Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, mám jeden určitý problém o kterém se stydím mluvit, tak to zkouším tady. Už to bude pár let, kdy jsem se začal chovat jinak. Ani nevím, jak to popsat. Prostě jsem si v hlavě vytvořil vlastní virtuální svět. Vytvářím si tam lidi a hlavně přátele, kteří neexistují. Ani já tam nejsem jako já. Jinak vypadám, mám jiné jméno, jiné přátelé atd...Občas si povídám sám se sebou. Dokáži to naštěstí ovládat a dělám to jen doma. Okolí taky nic nepoznalo. Já sám jsem z toho ale zoufalý. Nevím proč to dělám a nemůžu s tím přestat. Poslední dobou nad tím přemýšlím čím dál víc a říkám si, jestli vážně nejsem blázen.
Od malička jsem celkem samotář (ač nedobrovolně), neumím si najít a udržet přátele, nikam nechodím protože vlastně ani nemám s kým. At chci sebevíc, nedokážu to. Dělal jsem jeden sport ale tam mě většina lidí ignorovala a odstrkávala. Jen s rodinou dokáži trávit všechen volný čas, protože mě berou takového, jaký jsem. Na střední jsem se bavil s dost lidma, ale když chtěli jít třeba někam odpoledne, nikdy mi nenabídli, abych šel s nimi. Všech se ptali, jen mě ne. Nevěděl jsem nikdy proč, přitom jsem se snažil být milý, povídat si s nimi a pomáhat jim. Jedna učitelka mi kdysi řekla, že jsem hodně složitý člověk. Jenže to je ten problém, nerozumím sám sobě, natož ostatním. Napadlo mě zajít k psychologovi, když tam dnes chodí tolik lidí s každou blbostí. Už prostě nevím co dělat. Proč to vlastně všechno dělám, proč jsem takový, jaký jsem. Opravdu si připadám, že jsem na tomto světě omylem. Děkuji všem za názory a hezký den
Blázen si většinou myslí, že blázen není. Aspoň že máš podporu v těch rodičích. To máš ohromné štěstí. Já neměla podporu v nikom z rodiny. Myslím psychickou. Jen v psychologovi. Jsem taky složitý člověk a introvert. Snaž se smířit s tím, jaký jsi.
Jste samotář, píšete sice nedobrovolně, ale pravděpodobně budete spíše introvert. Mně nepřipadáte nenormální. Blázni si totiž neuvědomují, že jsou blázni. Mně přijde, že máte bohatý svůj vnitřní svět. Zkuste dát ten svůj vnitřní svět na papír, piště příběhy, co vás napadne. Možná je ve vás skryt dobrý spisovatel a ani o tom nevíte. Ano, dost možná jste složitý člověk, ale složitý v tom, že nejste jako druzí. Nezapadáte mezi takové to běžné stádo, které vás neumí přijmout. A na světě určitě omylem nejste. Máte určitě nějaké poslání, minimálně vás má určitě aspoň rodina ráda a jste pro ni důležitý. Já bych být vámi k psychologovi nechodila, ale sedla si k počítači a psala příběhy. Jednak zužitkujete to, co si vymýšlíte, jednak je to dobrá terapie na léčbu samoty.
Jsem na tom dost podobně jako ty. Jsem introvert a taky mám svůj "imaginární svět". Je to vlastně představa toho, jak bych chtěl za pár let žít. Tam se mi v podstatě všechno daří, což se v reálném světě vždycky neděje a taky si tam pokecám. Když jsem ve škole, nebo prostě něco dělám, tak na to vůbec nemyslím, ale když jsem chvíli sám, tak si tam velice rád odběhnu. Spíš než na problém se na to dívám jako na motivaci. Motivaci k tomu, přenést svůj imaginární život do toho realného. Říkám si, když už mám takovou představivost, tak proč neudělat vše pro to, aby to bylo opravdové? Proč si to jen představovat? Mám tam vysněnou (a konkrétní) partnerku, vysněnou práci a budu se snažit si to splnit.
Takže to zkus taky tak, nehledej v tom problém, ale pokus si život tak zařídit.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.