Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, jaký máte názor vy? Jsem vcelku dost introvertní, mě to nevadí, nepotřebuji kolem sebe neustále lidi, nepotřebuju stále někam vyrážet, mám kamarády, občas někam zajdeme, mám přítele, s kterým je nám dobře, mám rodinu, se kterou se scházím, necítí m se osamělá...Dokážu být sama, umím se zabavit a lidi mi nechybí...Já s tím tedy problém nemám, jak vidíte Ale připadne mi, že ostatní ano, že společnost vnímá samotářství jako určitý handicap, že se musím stále někomu ospravedlňovat a přitom já taky po nikom nežádám vysvětlení, proč je každé odpoledne o práci na nějaké akci...Každý si děláme, co chceme, ne? Jde mi tedy o to, že mám někdy pocit, že je na mě nahlíženo jako na tu "divnou", přitom žádná podivínka teda zase nejsem, mám normální zájmy, jsem normální ženská. Ale občas už si i sama začínám připadat divná...Přece když většina je extrovertní a "touží po lidech", tak asi nejsem normální já
Asi jsem se potřebovala jen někomu svěřit...Ale pokud máte nějaké rady, postřehy, názory, sem s nimi
Děkuji E.
Dobrý den, máte to hezky srovnané Pokud jste štasná, což očividně jste, tak se vyprdněte na názory ostatních lidí a neospravedlňujte se před nimi, nemáte totiž proč Já sama jsem hodně společenský člověk,ale mezi přáteli mám i takové, jako jste vy, a víte co? Jsem moc ráda, když je vidím Žijte si jak chcete a jak je vám dobře Přeji hezký den
Zdravím, já si osobně myslím, že není důležité jak ostatní lidé člověka vnímají a co si myslí, ale jak on se sám cítí, co mu vyhovuje a jak je sám se sebou spokojen.
Pokud máte ráda samotu (já taky občas), tak není důvod nic měnit. Každý nemůže být vždy středem pozornosti kolektivu. Každý jsme jiní a buďme takový, jak nám to vyhovuje a dělá dobře.
Mějte se moc hezky
Ahoj, neřekla bych, že jste až takový introvert, pokud máte přátele, se kterými se cítíte dobře a občas někam vyrazíte. Takových lidí je více, řekla bych. Pokud nemáte náladu na to, být neustále obklopena partou lidí, kteří přece jen od Vás očekávají zájem, nebo dokonce neustálou " rozjásanost" , tak to není žádná vada. Já tak žiju taky a nepovažuji se za introverta.
Divné ovšem je, že Vám to začalo vadit. Není v tom přece jenom nějaká "abnormalita"? Zdravím. Marcela.
Děkuji za odpověď. Proč mi to začalo vadit? Ani nevím...Vlastně jsem nedávno ukončila vysokou školu, docela náročné studium, moc mě bavilo, takže jsem většinu času věnovala jemu a nějak jsem nad tím nepřemýšlela, asi mi přišlo jasné, že nemůžu pořád někam vyrážet jako ostatní, když oni nemají na třeba nic lepšího na práci, kdežto já musím třeba večer studovat...Ale teď už bych měla i času víc a nějak jsem si začala uvědomovat, že je to vlastně "ve mě", že se mi stejně třeba nechce, že jdu radši sama se psem na procházku do přírody nebo si čtu...A nové kolegyně stále někam vyráží, tak asi proto jsem začla mít pocit, že jsem nějak mimo...
nic není ztraceno - "uhnízděte se" v novém životě, který má přece jenom jiná pravidla, nežli život studentský a uvidíte. V zaměstnání se budete muset, "chca nechca" stýkat s lidmi a třeba si časem Vám sympatické kamarády najdete.
Třeba nejste zase až takový introvert, jak si myslíte - doporučuji Vám si na tuto myšlenku příliš nezvykat, ale ani se násilím do ničeho nutit. Jenom - není dobře člověku samotnému a není příliš dobře se uzavírat do sebe, zvláště, pokud jste ještě tak mladá. Povaha člověka se na základě zkušeností stále vyvíjí, tak se tomu nebraňte. Tak přeju hodně úspěchů. Marcela.
Zdravím,
záleží na tom, v jaké společnosti se pohybujete. Pokud se kolem vás točí jen samí extroverti, tak si asi připadáte "divná". Ale takových lidí jako vy je spoustu. A on Vám někdo něco řekl? Pokud ano, tak je to omezenec. Tak mu řekněte to, co nám tady píšete. Řekněte tomu extrovertovi třeba, že by na světě byla nuda, kdyby jsme byli všichni stejní. Introverti byli vždycky. Navíc když máte i přítele, tak nechápu, proč na vás pohlížejí jako na "divnou".
doplněno 28.02.14 18:10:Teď jsem v práci v kolektivu kolegů, se kterými si rozumím. Ale taky jsem před pár lety byla v kolektivu žen, které byly extrovertní a jiné a nezapadla jsem mezi ně. Byly i zlé. Připadala jsem si jiná a dlouho jsem tam taky nebyla. Protože mě drbaly a pomlouvaly. Podobnou ženu jako já, přede mnou taky vyštípaly. A proč? Protože nejsem jako oni. Nedonáším vedoucí a nepomlouvám ostatní a nejsem zlá, jako byly oni. Ale kolektiv je takový, jako vedoucí.
Proč si něco nalhávat, není to pravda, že na tom nezáleží, jak vás vidí ostatní. Hodně to ovlivní to váš život, soukromý i pracovní. Někteří lidé to opravdu vnímají jako "špatné", to že jste introvert. Jste "jiná, divná...nemluvíte s nimi...", někdo se najde, komu to bude vadit a nebudou se k vám chovat tak hezky jak byste si třeba zasloužila. Ovšem změnit to nijak nemůžete, nelze "stát se extrovertem". Útěchou vám budiž, že nikdo se nemůže zavděčit všem, i extroverti občas trpí díky svojí povaze.
Ahoj. Já jsem na tom asi tak, že si nejraději něco kutím sám a v okruhu rodiny. Třeba jedu na chalupu a jsem š´tastný, když nepřijde žádná návštěva. Ve společnosti spíše mlčím, protože si přemýšlím o svých věcech. Jak kdy. Moji příbuzní jsou zvyklí pořád něco slavit, scházet se. Dlouho trvalo, než si zvykli, že o to nestojím. Už to berou v pohodě.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.