Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,
je mi 28, žiju se svým 15 letým synem sama v domě. Vztah mezi mnou a mými rodíči nikdy nebyl slavný, měli radši mého staršího bratra a já se podle toho zařídila. Jenže před 5 lety bratrovi selhala jeho ledvina takže musel dializovat, bratr si o to sám nikdy neřekl ale po mě rodíče tenkrát chtěli abych mu svoji jednu ledvinu tenkrát darovala, nebo aspoň šla na testy. Jenže já to odmítla, bylo mi v té době 23, studovala jsem vysokou školu, navíc podnikala a starala se o syna. Takže jsem já byla ta bezcitná mrcha, ale moji sestře které v té době bylo 25 a narozdíl ode mě neměla a nemá žádné závazky jí o to nikdy nezažádali.
S rodíči jsem tedy nebyla moc v kontaktu, neposílali jsme si pohlednice, já jim na narozeniny napsala SMSku ale oni si na mě nevzpoměli. Před třemi měsíci se mi z ničeho nic ozvala matka, že brácha a jeho rodina jsou na tom finančně hodně špatně a že když jsem tak prachatá tak bych mu mohla dát nějaká peníze, zavolal jsem tedy brátrovi a zeptala se jestli nepotřebuje finančně vypomoct a on říkal že si toho moc váží ale že ne, tak jsem mu řekla že kdyby cokoliv kdykoliv potřeboval tak stačí zavolat, tak poděkoval říkal že si to bude pamatovat. Včera jsem se dozvěděla od babičky že otec je v nemocnici, dlouho jsem přemýšlela a nakonec se rozhodla že tam odpoledne se synem po škole zajedem. Vůbec jsem nevěděla do čeho jdu, počítala jsem i stím že by mě mohl vyhodit, ale jela jsem tam s dobrým umyslem a koupila jsem jídlo o kterém jsem věděla že má rád. Když jsme dorazili do nemocnice viděla jsem jak sedí na lavičce i s matkou, tak jsme šli za nimi. Prvních 5 minut bylo normálních. Potom se podíval na mé auto a spustil "Pěkný auto, to máš nový, to muselo stát hodně peněz" Řekla jsem že je nové, ale že to mám ze svých peněz a že bych se nikdy nezadlužila. A on se najednou začel ke mě chovat strašně hnusně "Chudák Pavel musí jezdit dializovat 50km daleko se starou prohnilou Felicii a slečna si tady koupí Audi A6" Potom jsem se o sobě dozvěděla že jsem mrcha co o sebe pečuje a kupuje značkové oblečení a elektroniku a hodně zajímavých věcí a hodil po mě příbor. Člověk by řekl že je v nemocnic pod tlakem, jenže bohužel se tak chová normálně. Syn se do něho strašně obul a začali po sobě křičet, ale pro dobro všech jsme radši odjeli. Syn mi poto koupil květiny a řekl mi at na ně zapomenu, že mě má rád a jsem pro něho hrdinka. Mamka se ještě obtěžovala a napsala mi sms že jsem hnusná protože se tatínkovi kvuli mě přítížilo. Opravdu nevím co ji mám na to napsat, možná jen, že by bylo nejlepší, kdyby jsme kontakty mezi námi nadobro zpřetrhali.
Dobrý den. Já tomu příběhu nevěřím. Nicméně - pokud si spolu lidé nerozumí ani v rodině, je potřeba se na to dívat vždycky z obou stran. Rodiče musí mít nějaký důvod proto, že se k Vám tak chovají. Nevíme nic o tom, jak se k nim ve skutečnosti chováte Vy...Přetrhat kontakty s rodinou je to poslední, co byste měla udělat. Nikdy nevíte, kdy Vy sama budete kohokoliv z rodiny potřebovat...
Taky vam to prijde vymyslene, ze jo?
"Ja chudinka jsem si ve trinacti nechala dite (nejspis po znasilneni), vsechno bylo proti mne, ale nevzdala jsem se a bojovala! Dobre ho vychovala, sama vystudovala 5 vysokych skol a zalozila uspesnou mezinarodni firmu, kterou dodnes ridim. Syn me bezmezne miluje a obdivuje, ale moje zla zavistiva rodina na me jenom nadava a chteji po mne dalsi a dalsi sebeobetovani."
kdyby na tom naahodou byla spetka pravdy, tak doporucuji pravy opak. S rodinou preruste veskere kontakty. Takova schopna zena se o sebe jiste dokaze postarat sama a kdyby ne, pomuze ji jeji jeste schopnejsi a bezmezne milujici patnactilety syn.
Myslím si, že příběh není zcela pravdivý. Když jste si pořídila ve 13 dítě, kdo Vám o toho červíčka pečoval, než jste dodělala povinnou základku, potom střední a vysokou školu? Pokud jste ho nedala někam do kojeneckého domova, jistě se postarala matka. A lehké to pro ni zaručeně nebylo. Jistě i sama ještě chodila do práce.
