Nejste přihlášen/a.
Mám pomalé psychomotorické tempo. Eufemisticky řečeno, jsem typ "pomalý a pečlivý", lidově řečeno, jsem jako zpomalený film. V dětství to bylo více vidět, teď už to na první pohled vidět není, ale v klíčových okamžicích se to stejně vždy nakonec projeví.
Četl jsem, že by prý člověk svoje tempo měl respektovat. Že kdo je pomalý, více si všímá podrobností a udělá méně chyb. Nemyslím si ale, že by to u mě s tou chybovostí bylo nějak výrazně lepší, než u většiny ostatních, chyby dělám také. Navíc - k čemu to je, v dnešní době, kdy rozhoduje především rychlost a výkonnost a kvantita. Osobně to považuji za poměrně velký handicap.
Spousta činností je pro mě téměř nepředstavitelná. Nemůžu dělat jakýkoliv kolektivní sport, nemůžu hrát hry pro více hráčů, protože je jasné, že mě každý porazí. Na testy ve škole se musím učit nazpamět, nestačí mi věc pochopit, protože než bych s tím vymyslel, jak vyřešit příklad, dávno by mi vypršel časový limit. Neexistuje, že bych se s někým třeba hádal a skončilo to jinak, než že se mi vysměje do ksichtu, protože než stačím vymyslet, co odpovědět, je dávno po hádce (takže hádka se mnou vypadá téměř vždy jako monolog, kdy ten druhý mě seřve a já jen čumím do zdi nebo se poníženě omluvím, protože mě prostě nenapadne, co na to říct, nevymyslím dost rychle trefnou odpověď). Že bych sbalil nějakou holku, o tom si můžu nechat jenom zdát (k čemu mi je, že poznám jejich náznaky, když na ně nedokážu vhodně, a hlavně včas, zareagovat). Projev před více lidmi si musím připravit slovo od slova (jsem navíc trémista a introvert, samozřejmě), protože téměř nemám schopnost improvizace. I vymyslet tenhle text mi asi trvalo déle, než by mělo.
Tak jsem se chtěl zeptat, jestli se s tím dá něco dělat? Dá se to léčit? Jistě, že alkohol tu schopnost improvizace jistě vylepší, ale zase otupí myšlení. Kofein člověka nabudí, ale trvá to jen chvíli a není to zas takový rozdíl. Tvrdší drogy by asi taky moc nepomohly. Co cvičení a sport? Když se zrychlí metabolismus, zrychlí se i tempo? Navíc bych tím teoreticky zhubnul, mám nadváhu, pomohlo by to? Nebo třeba nějaké procvičování mozku?
Nebo se s tím nedá dělat vůbec nic a mám se prostě smířit s tím, že už je to tak v přírodě dané, že pomalejší jedinec je vždy sežrán rychlejším dravce, nebo si sám nestačí ulovit kořist, chcípne hlady a nestačí se rozmnožit; smířit se, že jsem slepá vývojová větev, můžu být rád, že jsem rád a že žiji v civilizované době, kdy se děti neházejí ze skály za to, že jsou příliš slabé nebo pomalé; smířit se s tím, že bych se měl zabít?
Správně fungující mozek se podílí zhruba pětinou na celkové energetické spotřebě organizmu. Mozek spaluje hlavně glukózu, ale jen její dostatek nestačí (nezaměňovat se složitými cukry). Musí se do mozku nějak dostat, to znamená musí být v pořádku krevní řečiště, srdce a hlavně samotná krev jako přenašeč živin. Je to stejné jako s počítačem - můžu si do něj dát super výkonnou grafickou kartu, ale když ji budu napájet slabým nekvalitním zdrojem od kterého povedou ještě super slabé drátky, stejně grafická karta bude muset být podtaktovaná a pojede jako šnek.
