Nejste přihlášen/a.
Mám problém s přítelem který vyhledává flirt na netu. Jsem gay a máme s přítelem hezkou domácnost a jinak je všechno v pořádku až na přítelovo flirtování a vyhledávání sexu na netu. Za žádnou cenu mi to nepřizná a věřím že se máme rádi a prožíváme hezký vztah, ale jeho hormony jsou velmi silné a dřív nebo později podlehne a najde jiné tělo co chce vyzkoušet. Trápím se tím a při představě že je s někým jiným a pak přijde domů a řešíme normální věci a klidně půjde semnou třeba nakoupit a bude naprosto normální mně docela jímá hrůza. Nechci ze sebe dělat a asi už stejně dělám hlupáka, ale mám ho rád a i přes přešlapy ho nechci ztratit. Spousta lidí řekne že jsem už měl dávno ukončit, ale nemůžu, obětoval jsem tomu vztahu příliš mnoho a nejenom materiálních věcí aby jsem dokázal říct vadí mi to co děláš a když to budeš dělat rozejdu se s Tebou. Nečekám že mi někdo poradí a spíš čekám že všichni řeknou že jsem hlupák co sebou nechává manipulovat, ale jsem zamilovaný až po uši a vařím se ve vlastní štávě dokonale, spoň jsem se vykecal prostřednictvím tohodle webu.
Sám se musíte rozhodnout, zda takový vztah chcete, nebo zde. Zda jste ochoten snášet jeho zálety dalších 10, 20, 40 let. Dalších 40 let ze sebe nechat dělat podváděného hodného oslíka, co všechno překousně a odpustí. Každému vztahu obětujeme něco ze sebe a je nesmysl zůstávat s někým, protože "přece nebudu začínat znova", "nacpal jsem do toho spoustu peněz" nebo "přece mu ten byt jen tak nenechám". Jaký si to uděláš, takový to máš.
Mě spíš jímá hrůza z následků takové promiskuity, s takovým člověkem bych nechtěla mít nic intimního.
doplněno 04.02.14 13:24:A hormony jsou dobrá výmluva. Člověk dostal do hlavy mozek, aby dokázal uvažovat a uměl se ovládat. Díky tomu se na sebe třeba na ulici nevrháme jako zvířata. Pokud člověk podlehne, je to vždycky proto, že podlehnout chce.
Ahojky, máte všichni pravdu a zamýšlím se nad Vašima radama už asi déle než musím, protože dostávám pomalu asi rozum a chci i svou bezpečnost taky nějak chránit - narážím na ty nemoci teď. Je to hodně těžký a budu muset řešit. Dávám mu ještě šanci nebot každý by šanci dostat měl. O to víc že ho mám tak rád je to pro mně težký a o to víc mu dávám šanci...Dávám si už termíny kdy psychologicky zapůsobím a pokud ke zlepšení nebo otevřenému dialogu nedojde, budu muset s hodně těžkým srdcem konstatovat, že je nenapravitelný a že nechci být jen ten kdo přehlíží a namlouvá si že je všechno v pořádku a že jde jen o zaváhání - ale to zaváhaní nesmí být skoro každý den na netu a hledat něco čemu se nedostává? - ale nedostává je spíš fráze, protože myslím je až příliš. Může být i nějak nemocný že přesto ví že je to špatně a mně miluje to musí dělat a psát jakoby ho něco k tomu nutilo? Nehledám výmluvu jak ho omluvit ikdyž je to příjemnější a bolí to míň, hledám jen důvod co napravit pokud to jde, nebo udělat něco co se udělat v tomhle musí. Nepopírám že jsem z toho už uplně špatnej a místo abych byl rozčilenej a vyřešil radikálně , jsem spíš zklamaný a bolí mně při pomyšlení u srdce...
Ahoj všem, chci jen popsat situaci která je aktuální. Nic se nezměnilo, spíš naopak. Jsem pořád větší a větší hodný oslík co odpouští a ujištuje se že se to zlepší. Vím že asi nezlepší a o to víc se toho všeho bojím. jsem poměrně vytížený pracovně a nemůžu dělat hlídacího psa a bruslit mezi prací, starší maminkou co bydlí jinde a naším bytem. Vím že to nepůjde takhle už dál, mám jenom jedny nervy a musím se velmi ovládat abych se nesesypal z toho. Trápím se víc a víc a smutek se snažím kamuflovat prací, běžnými starostmi a tím že stále mluvím hezky s přáteli které jsem dosud neztratil. Rodiče a sourozenci mého přítele jsou také bezvadní a jsem členem rodiny a cítím se u nich moc hezky. Ani nevím co bych jim pak měl říct až se mně zeptají proč a co se děje a přiznám se taky, že za to jak se ke mně chovají si rady vůbec nevím a krize se u mně prohlubuje. Neumím moc lhát a nevím jak to dlouho ustojím. Vím taky že bych to ani vysvětlovat nechtěl a stejně si myslím že budu ten špatný já, protože jejich syn je prostě syn. Měli jsme ted delší volno a chovali se k sobě moc hezky, ale první den po dovolené kdy jsem musel za mamkou a neměl jsem být večer u nás doma - jsem udělal pěknou blbost a to: na skok jsem domů přijel. Přítel doma nebyl, ale psal mi že je a důkazů prostě mám na další zálet hodně. Odjel jsem teda a nic jsem nedal znát, ale nyní vidím že důkazy člověka spíš ušlapou - asi jsem vlastně nic jiného nečekal akorát první den, první příležitost svědčí že jsem opravdu ten hodný blbec, co všechno toleruje a přítel si mně asi vůbec neváží, ikdyž v té druhé osobnosti je jiný - je jako Jekyll a Hyde uplně. Děkuji Všem za vyslechnutí a stojím už opravdu před milníkem života, který mně vůbec nešetří..
