Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,
chtěla bych Vás poprosit o radu. Mám příbuzného, který má výkyvy nálad, které jsou v podobě hysterických záchvatů, nepřetržitý křik, který provázejí slova vyhrožování, vyčítání, verbální teror, řve někdy hystericky celé hodiny a navíc tím působí přetěžkou újmu ostatním členům rodiny, já osobně mám z něj onemocnění OCD (obsedantně-kompulzivní porucha). Jenže během chvilky se dokáže psychicky proměnit a začne se třeba hystericky smát a baví nás nějakou humornou příhodou.
Zejména si na ty křiky vyhledává pozdní večerní a noční hodiny.
Mám vždycky chut mu zavolat 155, nebo 158? protože on je psychicky úplně bez sebe, jakoby mu přecvaklo, co myslíte, přijeli by? Jenže mám strach, že on se ihned po zavolání uklidní a co pak budu říkat těm doktorům... Nebo by mě odkázal operátor na psychiatra v pracovní hodiny? Jenže to byste museli zažít, jsou to chvíle pekla, když to na něj přijde a řve třeba do 3 rána.
Má nějaké osobní problémy, tak je nám ho líto. K psychiatrovi nechce a my s ním nic nezmůžeme.
Děkuji.
Neumím si představit, že bych něco podobného snášel. Vidím dvě možnosti řešení, domluvit se s jeho obvodním lékařem, který ho může poslat na odborné vyšetření a za druhé vyhrotit situaci natolik, aby byl pro přivolání policie pádný důvod. Ale policii lze přivolat kdykoli a opakovaně a nebát se toho, že přijedou pozdě. Telefonát musí být důrazný - bojím se o zdraví, o život, o děti a pod. O každém přivolání policie bude záznam, kterého lze následně využít k poslání na vyšetření. Pokud bude palicie nucena zasahovat víckrát, tak sama udělá opatření, aby k tomu nedocházelo.
Ještě bych se chtěla zeptat, pokud by jeho chování mělo takové následky, že by způsobil ostatním členům rodiny těžké fyzické vyčerpání takové, že by někdo nemohl jít ven třeba rok a navíc by žil s vyhlídkami, že se to nespraví. Mohou se v takovém případě obrátit na policii?
Ty křiky jsou až taková třešnička na dortu. Zjistila jsem, že si velmi dobře hlídá telefony a pokud by během jeho běsnění zaregistroval, že se k nějakému blížím, ihned otočí křik "jen" na verbální teror.
Vypadá to, že se jedná o úmyslně poškozující chování a chce nějak rodinu odříznout od světa. Jakoby mu překočilo v hlavě, a i když říká opak, chová se vůči rodině úmyslně destrukčně. Na veřejnosti sám působí solidně, ale mám již několik jeho záznamů na videu, natáčím ho už asi 2 roky.
Děkuji.
Moje příbuzná se dnes v noci pokusila o sebevraždu. Je ve velmi špatném psychickém stavu, za který si ale nemůže, nebot jí ho způsobil člen naší rodiny a neustále ji celý den deptá, řve na ni, já nevím co dělat. Mám o příbuznou velký strach, protože teď z těch nervů co chvíli zvrací, je to pro mě nepředstavitelně těžké, vůbec jsem v noci nespala, protože jsem ji musela hlídat, aby si neublížila, v těch nervech si i nedopatřením vzala několikrát silný lék, který by jí mohl ublížit, ona si vůbec nepamatovala, že jej už jednou vzala.
Jakto, že je psychický teror v našem státě nepostihnutelný? Obět strčí k psychiatrům a odstranit pachatele nebo jej napravit na to nejsou prostředky.. Tolik měsíců řeším moje problémy, jsem úplně v háji, žiju neplnohodnotný život a ještě nad tím každý jen mávne rukou, že je to můj problém. Ale já fakt potřebuji pro naši rodinu pomoc!
