prostředím pro život a přesun stálého bydliště do velkého města je základní podmínkou pro to, aby začal žít trochu jako člověk (tedy nikoliv přežívat jako terč posměchu a ústrků)...
Velkoměsto je bude pro tebe idealní.Já jsem taky introvert ,samotář a sociofob a paradoxně až ve velkoměstě jsem našel svůj klid.Když jdu nakoupit do hypermarketu,tam mně někdo nezná naopak ve vesnickém konzumu na mně ukazovali prstem.Dokonce i v paneláku ve velkoměstě si užívám anonymity než na vesnici v chaloupce kde na mně sousedi s opovržením koukali přes plot.Tam kde je mnohem vyšší koncentrace lidí je samotáři líp.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.