Nejste přihlášen/a.
Dobrý večer, bude mi 17 let a už v tomto věku, kdy jiní vrstevníci mají starosti se školou, s láskou, či sportem, nebo nějakým koníčkem, já chodím k psychologovi a mám úzkostné stavy. Mám hodně přátel, i své koníčky a školu zvládám., jenže mám psychické problémy a už mě jednou psycholožka poslala k psychiatrovi, abych bral nějaké prášky (antidepresiva), ale já nechtěl a ani jsem tam nešel. Tento týden jsem byl u ní po dlouhé době a nic se nezlepšilo, ani nezhoršilo, ale všechno se nahromadilo a teď tu tíhu za sebou táhnu. A prý jsem jeden z těch ,který si myslí, že to zvládne sám, do jisté míry jsem to zvládal a nadále zvládám, ale prý s postupem času, to jednou nezvládnu a všechno na mě spadne. Teď to opravdu myslí vážně a chce mě doporučit k psychiatrovi, abych bral antidepresiva. Nevím jestli je mám začít brát a nebo ne, do toho si začínám uvědomovat, že je toho už opravdu hodně a už mi to dost ovlivňuje život. Bojím se vedlejších účinků, prý se po tom přibírá a to bych opravdu nechtěl, protože jsem začal hubnou (mám 10 kg nadváhu). Děkuji za rady, popřípadě zkušenosti.
Pokud vám to doporučila psycholožka, tak běžte. Psychiatr nekouše, probere s vámi vaše potíže a případně napíše vhodná antidepresiva. Dnes je již těchto preparátů dostatek, nemusíte se bát nějakého driáku. Napíše vám lék namíru, dávkování se dá upravovat. Tyto léky nezačnou účinkovat hned po první tabletě, jejich nástup je pozvolný. Jejich účinek si začnete uvědomovat nejdřív po dvou třech týdnech, naplno začnou účinkovat tak po měsíci až šesti týdnech. Léčba by se neměla předčasně ukončit, takže do toho jděte, jen pokud víte, že léky budete brát dlouhodobě (tři měsíce minimálně).
Zkuste si domluvit s psycholožkou častější návštěvy, asi by to chtělo pracovat s vámi intenzivněji.
Držím palce, at je vám co nejdřív lépe.
Taky jsem několik let musel chodit k psychiatričce, resp. později k psychiatrovi. Za začátku to šlo, ale poslední cca. 4 roky mě doktor(ka) jen nutil(a) brát prášky (po kterých jsem často měl i zdravotní problémy), jako jediné řešení v podstatě neexistujícího problému, a to, s čím jsem opravdu měl problém, absolutně neměl(a) zájem řešit. Schůzky vypadaly nějak takto:
Doktor(ka): "Tak jak je?"
Já: "Vše v pořádku."(i když nebylo, jen aby se mě už nedělal(a) blázna a nechal(a) mě odejít)
Doktor(ka): "OK, tak ber prášky, uvidíme se za [nějaká doba]."
Až jsem se jednou naštval a na další termín jsem se už vykašlal. Výsledek: Po mé psychické stránce změna spíše k lepšímu (už ze mě nikdo nedělal blázna, který se neobejde bez léků), už beru jen Lamictal proti epilepsii, okolí to, zdá se, vidí také tak.
Takže za mě NECHODIT, pokud to není bezpodmínečně nutné, a pokud ano, taky si pečlivě vybrat, ke komu (já si vybral nemohl, byl jsem donucen rodiči).
Bral jsem mj. Asentru a Zoloft (vždy jen jedno; oboje na údajnou depresi; od asi 12 let; pak ještě 2 nebo 3 další, které si ale už nepamatuji).
Pokud by to někoho zajímalo, zde jsou jména, ke komu NECHODIT:
Blanka Stefanovičová, Sokolov
Robert Matička, Cheb
Úzkostné stavy bývávají vyvolány povětšinou nějakým traumatem z dětství.Nebo,bývávají také dědičné.Je to tvůj případ?
pro "wamp"
- ahoj - dětství jsem měla to nejštastnější, co jsem mohla mít - a nepřestanu osudu za to děkovat - ale přesto se u mne ve stáří objevily deprese - proč? - takže nevím, jestli je štastné dětství ten úplně nejlepší recept.
Nejspíše zde hraje velkou roli dědičná dispozice. Maminka byla v pohodě (kéž bych měla její povahu) - ale otec pocházel z poněkud neurotické rodiny - i když on sám byl dost hezký, rozumný, pracovitý, šetřivý a praktický - ale bohužel občas vzteklý a hysterický. Nic se s tím ani nedá dělat - jenom s tím počítat a brát to na vědomí. Jinak nevím, jak se bránit - a jestli se to dá "léčit" - zdravím. Marcela.
Psycholog není lékař, aby mohl posoudit, jestli léky potřebuješ, a pak je také otázka, jestli opravdu k něčemu jsou. Také je možnost, že psycholog svou práci nezvládá a chce to hodit na absenci léků. Každopádně k psychiatrovi zajít můžeš, většinou jsou chytřejší než psychologové a i kdyby ti léky předepsal, brát je nemusíš. Prostě si s ním popovídej a uvidíš.
