Nejste přihlášen/a.
Dobrý večer., Jmenuji se Denisa (16) a potřebuji pomoct co se týče domácnosti, matky a kroku, jaký bych měla udělat. Mám bratra (5) a přítele (23) - dobře zabezpečený.
Jak je už výše uvedeno, můj domov je peklo na Zemi. Už od mého nástupu na osmileté gymnázium se obrátilo doma všechno ke zlému. Má matka mě psychicky týrá. S otcem se hádají vždy když příjde z práce domů, aniž by byl k hádce sebemenší důvod. Vyhrožuje mu smrtí s nožem v ruce, pokud se nezbalí a neodejde z domu pryč. Ráno například si uklízím pokoj a má matka vtrhne do pokoje se slovy: Ty ku*vo jedna! Ty jsi mě podrazila, bude z tebe šla*ka! Jsi nevděčná m*cha! Už se nemohu dočkat dne, kdy ti bude 18 a můžu tě vykopnout z domu ! ... Nevím, co se to s ní děje, ale doma se necítím dobře. Nevím co mám dělat ... Otec mi také nepomůže, jelikož by měl z toho u matky kravál. Nikdy se za mě nedokázal postavit a ani to od něho nikdy nečekám. Matka mi začne bezdůvodně nadávat a říkat jak dopadnu, co ze mě bude atd. Začnu od začátku. Ve svých 14 letech (1 měsíc do 15 let) jsem si našla přítele (viz úvod). Řekla jsem o tom matce a ta začala křičet, že pokud se s ním nepřestanu vídat, podá na něj třestní oznámení za znásilnění (samozřejmě že v této době, a vzhledem k mému věku,by to nebyla pravda, jelikož jsem byla panna a doktor by to dosvědčil), což by byla naprostá bylbost. Po nabytí 15 let, jsem se s ním mohla normálně stýkat a bylo vše v pořádku. Ještě před tím se stala věc, kdy jsem měla zakázáno se bavit s jednou dívkou ze školy a já toto rozhodnutí matky porušila. Po zjištění, že jsem s tou dívkou byla v kontaktu, mi matka rozbila mobil sekáčkem na maso. Měla jsem domácí vězení do odvolání. To trvalo více než půl roku. Můj den vypadal takto: Ráno jsem vstala, najedla se, obékla a šla do školy. Ve 4 jsem se vrátila domů , uklidila a šla se učit do 9 večera. Někdy mě i v 1 ráno vzbudila, že se mám jít učit. Jednou týdně jsem měla povoleno se jít podívat k babičce, která o všech problémech v domácnosti věděla.Řekla, že bych měla jít na sociálku. Jenže já jsem nemohla... Měla jsem strach, že to doma praskne a mě matka "zabije". Po více než půl roce jsem měla dovoleno jít na dvě hodiny ven. Za ten půl rok jsem byla psychicky deptána a nikdo mi nemohl pomoct. Mlátila mě opaskem, papučí i vařechou. Neříkám, že jsem byla njhodnější dítě na celém světě, ale tohle jsem si nezasloužila (alespoň né v takovéto míře). Nikdo mi zde nedává žádné kapesné nebo něco v tom smyslu. Vždy když potřebuji peníze třeba na oblečení nebo něco do školy, dají mi je , ale s kraválem, že zase něco potřebuji. Když jsem ve škole dostala svou první pětku (8. třída ale na gymnáziu), matka mi ostříhala vlasy se slovy, že příště to bude dohola. Otec mi říká že já jsem ta, co kazí rodinnou atmosféru a že by se mě měli zbavit. Už několikrát mě vyhazovali z domu, že bych měla jít k babině, ale když jsem se balila, tak po mě matka začala kříčet, že mě nikam nepustí, že do 18 budu doma a poslouchat je na slovo . Minulý týden nejel internet a bratr chtěl na počítač. Začal se rozkřikovat , že to nejede a matka se naštvala a zbila ho. Pak šla zamnou do pokoje a také začal křičet, že jsem nevděčná atd. ( to samé co je uvedeno výše). Já jsem se ji ptala, že proč kvůli toho je tak naštvaná a že proč mi tohle všechno dělá. Ona na mě, že do mě skočí. Já jsem roztáhla ruce a řekla : Tak pojd , mě je to jedno, já jsem na tvoje otloukání zvyklá. Rozběhla se a chtěla mě zmlátit, já jsem ji ale zadržela a chvíli jsme se přetahovaly. Pak odešla se slovy, že jsem to přehnala. Začínám chodit k psychologovi. Nevím jak dál... Je to velmi těžké na psychiku... Každý večer brečím do polštáře a prosím Boha, at se to zlepší.Je toho mnohem více ale už jsem toho napsala dost. Prostě tady doma být už nemůžu. Přemýšlím s přítelem, že bych zažádala o dokoupení roků, ale nevím jak to udělat, kam jít...Vím jedno, že k tomu potřebuji nějaký závažný důvod, např. těhotenství nebo sňatek. Také jsem se někde dočetla, že dokoupit roky nejde, ale mohu si zažádat o svatbu, z důvodů těhotenství a tím pádem bych získala ty dva roky. Jenže, těhotná nejsem, a kvůli tomu by to byla blbost, udělat si ted dítě a zničit si celý život. Chci dostudovat a žít normální život.. Ale do mých 18 narozenin to tady nezvládnu. Jak mám pokračovat ,co mám dělat? Už jsem se s matkou o všem pokoušela promluvit... a bez účinku... Poraďte PROSÍM .
