Emoce a sport

Mám takový problém. Vždycky, když se dívám na nějaký sport (hokej, fotbal, cokoliv na OH), tak to strašně prožívám. Nedokážu se ovládat, ale když prohrajeme, tak z toho dokážu být špatná i dva dny. A to tak, že jsem psychicky prostě mimo, mám špatnou náladu a na ostatní jsem protivná. A to nemusí jít o žádný důležitý zápas, když prohraje můj oblíbený hokejový tým, tak jsem z toho špatná a to se může jednat o normální zápas. Já to tak nechci prožívat, ale sledování sportu opravdu miluju. Když se včera rozjela Sudová, tak jsem 30 vteřin měla tep aspoň 220 a to mě tento sport prakticky nezajímá. Jak můžu udělat, aby mě to tak nebralo? Já vím, že to je blbý dotaz, ale píšu to zrovna teď, když jsem neštastná z našich biatlonistek. Chtěla bych si říct, že přece o nic nejde. Jo ale když já hraji nějakou hru, tak to naopak neprožívám vůbec, tam mi je jedno, že skončím poslední a prakticky to neřeším. To je hodně divný.