Pokud se tedy nemýlím a napsala jste pravdu, myslím si, že ta maminka není tak zlá, jak si myslíte. Když vám vypiplala děcko. S patnáctiletým klukem může už člověk jednat na rovinu, je to už kus chlapa, ale o maličké mimčo jste se se svými povinnostmi a studiem asi moc starat nemohla. Kdo Vás nahradil?
Proto si myslím, že ti rodiče nebyli tak špatní. Jaga.
Jinak, stává se někdy, že rodiče přilnou k jednomu dítěti víc,než k druhému. Mám sestru o 7 let mladší. Když jí bylo 12, umřel tatka, já se po roce vdala a odstěhovala. Mamce zůstala tak vlastně jenom ona a přilnula k ní až nezdravou láskou. Trvá to dodnes. Mamka jí dala za svého života vše, co měla, i celý dům.
Já to ale beru s humorem, říkám, že mamka pamatovala na nás obě: sestra od ní dostala dům, já zase po ní podědila cukrovku. Je to tak! **
Zdravím, napíšu pouze svůj názor na Vámi uvedené věci.
Ohledně té ledviny jste skutečně na testy jít mohla, vysoká škola snad nemá přednost před zdravím, případně životem Vašeho bratra, ne? Dítě je taky jen výmluva, pokud by Vás testy vyloučily coby nevhodného dárce, tak jste to aspoň zkusila. Neodvolávejte se, co udělali a neudělali jiní, ale dívejte se na svůj práh. Já, kdyby byl brácha v ohrožení, odejdu ze školy, z práce, prostě udělám vše, co půjde, abych mu pomohla.
Ohledně bratrovy finanční situace, někteří lidé jsou holt hrdí a peníze nepřijmou, i kdyby hlady chcípali. Zkusila jste ale někdy místo hovorů bratrovy pomoci jinak, třeba potřebnou věcí? Pokud máte nové Audi, pak by jistě bylo i na ojetou Octavii apod. Ne vždy, když člověk to "ne" řekne, tak to tak taky myslí. Může se za svoji situaci stydět. Byla bych pro rozhovor mezi čtyřma očima, žádný telefon, ale pár hodin si udělat čas na toho druhého a najít společnou řeč. Zkuste se taky zamyslet nad tím, jestli nedáváte okaě najevo, že Vy na to teda máte - pro okolí by tento přístup mohl být dost nepříjemný a tím pádem vyvolat nepříjemné reakce.
Na hnusnou sms mámě nic nepište, cokoli napíšete, tak ji jen utvrdí v tom, jaká jste mrcha. Navštívila bych ji osobně, aby mi konečně vysvětlila, proč se ke mně tak chová.
Co ojetou Octavii, možná by stačilo opravit tu Feldu a třeba mu přidat pár Kč na palivo. To by tolik snad stát nemělo (oproti tomu milionu za A6)...
Jinak souhlasím, že tazatelka není taková chudinka, jako tvrdí. Odmítnout pomoct bratrovi je extrémní sviňárna, ani se mu nedivím, že si o peníze neřekl a nechce je - prostě neví, co od ní může čekat. O dítěti ve 13 radši ani nemluvím...
Myslela jsem že když bude potřebovat peníze ozve se, ale pokud se stydí nebo bojí, pozvu ho na kafé a vyřešíme to. Co se týče dárcovství, pro mě je hlavní prioritou můj syn a musím být zdravá a v pořádku, jsme na to jen my dva.
další věc je, že jste mohla dát "staré" auto bráchovi když jste si sama kupovala audinu...
Ne, nezávidím vám... ale rodičům se ani nedivím... Žijete si sama pro sebe (a pro svého syna) a na zbytek rodiny kašlete... Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá...
Nežiju si sama pro sebe, ale rodíče se nikdy ke mě moc nechovali jak dceři, takže vaše poznámka jak se z lesa volá tak se z něj ozývá je docela trefná. Bratra měli vždy nejradši, mě a sestru už tolik ne, postarali se o nás dobře, to ano, ale brácha byl prostě jejich miláček. Já mu nezávidím a mám ho ráda, spíš mě štvou rodíče kteří mě v 18 vypakovali a zavolali vždy když potřebovali peníze nebo někam zavést, teď když se k nim chová odtažitě, tak se vždy cítí uraženě.
Nesouhlasím, také bych ledvinu sestře nedal, ani bych ji po ní nechtěl. Je to jen moje/její zdraví a nemám právo na úkor sebe poškozovat někoho jiného.
