Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,
tak nějak nevím komu se vypovídat a jak vlastně dál. V poslední době(cca. rok) v sobě cítím zvláštní pocit. Vlastně ho ani nedokážu správně popsat. Nazvala bych ho nejlépe asi pocitem prázdnosti. Nic mě nebaví,nic mi nevadí... Všemu jen přikyvuji a nemám vůbec radost ze života. Tak nějak si čím dál více uvědomuji,jak je v poslední době vše na h... a na nic. Hodně často se vracím myšlenkama do dětských let. Vzpomínám na hezké chvilky...např. na muziku,která se dříve hrála a pouštím si jí stále dokola. Vše mi přijde zbytečné. Pořád ten samý kolotoč...práce,složenky...to jak to v dnešní době vše funguje...politika,ceny,lidi jsou na sebe zlý...pořád samé tragédie... uvědomuji si to prostě nějak více než normálně. A ptám se sama sebe kolikrát,zda to má nějaký smysl? Jestli se mi chce vůbec být toho součastí. Upozorňuji,že nemám myšlenky na smrt. Jen prostě mě to nebaví. Připadá mi,že v tomhle světě prostě neumím žít. Nerozumím si se spousty lidmi. Vadí mi jak se chovají neslušně apod. Připadám si trochu mimo. Asi bych se prostě potřebovala vypovídat. Mrzí mě,že manžel mě tolik nepochopí. Např. ráda se dívám na staré dobré filmy s Belmondem,Funesem atd. A on se mě ptá,co se mi na tom tak líbí? Já to ani nedokážu vysvětlit. Asi ta elegance té doby...možná ta doba sama o sobě... já fakt nevím,asi plácám hlouposti. Prostě to ale někde potřebuji napsat. Chtěla bych si s někým promluvit,kdo se cítí třeba stejně,tak zbytečně... Vlastně bych měla být štastná,podle aktuálních hodnot. Ale nejsem. Rozumí mi tady někdo?
Opakovaně jsem napsal několik vážných vět, jak jsem se to pokoušel uchopit, ale směřovalo to vždy k velmi dlouhému rozepisování, tak jsem je nakonec smazal a posílám vám jen úsměv pro povzbuzení .
doplněno 05.02.14 16:21:Tak to vypadá, že kdo v tomhle marasmu není štastný, bude poslán k psychiatrovi. Ale pravda je, že pokud nejste jako většina ženských dost psychicky silná, tak je potřeba takové vážné myšlenky pustit z hlavy. Pro ženskou psychiku je nejlepší plný zápřah - děti, práce, vaření, takový ten domácí kolotoč a vědomí, že je potřebná a milovaná. A nedívat se na TV zprávy, nejlépe si jen nechat nahrát oblíbené seriály a filmy a živou TV vůbec nepouštět. I na potápějícím se Titaniku je možné tancovat.
Děkuji Vám,i ten úsměv potěší Ono je toho toti tolik,co by člověk chtěl říct a co má na srdci,že by na to asi nestačilo 24 hodin u počítače...
Můj názor je, že je lepší zajít k odborníkovi, než takhle žít dlouhodobě. Zhodnotit stav odborníkem je rozumné, nepřipadá mi na tom nic divného. Aspoň by paní věděla na čem je.
doplněno 05.02.14 16:37:Ano, je pravda, že část lidí dokáže silnou vůli a úsilím změnit svoje myšlení sama. Část lidí, ale potřebuje pomoct přes terapii. " Na psychologa se vykašlete" mi připadá dost sobecké. Že @wamp pomoc psychologa nepotřebuje, tak to ještě neznamená, že nikdo psych. nepotřebuje...
doplněno 05.02.14 16:45:zajímavý článek o "pocitu práznoty" naposledy.blog.cz/...