Petře, Vy jste si vůbec, ale vůbec nic nevzal z toho, co jsme vám všichni napsali. Normálně stěna, hrách! Staré koleje! Řekněte, co od nás očekáváte?! Že vám někdo řekne: Zatoč se na patě a plivni přes levé rameno! A z kapsy vám vypadne kouzelný proutek, který všechno změní?! Vy nechcete změnu, vy chcete potvrdit, jaký jste hodný oslík a také slyšet politování. Neblázněte! Sám musíte vědět, že tak to nemůže fungovat. Změnu musíte provést pouze a jedině vy! Co jsme vám mohli poradit, to už tady bylo řečeno, napsáno. Změna podle vašich představ je jen a jen na vás! Orientace je naprosto lhostejná! Hodně štěstí!
Pokud již předem víte, že chcete ve vztahu zůstat, pak musíte přítele milovat se vším všudy. Pokud se trápíte, je třeba mu o tom říci a mluvit o problémech. Jste přece partneři...Tak proč se bojíte zeptat se ho, co mu ve vztahu schází, že vyhledává flirt na netu? Čím ho to obahacuje, co mu to dává? Pokud mu ve vztahu něco chybí, měl byste to vědět...Pokud Vás má rád a záleží mu na Vás, měl by k Vám být upřímný. Ale když bude chtít jít za jiným, udělá to stejně. Tak si užívejte života a netrapte se pochybnostma, které stejně ani řešit nechcete.
Díky, mezitím jsem napsal to nahoře, ano, máte pravdu je to asi tak jak říkáte, Zkoušel jsem se zeptat co mu chybí - třeba i v sexu ale tvrdí že nic a přesto hledá. Možná se to bojí říct co mu chybí a tak zkusím ve vhodné chvíli opět zeptat a rozumně řešit. Zprvu jsem to bral na lehkou váhu ale čím dál víc vím, že ho mám hluboce rád a chovám se opravdu jak ten přítel Freddiho M. Máme se rádi a vím že by dal za mně ruku do ohně a já za něj, a ty hormony to trošinku kazí. díky za podporu a aspoň že se mnou někdo mluví a neříkaj všichni že jsem hlupák který je slaboch že nevycouval už dávno.
Petře, mýlíte se, "hormony nic nekazí". Někdo je prostě ve vztahu ke svému partnerovi odpovědný a někdo odpovědný není. S tím nemají hormony co dělat.
Promluvte si se svým partnerem a situaci řešte. Ve vztahu by měli být spokojeni oba partneři. Vztah, v němž "se stále snaží" jen jeden, dlouho nevydrží.
Takže jestli máte svého partnera rád, a jestli o něj stojíte, nepřecházejte a neomlouvejte jeho nezodpovědnost "hormony"!
Petře, tyhle, úplně stejné, problémy mají všichni žárlivci. Je lhostejné, jestli jsou to ženy nebo muži a také jaké orientace jsou. Žárlivost, to je nedostatek sebevědomí a také spolehlivá cesta k vypuzení partnera z domu. Naprosto polehlivě! Poklikejte u nás v archivu a přečtěte si úplně stejné úpříběhy. Také rady, které vycházejí z teorie i praxe, z vlastní zkušenosti i fantazie literátů a fimových tvůrců. Hodně štěstí a místo žárlivosti nastolte důvěru!
Děkuji, nechci žárlit, ale jak mám nastolit důvěru? snažit se víc - myslím tím ve všem? Trvá to už nějakou dobu a myslím že už jsem vyzkoušel snad všechno a pořád nepomáhá, je ale pravda že jsem to nevyhrotil nikdy a podle mého názoru by to nepomohlo a bylo by to špatný. Věřím že mně má taky rád a dává to často najevo, ale pořád je to silnější než on. Důvěru už jsem nastolil několikrát po zjištění já tím že jsem raděj přehlížel a věnoval se užitečným věcem nejen doma v rámci vztahů, domácnosti, práce, ale nemůžu donekonečna. Dost mi to připomíná ten článek o F. Mercury co jsem četl a je to uplně stejné jak mi dva. Cituji: F. M. svého přítele Jima Hutona vážně moc miloval, ale přesto se nedokázal donutit k tomu, aby mu byl věrný. No a Jim? Jim mu to toleroval. Zraňovalo ho to, ale Freddieho miloval nadevšechno na světě.
Z hlediska citového záleží čistě na vás, zda chcete ve vztahu pokračovat. Dejte si pozor na pohlavní nemoce. Počet HIV nakažených roste viz článek " Češi se přestali bát. Počet nových pacientů s HIV je rekordní"
doplněno 04.02.14 12:13:Vy se nebojíte pohlavně přenosných chorob? Není pouze AIDS
Máte pravdu, i to je riziko které partner může přenést na mně tj. nejen citové ublížení ale i pravděpodobně fyzické a to by si taky uvědomit měl.. dosud jsem řešil jen jednu stránku věci ale i tento fakt je pro mně vážnej. Nevím ale jaký najít šetrný způsob jak důvěru a vztah nenarušit a přitom upozornit na tuhle věc. Nemůžu prostě přijít a říct: jak s někým půjdeš a něco přitáhneš tak ti utrhnu něco.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.