Nejste přihlášen/a.
Dobrý večer,
co si myslíte o tomto tématu? V pátek se objevil v Blesku článek o úspěchu Londýnské policie, že zachránili 3 ženy ze zajetí jisté rodiny.
Může mít novodobé otroctví u nás formu zneužívání vlastních potomků na práci? Kde je hranice mezi pomocí v domácnosti a zneužíváním ostatních členů, kdy dochází k omezování osobní svobody, protože pokud se přidají i naschvály nebo rodiče jsou psychicky nemocní, tak se z dětí stanou domácí vězni. Co když jim chtějí rodiče řídit celý život? Myslím tím např.i nakupování oblečení, protože nechtějí aby si jejich potomci pořizovali své, donutí je ke vzdělání podle sebe a pozadí toho všeho je psychická šikana?
A jaká je možná pomoc těmto zneužíváným, může jim napříkda nějak pomoci PČR?
Děkuji za názory.
Novodobé otroctví jistě existuje, ale není to dle mého názoru nic z toho, co popisují uživatelé výše.
Důležitá je nejen nemožnost změny stavu na základě svobodné vůle, ale také to,. že do dané situace se člověk dostane násilím/donucením, ne vlastní volbou. Obchod s bílým masem atd.
Jistě se mohou otroky stát i potomci "otrokářů", ale neviděla bych to v tom, že jim rodiče vyberou školu nebo nutí přehnaně pomáhat. Ano, je to nemilé, ano, je to nepříjemné, ale přecijen dítě většinou může, i když to nebude lehké, prostě v osmnácti, devatenácti sbalit kufr a žít si za své peníze a ze svých rozhodnutí. Pokud by mu v tom někdo fyzicky zabránil a zamkl ho na věky doma, je to jiná.
Psychické týrání a šikana jsou vážné věci, nejsou ale tím samým, co otroctví a otrokářství (i když mohou být samozřejmě jeho součástí a prostředkem).
Pokud se jedná o nezletilé děti, je spousta mechanismů, které by měly pomoci takové situace odhalit a zamezit jim. Že ne vždy fungují je samozřejmě smutnou pravdou. Učitelé ve školách podezřelé věci hlásí sociálce, sociálka může na rodinu dohlížet a v případě potřeby děti i odebrat. To jistě znáte z médií. Důležité je, aby děti měly mimo domov osobu, které věří a svěřily se... nebo aby měly doktora/učitele/souseda/kamaráda s očima otevřenýma.
Kai, jak jsi to myslel, že: . . . nakupování oblečení, protože nechtějí aby si jejich potomci pořizovali své. . . Jak pořizovali? Své? Za čí peníze? Není za dítě rodič zodpovědný před zákonem? Když už pomineme morální zásady. Je tam nějaké fyzické násilí, surové nucení k něčemu? Tedy rodič to dělá podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Snaží se dítě připravit na samostaný život v tomto konkrétním světě. Děljí všechno pro to, aby se mladý uměl do života postavit. Aby ho viděli spokojeného, štastného, aby v životě, který se s ním určitě mazlit nebude, obstál. A ve skrytu duše doufají, že to udělali tak, aby na sobě nebyli navzájem závislí. Obecně platí: Pokud jíš u mého stolu a máš mou střechu nad svou hlavou, budeš dodržovat má pravidla. Až si všechno pořídíš své, budou tam platit tvá pravidla.
doplněno 25.11.13 11:24:cs.wikipedia.org/... V prvním odstavci nalezneš definci otroctví. Je to hlavně o tom, že jedinec je zbaven veškerých práv, stává se obchodovatelným zbožím a smysl jeho života spočívá v práci pro svého majitele, od kterého dostává jen tolik, aby byl schopen pracovat. Nic navíc. Opravdu jsi tak vykořistován svými rodiči, že používáš takovéhle označení?
Prostě vemte si, že budete bydlet v bytě, který po čase zdědíte s rodiči na půl. Byt je tak pěkný, že obě strany ví, že něco takového ani jedna strana za své nikdy nesežene. Ale- jedna strana dělá té druhé psychický teror, je tam i záznam o tom na policii atd.
A tato jedna strana zároveň není schopna byt obhospodařovat, trpí nějakou formou psychické poruchy. Představte si, že rodič si celoživotně své dítě řídí jako svého sluhu, dítě mu musí chystat oblečení do práce, uklízet mu jeho všechny osobní věci, jeho poštu, protož si ten člověk nic neudělá sám. Dítě jakmile dospěje k nějakému rozumun a protože nabyde na byt práva, musí věnovat několik let každodenní práce (denně cca 8 hodin ustavičné práce) na uvedení bytu do standardního stavu- vyklizením skoro tun odpadu(veteš), aby se dal byt užívat. Mezitím se zhoršuje psychický stav rodiče tak, že se za ním musí uklízet úplně všechno na opravdu úplně každém kroku. Každý den.
