Průběh v den operace

Pro začátek, NEJSEM LÉKAŘ a všechno co vím o doktorech má ze seriálu

Všechno potřebné se dozvíš při příjmu v nemocnici. Neboj se na cokoliv zeptat. Doktoři i sestry to mají jako svou práci, takže i když se v soukromí stydíš, tak v nemocnici jsi jeden z mnoha pacientů, kterému pomůžou.

Na sál tě převezou i s lužkem. Možná tě před operačím sálem budou předělávat na čisté operační lůžko.

V tu dobu už na sobě máš kousek látky na zahalení těla.

Na operačním sále si s tebou určitě (snad) promluví a vysvětlí ti postup operace.

Potom tě uspí a odoperují.

Po operaci tě ještě ve spánku převezou na pokoj kde se probudíš a nebo při komplikacích na JIP.

A další instrukce zase dostaneš od lékařů a personálu.

Na sál rozhodně nepůjdeš v civilním oblečení.

Operační sál musí být sterilní prostředí.

Převlečeš se při přijmu do nemocničního oděvu.

V květnu mi dělali artroskopii v celkové narkóze. Byla to pro mě premiéra, nemocnici zevnitř snad kromě porodnice takřka neznám.

Přijali mě ve čtvrtek ráno. Od příjmu poslali na oddělení. Tam mě nechali sedět na chodbě do 11 hodin, teprve pak mě uvedli na pokoj. Roznášeli obědy, ale na mě zapomněli. Prý jsem nebyla dosud nahlášená. A já ráno díky nervozitě ani trochu neposnídala. Byla bych hlady okusovala i nohu od židle, ale musela jsem si počkat až do večeře. Tu už jsem dostala. Kelímek studených těstovin, semtam kousek červené papriky či pórku. Nebylo to dobré, ale byla bych snědla ty kelímky čtyři. Uvědomila jsem si, že hlad je nejlepší kuchař.

Druhý den ráno /pátek/ jsem snídani nedostala. Po 3 pacientkách přede mnou na mě přišla řada v 11,30. Odvezli mě v mé posteli, dali mi na cestu oblbující prášek. V předsálí mě přetáhli na operační lůžko, svlékla jsem se a dostala "andělíčka". Pak už sál, narkóza, spánek.Probudila jsem se sama na pooperačním pokoji. Asi za hodinu pro mě přijel zřízenec, mohla jsem se převléknout do své noční košile. A jelo se na pokoj. K večeři jen čaj a rohlík.

Druhý den převaz. Pan doktor uznal, že je všechno v pořádku a pustil mě domů. To bych skutečně nečekala, druhý den po operaci. Ale byla jsem ráda.

Jinak musím napsat, že lékaři i sestry byli velice příjemní a milí. Vysvětlili všechno, co se mnou budou dělat, ptali se, zda souhlasím. Když jsem pronesla obavu, aby mi odoperovali skutečně nemocné koleno a nestala se náhodou chyba, nakrelili mi na něj veliký červený kruh nesmývatelnou fixou. Byli fajn všichni.

Na pokoji jsme byly 4 ženské, měly jsme televizi a vůbec nám nebylo smutno. Tak se taky nebojte, nic to nebude, uvidíte. Já si po té své první operaci už připadám jako nemocniční mazák. Jen s tím jídlem to tam bylo jako v Somálsku, ale 3 dny se to nechá vydržet. Doma se člověk dorazí.

Tak at to dobře dopadne. Jaga.

Dobrý den. Bude probíhat následovně. Přijdete o den dříve, jak již víte, dostanete nějaký pokoj, kde s největší pravděpodobností budete mít dva spolubydlící. Dostanete nemocniční košili nebo andílka, to je košile, která není na knoflíky, ale je zavazovací. V den přijetí budete normálně moct jíst a pít, ale od půlnoci budete mít od jídla a od pití útrum. Bude muset být lačný. A to proto, protože při operaci budete v umělém spánku (nárkóze) a budete mít do krku zavedenou rourku (budete tzv.zaintubován). A kdybyste nebyl lačný a začal zvracet při intubaci na sále, mohl byste se udusit. No a pak půjdete spát a ráno se probudíte, nebudete tedy snídat a dostanete nějakou premedikaci ještě na oddělení. To znamená, že dostanete léky ještě před výkonem, abyste byl po zákroku, až se probudíte bez bolesti (samozřejmě, že cítit to budete i tak). Takže nejčastěji se dává injekčně Dolsin nebo Morphin, to jistě znáte, jsou to opiátová analgetika, čili léky na bolest. K tomu Vám možná ještě dají Atropin, pokud u Vás zjistí, že máte na EKG nějaké srdeční arytmie, čili Vám srdíčko netluče úplně pravidelně. To proto, abyste při operaci nedostal srdeční zástavu nebo neměl třeba fibrilaci síní. Ale to Vás až zas tak zajímat nemusí. Snad jen to, že to dostanete v jedné injekci a do svalu. Takže buď do ramene nebo do zadku, což je nejčastější. No a pak si pro Vás přijede sálový sanitář a odveze Vás na sál, kde si Vás do rukou přebere anesteziolog a potom už si nic pamatovat nebude, protože Vám do žíly šoupne Thipental (celkové anestetikum) a Vy budete spinkat jako miminko. Potom proběhne zákrok, Vás odvezou na pokoj, již při vědomí, ale budete zmatený, budete třeba brečet nebo se smát (ale pak si to nebudete pamatovat) a následně na pokoji usenete. A až se probudíte, tak si budete pamatovat jen to, jak si Vás přebíral anesteziolog No a to je vlastně všechno. S dalším jídlem je to individuální, ale myslím si, že pokud Vás na sál povezou do 12:00, tak byste mohl již dostat večeři v ten den. Takhle nějak? Kdyžtak se ptejte, at pak nenastane, že se budete cítit ne tak úplně ve své kůži