Já bych bratra umírat nenechala. Jsme hodně rodinně založení a udělali bychom pro sebe všechno, pokud by ten druhý byl v ohrožení života. A je šumák, co by ten umírající chtěl nebo nechtěl.
doplněno 06.06.14 15:55:Myse, přesně tak! A navíc, jde spíš o přístup, než o to samotné darování. Možná by ji testy jako vhodnou dárkyni vyřadily, ale tazatelka nebyla ochotná podstoupit ani to. Prostě mi to přijde divné, když je v ohrožení bráchův život.
Ledvinu bratrovi nedávejte, transplantovaná ledvina moc dlouho nevydrží, za pár let by potřeboval zase novou, zatímco vám tam ledvina bude sloužit padesát let, využijete ji líp, případně jí máte v záloze, co kdyby jí potřeboval váš syn.
Že jezdí bratr starou felicií není žádná tragédie, jsou lidé, co ani auto nemají, jezdí autobusy, mhd, vlakem a nijak zoufale se při tom necítí.
Můžu se zeptat, odkud máte tohle info? Kamarádka má darovanou ledvinu pár měsíců po narození, roste spolu s ní a i po 20 letech je plně funčkní.
doplněno 06.06.14 16:43:Znám dva s transplantovanou ledvinou, jeden ji má 14 let, druhý kolem 9-10, tak nějak. Oba sportovci, relativně zdraví. Takže, že ledvina nevydrží, to není pravda.
Za další, nikde jsem nepsala, že paní odsuzuji a že je sobec. Vy byste si ledvinu nevzal, Vaše věc, já bych pro bráchu udělala všechno, i kdyby nechtěl. Prkotina to není, že žije s tím spousta lidí a žijí vcelku kvalitní život.
A nevím kde jste vzal výrok Názor "má peníze, tak by mi měl dát taky" - nic než závist" - nic takového jsem nepsala. Psaa jsem, že bych bratrovi peníze dala, i kdyby je nechtěl.
Novorozeně a dospělý asi bude rozdíl...
Odsuzovat někoho že dá přednost vlastnímu zdraví před cizímu?! O své ledvině rozhoduje každý sám, pokud řekne ne tak je třeba to respektovat. A urážet ho že je sobec je už úplně mimo. Já sám bych ledvinu od zdravého odmítl, radši bych umřel než bych ohrozil zdraví dárce. Jestli bych daroval nevím, teď říkám že ne, ale může přijít situace kdy bych souhlasil. Jasné je, že mít o jednu ledvinu míň není prkotina.
Nechce přijmout pomoc - asi mu to nedovolí svědomí, nechce být na obtíž. Určitě bych mu dal i přes jehoodmítnutí, buď hotovost at s ní naloží po svém, nebo třeba starší auto v dobrém stavu...
Názor "má peníze, tak by mi měl dát taky" - nic než závist.
část byla i pro tazatelku a ostatní v diskuzi...
Znáte dva kterým ledvina drží 10 a 14 let - to toho moc neznáte. Já vím zase hned o dvou kterým nevydržela. Jsou statistiky a ty mluví jasně, pro mluví naděje že vydrží, proti možnost že nevydrží a k tomu jistota poškození vlastního zdraví + možnost velkého problému když ta zbývající ledvina selže.
To odsouzení mi vyznělo z kontextu, zní mi to vy dáte = kdo nedá je sobec.
Psal jsem, že bych nedal teď. Ale až dojde na lámáni chleba, tak možná dám. To samé je u vás - teď říkáte ano, ale až bude čas jít na sál pod kudlu tak se teprve uvidí jestli to bylo myšleno vážně. (A doufám, že potřeba tohle řešit nenastane...)
Na místě tazatelky bych bratrovi přispěl i když nechce, se závistivci bych přerušil kontakt, ledvinu si musí rozhodnout sama a právo soudit její rozhodnutí nemá nikdo, ani ten kdo ledvinu dal.
jj, nedávno jsme tu měli jinou litánii. Dotaz psal kluk, jehož matka byla o čtrnáct let starší. On si celou dobu myslel, že jeho matka je jeho sestra, protože oba vyrostli vedle sebe jako sourozenci.
Básnil nám tu, jak je jeho matka úžasná, jak je úspěšná, jak nádherně vypadá, jaký mají skvělý vztah, jak si skvěle rozumí, jak ona mu kupuje pouze značkové věci a tak dále.
*
No ale teď k vašemu dotazu.
V lidské psychice prý existuje defekt, který se jmenuje Munchhausenův syndrom. Česky by se mu dalo říci syndrom Barona Prášila. Bájivá lhavost, kdy si člověk navymýšlí celé legendy, nakonec jim sám uvěří a na potkání každému vykládá.
Tak co vy na to paní spisovatelko? Ten dotaz od kluka zmiňovaný výše jste psala taky vy, jen pod jiným nickem. Mám pravdu?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.