Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,mohu mít úplně hloupou a přízemní otázku? Jak člověk vlastně pozná,že přestal milovat?Nebo že stále miluje.Co je o zvyku a co o zamilovanosti?Po pěti letech asi člověk nemiluje tak bláznivě asi,jako na začátku.. Mám pětiletý vztah,který nebyl vždy uplne idealni ale postupem času jsme se vypracovali a myslím,že je všechno,tak jak být má. Bohužel jsem v těch špatný chvílích poznala někoho jiného,a našla to,co mi scházelo.Nyní jsem v začarovaném kruhu,komu vlastně moje srdce patří a jestli mám zůstat či odejít..Co když opustím to,co mám,a nakonec zjistím,že to všechno byla chyba...že to bylo určité poblouznění,útěk ze stereotypu..Proč mě to moje srdce tahá jinam,když teď jsem vlastně v klidu a štastná..Bože můj,jsem úplne bezradná,..Proč mě neustale zajima,jaké by to bylo tam? Prosím,alespoň malinko poraďte..S pozdravem M.
Dobrý den. Dovolím si přidat názor a pohled na věc z mé strany. Máte v hlavě pěkný zmatek a měla byste si ujasnit co vlastně chcete a popřemýšlet hlavně o svých prioritách. Už jen to, že ten druhý bydlí u rodičů a nechce na tom nic měnit, by Vás mělo spíše odrazovat. Takové soužití opravdu dělá dobrotu jen málokde. Se svým partnerem jste si vybudovali zázemí, podílela se na tom, jste svojí vlastní paní. V každém vztahu se objeví problémy a je třeba jim společně čelit. Důvěřovat si a být si vzájemnou oporou. Stereotyp se dostaví v každém vztahu. To ještě není důvod proto, měnit vztah a komplikovat si život. Popřemýšlejte spíše o tom, jak současný vztah posílit, oživit, komunikujte hodně s partnerem, věnujte se sobě, řešte společně problémy...Proč Vás srdce táhne jinam? Protože je to chlap, kterého nemáte doma a je Vám tudíž vzácnější...Ale i ten by Vám za čas zevšedněl a budete zase tam, kde jste teď. Zamilovanost je poblouznění, které po čase vyprchá. Teď si říkáte, jaké by to bylo, kdyby to bylo...Představujete si vše jen to krásné, co by být mohlo..Ale zda by ten druhý stál při Vás v dobrém i zlém a učinil Vás štastnější, to Vám tady nikdo neřekne. Milovat někoho je cit daleko silnější. Popřemýšlejte o tom, zda si stavíte sama sebe a své touhy na první místo...Anebo zda Vám více záleží na tom druhém a přejete si, aby byl spokojený a štastný s Vámi. Buď s ním chcete sdílet život v dobrém i zlém, nebo ho prostě nemilujete a toužíte po úplně jiném vztahu... At se zachováte jakkoli, přeji Vám, abyste toho nikdy nemusela litovat.
Tímhle si prochází většina lidí a můj osobní názor je, že si takovou změnou většinou pohorší. Pokud jste doma alespoň z velké části spokojena, neničte to. Co by za to jiní dali, kdyby jim to aspoň trochu klapalo. Je to jen mámení, ale zase by vám tam chybělo to, co máte teď.
Děkuji moc..Je to,vůbec tomu nerozumím,proč mě srdce táhle někam jinam,na druhou stranu, ano,mám strach,že bych později litovala..Už jenom proto,že s mým partnerem jsme si postavily baráček,skoro všechno svépomoci,bylo to těžké období,nicméně,je za námi a zvladli jsme to. Ten "druhý" bydlí u rodičů,nikdy odejít nechce a já nevím jestli bych takové soužití po čase zvládala. Víte jak to myslím. Teď si tady můžu budovat,tvořit,tam ne..Pět let,je pět let,začátky byly nádherný,ta zamilovanost,kterou cítím teď byla i tehdy a po čase vlastně přešla v lásku,kdy vím,že se na toho druhého můžu obrátit,spolehnout..
To se stává, když někoho pálí dobré bydlo. Život není o zamilovanosti, ale o tom, že zamilovanost přejde v lásku a v lásce je zázemí, klid, spolehnutí na druhého. Myslím, že ringo to vystihl správně.
Děkuji moc za všechny odpovědi. Asi jo,svým způsobem jsem asi utíkala z těch všech starostí ze stereotypu,do něčeho nového,hezkého,bezproblémového...Někam,kde jsem si cítila v klidu a kdy mi ten druhý člověk mohl nabídnout klid ,který jsem díky všem těm starostem okolo neměla...
Jen nevím,jak tuhle "zamilovanost"...přejít,přežít...:/ Čekat až zmízí úplně? Proč si to nedokážu srovnat natolik,abych přestala "cítit" úplně?...ach jo...
Zkuste si znovu vybavit jak vám bylo při vašem seznámení, prvních něžnostech, kdy vám spolu bylo nejlíp. A zrušte stereotyp. Jak to zpívají Noname... každý den nějaká změna. Jednou účes, podruhé voňavku, potřetí chování /tam kde se zaručeně rozčílíte se usmát atd/ potřetí malý dárek. Ale oba, promluvit si o tom.
Kdysi jsem strašně toužil po jedné kolegyni. Trvalo to roky, kdy jsme kolem sebe jen tak chodili... pak se změnila situace a oba byli bez partnerů. No bylo to hezké, přesně jak jsem si vysníval, ale krátké. Rychle jsme se rozešli a jsem tomu dnes moc rád. Nikdy by to neklapalo. U vás by to dopadlo asi stejně.
Víte, ten nový objev je něco, jako dudlík pro miminko. Když má dítě už hlad a my pro něj doděláváme papu, tak mu zatím dáme dudlík, takové šidítko. Jenže miminko tahá a když mu nic netečete, tak dudlík zahodí a pláče a dožaduje se jídla, kterého zasytí. Nebuďte, jako to mimino, které sahá po dudlíku, po šidítku, ale obratte se tam, kde se nasytíte.
Víte, ten nový objev je něco, jako dudlík pro miminko. Když má dítě už hlad a my pro něj doděláváme papu, tak mu zatím dáme dudlík, takové šidítko. Jenže miminko tahá a když mu nic netečete, tak dudlík zahodí a pláče a dožaduje se jídla, které ho zasytí. Nebuďte, jako to mimino, které sahá po dudlíku, po šidítku, ale obratte se tam, kde se nasytíte.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.