Baví vás zaměstnání, jste přirozeně loajální?

Řekl bych, že je to silně individuální. Záleží nejen na člověku, ale i na jeho okolí. Já osobně jsem byl do změny vždycky dotlačen okolnostmi. V tomto ohledu bych sebekriticky přiznal, že z jistého úhlu pohledu je to zbabělost. Na druhou stranu mě práce vždycky bavila, což byl důvod ji neměnit. Důvod proč ji změnit byly podněty z okolí. Přijd k nám, naučíš se něco nového..., budeš mít o trochu víc peněz. Nebo jsem dostal nového šéfa, se kterým jsem se shodl na jediném: Že se nikdy neshodneme.

Obdobným způsobem jsem skončil 2x (v pondělí už nemusíte chodit), z toho jednou se zákazem vstupu do firmy. Poslední odchod byl zvlášt pikantní, neb se zaměstnavatel doslechl, že jdu ke konkurenci (když už jsem byl ve výpovědi). Následoval zmíněný zákaz vstupu, načež mě po víkendu vyhodili znovu, když jsem byl podepsat výstupní papíry (jednateli zákoník práce nic neříkal). Za 3 dny jsem byl zpět, protože nikdo nebyl schopen dodělat zakázku pro mého nového zaměstnavatele. To už mě ale platil nový zaměstnavatel. Z uvedeného je patrné, jak si manažeři váží svých podřízených. Po 10 letech Vás klidně vykopnou a málem nechají vyvést.

K loajalitě: Dle mého láska až za hrob je přežitek. jednoznačně platí: Koho chleba jíš... A pokud v té křehké symbióze něco praskne, je dobré zvážit pro a proti a v případě, že je ta možnost, bez výčitek změnit sponzora.

Podle nejakeho americkeho nebo kanadskeho pruzkumu je setrvani na jednom miste vice nez 2 roky karierni sebevrazda S kazdou zmenou prace si clovek financne a karierne polepsil.

Ovsem, jak jsem psal, tohle plati pro vyspele pracovni trhy. Ne pro Bananistany.

Dvacet let bez karierniho postupu znamena, ze tvoje kariera je uz tak 15 let po smrti. Snazit se ji znova rozdejchat uz asi nema smysl. S velkou pravdepodobnosti jsi uz moc stary na to, aby jsi v druhe kariere zivota dosahl rozumneho vrcholu pred tim, nez pujdes do duchodu.

Takhle zijeme skoro vsichni. Do prace musim, protoze potrebuji penize. Praci bych rada jinou, kontruktivni, s nejakym viditelnym vysledkem. Byla jsem 11 let ve zdravotnictvi, pak dodelala skolu a jsem 8 rokem v technickem oboru. Nebavi me to, spis neutral, ale je to prace a snazim se ji delat dobre. Prala bych si praci, kde budu vlastnim panem, ktera bude i mym konickem, ale...proste to ted nejde Takze radim, v te co mate, si najdete alespon jedno pozitivum. Jinak budete cim dal tim vic otravenejsi a bude to znat i na te praci at je jakakoliv. Psycholog nebo pracovni agent Vam rekne, ze po cca 6 letech je dobre zmenit misto. Ovsem nezijeme v pohadce ze?...Najdete si neco hezkeho na te, co delate, neb si neco kupte, at se na to cely den divate, (treba jste v kanclu)...apod. Myslim, ze zmena mista v dnesni dobe neni o zbabelosti, ale o existenci, potazmo o zachovani si zakladnich potreb a uziveni rodiny. Leda byste mel moznost jit do Bruselu, tam bych nevahala ani ja

Btw: kdybych mohla byt doma s nejakou prijemnym mesicnim prijmem, byla bych

Obdivuhodné je podle mne to, když někdo dělá dobře a svědomitě svou práci, jakékoliv jsou podmínky (baví/nebaví, výše platu, podmínky v zaměstnání, druh práce apod.). Naproti tomu ale nemusí být zbabělost, když člověk potřebuje změnu, jednou právě teď procházím, po 4 letech na jednom místě. Je blbé měnit práci každý rok a brouzdat po všem možném, kdy člověk ani pořádně neví, co vlastně chce, ale v některém období života se tomu někdo asi nevyhne.