Zdravím, předevčírem jsem byl taky na drobné operaci (extrakce drátů po tříštivé zlomenině kolenní čéšky) a probíhalo to takto:

Do nemocnice jsem přijel ráno v den operace, nalačno (od půlnoci nejíst a nepít)

převezli mě na pokoj, kde mi změřili tlak, dali předoperační medikaci, převezli na posteli na sál, kde jsem se musel vysvléknout, dali mě na stůl, a aplikovali narkózu do žíly.

U vás to bude velmi podobné

At se operace zdaří

Dobrý den, ničeho se nebojte

já byla na zašitý tří břišních kýl v celkové narkoze, po všech předopereačních vyšetření mě přijali v pondělí ráno, starali se o mě naopak moc pěkně, po pár hodinách měřili tlak a teplotu, a večer už nebylo žádné jídlo, a bylo zapotřebí se dohladka vyholit v tříšlech... Pak ráno opět tlak, teplota, a oblbující injekce, ani si nepamatuju, jestli to mělo nějaký účinek, ale operace jsem se nebála ani před tím, ani po tom.. Tak těžko říct : )..

No a byla jse na pokoji po 3 holčinách, které šly přede mnou, pak si pro mě přijeli, na jezdícím lehátku mě odvezli před operační sál, kde jsem se komplet svlékla a vzala si jejich hábit a pak už čekala na lehátku v předsálí, kde nás bylo připravených víc... doktoři tam s náma vtipkovali, bylo to docela fajn - napíchli mi žílu na ruce, masku na obličej a počítejte od deseti.. - ani si nepamatuju, že bych došla k sedmičce - pak jen probuzení - nic nebolelo, jen jsem se dlouho vyspávala z narkozy.. naštěstí žádná nevolnost nic... Až když to přicházelo k sobě, tak to táhlo, ale hlad mě už k večeři nahnal po svých, a ve čtvrtek hurá domů.. ..

Tak Vám držím palce, at to proběhne bezproblémově ..

Takže potvrzuji - ničeho se nebojte (stejně je Vám to k ničemu). já jsem byl na operaci v narkóze jen jednou v životě asi před deseti lety (cca ve 38 letech). Strach byl velký, den předem jsem už nemohl jíst, ráno přišel sanitář ovázal mi nohy, oholil příslušná místa (připadal jsem si jak odsouzenec na smrt). pak jsem dostal jakousi injekci a vezli mě na sál. Ta jízda taky stála za to - vidíte jen stropy - takže zase strach. před operačním sálem zase žůžo. Tam pak už hodně světel, doktoři a ten, který se představil a řekl že mě uspí, měl pravdu, to byla rychlá smrt. To příjemnější - probuzení z narkózy si budu dlouho pamatovat. To bylo to lepší z mých zážitků. když se mě doktor zeptal, jak se cítím, tak jsem mu po pravdě odpověděl, že jako po vypití lahve Whisky (a to obyčejně běžně nedělám).

Nebudu se opakovat, vše tu už bylo napsáno. Mě přišlo nejhorší na celé operaci, to že mne sice přivezli z pokoje do předsálí, ale tam mne řekli at se vysleču a na sál si přejdu sama. Takže člověk jde sice pár metrů, ale nahej před několika lidmi a všichni na vás koukají a říkají vám co máte dělat atd... Jsem mega stydlín a toto mi přišlo hrozně ponižující.

přidám zkušenost z FN Plzen operace vyhřezlé plotýnky

takže od půlnoci sem nesměl jíst pít kouřit

druhej den když na mě přišla řada mi sestra oznámila at se slíknu do naha a zůstanu pod peřinou a píchli mi oblbovací injekci

poté odvoz na sál jel sem ve svý posteli

na sále sem si přes posuvný výdejní okénko za pomoci sestřičky přelez na pojízdný lehátko a vezli mi na samotnej sál

na sále semnou pokecala doktorka a nechali mě párkrát nadechnout z masky co mi přiložili na obličej ještě sem koukal na hodiny když mi do kanily šoupli injekci a já pomalu cítil jak mi odumíraj prsty a dlan pak už nic nevim vzbudil sem se až když mě výdejním okýnkem šoupali zpět do mé postele a vezli mi na pokoj