Nejste přihlášen/a.
Pěkný den, neděste se, nechci nic zakazovat . Jen se děsím já, protože poměrně často poslední dobou slyším od kamarádek, když je zvu na akci - "no, já bych šla, ale ten můj mi to asi nedovolí". Pak mám dojem, že jsem se přeslechla. Kamarádky to omlouvají, prý pro klid v domácnosti. Je to normální? Podotýkám, že nejde o žádné divoké pařby se striptéry, jak si to asi pánové představují, ale dámská jízda v baru, kde jsem navíc polopracovně.
Co je to za módu, zakazovat partnerovi, aby někam šel? Vidím to i u rodičů přítele. Pokud jde někam otec, je to v pořádku. Pokud matka, týden poslouchá blbé řeči a pak raději nikam moc nechodí. Takže ji vlastně manžel svým sobectvím drží doma, zatímco on si chodí, kam se mu zachce a kdy se mu zachce. WTF? Neumím si představit, že bych příteli řekla "tam prostě nepůjdeš" a hotovo.
Jaký máte názor? Děkuji.
Muj nazor je, at se kazdy ridi tim, co mu vyhovuje. Pokud jim zakazovani nevadi, proc by melo vadit mne?
Rozlisoval bych ale mezi jasnym zakazovanim a prachobycejnim podrizovanim sveho casu spolecnym zajmum pri souziti v paru.
ps. Mozna hloupy dotaz, ale co znamena polopracovni damska jizda v baru pro ucitelku v MS?
Právě, sice u té domluvy, případně hádky nejsem, ale kamarádka řekla, že jí to prostě zakáže, a kdyby šla, tak to bude měsíc poslouchat, tak pak raději nikam nejde. Připadá mi to na hlavu padlé, pokud jedna dospělá osoba takhle jedná s druhou. O společné zájmy nejde, prostě manžel kamarádky jen vyžaduje, aby seděla doma.
Polopracovní dámská jízda ... už jsem se tady zmiňovala, máme s kolegou hudební duo a vystupujeme různě po svatbách, barech, tanečních apod. Takže mám čas jen o pauzách, jinak makám, a ještě se musím hlídat, abych "nepřebrala", protože pak se netrefím do kláves
Zdravím a též přeji pěkný den. Některým lidem zkrátka chybí tolerance v tomto směru. Také se v praxi stále častěji setkávám s tím, že chlapi nedokáží strávit, aby si šla jejich ženská občas někam sednout na kafe, na vínko, prostě si popovídat. Když jde chlap, bere to jako samozřejmost, že mu do toho ženská nemluví. A ženská, než aby se doma dohadovala a měla tichou domácnost, raději ustoupí a sedí doma. Podle mne to dobře není, ale ženské si to nedokáží prostě prosadit...Každý potřebuje mít trochu prostoru sám pro sebe a pokud nechybí ve vztahu důvěra a tolerance, nevidím důvod proto, aby si i ženská nemohla vyrazit bez svého mužského, odreagovat se a pobavit. Chodit do zaměstnání, trávit jinak čas jen s rodinou a v domácnosti.. Proč ne, když to některým ženám vyhovuje a nemají potřebu trávit čas i podle sebe a jinak? Ale pokud ženy potřebují i něco jiného a chlapi to nechápou a ještě jí to vyčítají, pak záleží na každé ženě, jak se k tomu postaví. Prosadit si svoji vůli neumí každá a tak ustupuje druhému...Podle mne to rozhodně dobře není, ale jak si to každý zařídí, takové to má. Otázkou je, jak komu takovýto vztah vyhovuje a klape...
Hezký den,ptáte se jaký máte na to názor takový jako Vy:neumím si představit,že bych manželovi řekla podívej ty tam nepůjdeš,nikdy já ani on jsme si nic nezakazovali a to už jsme spolu hezkou řádku let.Manžel má koníčka motorismus což já moc nemusím jezdí na různá setkání,třeba na více dní,burzy,výstavy já ho vždy vypravím a jsem ráda ,že se mně vrátí spokojený.A já mám koníčka kytičky tak si vyrazíme s kamarádkou na různé výstavy,a to jsem zase spokojená já.Ale já si myslím,že to je vždy o vzájemné důvěře a toleranci.
Marti. Já se domnívám, že takový vztah je na draka. Zakázat přeci něco můžu své vnučce, páč jí je devět a ještě mě poslouchá . Ale dospělému člověku? Podle mě to svědčí o nevyzrálosti (?), majetnictví (?), žárlivosti(?), nevím, jak to nazvat. Člověk by měl mít v životě víc želízek v ohni. Tím myslím práci, rodinu, koníčky a kamarády. Když o některé z těchto želízek příjde, ty další mu pomůžou udržet se nad vodou. Jestliže se ale ženská (nebo dnes i chlap) nechá připravit o koníčky a kamarády, potom náhodou příjde o práci a žena (muž) ho opustí, tak co takovému člověku zbyde? Nic...
Myslím si to samé, prý býval dřív úplně jiný, chodili spolu za zábavy, tancovačky, do baru... a posledních pár let je jako vyměněný, zastává vyšší funkci, takže si zvykl šéfovat (tak to má i otec přítele), a prostě rozkazuje i doma. Když on nikam nechodí, tak ona bude taky sedět doma. Prostě děs..
