Nejste přihlášen/a.
Ahoj
Mám možnost jet do zahraničí na studijní pobyt, kde bych měl denně výuku angličtiny a bydlel bych v hostitelské rodině.Nicméně stále váhám, protože si dělám starost s pár věcma.
Kromě toho, že je zde vždy možnost, že Vám host. rodina nesedne a bude nevrlá, bojím se, že zde nebudu mít o víkendu co dělat a budu sedět na pokoji nebo se procházet po okolí u baráku rodiny, protože do centra a tak různě bych si netroufl jít sám. S tím je spojeno, že mám obavu o to, že zde člověk nemusí najít "zpřízněnou" duši - zvláště kvůli jazykové bariéře. Sice budu s někým an pokoji jak v rodině a pak v kontaktu se studentama ve škole, ale stejně si říkám...co když. Poslední věcí je , že cesta zpátky bude určitě taky slušnej horor. Jestli se na tom letišti neztratím tak to bude malej zázrak. Možná bych takové obavy ve 20 letech neměl mít, ale prostě nwm jak se rozhodnout :/
To je holt riziko podnikání. Nikdo Ti nezaručí, že Ti rodina "sedne". Ale do takových projektů se většinou nepustí někdo, kdo by se nechtěl hostům věnovat nebo by byl nějak nepřátelský... Moje spolužačka ze střední byla rok v USA, asi si tuhle otázku taky kladla, ale vrátila se nadšená. Hostitelská rodina ji přijala jako "dočasnou sestru" svých dětí a celkově své výměnné studenty brali jako kulturní obohacení (v dobrém slova smyslu). Pro ně je to také příležitost, jak se dozvědět mnoho nového. Stejně tak pro spolužáky - domácí rádi zasvěcovali do prostředí a mezi "návštěvami" z celého světa prý vládla skvělá soudržnost.
Cesta zpátky nebude o nic horší než tam. Určitě Tě někdo vyprovodí a vždy se můžeš personálu zeptat na instrukce. Jsou připraveni i na dezorientovanější a jazykově méně vybavené lidi, než budeš po roce v zahraničí Ty.
Jestli si dokážeš najít cestu do společnosti zde, poradíš si i tam. Pokud se i tady hodně ostýcháš, pak Tě pobyt v zahraničí může hodně zocelit, překonat se, získat sebevědomí. Na druhou stranu, jsou lidi, kteří tu odvahu udělat takový krok do neznáma nemají. Ale to už si musí každý posoudit sám.
Je vidět, že jsi spíš pesimisticky založený člověk, a strašíš se předem. To je ale hrozná škoda. Tím přicházíš o spoustu zajímavých věcí, protože do nich z obav nejdeš.
Já Ti teď ten Tvůj dotaz přepíšu z pozice optimisty...
Mám možnost jet do zahraniční na studijní pobyt, kde bych měl denně výuku angličtiny a bydlel v hostitelské rodině. Už se moc těším. Sice nevím, jaká hostitelská rodina bude, zatím je neznám, ale už se moc těším, že poznám nové lidi. Možná si "nesedneme", ale určitě bude v okolí spoustu mladých lidí, se kterými se třeba skamarádím. A ve škole určitě také někoho poznám. Sice tu bude ze začátku jazyková bariéra, ale určitě se po nějaké době chytím. Zpáteční cesta určitě uteče jako voda, a já budu vzpomínat na všechny zážitky a těšít se na to, jak budu vyprávět o všem doma. A možná, že se s hostitelskou rodinou spřátelím natolik, že mě příští rok pozvou znovu...
To je jiný kafe, viď?
A na závěr můj oblibený citát od Marka Twaina: Věci, kterých jsem se bál v životě nejvíc, se nikdy nestaly...
Na dvacet let jste opravdu hrozný posera. V tomhle věku by mě ani nenapadlo jít do "hostitelské rodiny". Máte-li tu možnost, zvolte ubytování na koleji, nebo houseshare/flatshare. Když si už před cestou na letiště uděláte dostatečnou časovou rezervu, tak se snad ani ztratit nemůžete. Já už byl na několika desítkách letišt, včetně těch největších (Chicago, Heathrow, Charles de Gaulle, Frankfurt) a neztratil jsem se na žádném z nich (akorát v Paříži to bylo fakt o chlup)
Kdo se boji, nesmi do lesa.
A Ceskej Honza sel do sveta prave na zkusenou. Take dopredu nidky nevedel, co ho ceka.
Jdi vstříc svému strachu, jen tak ho porazíš! A co tě nezabije to tě posílí. Víš jak jsem se já orientoval v zahraničí? Na mapách jsem si našel orientační body. Abych věděl kde jsem, jak sem daleko od dané "domovské základny" a v kapse jsem měl kompas. A když jsem se dostal někam kde jsem nechtěl, zašel jsem ke stánku kde prodávali mapy a podle toho jsem si určil kde právě stojím. Mapu složil vrátil a odešel. Prodavačka byla sice vyděšená, ale věděl jsem kde jsem a šel jsem svou cestou. Ber to tak, že tyto situace tě naučí si poradit v jakékoliv situaci a ber je jako plus.
Bojiš se že budeš sedět v pokoji? A proč bys měl, vem foták a jdi fotit. Podle mapy si najdi doma nějaké body či místa kam si zajedeš, nebo kde si schopný se dostat pěšky. Já to tak dělal. Zjistil jsem si okolí, jak vypadá, nafotil co se mi líbilo... Nebo si jdi zaběhat...nebo jen tak projít.
Máš strach z jazyku? Proč, pokud máš základy ze ZŠ tak během chvíle budeš rozumět a budeš schopen poskládat i větu.
Další věc, nejdeš do války, nejdeš do míst kde by tě roztrhaly šelmy...o co jde? O nic.
Bojíš se letiště? Není proč, zeptáš se... a neměj strach, ruce a nohy jsou světový jazyk se kterým se dommluvíš. Mám to odzkoušeno A pokud holkám u přepážky, nebo někomu z ochranky ukážeš letenku, nasměřují tii a to i dost polopaticky když uvidí že neumíš jazyk. Nejsi jediný kdo kdy potřeboval pomoc a oni to ví...
Tak a teď je otázka čeho se bojíš dál... není to spíše vsugerovávaní si těchto myšlenek jako možnost záminky proto tam nejet?
To by byla chyba kterou by jsi litoval. Pamatuj, žena velice ráda pomůže chlapovi když se ztratí...nebo si nebude vědět rady... takže se vzchop a pořádně si to tam užij! Od toho je život. Abys měl nač vzpomínat ve stáří a čím oblbovat sestřičky
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.