Nejste přihlášen/a.
Jak postupovat, když syn 13 let je nemocný (angína, horečky, antibiotika) a já jako samoživitelka půl roku bez práce (zaměstnavatel nemá zakázky) jsem dostala možnost 14 dní brigády (nemám nárok na žádnou podporu a žiju z úspor, které docházejí). Otec dítěte je ochoten se o dítě postarat, ale má jiné bydliště. pokud bude syna ošetřovat u mne doma (není problém, aby zde dočasně bydlel) nemá nárok na ošetřovné (on sám platí hypotéku a má natolik malý plat, že si nemůže dovolit neplacenou dovolenou). Rodiče žijí na druhém konci republiky a otec dítěte již rodiče nemá. Z právního hlediska je to neřešitelná otázka.
Jste v nepříjemné situaci. Ale myslím si, že angína není zas tak velice zlá nemoc,/ i když je nepříjemná*/ a 13 leté dítě může být samo. Hodiny zná, lék si jistě vezme. Pro jistotu, aby se třeba nezačetl apod., natahovat si budíka i ve dne na dobu užití léku.
Pochopila bych to u 3 letého děcka, které se třeba doma samo bojí, chce vyprávět, léky musí hlídat taky maminka. Ale ten váš je už skoro "dospělák". Myslím si, že to zvládne. A Vy si tou brigádou aspoň přivyděláte a dostanete se mezi lidi.
Tak at to všechno dobře zvládnete - Vy brigádu a syn nemoc. Jaga.
doplněno 11.03.14 11:03:Zpočátku, pokud mu nebude ještě dobře, uvařte mu termosku čaje, později si čaj už bude moci udělat sám. Jídlo mu také připravte, dneska si to každý ohřeje v mikrovlnce. I když ze začátku asi mnoho chuti na jídlo mít nebude.
13ti leté dítě by mělo vydržet pracovní dobu rodičů doma samo, alespoň si nevzpomínám, že by se mnou v tomhle věku někdo byl doma. Oběd si ohřát zvládne, čaj uvařit také nebo navaříte do termosky a nic jiného ke štěstí než postel, knihu, telivizi případně počítač nepotřebuje. Budík nastavit na braní antibiotik také jistě umí, dnes už snad ani nedávají ATB co se brali každé 4-6 hodin ve dne v noci, ale dávají po 8mi nebo dokonce po 12ti hodinách. A pokud je mu tak mizerně, že nezvládne sám ležet v posteli, dojít si na záchod a přinést si čaj, za dva tři dny, až antibiotika zaberou, se mu udělá líp a už to zvládne.
Máte pravdu a za obvyklých okolností bych se tím nezabývala. Ale co v případě, že má horečky 38,8, které prakticky neustupují, antibiotika nezabírají, nic nechce jíst ani pít (má oteklý krk) a to po dobu několika dní. No pomohl nakonec jeho táta, ale je bez možnosti dostat ošetřovné a protože platí hypotéku, není to žáídná legrace. Docela mne štve, že na jednu stranu vám zákon umožňuje postarat se o členy rodiny, ale na druhé straně má takové podmínky, že se nechce věřit. Neumím si předastavit jak se například rodina postará o babičku, která zi zlomila nohu a bydlí ve svém domku. Buď to budou dělat zadarmo a nebo co? Tedy myslím případ, kdy je člověk (což je nyní dost časté) na tom tak, že žije tzv z ruky do huby a nemá žádné úspory.
Buď to budou dělat zadarmo, nebo co?
Dneska se z povědomí lidí kamsi vytrácí láska k bližšímu, ochota pomoci, smysl pro odpovědnost, pro povinnost. Už se to nenosí, důležitější je ambicióznost a hlavně vše převádět na peníze. I city.
Ta babička také jistě vychovala děti a možná pomohla i s vnoučaty, tak je logicky teď mojí povinností postarat se o ni. Nedokázala bych ji odstavit někam do ústavu jako starou almaru. Pomáhala nám? Pomáhala! Holt nyní přišla doba, kdy musím pomoci já.
Mluvím z vlastní zkušenosti. Mám před důchodem, ráda bych si vydělala, abych pak něco brala. Ale už 4 roky jsem doma a starám se o tchyni. Bude jí za měsíc 89 let. Trpí silnou demencí, neudrží čistotu, nepozná lidi kolem sebe. Ale jakž takž se pohybuje a ví že je doma. V ústavu by už asi naživu nebyla, to domácí prostředí ji drží. Je to náročné - vysvětlovat pořád dokola, prát znečištěné lůžkoviny, převléci, koupat...
A mohu napsat následující: Už 4 roky neberu vůbec NIC. Je to tak. Pravdou je, že babička pobírá příspěvek na péči. Ale z toho se dost rozkutálí. Jezdí k nám rehabilitační sestra ji rozhýbat, sestra na injekce, na odběry apod.
Manžel má umělé kyčle, dělá vrátného, tak moc peněz dohromady nedáme. Ale nestěžuju si. Babičku bych napospas nenechala. To si žádná sedřená máma nezaslouží. Nekupujeme cigarety ani alkohol a tak vyjdeme. Nevyskakujeme si, ale ani nestěžujeme.
S námi to bude horší, kdo se o nás postará. Spočítala jsem si, že moje dcera půjde do důchodu /bude-li jaký/ v 71 letech. To mně by bylo tou dobou 94 a manželovi 98 let. A vsadím se, že to už žádnou péči potřebovat nebudeme. Jaga.
doplněno 11.03.14 12:59:Chyba: ...láska k bližnímu...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.