Pokud se Vám tohle děje, je to špatně. Všechno. Máte pravdu, tohle si nezasloužíte. Zkusila bych to přes instituci, které já osobně důvěřuji. Nedávno veřejný ochránce práv spustil stránku pro problémy - náctiletých (týká se to zejména konfliktních situací v rodině): deti.ochrance.cz/... Napište tam, popište jim ten problém, jsem si jista, že se jím budou zabývat. V onom dopise uveďte i to, že se nechcete v prvé řadě obracet na "sociálku", protože máte mladšího bratra a máte strach, že jediným výsledkem bude to, že budete umístěni do ústavu sociálního péče. Napište, že máte obavu, že Vám neuvěří a že jejich "zásahem"se situace v rodině více zhorší než zlepší. Víte, když se totiž situace bude řešit přes veřejného ombudsmana, ve výsledku už Vám sociální pracovníci pomůžou, právě proto, že jejich práci bude ombudsman kontrolovat. Zkuste to přes mail, můžete uvést i jen své křestní jméno (bez příjmení), uvidíte, co Vám odpoví. Klidně do mailu napište, jakého výsledku se bojíte, jak byste nechtěla, aby věc skončila nebo naopak, co je Vaším přáním (bydlet u babičky). Držím Vám palce!
Deniso, reaguji na Vámi uveřejněnou odpověď ombudsmana. Z hlediska Vaší situace ji považuji za velmi důležitou, ombudsman zareagoval dobře, a nyní bych už neměla strach obrátit se na orgán péče o dítě (sociálku). Je velmi důležité, aby Vám Vaše babička byla schopna celou situaci dosvědčit a abyste Vy uvedla, že jste se obrátila na ombudsmana a minimálně první část dopisu dala paní ze sociálky přečíst. Zejména onu pasáž, kde se hovoří o tom, že umístění dítěte do ústavní péče je "krajním řešením". Po tomto se k Vám sociálka bude chovat už jinak, nebot bude vědět, že by nad sebou měla "bič" ombudsmana. Obrátila bych se rovnou na vedoucí sociálky a zašla tam i s Vaší babičkou, která by Vám měla poskytnout důležité svědectví a Vaši informaci potvrdit. Na ni se na sociálce budou dívat jinak (myšleno "důvěryhodněji"). Uveďte i to, že Vaše matka byla v dětství týrána a stejné vzorce chování nyní uplatňuje i ve Vaší rodině. Uveďte, že nechcete, aby celá situace byla řešena tak, že byste s Vaším bratrem byli umístěni do ústavní péče a že je možné, že otec situaci pravděpodobně nepotvrdí, nebo ji bude bagatelizovat,nebot se snaží chránit matku. S ombudsmanem rozhodně buďte v kontaktu a udejte již své osobní údaje.
Linka bezpečí.Špatný rádce v životě je strach...Ničeho se nebojte a jednejte, než se stane něco, co nepůjde napravit.