Jsem si jistý, že jediná a zásadní chyba je ve stravě. Tato nevhodná strava zanáší organizmus který ale zároveň trpí extrémním nedostatkem živin. Zpomalenost se objevuje vždy při nedostatku železa. Tento nedostatek způsobuje pokles výkonu srdce, jater a snížení kvality krve. Mozek a defakto celý organizmus je potom zpomalený, protože jede "na rezervu". Nemá dost potřebných živin a kyslíku a tak nemůže správně pracovat. Stejně tak auto s poškozeným motorem prostě nepojede rychle. S tím souvisí i tloustnutí - všimněte si, že nekteří lidé se prakticky nehýbou, nesportují, a vypadají dobře - nejsou tlustí. Jiní se sportovat snaží a stejně mají problém váhu udržet. Důvod? Při zásadním nedostatku železa je narušený krevní oběh, často i ledviny a voda se tak hromadí v organizmu místo aby se vylučovala.
Nevím o Vás dostatek informací abych mohl přesně určit příčinu problémů, takže radím na základě zkušenosti s příčinami podobných problémů u jiných lidí: Pokud jste takto extrémně a dlouhodobě zpomalený, bude příčinou i nedostatek dalších prvků. Doporučuji proto začít jíst zdravěji. Necpat se cukrem, nepít slazené nápoje - cukr ničí v organizmu vápník. Nepít mléko, omezit mléčné výrobky - z mléčných výrobků se moc vápníku nevstřebá a mléko je největším ničitelem železa v organizmu. Vyhnout se chemii - konzervanty, barviva, dochucovadla, stabilizátory, umělá sladidla. Vykašlat se na prášky - vitamíny, stejně se z nich nic nevstřebá, jen zatíží organizmus. Nebuďte líný si uvařit. Na dodání železa zkuste jáhly - kaši. Jednoduché a účinné. Rýže, obilniny, zelená listová zelenina - zelí, kapusta. To by mělo být základem Vašeho jídelníčku. Klidně i klasické obědy. Hlavně se vyvarovat cukru a jiných svinstev, které blokují trávení. Potom nebude Váš mozek hladovět a jeho výkon se zaručeně zvýší. Rozumně intenzivním sportem taky nic nezkazíte.
Je malá pravděpodobnost, že Váš stav je zaviněný nemocí. Tady bych ale vařil zcela bez informací úplně z vody.
Podle mě s tím neuděláš nic. Ale můžeš si nacvičit nebo připravit (resp. časem získáš životní zkušenosti) určité reakce na určité situace. Takže třeba výsledky zmíněných hádek nebudou tak jednoznačné. Smiř se s tím, že nikdy nebudeš vůdčí typ, ale spíš ten nevýrazný v pozadí. To ale neznamená, že bys byl nepotřebný. Rychlost a kvantita je potřeba jen někde. Jsou činnosti, kde je sice rychlost výhodná, ale rozhodující je přesnost, kvalita a spolehlivost. Takže nezoufej. A rozhodně zapomeň na voloviny, jako je zabíjení se.
Zkušenost mi k ničemu není, konkrétní situace jsou vždycky trochu jinak. Nejsem schopný využít zkušeností. Berte to tak, jako bych nikdy žádné neměl, jako bych nebyl schopný je ani získat. Za dvacet let budu úplně stejné zakřiklé vyjevené tele, jako jsem teď a ani stokrát udělat chybu a stokrát se z ní poučit mi nepomůže, protože po stoprvé jí udělám znova.
Podle mě ti "spíš nevýrazní v pozadí" jsou nepotřební. Jsou k ničemu. Líné pomalé nepoužitelné nuly. Svět by se bez nich dokonale obešel. Ukažte mi jediný případ, kdy člověk mého typu bude mít převahu nad někým rychlejším a rozhodnějším...
Úplně konkrétní situace se sice vždy trochu liší, ale základ mívají stejný (ty skupiny situací). A stačí tak nějak najít vhodnou reakci na ten základ.
A nevýrazní v pozadí, že jsou nepotřební?! Cha! K čemu by byli ti výrazní, kdyby za nimi nestáli ti řadoví? Byli by to jen přefouknuté nuly. K čemu by byly takovému Jobsovi jeho mobilní a podobné vize, kdyby je neměl, kdo vytvořit (ta nevýrazná masa lidí z Applu)? Za každým slavným je práce těch neslavných. Kdyby nebyla, nebyli by ani ti slavní, byli by to nanejvýš jen věční snílkové.
