Nejste přihlášen/a.
Dobrý den. Jsem dospělý a už více jak 12let nebydlím s rodiči. Když jedu k nim na návštěvu tak se moc netěšim protože vím že pití ani kávu hned nedostanu a za chvilku se nemáme o čem bavit protože hezkých zážitků oni moc nemají a pořád vyhledávají jen ty negativní věci. Rodiče spolu nikam nechodí a nepodnikají žádné výlety ani spolu nejezdí na dovolenou. Matka nemá skoro žádné koníčky a domácí práce jí nebaví. Hlídání vnoučat? Nikdy! Kolikrát mám pocit že je ani nezajímá jak se mám já a moje rodina. I když jedu na návštěvu dobře naladěn tak většinou odjíždim pěkně naštvanej. Nechci s rodičema ztratit kontakt ale co dělat když se u nich(s nimi) necítím dobře já a ani moji sourozenci? Možná by pomohlo abychom se sešly u nějakého odborníka jako celá rodina ale asi bychom tam rodiče nedostali. Poradte prosím! Jak to v rodině vylepšit?
Já si myslím, že jste ztratili kontakt. Když se nějakou delší chvíli nevidíte, vůbec nevíte, jaké mají starosti, radosti, názory. To platí pro obě strany. Pro vás i pro rodiče. Navíc, vy jste se přizpůsobil svému protějšku, jejim názorům, jejímu myšlením. Já jsem to se svými rodiči zažila také, ikdyž jsem dcera, která hospodaří a vaří stejně jako matka. Šlak by mě trefil, když jsem upozornila na růži někde za plotem a oba mě upozornili na kopřivu opodál. Jezdila jsem "domů" často a velmi často jsem se vracela v slzách. Pak jsem se naučila, nemluvit příliš o sobě. Nechávala jsem mluvit je. Dávala jsem doplňující otázky o sousedech a tak. Když řeč začala být osobní, o mně, takový jako výslech, zájem o mé názory, začala jsem se balit. To je na chvíli odradilo a já v pohodě, s úsměvem, vypadla. Teď mám moc pěkný vztah se svými dcerami, ale to jen proto, že jsme denně ve spojení. Maily, mobil, skype. Výjde to tak jednou za týden setkání, pokec, hlídání vnoučků. Velkou vnučku mám hodně daleko a ten vztah podle toho vypadá. Jsme si skoro cizí. V září budu prababičkou a miminka si vůbec neužiju, nikdy si nebudeme blízcí. Je mi to líto, ale takový je život. No, co už?!
No, jednoduché to moc nemáte, rodiče se ve stáří (alespoň dle mých zkušeností) už nezmění a těžko je budete předělávat. Přiznávám se, že moc nejsem na rady typu, podívejte se na to z jejich pohledu, zkuste si o tom promluvit, apod. Asi si opravdu nedovedu představit, jak je vytáhnete k odborníkovi a obávám se, že místo poděkování byste to možná docela schytali . Já bych možná zkusila vytáhnout je na sama na výlet. Cokoliv, naložit je do auta, vyjet s nimi do nějakého turisticky oblíbeného (nenáročného) místa, dát si kafe, třeba to bude mít nějaký vliv, udělat z výletu fotky, vložit jim je do počítače nebo jim založit malé fotoalbum, rodiče se na ně docela často dívají, i když to nepřiznají , po nějaké době to zase zopakovat. Z Vašeho dotazu pro mě plyne, že Vaši rodiče nejsou štastni, nejsou spokojeni, a evidentně, narozdíl od Vás, nemají chut to změnit. Zkuste být tím "motorem" za ně, v tuto chvíli, Vy a Vaši sourozenci.
Bohužel, jakmile lidé nemají žádné aktivity (bez ohledu na věk), stává se ten život pro ně smutnější a osamělejší, začínají se z nich stávat typičtí "závisláci" televizních seriálů, místo vlastního života žijí ten cizí.
Je to přesně tak jak píšete. Výlet? Táta ho odmítnul ale matka jela. Nebylo to špatný ale musel jsem se za matku stydět když nastala situace a automat na colu ji okradl-řešila to strašně dlouho a výlet nám kazila. Vážně se snažim dělat motor ale i ten nejlepší motor se může kousnout.
Nesmíte si ty výlety příliš idealizovat a nesmíte od nich moc očekávat, na rozdíl od Vás, Vašim rodičům, například matce postačí jen to, že je ten den nějaká změna, že se něco děje. Možná si vůbec neuvědomuje, že se chová tak, že Vám to vadí, ona je, svým způsobem, i spokojená, i když u všeho a na všechny"kefrá" . A nedělejte si iluze, že v ostatních rodinách je to příliš jiné, kdybyste jel na výlet s mojí tchyní nebo s mým otcem, asi by Vás z nich trefilo (kritizují úplně všechno a ještě k tomu nahlas, protože jsou už nahluchlí ). Nám s manželem je to už jedno, oni nakonec ve svých vzpomínkách mají ten výlet jako něco hezkého a kupodivu se těší na další, i když pokaždé říkají, že už nikam nepojedou, že jsou rádi doma a vyjmenují deset důvodů, proč z toho baráku ven nevylezou .