Přesně jak psala aaella, je teď nejlepší vše řešit přes orgán sociálně právní ochrany dětí (OSPOD, sociálka). Společně s babičkou tam zajít, nebylo by špatné mít u sebe nějakou nahrávku špatného chování matky vůči vám. Pokud to sociálka prověří a dají vám za pravdu, nejdřív se budou snažit vás i s bratrem svěřit do pěstounské péče někomu z blízkých příbuzných, ve vašem případě babičce. Ta bude mít nárok na příspěvek na potřeby dítěte, z nich vás může alespoň trochu zabezpečit. OSPOD by měl upřednostňovat umístění dětí k blízkým příbuzným, dětský domov,nebo jiné zařízení by měla být až poslední možnost. Kdyby se s babičkou něco stalo, máte po dovršení 18 let právo požádat o svěření svého bratra do pěstounské péče. Jediné čemu se asi nevyhnete, je kontakt s matkou, pokud zůstanete ve stejném městě, stejné škole, může vás pronásledovat a terorizovat dál, což může být taky dost nepříjemné. Útěk z domu, nebo těhotenství není dobré řešení. Pokud to na sociálce nepůjde moc hladce, pak bych se obrátil na veřejného ochránce práv, se kterým už jste v kontaktu, vše to chce ale obezřetnost, když se to dozví rodiče, o co se snažíte, at vám neudělají ze života ještě větší peklo než dosud. Občas sem napište jestli to pokročilo, určitě nás to všechny zajímá a může to pomoct dalším dětem v podobné situaci. Držím palce.
Ahojky, máš to teda těžký, jen co je pravda,. Já zažila podobný život jako ty. Můj vlastní otec mě taky psychicky týral, nebil mě, ale v tvých letech, ale i dřív jsem mu asi zřejmě byla na obtíž. a co takhle třeba babička? máš babičku, nebo tetu, nebo nějaké příbuzné? jeslti ano, zkus se na nějaký čas uchýlit k nim. přesně tě chápu, musíš mít z toho nervy, já je taky měla z otce. (z matky ne, protože matka mi zemřela když mi byl 1 rok života). Dneska jsem už sama doma, protože mi všcihni zemřeli, když jsem byla těhotná a dnes je 28 let. Trpím deprersema ale to všecko jsem si přinesla z mého hloupého dětství a z mé bohužel pro mně neštastné puberty. držím palce at ti všechno dobřže dopadne a at to ve zdraví přežiješ.
Vaše matka má psychickou poruchu a je nezbytné, aby se léčila v psychiatrické léčebně. Pokud Vás napadá, měla by ji tam odvézt policie. Divím se, že Váš otec ještě policii nevolal. Matka je zřejmě nebezpečná své rodině.
doplněno 31.07.14 12:59:Pokud Vám matka vyhrožuje s nožem v ruce, je to důvod k jejímu převozu do psychiatrické léčebny bez jejího souhlasu.
No, také si to my s přítelem a mou babičkou myslíme., Ale nemáme šanci ji někam dovézt my, nebo i ta policie., Kdyby se někdo z rodičů dozvděl o tom, že chci a potřebuji nějak zasáhnout, byl by semnou ámen...Vím že strach mít v tom případě nemohu, ale nic jiného mi nezbývá. Musím si své kroky pečlivě promýšlet. Jestliže udělám v něčem chybu, shořím..
Začni za sebe bojovat. Jak jsi na tom fyzicky? Nemůžeš chodit do nějaké sebeobrany, karate? Matka nemá právo tě mlátit nebo jinak týrat - dopouští se tím týrání svěřené osoby za což může jít klidně do kriminálu pokud se to prokáže. Máš přítele, požádej ho at ti koupí malé skryté kamerky, stojí to pár korun. Chování matky zadokumentuješ. Myslím že v jejím případě už půjde o psychickou poruchu a dřív nebo později bude muset do PL. Nejpozději v okamžiku kdy ti nějak vážně ublíží. Tam to nenech dojít. Co ten přítel? Nemohl by ji nějak usměrnit?
No fyzicky na tom taky nejsem moc dobře, ale dalo by se s tím možná něco dělat. No promiňte, ale takovýmto způsobem se nemohu proti matce stavět. K ničemu by to nevedlo a bylo by to horší . Ano o tom vím , že se jedná o trestný čin. No vidíte, tohle by mne nenapadlo. Ty kamerky si tedy pořídím Děkuji. Přítel bohužel, když ho chtěla nahlásit na policii? V žádném případě., To by mi zakázala se s ním stýkat nadobro... Ještě by po mě křičela, že jsem si někde stěžovala. To už se taky nejednou stalo - vše jsem řekla babičce. Matce bylo jasné, že k ní chodím nějak často. Děkuji za rady
Na mě tohle všechno působí jako díl ze seriálu Slovácko sa sůdí a nesůdí. Spousta řevu, povyku a zloby bez důvodu bez nadhledu a spousta prázdných hlav a furiantů, možná cvoků. Já být na tvém místě asi bych do žádných klokánků nebo kdo ví kam na linky bezpečí nevolal. Kouká z toho leda dětský domov do 18ti let. Pokud si s přítelem rozumíte, udělal bych si s ním dítě, zplnoletil se a od matky s otcem co nejrychlej vypadl pryč. Tohle je o zdraví co prožíváš. Nic moc horšího už tě asi potkat nemůže.
