Nejste přihlášen/a.
ahoj, nedávno jsem pokládala otázku, nebo spíš stěžování poradte.cz/... . Jeden človíček mi tam posílal test deprese, kdy mi předtím vyšel 28, dnes už mi vyšel 33... zašlo to tak daleko, že AČKOLIV JSEM JÍ NIC NEUDĚLALA, jsem na ni milá, jao na všechny, asi až moc, tak mě moje spolužačka dneska pomluvila, samozřejmě děláníženeslyšim to bylo v tu chvíli vhodný pro mě, ale teď jsem se rozbrečela ale taky i kvůli mámě. Já jsem se jí pouze zeptala, kde bych mohla sehnat legíny z bavlny a ona řekla, ale vždyt u vietnamcu jak jsme byly tam je měli, a já říkám, no jo, ale já chci z bavlny, aby to bylo pohodlné. A takovej jekot jsem snad ještě nezažil. řekla mi, že jsem s*áč zas*anej a k*áva...hodně moc přemýšlím nad práškama, je jich doa dost. (o tomhle problému nikdo nevím, každý si myslí, že jsem usměvavé děvče, co pláč nezná, haha)
Ahoj, takové stavy kvůli kusu hadru? Tak třeba nebyla máti zrovna v pohodě, nic o vás nevíme, třeba nemá peníze, má nějaké dluhy a ví, že kvalitnější legíny jsou třeba dražší.
Já už jedny legíny mám, ale jsou vytahané. Je pravda, že máme málo peněz, ale já jí řekla, že si to koupím za moje peníze, ona nic platit nebude. Já vím, že je to kvůli hovadině, ale jednou mi nadávala i kvůli tomu, že jsem si osladila čaj. (TO BYL ZROVNA ČAJ, KRETÝ BY SE NEMĚL SLADIT, a já to udělala )
Přestaň se chovat jako batole, uvědom si, že jsi už velká, máš mozek a můžeš ho používat k řešení problémů. Zatím problémy neřešíš a proto máš deprese. Resp. řešíš problémy brečením a urážením se, což je k ničemu. No ale konkrétně.
Když o tobě někdo říká něco, co se ti nelíbí a ty to slyšíš, není to pomlouvání. Kdo ti brání na lež reagovat? Klidně jsi mohla věc uvést na pravou míru ihned a kamarádku třeba i setřít klidně nějakou podobnou "pomluvou". Hned bys měla lepší pocit, protože bys udělala aspoň něco. Proč se ptáš mámy, kde koupit legíny z bavlny? Bylo to zbytečné. Přece nejsi tak hloupá. Určitě dokážeš najít přes internet kde takové legíny sehnat v okolí nebo kde je koupit a nechat si poslat.
Takhle musíš řešit problémy a potom nebudeš ve stresu a depresích. A nezabývej se tak pořád sama sebou. Buď si jistá, že to co dnes považuješ za neřešitelné problémy, to je nic ve srovnání s tím, co řeší ostatní. Také bych ti doporučil číst knihy, pokud možno nějaké kvalitnější. V knihách najdeš nové světy, budeš mít o čem přemýšlet, třeba tam najdeš i nějaké vzory podle kterých budeš schopná jednat. A na prášky se vykašli, po těch sahají jen slaboši neschopní se porvat se životem.
Kéž by to bylo, jak říkáte. Ale opravdu, je pohodový večer a zničehonic mámu chytí amok, já vím, že je taky unavená z prácw, kolikrát tam je 12 h, občas chodí i soboty, tohle já všechno chápu. Ale to já jsem taky unavená, a ne první co, když příjdu domů, že začnu ječet jak na lesy, to ničemu nepomůže!Jinak brečím o samotě, před nikým.
To s tou spolužačkou bylo tak, že jsme byli v malé učebně, a měli volnou hodinu, a já byla v kroužku mezi lidma a povídala si s nima, no a chtěla jsem říct takovou zajímavost: Víte, jak se řekne latinsky noha? A najednou bylo v učebně ticho. No, řekne se to pes. A kvůli tomuhle jsem ji slyšela, jak říká, ježiš to je pí**. A její kolektiv se zasmál, i ty holky se kterýma se jakštakš bavim...Je pravda, že ta holka, to takhle říká i o hodně lidech. ale i tak...
Knih jsem dřív přečetla ohromnou spoustu, už na to prostě nezbývá tolik času. Je mi 16 a jsem na gymplu, kde hlavně (asi jako jediná ze třídy) čtu povinnou četbu...