Krásně Vám to přiblížila a napsala "aaella". Nepíšete, kolik je rodičům let, jakou dělali práci a jaké mají nemoce. Ani nepíšete kolik je Vám let a kolik máte sourozenců. Pokud vaši rodiče vychovali více dětí, byl to zápřah a starosti a nyní jsou rádi, že mají klid. Jistě vás, své děti, mají rádi. Možná, když přijedete s rodinou na návštěvu, je to, jako kdyby je zasáhlo tornádo, to Vy si neuvědomujete, jste mladí, plní elánu a energie a vaše návštěva přináší do jejich klidného života vítr, který nezvládají a nestačí se již tak rychle přizpůsobit a jsou z toho tornáda unaveni. Možná jsou děti dosti živé, možná na ně překotně mluvíte, dostávají jednu otázku za druhou, nebo je zahltíte svými informacemi a problémy, jako když si povídáte s kamarády. Jenže oni toto již mají za sebou a užívají si zasloužený klid. Je to všechno tím, že nebydlíte pod jednou střechou, nebo v blízkosti. Dříve byli "Vejmínky" pro rodiče a rodiče, když chtěli mít klid, šli si do svého a mladí viděli, jak člověk stárne, jak mu ubývají síly, viděly to i vnoučata a nikdo se nad tím nepodivoval. "babkazov", Vám to popsala ze strany babičky a napsala Vám také dobrý postřeh, vše je ze života. Až budete v situaci rodičů, pak Vám to dojde, je jen na Vás, aby pak i Vás pochopily Vaše děti. - pt
Rodičům je něco málo přes 50 a mě je něco málo přes 30 ale naši se opravdu chovaji jako by jim bylo o 20víc. Oba maji ještě práci. Nemají to tam snad tak strašně náročný aby nedokázaly pozvat a nebo k nám přijet a 2h se vnoučatům věnovat a hrát si s nima. Jak říkal můj bratr:" Máme štěstí že jsme jako malý přežily" Děkuji za Váš názor a odpověď. Vím že všade v rodinách může být nějaký problém ale ta naše rodina si myslim že by byl dost tvrdej oříšek i pro nejlepšího psychologa. Hezký večer.
Tako vá rada je těžká.Asi bych omezila návštěvy na nutné minimum a nějak bych to rodičům nadhodila.Např:" Tak už raděj jedu domů, abych vás neotravovala"...Nebo bych je pozvala na návštěvu k sobě a pokud by neprojevili zájem, asi bych se jich zeptala, jestli se jim taková nálada v rodině líbí.Pokud by to nebylo k ničemu, soustředila bych se na lepší vztahy alespoň mezi vámi a sourozenci.Sourozenců bych se zeptala, jestli chování rodičů cítí stejně a promluvila bych si s nimi, aby věděli, že vám na vztazích v rodině záleží.
Problém asi tkví v manželství vašich rodičů. Manželství pravděpodobně nic moc a to je tak nějak semlelo. Nebo dříve vaši matku domácí práce bavily a měla koníčky? Jak jste žili, když jste byli vy a vaši sourozenci děti? Byla matka jiná? Bavilo ji to s vámi? Jestli ani tentkrát to nebylo ono, nemůžete čekat, že to nyní bude jiné.
děkuji za odpověd. Je to pravda. Manželsví -špatný. Asi čekám že když je ted babička tak že se bude chovat trošku jinak a že jí to začne bavit když se nás jako matka zbavovala a moc se nám nevěnovala. Bohužel nic
Připomíná mi to rodiče mého bratránka (Tetu a strejdu). Na "odborníka" z řad psychologů nesázejte. Je to zbytečné.
Nic se tím nevyřeší, jelikož zásadní problém tkví v negativním postoji rodičů (vůči všemu). Vím, že když příjdu ke strejdovi a tetě, tak nejdřív mě zahrnou výčtem svých neduhů, jak se JIM blbě chodí a jací jsou chudáci a kde je co bolí a jací jsou ti politici hajzli...
Ovšem, jak se mám já, nebo co je u mě nového, tak na to se nezeptají. Žijí si ve své vlastní ulitě a tak to zůstane.
Co já vím, tak za celý život byli 2x na dovolené a ještě po letech na ni nadávali. Chodím tam jen z povinnosti (narozeniny) a nerad.
Děkuji za odpověd. Ano-žijí si ve vlastní ulitě a každý den aby byl stejnej a aby jim něco nenarušilo jejich stereotyp.
U nás je to podobné. Rodiče taky nejsou tak staří, aby takový byli. Když vidím starší lidi kolem, jak jsou aktivní, kolik mají koníčků, co je všechno baví, říkám si, kde se stala u našich chyba. Tedy tatka celkem aktivní je, ale všude chodí sám, máma s ním nikam nejde. Tu nic nebaví, jen sedět doma, ze všeho je nervozní. Svrchu je psána spousta rad, jak se snažit rodiče pochopit, vcítit do nich, jak se snažit hledat jim zábavu, když sami jsou pasivní...Věřte, že tohle všechno jsem už vyzkoušela, ale na mou matku neplatí nic. Nic ji nezajímá, vidí na všem jen to špatné, baví jí jen pomlouvat lidi. Časem jsem dospěla k tomu, co tady psala tuším Babkazov, prostě o sobě nemluvím, jen poslouchám.
Jak jsem psala, tatka je celkem v pohodě, i když teda taky pořád něco kritizuje, ale aspoň chce vyrážet mezi lidi, poznávat nové věci. Mezi sebou mají rodiče vztah pod bodem mrazu. Absolutní nekomunikace, neustálé rýpání. Nějaké přátelství mezi nimi absolutně neexistuje. To je pak taky moc příjemná atmosféra, když k nim přijdeme na návštěvu. Nevím proč to tak je a mrzí mě to. Chápu, že staří lidi chtějí už mít svůj klid, že je ledacos rozčiluje, jsou nervozní, něco je může bolet, ale myslím, že když ani jednomu z mých rodičů ještě nebylo 60 let, je to u nich přece jen dost brzo na takové chování.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.