A kdy budeš mít převahu? Navenek třeba nikdy. Musíš ji nutně mít? Možná si však budeš moct o někom říct: "jen se hoň, jen si stoupej po žebříčku, jen buduj kariéru a v luxusní restauraci při večeři vyřizuj "neodkladné telefonáty" (doufám, že aspoň dojednáš něco kloudného), já si zas odpracuju své v práci a tím pro mne končí, pak půjdu se psem na procházku, pak ... a večer s rodinou ... ".
Pro @nekdojiny: Nepíšu demagogii. A ani netvrdím, že známé osobnosti nejsou schopny samostatné práce. Jen tvrdím, že bez podpory masy "nevýznamých" by prostě žádného znatelného úspěchu nedosáhli. To šlo ještě tak někde ve starověku a ani tam ne vždy. Co by znamenal Spartakus, kdyby nebylo "bezejmenných" vojáků jeho armády? Nic, byl by to jeden zabitý neznámý rebel, jakých byly bezesporu spousty. Ale třeba věda se tehdy dala dělat i prakticky bez podpory ostatních, dnes už ne.
A ten Jobs, když se zrovna k němu vrátím? On byl "jen" vůdčí osobnost a obchodník. Ve zmíněné garáži ten první počítač sestrojil Steve Wozniak (znáš? neznáš?), Jobs ho prakticky "jen" prodal. Kdyby nebyl Wozniak, čím by se vůbec Jobs živil? Nikdo neví. Jinak jasně, podobné osobnosti si musejí dokázat najít ty "blbce", kteří "na ně" dělají (jinak bychom o těch osobnostech vůbec nevěděli). Ale tím jen potvrzují, že je nutně potřebují. A tím sis taky sám odpověděl na svou otázku, jestli jsou ti nevýrazní potřební, nebo úplně zbyteční.
Na zbytek reagovat nebudu, zdá se, že to je tvá životní filosofie a máš právo se jí držet, když chceš.
Nezlobte se, ale to, co píšete, je tak trochu demagogie. Vyvolává to dojem, jako by výrazné osobnosti nebyly schopny samostatné práce. Jenže ony jsou, často navíc mnohem efektivnější a těch výsledků mají daleko víc - konrétně ten Jobs, pokud je mi známo, začal taky v garáži a bastlil si sám. Jenomže ty výrazné osobnosti si jsou navíc schopny najít nevýrazné blbce, kteří tu práci budou dělat za ně (ale to neznamená, že by se bez nich v životě neobešly). Pak jsou schopny práce daleko rozsáhlejší (kdežto nevýrazní zůstanou v té garáži) - a pořád je to jen jejich dílo, ne dílo těch nevýrazných, protože ti by sami o sobě nedokázali nikdy nic, nebýt těch výrazných, kteří jim práci zorganizují.
Tím se dostáváme k tématu převahy. Budu pokračovat ve své upřímnosti, nic jiného mi tu nezbývá:
- Nechci si jen "odpracovat své v práci", pokud bych to měl pojmout takto vohnoutsky, nemusel jsem si ani dělat maturitu a mohl to někde zkusit jako vrátný, tam bych byl v klidu. Chci se rozvíjet, chci něco umět a něco dokázat. Ale chci to stačit za stejnou dobu, za kterou by totéž stačila většina ostatních.
- Nechci chodit se psem na proházku, nechci se o nikoho starat, mám dost starostí a problémů se sebou samým, tak jak bych proboha mohl mít zodpovědnost ještě za někoho jiného, byt by šlo o zvíře? To zvíře by trpělo a beztak obnáší jen práci navíc, o kterou nestojím - už tak jí na své tempo mám dost.
- Nechci večery s rodinou. Stejný důvod jako odstavec výše. Navíc i kdybych rodinu chtěl, tak ji mít nebudu, nemám s kým. Leda bych si počkal do 40ti a pak se nechal omotat kolem prstu nějakou rozvedenou matkou a zbytek života strávil tím, že bych dělal na ni a na děti nějakého borce, který - jak jinak - byl rychlejší než já a proto měl převahu a stačil se rozmnožit (a narozdíl ode mne si užil mládí). To by byla nejen další práce navíc, ale ještě bych si připadal jako debil. A den co den měl na očích, že nejsem nic víc, než jen slepá ulička v genomu lidstva...
