Nejste přihlášen/a.

Přihlásit se do poradny

 

Bolest v podpříšku

Od: bambula5 odpovědí: 10 změna:

Dobrý den,

pár dní mě trápí šílená bolest v podbříšku. Už nějakou dobu trpím mentální anorexií a teď jsem ve fázi, kdy jsem zase pár kilo zhubla a mám BMI něco kolem 15. Zatím nechci strašit mamku, která by mě kvůli tomu hned tahala po doktorech, ale zároveň mám strach, aby z toho nevzešlo něco nepříjemného... Tak mě zajímalo, jestli to s tím nemůže třeba mít nějakou souvislost. Děkuji moc za odpověď.

 

 

10 odpovědí na otázku
Řazeno dle hodnocení

 

 

mata97*

4x
Ahoj Bambulo, vím že ti pravděpodobně nikdo nerozmluví, že jsi moc hubená. Víš, já si Tím prošla, a ještě částečně procházím. Není to tak dávno, co jsem měla BMI 14,9, nebo nějak tak už nevím. Každý mi říkal, at přiberu, že jsem hrozně hubená. A moje odpovědi typu: Ale já jim! A hodně! Já za to nemůžu! Mám to v rodině! Lepší než bejt tlustá! atd. Když jsem spala u kamarádky, nějak jsem se snažila, se tam nepřežírat, ale když už se stalo, ihned jsem potom několik dní moc nejedla, abych měla mojí vysněnou váhu. Jenže je mi 16 a ještě nikdy jsem to nedostala. Když jsem viděla hubenější holku, než jsem já, hned jsem jí řekla: Ježiš, přiber! Vždyt klukům se nelíbí vychtrliny! Jenže sama jsem byla vychrtlina a pořádná. Zhubla jsem z původní váhy asi 15 kg. (dost, že?) a každý, kdo řekl, že se na mě nedá koukat, jak jsem hubená, mně to spíš lichotila než naopak. Ale pak jednou mamka udělala takovou scénu, brala mobil a vytáčela číslo záchranky! To jsem se hodně lekla, protože jsem všem ve škole říkala, já jsem hubená od přírody, a mám pravidelnou menstruaci, i své BFF. A teď? Šla bych do nemocnice a vše by vyšl najevo. Tak jsem brečela, že začnu jíst. (to, že jsem začla, a pak znovu hubla přeskočím) A následovalo to znovu, jenže teď mě chytl sport, tedy přesněji fitness, posilka. A začali se mi víc líbit svaly než kosti. Jím na co mám chut, protože už to potřebuji sakra dostat! Chci přeci jenom jednou dítě. Jím tedy a zároveň posiluji, musím říct, že takhle to jde už asi 4 měsíce,i když jím co chci a to jsem dřív mívala ráda pocit hladu, a zároveň posiluji, moc rychle nepřibírám, a nikdo mi neřekl: jé, ty jsi nám přibrala! NE! všichni mi pořád nadávají jak jsem hubená, ale teď jim POPRAVDĚ říkám, že jím co chci. Vzpomeň si na Bučkovou, přibrala 11 kg, jde to na ní vidět? Ne. A také musím říct, že dřív jsem hodně trpěla depkama, už je to mnohem lepší. Jen jedna věc, kdybych nebyla blbá, nemusela bych mít teď štítnou žlázu... Proím Tě, bež k doktorovi.
doplněno 28.03.14 15:59: Dřív jsem se vážila minimálně 2x denně, teď jsem na váze nebyla ani nepamatuju A víš co? Je to lepší než aby ti o hodině začlo nahlas kručet břicho! trapas! Ale aspon, že si to přiznáš.
lidus*

"mata97" není potřeba víc slov, jste moc hodná, že jste tazatelce napsala svůj příběh, snad se poučí.

bambula5

Ahoj, moc Ti děkuju za odpovvěď!

Už jsem si tím jednou prošla, chodila jsem do posilovny, nromálně jedla, ale asi po půl roce následoval relaps... takže všechno znovu, ale teď je to tolikrát horší...