To že psycholog pošle člověka k psychiatrovi neznamená, že svou práci nezvládá. Naopak je tento postup velice častý a dle mého správný.
Já píšu, že je to možnost. Předpokládám, že jste odborník, když píšete, že je to podle Vás správný postup.
Chytřejší, to je takové vágní. Zcela objektivně vzato, jako lékař může předepisovat léky, což psycholog nemůže. A samozřejmě že se na to podívá z jiného pohledu, nejen proto, že má jiný typ vzdělání, ale koneckonců už proto, že je to jiný člověk.
Jen na okraj, jsou psychiatři, kteří jsou zároveň psychologové (myslím tím vzděláním a atestací, nemluvím o takovék vágním přístupu, že někdo je dobrý psycholog, i když je to třeba řezník.)
"someone", víte, i když už jste téměř dospělý, tak potřebujete lásku svých nejbližších v rodině a také dobré zázemí, abyste měl sebedověmí a nepůsobily na Vaši psychiku různé věci. K psychiatrovi zajděte, léky Vám srovnají hladinu v krvi, abyste byl bez psychických problémů. Účinek se projeví tak do měsíce, myslím, že to poznáte sám na sobě. Až budete psychicky v pořádku, pak můžete řešit nadváhu, třeba i módu, slečny a podobně. Držím palečky. - pt
Měla jsem v mládí podobné problémy a nabízím malou radu. Zkus si v lékárně koupit Guajacuran, ten je teď už bez předpisu a na stavy úzkosti velice dobře zabírá. Žádné vedlejší účinky nemá, ani není návykový. Mělo by stačit 3 x denně 1 dražé a velice brzy poznáš, jestli to funguje. Pokud přece jen navštívíš psychiatra, tak si dej hlavně pozor na léky typu benzodiazepiny (anxiolytika ). Ty jsou sice velmi účinné, ale strašně návykové, přesto je lékaři předepisují. Léky ze skupiny antidepresiv účinkují až po několika týdnech. Držím palce.
Someone, musíš si uvědomit, proč bys měl brát antidepresiva. A co je důvodem k tomu, že se necítíš psychicky nejlépe. Není to náhodou v tom, že si uvědomuješ, že máš dest kilo nadváhu? Píšeš, že máš kamarády, koníčky a škola pro Tebe není žádný problém. Z Tvého psaní čiší, že jsi intelektuálně docela na výši a že sám podvědomě, a i vědomě chápeš, že brát antidepresiva je velice nebezpečné. Nevím, proč jsi začal chodit k psychologovi, ale Ty to víš zcela jistě. Tak právě nad tímto důvodem se zamysli a posuď sám, jestli je návštěva u psychiatra, který Ti skutečně předepíše prášky, nutná. Nevím, co by na Tebe mělo "padat". Ale co vím zcela jistě, že jestliže se v tomto věku začneš krmit antidepresivy, tak to jednoho opravdu nezvládneš. Staneš se závislým a to přece nechceš. Každý z nás, starších, jsme v mládí procházeli nějakými těmi "problémy" a depresemi a zvládali jsme to bez nebezpečných léků. Nevím ovšem, co tak hrozného Ti ovlivňuje život. To víš zase jenom Ty. Ale z Tvého dopisu mi vůbec nepřijde, že bys na tom byl zle natolik, aby ses uchýlil k lékům. To je můj názor a myslím to opravdu od srdce. "Palečky" držet určitě nepotřebuješ. Jsi velký a rozumný kluk a podle mne dobře víš, v čem je Tvůj problém. Prášky neber, pokud by to nebylo nevyhnutelné. A ještě se zeptám. Ta psycholožka je asi školní, viď?
Predpokladam, ze to myslite dobre, ale i tak povazuji takovou odpoved za krajne nezodpovednou. Evidentne nemate s uzkostnymi stavy zadnou zkusenost, jinak byste nikdy nemohla takhle radit na dalku.
Pro zadavatele - k psychiatrovi urcite zajdete a jestli doporuci antidepresiva, tak je urcite berte. Je jich rada druhu, rada moznosti davkovani, na vsechno se zeptejte a urcite najdete leky, ktere budou vyhovovat, navic postupem casu se pak rizene snizuje davkovani. To vam vsechno povi doktor. Ze zkusenosti v nejblizsi rodine muzu tohle jen doporucit, postupem casu se vam fakt ulevi a cim driv clovek zacne tyhle veci resit, tim lip, necekejte na chvili az to fakt uz nebudete zvladat, je to pak zbytecne komplikovanejsi. Preju hodne stesti, at se s tim brzy vyporadate!
Hele hochu, vypadá to, že ti ta chemická fabrika, co nás řídí, nefunguje úplně dobře. Není ani nejmenší ostuda zajít odborníkovi, který ti případně předepíše potřebné látky, které ostatním ta jejich fabrika vyrábí dost a tobě ne. Vzhledem k věku se dá očekávat, že se to časem srovná a nezůstaneš na předepisované chemii napořád.