Tak udelat si v 16. dite je rada jako vino... Zplnoletnit by melo jit prave i v pripade domaciho nasili. Kontaktujte pravni poradnu, tak Vam jiste reknou vic!
Já už přemýšlím nad vším možným, ale to dítě se mi moc nelíbí. Kdyby mi bylo vše jedno (škola, přátelé a řeči ostatních) ,neváhala bych a už bychom to s přítelem udělali. Jsme spolu rok a půl a je nám spolu velice dobře, rozumíme si ve všech směrech. Ale tohle je cesta do pokele, a zaroveň do možného ráje. Ale i přesto bych zcela jistě nevěděla, zda to soud povolí, či nikoliv.
Uvazujete rozume, to je dobre. Pokuste se opravdu vyhledat nejakou pravni poradnu, kde to s Vami proberou. Mezitim by jsem se snazil nahrat mamku, aby jste mela take neco v ruce.
"Jsme spolu rok a půl a je nám spolu velice dobře, rozumíme si ve všech směrech. Ale tohle je cesta do pokele, a zaroveň do možného ráje."
Krásně řečeno. Přesně tak to je.
Advokát Vám jistě poradí nejlépe. Nepočítej s tím, že své rodiče na stará kolena naučíte novým kouskům. Varianty budou nejspíše 2. A) - Zplnoletnění B) Děcák. Pokud se dostaneš do děcáku ty, počítej s tím, že tam "stáhneš" i bratra. Nevím, jak moc ti bude vděčný, za celý život v děcáku. Druhou variantou je zplnoletnění a toho bez dítěte reálně nedosáhneš. C) vydržíš to do 18ti. Přeji hodně štěstí u advokáta a v dalším životě.
... NO právě, DĚCÁK.. To nemohu bratrovi udělat... No dobrá, to dítě sice nechci, ale co by se dělo, kdybych tedy byla těhotná? Jak by to bylo doma? Musela bych tam zůstat? To by byl můj konec ...
Teoreticky je možné zplnoletnění z důvodu násilí nebo podnikáni, nicméně reálně se tak neděje. V případě násilí v rodině, míří dítě z 99.999% do dětského domova a je jasné, že pokud se nechovají rodiče takto k jednomu dítěti je nasnadě, že do dětského domovu míří všechny děti. Pro podrobnosti doporučuji toho advokáte. Jedině tak budete vědět jak vše načasovat a jak postupovat bez zbytečného odkladu právě ve vašem případě.
Jakmile byste byla těhotná, následně zplnoletněná a následně provdaná. Potom byste nemusela bydlet u rodičů ale s přítelem, v hotelu nebo azylovém domě...prostě kdekoli.
No dobrá, ale za jak dlouho by to soud tedy rozhodl? Nemohu být doma celých 9 měsíců, to bych si šla přímo pro smrt. Matka mi už jednou řekla : POkud mi domů příjdeš těhotná, to děcko ti z břicha vykopu ! ... Musela bych v tom případě jít k příteli hned, ale to možné není, jelikož mi nebude 18 let. Musela bych tedy čekat na rozhodnutí soudu. A to bych si v tomto případě dovolit nemohla.
Těhotenstvím nic nevyřešíte.Co když se s přítelem třeba rozejdete nebo se stane něco , s čím jste nepočítala.Řešte to jinak než otěhotněním.
Ano, myslím i na tuto variantu... Ten nápad s dítětem se mi také nelíbí... Musí nám pomoct ten právník...
Přesně tak, buďte rozumná, dítě se má narodit z lásky, ne jako prostředek k řešení nějaké situace..
Doufám, že Vás mohu opravit - Byl by to sice důvod k řešení problému, ale zároveň by bylo i z lásky. Ale sama vím, že je na to brzo. Sice bychom se o to dítě s přítelem dokázali postarat, ale i tak se mi to nelíbí. Né v tomto věku
Didiano, proboha nenechte se zviklat na ty pitomé rady ohledně dítěte.