To je naprosto normální. Na psychologa zapomeňte, jít k němu je nesmysl. Stačí mít trochu odstup, jak od "světa", tak od svých chmur. Staré filmy si pouští kdekdo, já také, to přece není zločin. A vůbec, i kdybyste to skutečně dotáhla až do jakéhosi vlastního světa, je to čistě vaše věc a nikomu se nemusíte omlouvat a zodpovídat. Doba přeje individualismu; jednak máme dostatečné materiální zázemí, abychom "nikoho nepotřebovali", druhak je individualismus neustále vyzdvihován a zdůrazňován. Není divu, že mezilidská komunikace vázne a současné přátelství funguje na bázi tlačítka "Schválit". To vás ale nemusí trápit, je na každém, jak si to zařídí. Jak píšete, politika, ceny...tady se obávám, že to důsledně směřuje do rici, ale s tím nic nenaděláme. A závěrem vám uštědřím skutečnou tafku; obávám se, že život žádný smysl nemá. Záleží na nás, jakou mu poskytneme idealistickou nádstavbu a tím mu smysl dodáme, ale žádná "vyšší moc" nám to seshora nepošeptá. Jistě můžete najít útěchu v bibli nebo využít jinou berličku, opět jest to vaše svobodná vůle. Radost ze života a pocit štěstí s hmotnými statky nesouvisí. Mít všechno ještě neznamená být štastným. Což samozřejmě také neznamená reverzní nesmysl, že jedině žalostně chudý člověk dosáhne štěstí. V tom to prostě vůbec není. Chce to hledat...ale pro samé hledání nezapomenout nalézt. Někdo nenalezne jen proto, že příliš hledá, protože štěstí je většinou mnohem blíže, než si myslíme. Tož tak.
Kdyz mam splin ja, tak se proste necim potesim. Zajdu si do dobre restaurace, koupim si dobry film, lahev vina / whisky a poradne si odpocinu. Sice se ze me pri prumerne spotrebe pul lahve whisky na den stava alkoholik, ale s tim se da zit pomerne dlouho. Take je docela fajn si najit konicka, ktery vas opravdu bavi. Ja se pred x-lety uplne zblaznil do vareni a domnivam se, ze bych dnes klidne mohl varit v luxusni restauraci (to mi rekl profesional)
Pokud mate pocit, ze je vaz zivot zklamanim, nikdy neni pozde s tim neco udelat. Co riskujete, pokud mate pocit, ze to stejne stoji za prd?
Alkohol není žádné řešení, s alkohlem se TEPRVE do problému dostanete...půl láhve whisky denně...leda tak na protialkoholní léčbu
Ja bych to tak cerne nevidel. Nerikam, ze je alkohol dlouhodobym resenim, ale kratkodobe muze pomoci odlepit se ode dna. Mlady metabolismus ustoji mnohe zlozvyky. Zavislosti dosud netrpim a pul lahve denne jsem mozna prehnal - obvykle si se mnou da sklenicku ci dve soused.
Dobrý den, s tím alkoholem... v poslední době jsem se přistihla,že si do týdne kupuji cca. 3 lahve červeného vína a vypiju je. Nikdy jsem moc alkohol nemusela,ale v poslední době se strašně ráda napiju. A to i doma jen sama,nebo s manželem,který tedy taky pije whisku... Až jsem si zrovna nedávno řekla,jestli to náhodou nepřeháním. Je pravda,že když se napiju,je mi hned lépe... Na nic nemyslím,směju se... Taky se snažím si dělat radost,co nejvíce to jde. Pro mě je to samozřejmě třeba nový hezký svetřík nebo něco do domácnosti... ale leze to trochu do peněz tedy :D
Zdravíčko TesssVíte,dnešní doba je opravdu zlá...Co naděláme...Vy ovšem nesmíte podléhat tomu všemu,musíte se snažit vytěžit z každého dne alespoň kousek radosti a vyhledávat ji.Potřebujete koníčky,záliby-nevím sice kolik Vám je let,ale zkuste začít chodit na Zumbu,Pilátes,Jógu.Nebo začněte plést-jistě máte děti,třeba i vnoučátka-plette nebo háčkujte jim čepiče,šály,svetry,tašky...Nebo začněte šít...Malovat,psát povídky,fotit...Zkrátka a dobře,musíte začít pozitivně myslet,to je klíč k tomu,aby jste mohla dobře fungovat Pořiďte si pejska,to je radosti Život je krátký,tak ho žijte bez smutkuHodně štěstí a držím palečky
doplněno 05.02.14 16:26:Na psychologa se vykašlete!Stačí kousek chtít a jste sama sobě v tomto případě tím nejlepším psychologem
doplněno 05.02.14 16:55:Jancaak:Co se týká psychologie,vím o čem mluvím!