Taktéž si myslím, jak to řekl někdo výše, že práce, která člověka bude nadosmrti bavit, je tak trochu utopie. Miluju děti a jsem s nimi ráda, ale když jsem rok hlídala dvakrát týdně odpoledne jedno mrně, tak to zábava být přestala. I když jsem ho měla neskutečně ráda, bylo to prímové a hodné děcko, vědomí, že pondělí a středa od tolika do tolika MUSÍM, udělá své.

citát: ...Aby člověk neustále jenom nemasturboval, vymyslel si i jiné činnosti. Například práci...

Měnit po několika letech místo, to je hezké, u nás však hůře proveditelné, než v USA a jiných zemích s vyspělejší ekonomikou. U nás je to možné pro zaměstnání ve vyším managementu a obchodu. Samozřejmě se najdou i dalších odvětví. Ale kolik procent pracujících v našem státě dělá na podobných postech? Většinou je člověk rád, že se jakž takž uživí a štasten ten, kdo dosáhne na státem vyznačený "průměrný plat".

Manžel byl 30 let loajální, postupoval v karierním žebříčku a nevěřil, když jsem mu říkala-odejdeš a ani pes po tobě neštěkne.

Necelý rok stále po telefonu něco řešil, jezdil něco řešit, dnes už nikdo nevolá.

Já jsem loni praštil s prací po nějakých 12 letech na stejném místě a musím konstatovat, že to už bylo příliš - měl jsem to udělat dříve, ale chyběla mi odvaha (k tomu byla hypotéka a manželka na mateřské). Někde jsem slyšel, že maximální rozumná hranice je 10 let a s tím bych i souhlasil. Na druhou stranu - pokud přijde nějaká příležitost, doporučuji neotálet a jít do toho.

Práce mě hrozně bavila. Postupem času to zmrvili jak se dalo, takže už skoro nebaví. Brblám, nadávám, vztekám se, ale pak dostanu výplatní lístek a řeknu si : Dobré to je. Jsou na tom lidi hůř.

Nenapsal jsi,jestli makáš jako dělník nebo sedíš celý den na zadku v kanceláři.Jestli to druhé,tak doporučuji jít makat někam do továrny stát celý den na nohou,sednout si smět jen na půl hodiny o svačině za celou šichtu a makat jako šroub celých 8 hodin.Něco jiného je to zkusit jen jeden den a něco jiného je tak makat třeba měsíc.Stoprocentně tě takový choutky přejdou a budeš si vážit dobrého bydla.Bohužel mnoho kancelářských exotů si toto není schopno uvědomit a pochopit.

Jo,jo, já mám naštěstí práci sice těžkou, fyzicky dost náročnou, ale pořád mě po těch skoro třiceti letech baví. Je fakt, že si zanadávám, když vidím, kolik dostanu za udělaný kus a kolik potom ten kus stojí v podnikové prodejně, platy nejsou adekvátní k té dřině, ale je to umělecké řemeslo a to mě svým způsobem duševně uspokojuje. A loaialita k zaměstnanců k firmě by měla mít svoje hranice. Když si s vámi váš chlebodárce vytře pozadí, a chová se arogantně, tak si žádnou loaialitu nezaslouží. Nas..t a rozmazat! Pokud ale dovede ocenit, ( a tím nemyslím jen finanční stránku, ono někdy stačí jen slušné poděkování ), že jste ochotni udělat pro firmu víc, než máte v popisu práce, jít dělat o víkendu, nebo přesčas, když je to občas z nějakého vážného důvodu potřeba, tak proč ne? Ale musí tam být ta loaialita oboustranná.

Je to obdivuhodné. Pořád se všechno mění, takže to není úplně na jednom místě. Ale sama jsem také ten vyhledávatel podnětů a vydržet je pro mě těžké.