Jste mladá, dříve či později budete litovat tak brzkého těhotenství. Já nejsem na Vašem místě, ale pokud je babička svolná, odstěhujte se k ní, jistě je zapotřebí nějaké právní ošetření, aby jste nebyla vedená jako pohřešovaná nebo, že jste utekla z domova či tak, a pokud Vás babička je schopna uživit, popř. vy sama si pořídíte nějakou brigádu, mělo by to jít. Co horšího se může stát než to co máte doma?
doplněno 31.07.14 15:00:toto je reakce na příspěvek od mcgregora, bohužel se umístil až moc dolů, ale jsem ráda, že tazatelka je rozumná...držím pěsti a doufám, že nás bude informovat...
Nebojte se , já těhotná být nechci. Jen to řadím mezi možnosti, jak docílit toho, abych mohla jít pryč. Jistě, o všem Vás budu průběžně informovat Děkuji za rady
Ano, přítel zanelouho domluví schůzku i s právníkem, ten nám řekne víc I ty kamerky si pořídím
Také poradím ombudsmana a právníka. Ale zároveň poradím obezřetnost (netlačit na pilu). Pokud se ti podaří odstěhovat k babičce, zůstane bráška s rodiči sám, což by pro něj nemuselo být nejlepší ...
A napiš nám, jak se to vyvíjí a jak to dopadne. Myslím, že nás to zajímá všechny.
Ano, ombudsmana jsem už zkontaktovala a s právníkem se to bude řešit také. S tou babičkou nevím nevím... Jelikož začala brát antidepresiva, a to mi v této situaci také moc nepomohlo...
doplněno 03.08.14 11:32:Přeji dobrý den Jak jsem všem slíbila, budu vás tedy kontaktovat jak to vše probíhá. Napsala jsem ombudsmanovi a ten mi do dvou dnů odepsal. Podotýkám, že jsem mu napsala to, co jsem vložila zde jako otázku.
Dobrý den, slečno Deniso,
odpovídám na Váš e-mail, kterým jste se na ochránkyni obrátila se žádostí o radu a pomoc. Uvádíte, že se rodinné soužití pro Vás stalo (pro neustále konflikty s matkou) nesnesitelné. Matka se podle Vás dopouští psychického týrání, což uvádíte na mnoha případech, které toho mohou být příkladem. U otce nemáte zastání, na orgán sociálně právní ochrany dětí se obracet nechcete ze strachu, aby se problémy doma ještě nezhoršily. Bojíte se, že by Vám nikdo nevěřil, a že byste mohla být umístěna do dětského domova. Tuto psychicky náročnou situaci jste začala řešit s psychologem. Uvádíte, že do Vašich 18 let doma nevydržíte, proto přemýšlíte o tom, jak dosáhnout "dokoupení roků"(zvažujete sňatek, těhotenství).
Ačkoli bez bližších informací z Vašeho rodinného prostředí nemohu dobře zhodnotit Vaši situaci, pokusím se Vás na dalších řádcích alespoň v obecné rovině poučit o Vašich možnostech, a dále o možné pomoci ochránkyně.
Předně chci poukázat na skutečnost, že se na Vás (vzhledem k Vaší nezletilosti) vztahuje tzv. sociálně právní ochrana zajištovaná orgány sociálně právní ochrany dětí, kterými jsou zejména obce s rozšířenou působností (jak zmiňujete ve svém dopise "sociálka", nebo také OSPOD). Hlavním úkolem orgánů sociálně právní ochrany je působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny a ochrana práv dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu. Při působení na rodinu může orgán sociálně právní ochrany dětí využít celou řadu nástrojů, zejména těch preventivních (umístění do dětského domova je krajním řešením na dobu nezbytně nutnou, které přichází v úvahu až po vyčerpání mírnějších opatření, rozhodnout o něm může pouze soud). Aby mohla být včas realizována pomoc orgánu sociálně právní ochrany dětí, je nezbytné, aby se sociální pracovnice o problémech v rodině nějakým způsobem dověděla. Uvedla jste, že Vám babička doporučila vyhledat sociálku. Já k tomu mohu podotknout, že podle zákona o sociálně právní ochraně může každý upozorňovat orgán sociálně právní ochrany na závadné chování rodičů vůči dětem (tedy i Vaše babička). Platí, že orgán sociálně právní ochrany dětí je povinen zachovávat mlčenlivost o osobě, která na nevhodné poměry v rodině upozornila. Také Vy sama se můžete s důvěrou obrátit na sociální pracovnici a žádat (i bez vědomí rodičů) odpovídající pomoc. Sociální pracovnice by Vám po zjištění důležitých podrobností měla umět vysvětlit, jaká řešení připadají v úvahu a společně s Vámi plánovat kroky vedoucí ke zklidnění situace.