doplněno 05.02.14 19:49:Tesss:Nemáte zač děkovatPište a pište,je přece tolik krásných a pozitivních témat
U deprese nemusí mít vždy sebevražedné myšlenky. Radši svůj stav proberte s psychiatrem, rok je dost dlouhá doba, chronický stav není radno podceňovat. Třeba vás jen pošle na sezení s psychologem a nic vážného to nebude. Opravdu byste se měla nechat zkontrolovat odborníkem. Pokud s tím nic neuděláte, měla bych strach, aby se to pozvolna nehoršilo. Nebo takhle zůstalo. Pokud vám tento váš stav nevyhovuje, zaujměte aktivnější postoj. Psaním do poraden si nepomůžete. Udělejte pro sebe víc.
doplněno 05.02.14 16:26:Jak který psycholog (v každém povolání máte lidi, které práce těší, angažují se/ na druhé straně jsou ti, kteří si práci odbudou a nic navíc). No zkuste jedno sezení u psychologa, aspoň uvidíte co a jak. Když se vám to nebude líbit, tak prostě půjdete pryč. Je to dobrovolné. Není problém, že víc o všem přemýšlíte. Takových lidí bude určitě více, tady jde ale o to, že jsou "v pohodě". Připadá mi, že všechno vzdávate dopředu, jakoby nic nemělo smysl
Děkuji Vám za názor. Přemýšlela jsem už o návštěvě psychologa,ale když já z toho prostě stále mám pocit,že je to jen jeho práce a to jak se cítím,je mu vlastně úplně fuk. A to už zase ztrácí tu pointu. Proč poslouchat někoho,komu je to vlastně jedno? Rozumíte mi? Já se teda s problémem,že moc přemýšlím potýkám celý život. Je to prokletí...
I já vám rozumím. Takové myšlenky, co vás, napadají i mně. Já jsem například ze svého života vyloučila všechny televize se zprávami a prakticky už sleduji jen jeden satelitní kanál s českými písničkami a k tomu sem tam kanál s dokumenty. Dobré je si číst, v knížkách se vám nabídne úplně jiný svět, než ve kterém současně žijeme. Ten svět není dobrý, ale v našich silách není ho změnit. Mám ráda staré filmy i české i zahraniční. Psycholog by vám nepomohl. Pokud by se u vás jednalo např. o slabší depresi, tak jedině psychiatr. Ale já si tak nějak nemyslím, že byste trpěla depresí. Spíš možná únavou z jednotvárného žití? Jo a chodím radit sem na poradnu. To je taky takové odreagování. A mám tvořivé koníčky, ty hodně pomáhají - práce rukama je fajn. Vyplňte si prázdnotu něčím, co děláte ráda, co vás baví. Vlastně to už děláte - posloucháte písničky. To je fajn. Víte, vy vlastně vůbec nemusíte slepě následovat to, co je momentálně moderní, aktuální, in... vy si můžete vytvořit svoje pravidla pro žití. Možná, že byste se divila, kolik lidí by se našlo, co by s vámi sdílelo stejné pocity. Ten současný konzumní svět je totiž takový ---- prázdný.
Dobrý den, souhlasím s Vámi. Ráda bych se řídila sama sebou,nicméně jsem se párkárt setkala s pomluvy..."ta je divná"... "ona je jiná"... Já vím,řeknete,co je Vám do nich...a máte pravdu. Mě samotné moc nezáleží na tom,co si ostatní myslí,vím,že ty lidi k životu nepotřebuji. Nicméně na to člověk přeci jen nechce být úplně sám... Beru to tak,že dnes jakmile člověk s něčím nesouhlasí,je divný. Bude to zřejmě i tím,kterými lidmi se obklopuji. Jsou to převážně přátelé manžela. On sám uznal,že jsou prostě prostší. Je pravda,že se nebavím kromě manžela s někým,kdo by tak nějak měl větší rozhled...víc věcí,které by ho tady zajímali... Určitě je i proto mi tak smutno...