Na antidepresiva bych si dal velký pozor. Pozoroval jsem několik lidí předtím co to brali, v průběhu a poté co brát skončili. Závěr je takový, že to mění charakter. Přesněji řečeno odstraňuje zábrany, potlačuje svědomí. Člověk, který měl nějaké morální zásady je s antidepresivy měl najednou potlačené. Když se rozhodoval, nezvažoval tak důkladně a činil povrchní závěry. Takže zvažte zdali by vám to nemohlo přivodit nějaké problémy. Někdo by se mohl dostat i do kriminálu...
doplněno 26.10.13 22:11:Doporučil bych spíše změnit psychologa.
doplněno 26.10.13 23:27:Nárůst hmotnosti je to poslední, čeho bych se obával. V USA jsou antidepresiva v podezření z velkého počtu sebevražd.
pro "rnk"
- poraďte - o jakých antidepresivech mluvíte? - potřebovala bych nějaké takové léky doporučit - sama bych se podle příbalových letáčků rozhodla, jestli je potřebuji, nebo ne.
- já sama jsem začala asi před 3 lety brát Citalec, protože mi pochcipaly oblíbené kočky (je mi nyní 68 let) - sice mne to na čas uklidnilo - ale nic moc. Žádné vedlejší účinky sice nepocituji - ale žádnou "závratnou pohodu" taky ne.
- v pubertě jsem se také pořád trápila - pocity méněcennosti, nedostatek sebevědomí, pocit, že jsem ošklivá, žádný "krásný" kluk mne nikdy nechtěl, - vždy jsem si vybírala hezčí a sebevědomé kamarádky, kolem kterých se kluci "točili" - zatímco já jsem byla vždy ta nepovšimnutá třetí. No ale - nikdy mne nenapadlo chodit k psychologovi - a kamarádkám jsem úspěch přála (mám ráda hezké a sebevědomé lidi) - ale hlavně - vždy jsem měla oporu v rodině, matka byla moje nejlepší a nejchápavější kamarádka.
- naštěstí se to po pubertě (po ca 18-ti letech) změnilo - zhezkla jsem, trochu zeštíhlela - a najednou jsem měla kluků -i zajímavých koníčků docela dost, takže mne žádný psychiatr ani nenapadl- ! Možná, že se ti dnešní pubertáci v sobě trochu moc "pitvají" - a při sebemenším problému "brečí" po psychologovi. - Nevím, jenom můj názor i moje zkušenost. Marcela.
No, psycholožka je dobrá, ví co mluví, dořekne mojí větu, úplně stejně, jak bych jí dořekl já. Úplně mě chápe a z její ordinace odcházím lehčí, s pocitem, že jsem ze mě vše odhodil a že potřebu se vypovídat jsem splnil, jo a je pěkná. Chodím k ní asi rok, a už před půl rokem mě to navrhla, ale odmítl jsem, teď mi to opravdu doporučuje a řekla, že to není sranda, že patřím mezi ty, kteří to chtějí řešit sami a potom to nezvládnou, i když na začátku to vypadá nadějně. Opravdu nevím, mama je proti, jediný její argument je, že se po tom přibírá, ale nic jinýho jí na tom asi očividně nevadí. A psycholožka říkala, že je spousta antidepresiv a vedlejší účinky jako je přibíraní, návyk atp... už není tak častý v širokém sortimentu těchto prášků.
Psycholog ví , že ti může pomoci jen do určité míry. Prostě někdy to bez podpůrné léčby nejde, nebo se to dál nehne. Vůbec neměj obavy, ne po každých antidepresivech se přibere, jsou různé, podle složení, a indikaci těch kterých určí psychiatr. Některá nejsou návyková , vedlejší účinky jsou minimální - nejsi žádný těžký případ a jsi rozumný a chytrý kluk. Přečti si i s maminkou něco víc, a neboj se toho. Nějaká slabá i silnější antidepresiva bere dneska kde kdo. Třeba i na obyčejnou nespavost. Neboj se, není to na věky a nedej na kolující fámy a strašáky. Doba je jinde .Podstata je v tomhle :
V centrálním nervovém systému se serotonin účastní především procesů, které se podílejí na vzniku nálad. Jeho nedostatek způsobuje snížení přenosu nervových vzruchů, způsobuje tak změny nálady, celkovou depresi, případně poruchy spánku, podrážděnost až agresivitu. Některé serotoninové receptory se mohou stát příčinou vzniku migrény, jiné ji naopak potlačují. Změny v jeho metabolismu mohou být odpovědné i za určité psychické poruchy; mj. mohou vyvolávat maniodepresivní psychózu, chorobnou úzkost aj.
Bylo také zjištěno, že na syntézu serotoninu v těle má velký vliv hladina světelného záření. Proto se jeho nedostatek projevuje zejména v zimě, kdy je méně slunečního záření a proto lidé častěji v tomto období trpí úzkostnými stavy, depresemi a jsou podráždění a útoční. (tohle zná snad každý z nás)
Prostě si musíš v mozku nastavit ty správné chcemické procesy a bude dobře.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.