Na oblečení ovšem potomek dostává od rodiče peníze, ale, pokud si něco pořídí, dojde k fázi psychoteroru- upozorňuji, že potomek je již dávno dospělý. Oblečení je nucen vždy vyměnit za jiné číslo, rodič si nepřeje, aby před ním hcodil v oblečení upjatém či na míru. Musí- plandat. (Mohlo by to nasvědčovat tomu, že rodič se bojí, aby mu potomek nezavařil tím, že si najde známost...Ale spíš je to jen zloba.) Jsou to sice ponižování, výčitek, potomek se velmi brání... POkud si věcí pořídí víc, rodič mu pořídí hromadu nového oblečení podle svého a zase psychicky týrá, že si přeje, aby oblečení bylo nošeno.
Rodič si vede agnedu o všech zakoupených věcech a oblečení svého potomka- u oblečení si zaznamenává přesnou identifikaci- tzn. vzhled, barva, cena, přesné složení látky. Pokud je potomek zatají, vyčká jeho odchodu a tajně mu prohlídne skříně, aby si mohl učinit svoje záznamy. Samozřejmě po návrartu své dítě psychicky rozhodí, že- já vím, ty sis něco pořídila, to není dobré, to se musí vrátit, vyměnit, proč sis to pořídila atd... aby mu bylo ublíženo, že tady se prostě tajemství nevedou..
Netýká se to jen oblečení, ale všech jeho činností, je obětí voyarismu rodiče, neustále je doma hlídán, sledován, rodiče mu pročítají poznámky, deník. A nakonec pozmění psychoterorem denní režim svého dítěte tak, aby byl stranou společnosti, nic nestíhal, nemůže na brigádu, nikam. Není vězeň v pravém slova smyslu, protože ho nikdo nezamyká.
Já jsem si jistá, že ten rodič páchá trestný čin, ale nevím jak ho pojmenovat. Myslela jsem že by to mhlo být to otroctví. Protože to dělá celoživotně, neměl nikdy čas na žádné učení, problémy ve škole s nestíháním všeho, docházky, nemohl dosáhnout vzdělání, po kterém toužil a moc touží. Nikdy se s nikým nekamarádil, nebyl na to žádný čas, a také byl ve stavu, kdy si nikdy se spolužáky nerozuměl.
Pokud je to s rodičem doopravdy takové, stojí za úvahu zažádání o zbavení svéprávnosti.
Ovšem rozhodně nejde o otroctví. Potomek )asi ty, že) je tam zdá se hlavně z vlastních vypočítavých důvodů - nechce přijít o byt. (O který by pravděpodobně nepřišel ani, kdyby odešel - dědictví atd.). Když si nechává dávat peníze na oblečení, je to jeho blbost, kdo platí, může remcat.
Mě to nezní jako otroctví, ale jako neschopnost uspořádat si život, pardon. Netvrdím, že jde o život lehký, ale vše zní řešitelně (nebo alespoň tak, že jde najít schůdnější cesta - a ne, to nejsou stížnosti a sebelítost).
To, co tu popisuješ nevidím rozhodně jako novodobé otroctví, pouze jako styl výchovy. Někdy možná na samotné hraně ale stále ještě legitimní. Je to rodič, který si myslí, že ví mnohem líp než mladý potomek sám, co je pro něj lepší. Když sleduji dnešní teenagery, jejich názory a mravy. Vždycky si vzpomenu na zlaté pravidlo výchovy..cosi o škodě rány, která padne vedle. Pokud jsi už dospělý, sbal si svých pět švestek a jdi do světa. Za pár dnů, týdnů., měsíců životní reality budeš ještě rád vzpomínat na to svoje rádoby "novodobé otroctví"...A možná taky ne ale na to už musíš přijít sám.
Nechte se zaměstnat na některém penziólnu zejména v Krkonoších a vychutnáte si svého otrokáře.Nebudu popisovat,protože by tomu nikdo nevěřil či řekl "tak proč tam lezeš",ale je to daň tomu,že chcete dělat.Ale ony to nemusí být jen hory.14 hodin a v pátek a v sobotu 16 v kuchyni menší hospůdky kdekoliv.Bez přestávky,bez možnosti si odpočinout.Ale m,áme co jsme chtěli.
Já se doteď domnívala, že vedou hypermarkety - vis článek: aktuality.moneymag.cz/... Jak může 30 let někdo někoho ve velkém městě mezi sousedy věznit je poněkud nepochopitelné...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.