Nejste přihlášen/a.
Občas se v okolí setkávám s názorem, že než aby dotyčný šel dřít za pár korun, raději zůstane na pracáku. Když jsem chodila do školy, říkala jsem si, že za žádnou cenu nechci být na pracáku. Raději chodit do práce, mít praxi a u dalšího potencionálního zaměstnavatele nevypadat jako flink. Vždy jsem si říkala, kdo chce, práci si najde a stále si za tímto názorem stojím. Otázkou ale je, za kolik? Když jsem dokončila VŠ a našla si první ,,slušnou,, práci měla jsem ohromnou radost. Většina spolužáku práci najít nemohla, nechtěla nebo neodpovídala jejím představám. Po roce práce si pokládám otázku, zda mi stojí za to chodit do práce, kde mizerné finanční ohodnocení, vysoký psychický tlak, stres a přesčasy jsou na denním pořádku. Pracovní doba od nevidím do nevidím a vidina vyššího platu je v nedohlednu. Když vidím, jak si některé skupiny obyvatestva jezdí do Tescaa, Kauflandu atp. taxíky a pak, když plné tašky potravin, a ne levných, znovu nakládají do taxíku, když vidím, že se stravují v restauracích, nosí ,,značkové,, oblečení, prohánějí se v autech, mají zlaté šperky a moderní telefony... Pak si kladu otázky:Proč? Stojí mi to za to? Dávky v nezaměstnanosti by byly oproti platu nižší, ale ten klid, žádný stres pohoda a toho volného času... Jsem ráda, když se svým platem výjdu a tak nedokážu pochopit, když je člověk na pracáku a jiných soc. dávkách... to se opravdu má tak dobře? Už přestávám vidět tu motivaci, proč chodit do práce, proč se snažit postarat se o sebe sama, když se za mě mohou postarat jiní...
čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Dva roky jsem učil na jedné SŠ, jako učitel ekonomie. Autor učebnice z níž se měli studenti učit - v kapitole o zaměstnanosti stálo toto (parafráze): Uchazeč o zaměstnání zvažuje především hodnotu volného času, ušlých příležitostí, výši dávek v nezaměstnanosti v kontextu s platovými podmínkami daného pracovního místa.
Jinak řečeno, kladete si rozumné a praktické otázky na straně jedné - na straně druhé musíte zvážit, zda hodnota Vaší práce je taková, jakou byste si přála. Představa, že na úřadě práce je blaze je bláhová. Dávky v nezaměstnanosti pobíráte pouze několik měsíců a následně jste odkázána pouze na baterii dávek v hmotné nouzi. S tímto příjmem souvisejí takové libůstky jako návštěvy ve Vaší domácnosti, buzerace typu _ tohle si prodejte a tohle taky a podobně. Po nějakém čase si budete psychicky připadat na odpis.
Souhlasím. Na druhou stranu jestli mě buzerují v práci nebo na pracáku je celkem jedno. Když nic nemám, nemusím se bát, že bych o něco přišla. Žiju v kraji, kde je vysoká nezaměstnanost a tak si říkám jak to řeší jiní?! Přece celý kraj nemůže odjet do Prahy, kde je prac. příležitostí daleko víc...
Pokud vážně nemáte auto, obrazy, bankovní účty s fin. prostředky(to vše se zkoumá) a nevadí vám, že budete kontrolovaná u vás doma, potom je samozřejmě možné se k problému postavit tak, jak jste napsala v dotazu. Na druhé straně, já osobně bych za dávky nebyl schopný vyžít i kdybych se velmi, opravdu velmi snažil. Lidé, kteří se vyhýbají práci si obvykle také s dávkami nevystačí. Řeší vše různými fuškami, krádežemi nebo hodnými rodiči, kteří doplatí...Ženám v podobné situaci jako Vy radím najít si dobrého partnera neb ve dvou se to vždy lépe táhne, nejen finančně a současně neustále na sobě pracovat.
Já bych se vás spíš chtěla zeptat - co byste dělala v tom volném čase? Když někdo "nemá" volný čas, tak si říká, že by bylo super ho mít, když ho má, tak neví co dělat.
Jasně, že práce. Protože si myslím, že i ti lidé co mají práci špatně placenou jsou na tom ve finále lépe než ti co jsou jen na pracáku. A každý nezaměstnaný člověk by za práci dal snad "cokoliv", pokud ovšem nepatří k jedné nejmenované menšině, která pracovat nebude v žádném případě
Ono to z pohledu zaměstnaného to vždy vypadá líp než to opravdu je. Taky jsem si vždycky myslel, že kdo chce práci si najde, ale jen do okamžiku než jsem kvuli zdravotním důvodům přišel o práci. Ono těch pár měsíců na pracáku se dá jakžtakž přežít, ale čas běží a všechny pracovní příležitosti jsou většinou v háji., ale co potom? Z čeho budete žít? Mě živila manželka z důchodu.
Co já jen vyslechl historek co za profese se na dané místo hlásilo: od zedníků, šperkařů,zlatníků, prodavačů, zahradníků, absolventů různých škol, středoškoláků, vysokoškolíků atd.
Nakonec mezi řečí vyplynulo, že volné místo nahlásit na pracák museli (teď už asi nemusí), a ve finále to místo dostal buď nějaký příbuzný nebo známý bez kvalifikace.
Takže, to je skutečný reálný pohled. Většinou si od vás vezmou jen adresu aby od vás měli klid a už se vám neozvou.
Vůbec nejhorší je zaměstnání pod agenturou, která vás očesává nebo zaměstnání u vychcánků, kteří zaměstnávají jenom po zkušební (záuční) dobu za minimální plat a pak vás po 3 měsících vykopnou. A takhle to dělají pořád dokola, ono stačí sledovat některé inzeráty delší dobu a hned víte, která firma tohle praktikuje.
Takže, pokud nemáte místo přes známého, nepočítejte s tím, že hned seženete nový zaměstnání a zvlášt na pracáku.
Pokus se cítíte na podnikání můžete si zkusit udělat nějaký kurs třeba kadeřnice, nehty, vytvořit svoji klientelu a pak s tím praštit.
P.S. Ono je jedno pravdivé přísloví: " Sytý hladovému nevěří " a je pravdivé.
práce
Řešením také je - být sám sobě zaměstnavatelem. Pořídit si živnostenský list na práci, které rozumíte a podnikat. Sama na sebe, čas si volíte sama, stresujete se sama.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.