Nejste přihlášen/a.
Dobré nedělní odpoledne,
bez okolků, hned k věci, snad někdo poradí. Již jednou jsem sem psala, že okolnosti mého života mě (24) a partnera (30) donutili se sestěhovat. V překladu, přišla jsem o práci i o bydlení, byla bez peněz a partner mi nabídl, abych se DOČASNĚ na CHVÍLI nastěhovala k němu. V té době jsme spolu chodili asi rok, vážně pár měsíců. A z vídání se 2x týdně jsme spolu najednou byli každý den. Jenže moje situace se nevyvíjela tak dobře, jak se očekávalo a nyní bydlím s přítelem už 3 měsíce. Omlouvala jsem se mu za to, že je mi to trapné, že vím, že řekl na chvíli. On mi ujištoval, že o nic nejde, že je štastný, že jsme spolu, že mě miluje a že až si najdu práci, tak se moje situace vyřeší, najdu si bydlení atd. Tento rozhovor proběhl asi měsíc a půl zpátky.
Moje situace se už vyřešila a na konci května jsem schopná se postavit na vlastní nohy a odstěhovat se, ALE přijde mi to jako strašný krok zpět. Opět přistoupit k vídání se jednou až dvakrát týdně. Máme oba náročné povolání a rozhodně ne 8-hodinovou pracovní dobu. Víkendy nemáme. Například tento týden já mám volno neděle, pondělí a on úterý a sobota. Tudíž bysme přistoupili opět na model sejít se na film/ víno a jít spát pozdě v noci. Což se mi nelíbí samozřejmě.
Ještě bych ráda popsala, jak nám vlastně jde společné soužití. Maximálně jsme si na sebe zvykli a nemůžeme bez sebe být téměř ani minutu. Náš vztah je o hodně intenzivnější. On dřív trávil čas s přáteli a já taktéž. Nyní jsme vše omezili prakticky jen na páteční večery, protože bez sebe nechceme být a to ještě s přemáháním a ujištováním, že se uvidíme za pár hodin. Já vařím, uklízím, hýčkám, on dělá totéž. Vše kolem domácnosti klape. Když on jde ven, já nemůžu spát a stejně tak on. V neděli jsem se vrátila ve čtyři ráno z práce a on seděl na posteli, všude rozsvíceno ani nekoukal na TV a čekal na mě. Spíme celou noc v objetí a nehneme se od sebe. Chodíme na večeře, na kafíčka, na pikniky, na výlety. Včera šel do kavárny radši sám, protože se mu s nikým jiným nechtělo a já byla v práci. Myslím, že je vše ideální. Proto nechápu, proč bychom měli bydlet odděleně. Nicméně on mi nenabídl, abych u něj zůstala na stálo. Vím, že taková závislost není zdravá, ale v počáteční fázi snad chápete.
Dnes večer, pokud bude vhodná příležitost, bych mu chtěla oznámit, že na začátku června se odstěhuji. Na konci května letím na dva týdny domů, doufala jsem, že mu budu chybět tak, že si uvědomí, že nechce abych se odstěhovala, ale na to nemohu spoléhat a musím mu říct nějaký stanovisko jak dál...Nemůžu čekat a eventuálně si musím začít hledat nové bydlení. A právě sem směřuje můj dotaz: nevím jaký způsob zvolit. Strohé konstatování, že se odstěhuji? Protože pokud on na to přistoupí, pro mě je to krok zpět a značí to, že to se mnou nemyslí tak vážně, jak říká! Ale nemohu mu dát ultimátum - buď spolu budeme bydlet nebo se rozejdeme. Nevím zda jsem přesně popsala o co mi jde, ale pokud to někdo pochopil, budu vděčná za každou radu...
Nevím, jestli to chápu dobře, ale chcete vědět, jakým způsobem to máte spolu rozebrat. Myslím, že na rovinu by to bylo fér vůči vám oběma. Já bych volila:
"broučku, zpomínáš jak jsme mluvili o tom, že se k tobě nastěhuji jen na nějakou dobu než si najdu nové zaměstnání? Víš, našla jsem něco , co mi vyhovuje a bylo by odstěhování od tebe už možné. Ale moje situace se nezměnila jen v nalezení nové práce ale i v tom, že se mi s tebou hezky žije a ráda bych to s tebou vyzkoušela doopravdy jako pár se společným bydlením. Ale mluvím jen za sebe. Jestli i ty cítíš to samé budu jen ráda. Jestli ne, tak se nic neděje. Mám totiž možnost i vlastního bydlení. Co tomu říkáš? "
Budu držet palce. A.
Kiscka, probůh, je vám oběma tolik a tolik, vztah je vážný, bydlení vám funguje a oběma se vám zamlouvá, proč se tedy chcete stěhovat? kdyby vám bylo 17 a neměli jste vystudováno a na vážný vztah byste ještě nebyli vyspělí, tak neřeknu. Prostě se ho zeptejte, jestli by chtěl, abyste u něj zůstala, nabídněte, že s prací se budete moct plnohodnotně podílet na chodu domácnosti (at mu nic nedlužíte), a je to. Protože ten hlavní důvod, proč spolu bydlet, je to, JESTLI TO CHCETE.
Ještě jednou jsem Váš dotaz pročetla a zdá se mi, že čekáte na prvotní impulz od něj. To, že nepřichází, neznamená, že to nechce! Jen to možná bere jako samozřejmost, když spolu vycházíte takhle hezky. Tak se ho na rovinu zeptejte a uvidíte.