Rozumím. Tvoje máma je frustrovaná z práce. Někde se dře 12 hodin denně za pár korun, potom přijde domů a musí pracovat dál pro rodinu s pocitem, že to stejně nikdo neocení. Každý řeší svoje frustrace jinak, tvoje máma tak jak popisuješ. Dá se s tím dělat pouze to, že jí v rámci svých možností pomůžeš a dáš jí najevo, že si uvědomuješ co pro rodinu dělá. Ze školy jsi unavená psychicky, fyzická práce ti neuškodí. Udělat něco pro rodinu bude rozhodně lepší než někde zbytečně sedět a brečet - tím nepomůžeš sobě ani okolí.
Reakci spolužačky neřeš. V pubertě je normální, že člověk udělá bez rozmyslu cokoliv aby byl středem pozornosti. Od ní to prostě byla jen automatické reakce aby strhla pozornost zase na svoji stranu. Ty jsi mohla třeba reagovat slovy "říkala jsem pes ne pí**, ta se řekne latinsky *její jméno* ", ale uznávám, že pohotově vtipně odpovědět není jednoduché. Možná si zkus do budoucna připravit reakce na nějaké očekávatelné podněty z okolí stejně jako to dělá tvoje spolužačka. Ona třeba na informaci od někoho jiného automaticky reaguje slovy "to je pi**", ty můžeš mít připravenou jinou, vtipnější reakci. Stejně tak se dá připravit reakce na to, když tě někdo slovně shodí.
Že čteš knihy je rozhodně plus. Narozdíl od spolužáků budeš znát dobře pravopis - při psaní nebudeš muset myslet na to, jaké i/y napsat. Celkově se snaž co nejvíc naučit, mít výsledky. Škola není napořád, získej z ní co nejvíc. Bav se s každým, neřeš nějaké pomluvy, které třeba ani nejsou myšleny tak, jak je chápeš. Prostě si řekni "je to blbec", usměj se a zapoměň. Když se nenecháš okolím zdeptat, za pár let budeš na vysoké a tomu co bylo na gymplu se budeš jen smát.
Musím říct, že díky vám jsem se aspoň trošku zasmála. Přesně to jsem měla říct! :D Škoda, že mě to nenapadlo!
Ano, je pravda, že pravopis docela ovládám (tady sice možná budu mít nějaké chyby, protože to píšu rychle a i kolikrát při psaní písmenek vidím rozmazaně, když brečim.)
Uvědomuju si, že prášky jsou nehorázná blbost. Ale říkám si, narodit se jako jiný člověk (věřím na další životy), SKVĚLÝ! Byla bych třeba kluk, nebo holka, vypadala jinak, a chovala se jinak (nemám se ráda celkově).
Já to naprosto chápu, že mamka je unavená z práce, je mi jí kolikrát i líto. Ale teď si našla nového přítele, který s náma už rok bydlí, a já si příjdu děsně odstrčená. Jestli si my dvě spolu povídáme 3 minuty denně? z toho polovina času je po telefonu...Je to vše tak frustrující...Jsem prostě jenom hloupá!
Ahoj.
Ani neviem ako som sa tu vlastne dostal ... Čítal som jedno vlákno o téme, čo som potreboval, až som zroloval celkom dole a tam zbadám: "Poslední otázky" a na prvom mieste - "Už to jaksi nezvládám"
Nedalo mi a prečítal som si aj predchádzajúce vlákno, v ktorom sa to trochu rozdiskutovalo.
Nie som žiaden psychológ ani nič podobné. No po prečítaní mi bolo hneď jasné.
Píšeš, že a nebaví žit. No bodaj by aj bavilo ... Veď Ty nežiješ SVOJ život, ale CUDZÍ ! Sorry za tieto pre teba v tejto chvíli tažké slová. Ale musíš si jednoducho uvedomit jednu vec - NELEZ do zadnej časti tela ostatným ľuďom ! Jedno indiánske príslovie vraví: „Maj v úcte všetkých ľudí, neplaz sa však pred nikým." (Tecumseh, Shawnee)
Proste BUĎ SAMA SEBOU ! Kašli na "kámošky", ktoré s tebou (ako píšeš) kamarátia len vtedy, ak niečo od teba potrebujú ! Ozaj si myslíš, že to sú skutočné kámošky?
Chápem, že si vo veku, kedy mladí ľudia sa snažia zapadnút do nejakej skupiny, vytvorit si nejakú "sociálnu siet" okolo seba (mat priateľov). Ale tým, že sa budeš všemožne sanžit zapadnút do nesprávnej partie si nepomôžeš ...
Ktosi sa a pýtal na koníčky a záľuby. Tvoja odpoveď bola pes. To je všetko? Ozaj a už nič nebaví? Nechce sa mi verit, že nemáš viac koníčkov ! Proste sa daj do partie s ľuďmi, s ktorými si budeš mat čo povedat.