Ještě jednou moc děkuju, zítra to mamce řeknu. Přeju Ti, aby jsi se cítila dobře a už nikdy si tímhle nemusela projít.

mata97*
To nestojí za řeč. Přesně to jsem měla na mysli. Také jsem začala přibírat a pak najednou znovu blok a začala jsem hubnout (tím, že jsem nejedla), tentokrát už to bylo těžší než předtím, na což jsem byla neskutečně naštvaná (že ani nedokážu pořádně zhubnout)Jenže to jsem se pořád vážila a sledovala jak přibírám. Také jsem si skoro pořád hledala na internetu o mentální anorexii a hledala informace, ale co víc pořád jsem se dívala na fotky nějakého jídla, víš jak to myslím, prostě recepty, hlavně buchty,bábovky, cukroví atd. A pořád jsem mamce ukazovala, jestli jí zrovna toto jídlo láká atd, že bychom ho mohly udělat. Pak jsme ho udělaly já si dala 1 kousek, měla jsem na to strašnou chut, ale pochopitelně
emám hlad. Nejdřív jsem si myslela, že se vidím normálně, i když jsem o sobě věděla, že jsem hubená a taky se mi to líbilo. Ale říkala jsem si, že se vidím tak jak jsem. Jenže teď, když se dívám zpětně, to bys něvěřila! Na těch fotkách nevidím sebe, ale nějakou smutnou seschlou kostru! Opravdu mi už nechybí to věčný pozorování sebe a ostatních. Jakože, když jsme se převlékaly (holky) na tělocviku, pozorovala jsem jestli taky někomu jde vidět páteř jako mně...strašný. No, já Ti budu strašně moc držet palce, aby ses dostala z nejhoršího. Pokud si opravdu řekneš, že chceš přestat (tak tě za prví snad půjdu obejmout :D, protože tohle nikomu nepřeju) a za druhý, dělej sedy lehy, aby až začneš jíst, tak se ti to nehromadilo jenom na břiše, protože to by mohl být další spouštěš bloku, ale JEZ! A vžádným případě si nestoupej na váhu! Věř mi, mohlo by se to vrátit. A pak by to bylo ještě horší, kdyby Ti pořád kolísala váha sem tam... To zvládneš, neboj...
bambula5

moc jsem ale nepochopila, co jsi myslela těmi sedy lehy? vždyt jde taky o to se závisloti na cvičení zbavit, ne mě ještě nabádat k tomu, abych dělala sedy lehy, ne?

ještě jednou díky

mata97*

Ano, ale to se spíš myslí, že když budeš cvičit do úmoru, do naprosté únavy, když nepiješ a nejíš. Tvoje tělo je pak vyčerpané a odevzdává ty nejdůležitější látky. Já nevím, jak na tom jsi, pokud jsi na tom už hodně špatně, samozřejmě sedy lehy nemá smysl dělat, protože tělo potřebuje i tuky, nejenom svaly, já jen píšu ze své zkušenosti, protože já dřív hubla tak, že jsem prostě nejedla, ale nijak zvlášt jsem ani necvičila, víš.

 


2x

Zdravím. Pokud je ta bolest opravdu šílená, pak mamku strašit nebudeš. Řekni jí to a nech se vyšetřit odborníkem. Se svým zdravím si nezahrávej a buď ráda, že máš mámu starostlivou. Pokud trpíš mentál. anorexií, pak je mi Tě upřímně líto.

 


1x

U podváhy (orientačně BMI pod 18,5) se vedle deprese, nesoustředěnosti a podrážděnosti ženám může zastavit menstruace a začínají vypadávat vlasy. Dalšími příznaky jsou nízký tlak, řídnutí kostí, snadný výskyt modřin a náchylnost k infekcím. Může ti selhat srdce.

Běž k lékaři! Kvůli podváhy můžeš mít různé potíže. Taky to ale může být třeba slepé střevo -- chceš umřít?

 


0x

AhojDěvče,děvče,alou k doktoroviVíš,co nepříjemného tě může potkat?Smrt!To není málo,že? nasemimi.cz/...

 

ivulenka*

0x

Možná jde o to najít PŘIROZENÉ zdravé sebevědomí. Kdo ho má, přijímá se jaký je a přijímá i všechny ostatní jací jsou. Tak vážím více než někdo jiný: ano, jsem to já, a jsem jaká jsem. Toto bych trénovala. Za vším je ztráta sebevědomí, TO je potřeba obnovit: věřit si, i kdyby mi kdokoli řekl cokoli a byl jakýkoli, já jsem já a druhým do toho je prdlačka, pokud nezasahuji do jejich soukromí. A zrovna tak nikoho nenechám zasahovat do svého soukromí, pokud něco s někým nechci sdílet, tak to nesdílím a jasně to dotyčnému řeknu: Respektuji tě, ovšem: nech mě žít můj život jak jáí potřebuji. Pátrejte v paměti, kdy došlo k nějaké bolesti kolem Vaší jedinečnosti, individuality? TADY je totiž prakořen mentální enorexie: PSYCHIKA. Tu je potřeba ošetřit: jsem jaká jsem a je to v pořádku. Jak toto budete mentálně zvládat, zmizí i bolest břicha a podbřišku. Držím palečky

 

 


 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.

Copyright © 2004-2025 Poradna Poradte.cz. Všechna práva vyhrazena. Prohlášení o ochraně osobních údajů. | [tmavý motiv]