Napadá mě, že byste si měla najít možná nějaký "intelektuální koníček". Co třeba kurz cizího jazyka pro dospělé a zkusit se učit na jazykový certifikát (B1, B2)? Dostanete se mezi lidi, budou tam chodit určitě i vzdělanější. Nebo něco, co by vás bavilo a dávalo smysl - kroužek šachů...nevím, jakou děláte práci, co máte vystudávo a co vás baví...možná nějaké doplňující studium v rámci celoživotního vzdělávání (bývá na VŠ) apod.
doplněno 06.02.14 15:59:Paní Tess, máte vše ve vašich rukách. Buď se smíříte s tím, co vám vadí anebo s tím "zatočíte" a začnete něco "podnikat". Co se stalo v minulosti nezměníte. Vymýšlet si důvody, proč vám nepůjde čeho byste chtěla v životě dosáhnout, nepřijde mi jako správná cesta. Říct si "zkusím" je lepší než "bojím se". Když budete vše vzdávat dopředu, váš život zůstane zřejmě beze změny. Věk není překážkou ve studiu, lenost a apatie jsou. Nevím, kdy jste nechala školy...můžete si dálkově při práci dodělat maturitu, vystudovat kombinovanou formou VŠ nebo třeba VOŠ. Na těchto typech studia bývají často starší studenti. Pokud máte dostatečnou motivaci, určitě byste mohla nějaké studium zkusit. Vím o čem mluvím, mám sama zkušenost se studiem při práci, a jsem ráda, že jsem do toho šla.
doplněno 06.02.14 16:14:Lidí, kteří se na studium v mládí vybodnou, je více. Nejste sama. Obavy a trochu strach po xx..letech navrátu ke studiu mi připadá normální. Otázka je, zda se na studium vybodnete opět nebo ne?
doplněno 06.02.14 19:46:nápad na prima koníček: ochotnické divadlo (je tam veselo, hodně lidí na pokec...)
Já jsem vždy chtěla být něco víc,co jsem. Už jako mladá jsem měla velké plány. Chtěla jsem být právnička,nebo kriminalistka... Cca v 8. třídě jsem to ale začala flákat. Holky se začali parádit a já,abych nevybočovala jsem začala taky blbnout. Jenže jsem úplně zapoměla na to,co chci. Vím,že to zní divně,ale je to tak. Pak jsem si začala s přítelem,začala chodit na večírky... předtím mi to nevadilo...ale dnes si říkám...sakra,vždyt mám navíc...vždy mi všichni říkali jak jsem chytrá,a že to někam dotáhnu...dotáhla jsem pěkný prd,protože jsem se na to prostě vybodla. Začalo mi to vadit až v poslední době,že jsem prostě zakrněla a zlenivěla a zbytečně. A dnes už se trochu bojím do studia...
To jsem taky hrozně řešila, že si o mě někdo bude myslet, že jsem divná, že jsem jiná. Pak jsem pochopila, že jediná možnost, jak být na světě štastná je dělat to, co mě baví, co chci já, co obohacuje MĚ, at se to zdá ostatním jakkoli divné nebo, že to není in. Nejsem tady přece od toho, aby se mnou oni byli spokojení, že odpovídám jejich požadavkům, jsem tady sama za sebe, mám právo dělat, co já chci, pokud tím někoho nepoškozuju, můžu se oblíkat jak chci, nikomu do toho nic není...Je to boj, nemůžu říct, že jsem teď už pořád jen silná, taky jsem občas na pochybách nebo mě zamrzí, že si o mě "někdo něco myslí", ale pořád se snažím si říkat, to, co jsem napsala výš, a aspoň už jsem si to uvědomila, že prostě mám právo zaříit si život podle svého a jestli s tím má někdo problém, tak at si trhne nohou.
ahoj,
tak jsem teď přišla z práce domů a říkám si to stejné co tu píšeš ty už dlouho přemýšlím nad tím kam směřuje takové chování a co mi schází, co je toho příčinou, na dnešní dobu bych se sebou mohla být i s pokojená ale přišla jsem na to že se neumím radovat neříkám že se neumím smát jen mi připadne že mě nic neumí nadchnout neumím se radovat z maličkosti a dřív jsem to uměla.. když budeš mít chut, můžeš napsat jestli si našla odpověď na Tvoje otázky.. Budu čekat.. S přáním hezkého dne, Jana
Tess, taktéž bych to viděla alespoň na sezení s psychologem, pokud jsou tyto pocity přítomné stále. Sama je mívám - ale opravdu jen občas, a pak mi prospěje, když méně čtu zprávy, noviny, nelezu na net, diskusní fóra, a trávím více času s lidmi, se kterými mi je dobře a od kterých nemůžu čekat, že mi zkazí náladu. Nebo sama, v přírodě, v jarním lese se snadno zapomíná na ošklivé lidi, vysoké ceny a hnusné politiky. Ale jak říkám, mě tyhle pocity snadno přejdou...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.