Možno si povieš, že jaký som "múdry"... No toto Ti vravím z vlastnej skúsenosti (9 rokov šikany na základnej a strednej škole). Všetci sa mi smiali, ponižovali, každý na mňa kašlal ... Ale ja som sa "nedal" - nebežal som hneď za niekým si stažovat, nevtieral som sa ostatným, aby ma vzali do party, atď ... Po strednej som vypadol z mesta do iného (vzdialeného - tam nemali na mňa "dosah"). Povedal som si - je to nová šanca začat znova. A ver, či nie - tam ma neodsudzovali. Brali ma do partie. Aj keď som introvert z veľkej časi, snažil som sa trochu zapadnút - byt trochu otvorenejší ... A všetko sa zmenilo. Ak už nevieš ako ďalej - odíď preč z mesta - niekam inam, prestúp na inú školu !
Dnes všetko vidím inák. Aj Ty budeš o pár rokov a keď potom budeš na to spomínat, tak budeš len krútit hlavou
Problém s tvojou sebadvoverou je ten, že si neuvedomuješ vlastnú hodnotu ! Si tak vzácna a jedinečná bytost na tomto svete, že niet nikoho, kto by bol rovnaký ako Ty ! Nik nedokáže to, čo Ty !
Spýtam sa:
Keby Ti niekto dal len tak 1000,- Kč - chcela by si?
A ak by ich najprv pokrčil - chcel by si ich tiež?
A keby ich naprv pokrčil a potom hodil na zem a pošliapal - chcela by si ich aj tak?
Určite áno. A prečo? Lebo stále sú to peniaze a stále majú hodnotu !
Aj Ty sa cítiš "pokrčená a pošlipaná". No stále máš hodnotu!
Ibaže nevieš akú - nechávaš sa "ocenit" ostatnými ľuďmi. A to je chyba. Ak Ti povedia, že za nič nestojíš, tak si to o sebe potom myslíš tiež :/
Tak teda ešte raz:
Vykašli sa na pseudo kámošky, nesnáž sa zapadnút do partie, ktorá na teba kašle ! Najdi si iné kámošky - hoci len jednu. Ver mi - lepšia je jedna ozajstná kámoška, ako desat falošných ! Ak si myslíš, že to nezvládneš na škole medzi ostatnými - prestúp na inú školu - najlepšie do väčšieho mesta !
A ešte na záver:
- FB: nemusí každý vediet všetko. Nezdieľaj svoj súkromný život verejne. Raz toho môžeš ľutovat. Zdieľaj len vybraný obsah s vybranými ľuďmi
- Kluk: si ešte mladá a máš dost času ! Ver mi ! Nenechaj si zničit život len preto, že ostatní už niekoho majú. Všetko má svoj čas, neboj. Na "dobré" sa vyplatí počkat !
- Život: Poprosím a o jednu láskavost - NEBLBNI ! Na to, že si siahneš na život ani nemyslí ! Chápem, že je to pre teba útrapa a veľmi tým trpíš, ale ...
1: je to zbabelost - len zbabelci sa vzdávajú !
2: je to sbeckost - myslíš iba na ukončenie svojej bolesti? A na rodičov a ostatných blízkych nemyslíš? Nemyslíš na to, akú omnoho väčšiu bolest by si tým spôsobila im? Tvoja bolest a trápenie sa dá odstránit celkom jednoducho - stačí zmenit školu a kámošov/ky. No bolest, ktorú by si spôsobila rodičom a príbuzným, ak by si si siahla na život, by ich trápila do konca života ... ! Zamyslí sa prosím nad tým, než vyvedieš nejakú hlúpost.
Takže - hlavu hore !
Vermi - bude lepšie, všetko sa časom zmení ! Len to vyžaduje trpezlivost, lebo ako je známe "trpezlivost ruže prináša"
Moc děkuji za rozsáhlou odpověď. Když, ještě když jsem byla na základce, tak jsem si říkala, ten kdo si sáhne na život je úplně totální v.ů.l., jak to někdo může udělat? Slyšela jsem i, že když někdo někoho zabije (třeba sebe), tak v příštím životě bude na vozejčku. Já vím, že je to blbost, al i tak jsem si říkala, to bych nikdy neudělala. Jenže teď jsem na gymplu je toho na mě strašný kvantum. Nic nestíhám (občas jsem nevrlá, to ano, ale to občas každý). Ale to hned nemusí znamenat, jako dneska, kdy jsem přišla domů, a pozdravila mámu, a ona nic, já na ní: To se jako budeme ignorovat? a zase nic...tak jsem odešla...nevím, co mám dělat...moc mi toho nezbývá (tohle jsem fakt potřebovala, k tomu učení mi to akorát přispěje... )
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.