I když jste uvedla, že se na "sociálku"obracet nechcete, právě sociální pracovnice (oproti ochránkyni) disponuje oprávněním přímo působit na rodinu. Hlavním úkolem ochránkyně je ochrana osob před nesprávným postupem úřadů a jejich pracovníků. Proto může ochránkyně postup oslovené sociální pracovnice prošetřit. Výsledkem jejího šetření je písemné zhodnocení, zda byl postup (chování) sociální pracovnice správný. Pokud by šetřením vyšlo najevo pochybení, ochránkyně bude usilovat o jeho nápravu, nemá však pravomoc sama napravovat pochybení úřadu, rušit či měnit jeho rozhodnutí nebo jinak nahrazovat jeho činnost. Znamená to, že ochránkyně nemůže zasáhnout přímo do Vašich rodinných poměrů, měnit aktuální uspořádání či působit na Vaše rodiče. Nemůže ani ovlivňovat soud, jak by měl v případě potřeby rozhodnout. Pro úplnost dodávám, že základním předpokladem pro zahájení šetření ochránkyně je Vaše vyjádření o nečinnosti sociální pracovnice, jejím nevhodném chování, nebo pochybnost o správnosti jejího postupu. Pokud byste si chtěla udělat představu o tom, jakým způsobem může ochránkyně pomáhat v záležitostech nezletilých dětí, můžete pročíst některé případy zveřejněné na adrese deti.ochrance.cz/.... Užitečné odkazy, které mohou obsahovat odpovědi na některé Vaše otázky, můžete vyhledat zde: deti.ochrance.cz/....
Jsem si vědoma toho, jak náročné je začít aktivně řešit problém, jenž se dotýká našich nejbližších osob, proto mi dovolte ocenit, že jste sama vyhledala odbornou pomoc psychologa. Jsem přesvědčena, že jím poskytnutá profesionální podpora Vám může významně pomoci zvládnout Vaši momentálně nepříznivou situaci. Jen pro případ potřeby doplňuji také odkaz na krizová centra v České republice, z nichž si můžete vybrat to nejbližší Vašemu bydlišti ( deti.ochrance.cz/...).
Závěrem si dovolím reagovat na Vámi zmíněné "dokoupení roků", kterým máte zřejmě na mysli tzv. emancipaci nezletilých, respektive přiznání svéprávnosti nezletilým. Daná oblast je upravena především v občanském zákoníku, který stanoví, že plně svéprávným se člověk stává zletilostí. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku věku. Před nabytím zletilosti se plné svéprávnosti nabývá přiznáním svéprávnosti, nebo uzavřením manželství. Protože jste uvedla, že jste zvažovala dosažení zletilosti právě cestou sňatku a těhotenství, doplňuji, že manželství nemůže uzavřít nezletilý, který není plně svéprávný, pouze ve výjimečných případech, jsou-li pro to důležité důvody, může soud nezletilému, který není plně svéprávný a dovršil šestnácti let věku uzavření manželství povolit.
Zákon o zvláštních řízeních soudních upravuje řízení o povolení uzavření manželství následovně. Řízení lze zahájit jen na návrh nezletilého, který dovršil 16 let věku a který hodlá uzavřít manželství (je tedy na Vás, zda se adekvátním návrhem obrátíte na soud). Účastníky řízení jsou ten, kdo hodlá uzavřít manželství, jeho zákonní zástupci a ten, s kým má být manželství uzavřeno (zákonní zástupci nezletilého jsou sice účastníky řízení, jejich stanoviskem k zamýšlenému manželství však soud není vázán). Nezletilý, který dovršil 16 let věku, má v řízení plnou procesní způsobilost (znamená to, že Vám v dané věci zákon přiznává způsobilost samostatně jednat před soudem, v řízení by Vám proto nebyl ustanoven opatrovník).
Váš přítel by měl v řízení postavení svědka. Z výše uvedeného plyne, že pro uzavření manželství potřebujete nikoli souhlas rodičů, ale souhlas soudu. Jak uváděl komentář k dřívější úpravě této oblasti, aby manželství mohlo plnit svůj účel, musejí snoubenci dosáhnout určité tělesné i duševní vyspělosti. Přestože bylo v soudní praxi v drtivé většině případů povolováno uzavření manželství pro těhotenství nezletilé snoubenky, je třeba konstatovat, že těhotenství samo o sobě není důležitým důvodem, který by zakládal právní nárok na povolení uzavřít manželství. Soud je povinen zkoumat, zda takto uzavřené manželství bude plnit svůj účel, tj. měl by se zabývat celkovou duševní vyspělostí snoubenců, jejich vzájemným vztahem a ekonomickou situací nově založené rodiny.