Přesně tak... nesmyslné zákazy pramenící jen z nespokojenosti a žárlivosti partnera vztah jen rozbíjejí. Kdyby mi přítel chtěl zakazovat zpívání, tak budu náš vztah vážně přehodnocovat. Že bych mu zakázala jít do kina s kamarády nebo na pivo? Prostě nemyslitelný... přijde mi to padlý na hlavu.
Ahoj Myslím, že se to dá vystihnout dvěma slovy: Komunikace a tolerance.
doplněno 24.05.14 17:55:Myslím si to též. Pokud si dva lidi věří, říká se tomu spokojený vztah a v tom zakazování kvůli strachu a obavám nemá co dělat
Komunikace = promluvíme si o tom, co tam budu dělat,
Tolerance = budu tolerovat, že to tam budeš dělat, protože vím, že nebudeš dělat něco jiného, než jsi mi řekla
Dámská jízda v baru, nic horšího snad ani být nemůže.
A většina samců v přírodě si svoje samice drží na uzdě, takže nechápu, proč to nechápete. Je to jasný jako facka. Můžeme se tady povyšovat nad jiná zvířata, ale máme s nimi hodně společného. Navíc lidi jsou extrémně majetnický a nedělá jim problém jako majetek brát i partnery.
Ano, vy si nemůžete dovolit říct samci "tam prostě nepůjdeš", je to holý nesmysl. Samec si to dovolit říct může a většina by to klidně i řekla, ale jsme pod tlakem feminismu, moralistů, apod, takže spousta chlapů se prostě nějak naučila to tolerovat a neřešit, ale hluboko v nich ten kořen pořád je.
"Dámská jízda v baru, nic horšího snad ani být nemůže." - to je názor koho, chlapů?
*Ano, vy si nemůžete dovolit říct samci "tam prostě nepůjdeš", je to holý nesmysl." - ve vztahu mají oba stejná práva. V něčem si muž a žena nikdy rovnocenní nebudou, ovšem nevidím jediný rozumný důvod, proč by jeden měl zakazovat druhému to, co sám dělá. Pak to není žádný samec a příroda, ale pouhé pokrytectví. Nejsme v době kamenné.
doplněno 24.05.14 19:23:Petře, proto jsme dostali do hlavy mozky, abychom dokázali uvažovat, posouvat se, vyvíjet. Pokud někdo omezuje svého partnera a zakazuje mu někam chodit, tak je to jen a pouze jeho povahou, stejně jako v případě nevěry, která se svaluje na ty samé důvody, co Vy tu píšete.
No právě, nejsme v době kamenné, ale zjistěte si, jak dlouho trvala doba kamenná a jak dlouho trvá tzv. "moderní společnost". Z pralesa jsme vyběhli teprve před deseti tisíci lety, ale doba kamenná trvala několik desítek až stovek tisíc let, dokonce miliónů let. Ještě dlouho se nevědomě budeme chovat podle toho, jak se chovali naši nedávní předci po velmi dlouhou dobu.
Tak já se spíše bavil o savcích, pavouci jsou trochu úplně jinej svět, pro nás jsou podstatní savci.
Lidská psychika je dost komplikovaná věc, nelze dělat jednoduché závěry. A mimochodem nebylo to vždycky tak, že chlap živil rodinu, v té době kamenné to tak určitě nebylo, protože asi 80% potravy tvořilo to, co nasbíraly ženy, muži tak jednou do týdne něco ulovili. Takže dá se říci, že tehdy rodinu živily spíše ženy, ale ono se to tehdy bralo jako úplná samozřejmost a nikdo si nestěžoval, tehdy ty rodiny/tlupy fungovaly paradoxně daleko lépe než dnes. Neexistovalo ani něco jako patriarchát, muži nikomu nevládli, ani mezi sebou. Do nějaké doby dokonce měly ženy jako rodičky i významnější postavení a všichni to akceptovali. Se zemědělstvím taky s velkou pravděpodobností přišly ženy, muži maximálně s chovem skotu. Poté, co přišly první známé civilizace, tak pomalu přišel i patriarchát, který funguje prakticky dodnes.
A jinak sexualita je zase trochu jiná záležitost, která ani nemusí s patriarchátem či matriarchátem nijak souviset. Nejsem sexuolog, ale myslím si, že obecně platí, že samci si svoje samice hlídaj a neradi je samozřejmě pouštěj z dohledu, protože se obávají nevěry, v té době kamenné se toho určitě báli velice, protože tehdy nevěra byla na denním pořádku. Z takovéhoto počínání se utvoří nějaké vzorce chování, které máme dodnes v sobě. Člověk se nezformuje během narození, ale člověk se formuje milióny let. Jsou zkušenosti, které získáme během jednoho života, ale jsou i zkušenosti, která dědíme po dávných předcích. Tohle je základní odpověď na původní dotaz. Každej člověk má ale i své zkušenosti, tak jak jsem už zmínil a proto chování dotyčného je problém čistě jeho. Někdo je prostě takovej, někdo makovej a měnit charakter během života je strašně těžké. Většina lidí se změnit nedokáže a nutně k sobě potřebujou někoho, kdo je dokáže přijmout i s jeho problémy.
Napadlo mne totéž, co Michalku: Je možné, že se kamarádkám se nechce, je jim hloupé to nějak vysvětlovat, tak to "hodily" na zákaz od partnera.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.