Ahoj. Tak si myslím, že si tu svou situaci chceš udělat asi ještě víc složitou, než by mohla vlastně být. Jestli tě má pán rád a je s tebou štastný a miluje tě, nic neřeš. Jestli se tvá situace po stránce finanční zlepšila, odkládej si na jiné časy. Kdyby se v budoucnu něco nějak markantně změnilo, zhoršilo ve vašem vztahu, budeš se moct potom lehčeji zabydlet jinde. Na čem by se mohlo asi zapracovat, je ten čas, co nemůžete být spolu, díky pracovnímu vytížení. Tohle bych viděl, jako budoucí možný problém. Držím palce. Ahoj.
Zdá se, že od doby kdy jsi se k němu stěhovala váš vztah trochu pokročil. Zvykli jste si na soužití a klape vám to .Tak co chceš proboha bořit?To že ses finančeně zmátořila, snad neznamená ,že svého přítele opustíš . Promluvte si spolu a narovinu si řekněte jak tedy dál pokračovat. Ty máš nějaké pochyby, že jsi mu na obtíž?
Podílej se s ním finančně na bydlení a provozu domácnosti a uvidíš , že veškeré tvoje pochyby zmizí. Nebo jsi ho měla jen jako přestupní stanici?Tak to si srovnej ve své hlavě,než začneš mluvit.Každopádně rozhodni se dobře a at nelituješ.
nejsem si jistá jestli jsem se špatně nevyjádřila ale pointa všeho je, že já nechci nic bořit. Ale on mi nic nenabídl a je to jeho byt, jeho bydlení, proto čekám impuls od něj. Jak jsem řekla v rozhovoru před měsícem a půl zkonstatoval "až si najdeš bydlení"..nehledě na to, že mám věci v kufru a v krabicích a rozhodně mi místo ve skříni neuvololnil, i když o tom 2x mluvil...proto nemám pocit, že by byl happy bydlet spolu...a navíc, pokud mu řeknu narovinu, že já si to přeju on mi neřekne ne...tím jsem si jistá, ale jde mi o to, aby chtěl to samé!
Aha, věci v kufrech, to je jiná. Ale i tak, řešila bych to přímým dotazem - "je to tvůj byt, řekni, jestli mě tu chceš". Vy se vyjadřovat nemusíte, at se rozhodne sám na základě toho, že byt je jeho. Pokud ale na tom bude trvat, řekněte, že byste s ním ráda bydlela, ale nebudete ho do toho v žádném případě nutit a váš vztah může v pohodě pokračovat i když se odstěhujete.
Popravdě se mi zdá dost divné, že vám ani neuvolnil místo ve skříních. Je možné, že váš vztah nevidí tak hezky, jako Vy? Že opravdu očekává, že se pak odstěhujete, že mu s Vámi není tak hezky jako Vám s ním?
Jestli si dobře vzpomínám na předešlé dotazy, tak ten byt není ani tazatelčina přítele. Její přítel bydlel v bytě s někým dalším a tazatelka se jen dočasně přistěhovala.
Jestli to je tento případ (= vzpomínám-li si dobře), nezáleží podle mne jenom na přání přítele, ale na názoru všech, kteří si byt společně pronajali před tazatelčiným přívhodem.
Já bych situaci řešila jinak: Hledala bych samostatné bydlení (ne spolubydlení) a příteli bych navrhla, aby šel se mnou.
Hlavně mluvte naprosto jasně a srozumitelně, žádné jinotaje a naznačování, tomu chlapi nerozumí. Když se budete nakrucovat a říkat, že se tedy stěhujete, bude si myslet, že se prostě chcete odstěhovat, když to říkáte. A nakonec budete stejně špatná vy, protože jste se odstěhovala a neřekla mu, že s ním chcete bydlet. Takže nečekat na to, jestli mu něco dojde nebo Vám začne číst myšlenky a naprosto srozumitelně mu říct, že sice bydlení u něj bylo jen dočasně, ale že je Vám s ním dobře a stěhovat se nechcete, jestli ale i nadále trvá na Vašem odstěhování, tak ta možnost tady je.
Proc z toho delate takove melodrama? Proste mu vecer oznamte, ze uz jste si konecne neco nasla a muzete se odstehovat do vlastniho. Bud bude souhlasit, nebo vam nabidne at u nej zustanete na trvalo. Pokud vam pripada, ze odstehovani je vlastne krok zpet potazmo konec vztahu, tak to ukoncete. Ja naprosto nechapu potrebu vztah posouvat nekam dal, kdyz jste ve fazi, ktera je vam obema prijemna.
Mate-li oba vlastni bydleni, mate i sve vlastni soukromi, svuj prostor, svuj klid a kdyz se vam po sobe styska, muzete u sebe navzajem prespavat kdykoli se vam zachce. Mozna vam to zatim nechybi, ale to se muze za rok zmenit.Ja to povazuji za naprosto idelani.
Kdyz s nekym muz nechce bydlet, zenit se nebo mit deti, jeste to neznamena, ze toho cloveka nemiluje a nemysli to s ni vazne.
Nezlobte se, ale chováte se jako patnáctiletá holka, která by něco chtěla, ale neumí kváknout. Je moc velký problém pronést tu jednu jedinou otázku? Mám nabídku bydlení - chceš mě tady, nebo se mám odstěhovat? Jakýpak ultimáta, jakýpak strohé kontatování?
Osobně mi odstěhování se zpět také přijde jako krok zpátky, ale líná huba, holý neštěstí. Chlapi jsou prostě chlapi, musí se s nima polopatě, žádné náznaky a narážky. Prostě napřímo.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.