Pokud jde o přiznání svéprávnosti bez vazby na sňatek, aktuální úprava občanského zákoníku stanoví, že navrhne-li nezletilý, který není plně svéprávný, aby mu soud přiznal svéprávnost, soud návrhu vyhoví, pokud nezletilý dosáhl věku šestnácti let, pokud je osvědčena jeho schopnost sám se živit a obstarat si své záležitosti a pokud s návrhem souhlasí zákonný zástupce nezletilého. V ostatních případech soud vyhoví návrhu, je-li to z vážných důvodů v zájmu nezletilého. Za stejných podmínek soud přizná nezletilému svéprávnost i na návrh jeho zákonného zástupce, pokud nezletilý s návrhem souhlasí. Z uvedeného ustanovení plyne, že abyste mohla být uznána svéprávnou, bylo by zapotřebí prokázat všechny výše uvedené podmínky. Pouze z vážných důvodů, kterými podle mého názoru nemohou být Vámi popisované stávající rodinné poměry, lze některou z podmínek (zejména tu, která by na Vás kladla nárok sama se živit a obstarat si své záležitosti) prominout.
Vážená slečno Deniso, pouze na základě Vašeho e-mailu Vám ochránkyně nemůže být více nápomocna než výše poskytnutými informacemi. Pro případ potřeby nebo dalších dotazů Vám však nabízím telefonickou konzultaci, stačí, zanecháte-li v odpovědi na tento e-mail své telefonní číslo. Pokud se budete chtít ozvat sama, můžete využít kontaktních údajů přiložených níže.
S pozdravem
Mgr. Margarita Pátíková
Soucítím s Vámi. Podle toho jak jste sepsala svou ´´otázku´´ jste velmi inteligentní...školu jistě doděláte..Jste i na svůj věk vyspělá velmi vyspělá, dospěla jste díky starostem...To je na druhou stranu škoda...Dětství by mělo být bezstarostné...
Vaše uvažování se mi moc líbí...kdybych mohl pomoc, strašně rád bych to udělal..ale vím, že to nejde...
Vaši rodiče...živí Vás strachem...že oni můžou všechno..., podle mě ale...pokud Vy budete chtít, můžete jim pěkně zavařit...O to ale Vám ale nejde, chcete mi hlavně klid...U nich to ale nebude. Vaše matka je labilnízřejmě problémy z dětství. Teď je Vaší záchranou Váš přítel a babička... a potřebujete ale i nějakou institucí za sebou... Čím dřív zmizet, tím líp...Lidí se bohužel nemění.. I když se pak Vaše matka bude chovat mile, tak je to jen přetvářka a bude čekat, kdy zase bude moc ušknout, až nebezpečí pomine.. a co bude s bráchou? Někdy to může být, že ho právě ta matka , co Vás bije,rozcapuje... Nevíím.
Hodně síly a štěstí v životě..Máte v sobě nahromaděnou láskucítím to z textu, kterou dávejte těm, které máte rádi.. a nebojte se ji druhým ukázat...Je Vám sice 15 let...ale to je jen na papíře...Skutečnost je jiná..
Děkuji. Ano, má matka byla v dětství velmi týrána svou matkou. Byla zavírána do sklepa se svou sestrou, její matka ji mlátila den co den, škrtila atd. Poté si ji do vlastní péče vzala babička... Má matka se velice přetvařuje, to jsem ji už také řekla. Ona neunese to, když ji někdo řekne pravdu do očí. Já ji nechci nějak zvláště očerňovat, přeci jen, je to má matka. O domácnost se stará CELKEM, opakuji celkem, dobře. Ale i tak v poslední době sedí pořád na internetu a myslím si, že to je také důvodem jejího nenapravitelného chování. Kdyby se nechovala tak jak se chová, vše by bylo v pořádku. Na bratra je o něco hodnější, však jak by taky ne. Je to teprve malé dítě. Ten když slyší hádku, zavře se do pokoje a sedí na posteli nebo brečí. Je to hrozný pocit... Každopádně, musím odtud pryč. Od příštího týdne budu chodit k psycholožce. Jsem zvědavá, co ta mi na mou situaci řekne.
Bože Můj..! To mít doma, tak se ani nebalím a rovnou zdrhám.! Jedno, kde.
Já odešel v sedmnácti a matka nakonec usoudila, že jsem učinil dobře, vzhledem k tomu,
jak se ke mě choval můj vlastní otec.