Ne, že bych zároveň nějak zvlášt toužil zrovna po trapné kariéře v nějaké cool korporaci nebo po tom, vyřizovat neodkladné telefonáty. Nicméně kdybych si měl vybrat mezi tím, žít jako člověk, schopný fungování v dnešní společnosti, schopný něco dokázat (ten první Vámi jmenovaný typ člověka) a tím, žít jako taková lidská améba (ta druhá možnost)... myslím, že to druhé bych pro to první KDYKOLIV a s čistým svědomím obětoval.
Řekl bych, že se s tím něco dělat dá. Nelze to změnit na 100%ní výkon, ale zlepšit se to určitě dá. Jak? Trénovat. Po mém nástupu na SŠ jsem měl podobná traumata. Nic jsem ve škole nestíhal. Většina lidí stihlo udělat spoustu úkolů ve škole a hned odevzdat. Jen já si bral všechnu práci domů a celé noci trávil prací. Je fakt, že jsem to měl udělané perfekcionalisticky, ale k čemu mi to bylo, když jsem odpoledne nemohl trávit s kamarádama, s holkama, atd. Většina ostatních odmaturovala stejně jako já. Ale jelikož mě to hrozně štvalo, tak jsem se snažil ve všem zrychlit a to i na úkor kvality. Časem jsem našel správný poměr kvality a rychlosti. Ke konci školy si troufám tvrdit, že mě trochu těšil pocit, že jsem se řadil spíše k té rychlejší části spolužáků.
Dalším příkladem je mluvení na veřejnosti před více lidmi. Ze začátku: noční můra. Nedej bože se někde zaseknout nebo zapomenout myšlenku. Časem naprosto běžná rutina při které není potřeba dělat rozsáhlé přípravy. Stačí mi pár kartiček se základními body a spoustu věcí se dá vtipně zahrát do outu. Nebo je prostě někdy mnohem lepší říci pravdu a pozasmát se sám sobě. Publikum má také lepší pocit z přátelštější a lidovější atmosféry. Mnohokrát jsem musel použít něco ve stylu. "V této části se nachází revoluční materiál, na jehož název si právě nemohu vzpomenout, ale budu Vás informovat hned co vzpomenu nebo mi dáte sekundu abych se podíval do mého taháku".
Je to těžké, ale určitě to zle zlepšit.
Jak jste starý? Jak vysoký, kolik vážíte? Jakou práci děláte nebo chodíte do školy? Ptám se proto, že od toho všeho se dá leccost odvodit. A také se dá odhadnout, jak dalece je to jen subjektivní pocit, který nemusí být pravdivý.
doplněno 07.06.14 15:46:Jí si myslím, že nejste o nic pomalejší než jiní, že je to jen vaše představa. Někdo se prostě tváří, že mu všechno jde snadno a maká jak otrok. Ale nepřiznal by to. Měla jsem kolegyni, která se tvářila nesmírně znuděně. Na otázku, co děláš, odpovídala, předstírám práci. S tímhle systémem odstavila nesmírný kus práce, kdy ostatní hysterčili a skládali se, ona plula se svým unuděným úsměvem. A víte co? Měla pověst líného lenocha. Někdo prostě umí prodat. Vy to neumíte a zbytečně týráte sám sebe. Buďte se sebou více spokojenější. Máte na co být pyšný!
21 let, nadváha cca 15kg (jsem docela malý, většina mých vrstevníků je vyšší, než já). Chodím na VŠ, práci nemám. Většina mých kolegů, co znám, školu stíhá sice trochu hůře, než já, jsou trochu méně perfekcionističtí, pokud jde o úkoly ve škole, a trochu častěji asi některé věci "obšlehnou". Ale taky je pravda, že narozdíl ode mě mají práci, přítelkyni, kamarády a známé, se kterými taky tráví víc času než já, a ještě jim někdy zbyde čas na nějaký koníček.
Netvrdím, že bych celé dny a týdny od rána do večera nedělal nic jiného, než seděl u psacího stolu a dělal úkoly do školy nebo se učil (leda občas před zkouškami), také někdy prokrastinuji, ale je vidět, že u toho trávím víc času než oni, že to, co oni tak nějak "sestřelují za běhu", já musím dohánět pracovitostí a hlavně, že kdybych měl dělat všechno, co oni (jako třeba chodit do práce, věnovat se přátelům), tak se z té školy asi můžu rovnou odhlásit...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.