Tenkrát jsem asi udělal to nejlepší, co jsem mohl.
Situace se časem obrátila a já se (už s rodinou) mohl vrátit "domů". Jenže jsem začal předělávat půdu, na byt a to se
otci nelíbilo, jelikož jsem tam řezal, vrtal, bouchal... a to byl další problém. Po půl roce jsme stejně uprchli.
Nestálo to za ty starosti.
Dobrý večer,
Deniso, já také řešila skoro stejné mé rodinné problémy, ale moje situace je jiná v tom, že v žádném případě nechci odcházet od někud, kde jsem doma a miluji to.
Ale jsem v poněkud bezvýchodné situaci, která dle mě řešit vůbec nepůjde. Matka má psychické problémy, které celé moje okolí z nevysvětlitelného důvodu přisuzuje jenom mně. Žádala jsem o pomoc pár blízkých lidí, ale všichni se ode mě stáhli naprosto pryč. Policie mě chtěla dát odvést na psychiatrii. A víte důvod? Jsem fyzicky na dně, nechodím, chodím po bytě, ale nemohu ven, už 1,5 roku jsem vězeň choroby mé mámy. Za tu dobu jsem byla vždy jeden den za pět měsíců venku, celkem asi 3 dny. Nikdy bych neřekla, jak si na to zvyknu.
Na začátku byla platonická láska, láska? Touha sehnat pomoc. Slibovala jsem jednomu muži spousty děti, uháněla jsem ho, bombardovala jsem ho nakonec i korespondencí, která byla urážlivá, vyprovokovala jsem ho, opravdu, ale blbým směrem. A to tak, že když mi šlo o život a já mu zoufalá, bezmocná psala z postele jak je mi zle na všechny jeho maily, on to nepochopil, myslel, že si vymýšlím. A ani teď by mě nepochopil.
Nedovedu si představit život bez mojí mámy, miluju ji, i když mě skoro zabila. Nechala mě ležet bez pomoci, skoro bez jídla. Celý můj život se zastavil. Nikdo o mně neví, co mě potkalo, párkat jsem žádala o pomoc polici, ale na nic to nebylo, protože by to do ní nikdo neřekl. Myslím, že má určitě schizofrenii, která je neléčená, je na ní vidět různé výrazy a chování při různém oblečení a denní době. Je úplně mimo, ale je to vidět jen doma, bohužel.
Tahle společnost umí být tak krutá. Já toho muže nesnáším, vždycky jsem všechno dělala špatně, nechci ho už nikdy vidět. Vždycky mě jen urážel a dělal si ze mě srandu. Ale podle mě opravdu pochybil. Já bych na tak hrozný dopis zareagovala, i kdybych toho člověka nenáviděla jako on mě. Nemusela jsem tak dlouho možná zůstat doma. Ale pochybilo víc lidí, navštívila jsem i matčina lékaře a on mě vypakoval s tím, že přeháním, a že je všechno v pořádku.
Když jsem matce vyhrožovala psychiatrem, tak vyhrožovala ona mně, že si mě tam ale nechají několik týdnů, a že pozor na to. Když jsem tam naopak doktora nechtěla, tak mě pomlouvala, že bych tam měla jít, že mám nemocnou hlavu, že mi tam roste asi nádor nebo co.
Tak marně čekám, kdy už se to konečně změní a já zase budu žít jako normální člověk.
Co vám brání se odstěhovat k příteli. Matka se těší, až vás vyhodí z domu, takže o co jde? Nechápu, co vás drží doma, když můžete jít bydlet k příteli. Matka vám/sobě/otci bude vyhrožovat s kudlou v ruce. To vám snad může být jedno, ne?
Celé mi to přijde divné :-/ .
Pakliže je to pro tebe opravdu tak neúnosné, zajdi bez váhání na sociálku. Důvody proč tam nejít jsou jen výmluvy, jak si obhájit svůj strach. Jestliže je to u vás opravdu takové. Tak ti jinde s těží bude hůř.
Než takové rodiče, raději bych se pokusila domluvit s babičkou z toho co tu píšeš, by neměl být problém u ní přečkat dva roky.
A matky se v případě sociálky bát nemusíš, sociálka ve spolupráci s PČR může matku vykázat na 10 dní z domu či bytu . Následně ji zakázat s tebou fyzický kontakt ...
Držím ti palce
To co píšu, nejsou výmluvy. Nemohu si to dělat ještě horší, než to je. A také se dívám na bratra
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.