Kaj, moje "rada" se možná nebude líbit ani Vám, ani mnohým zde, ale když se rozváděli rodiče kamaráda a takhle se choval jeho otec, problémy, pomluvy, řvaní, vyhrožování, zesměšňování, vykrádačka domu (ještě měl klíče) - tak na něj naběhl bratr matky a dal mu přes hubu tak, že se na něj dnes bojí podívat. Syn se s otcem nestýká.
A věřte, že ta přesdržka udělala víc, než tři návštěvy policie a nekonečné doprošování se a domlouvání.
K tomu nahrávání na mobil... já bych přišla s rukama v kapsách u mikiny, kde bych měla prst nachystaný na tlačítku "nahrát". Toho by si hned všimnout nemusel.
A co mám dělat, když mám takový tehdy to byl dražší mobil, kde i po vypnutí zvuků se bohužel na začátku nahrávání ozve zvukový signál. To je k vzteku..
A za druhé, fyzické násilí má u něj někdy opačný efekt, protože bydlíme pospolu a nemůžem se rozdělit, takže je to takový kolotoč pořád dokola. Nedokáže se totiž o sebe postarat, a dělá někdy život ohrožující vylomeniny, třeba odejde z domu a otevře dokořán okna, dveře domu a jde.. nebo napouští vodu do dřezu a jde hodinu telefonovat, pokud ji nevypnete vy, budete uklízet. Nebo dá plynový sporák hrnec s vodou a odskočí si z domu a voda 20 minut bublá a nikde nikdo...
Po odchodu policie, kde byl hlavní motiv příjezdu vydírání o peníze s následky ohorožení zdraví, tak jakmile za nimi zaklapnou dveře, přijde do pokoje se slovy:"Takže když už máme takovou ostudu, tak teď mi už dáš peníze, viď?" Co dělat, když neustále o ty peníze vydírá a řve, že nemá kde brát. Nedáte, rozbije vám dveře nebo udělá bezesnou noc.
Prosím Vás ještě o další radu.. Další problém je totiž finanční vydírání a okrádání, které vypadá tak, že postižená, která je nemohoucí je nucena terorem jako řvání, výčitky, nadávky, k vyplacení požadovaných částek, které jsou za údajné nákupy potravin a léků. Vydírající osoba sepisuje své výdaje za dotyčnou tak, že přesně píše položky a částky, ale nepravdivě! Tzn. účtuje si to, co ve skutečnosti projedla sama. Obědy se tam nezahrnují, ty se platí zvlášt pečovatelce, takže jen snídaně, která vypadá tak, že jestli 10x do měsíce dostane ráno 1 koláč a zbytek dnů oplatek nebo piškoty, tak je to ještě hodně, protože o jídlo tvrdí poškozená má nouzi. Na večeři sní ze 3 toustové obložené plátky, přes den jinak takřka nejí.
Přesto za 2 měsíce má zaplatit 6 tisíc korun, když lékárna byla z toho za 2000,-. Jasně platí to, co nesní.
Postižená je z toho zoufalá, protože přichází neustále o úspory. K placení čehokoli je nucena skoro každý den.
Jsem z toho zoufalá, nebot důsledkem je i podlomené psychické zdraví. Jak to zastavit? Poškozená je ochotná jakéhokoli řešení, jen aby to přestalo. ten kdo ji vydírá, totiž vůbec nevyjde finančně a kdyby neměl tyto finanční podpory, musel by jít asi pod most, protože má šílené výdaje kvůli nějaké jisté mánické poruše, se kterou stejně niky nikam nepůjde..
Už jsem zkoušela policii, pomluvy známým, nic nepomohlo. Soukromě to vyřešit nejde, bylo by to muselo být asi nějak úředně.
A ještě jedna věc: Prosím, nevíte, jestli jde sehnat psychologa do domu, když nemůže paní chodit?
Prosím moc o rady, děkuji!
"je nucena terorem jako řvání, výčitky, nadávky, k vyplacení požadovaných částek", "K placení čehokoli je nucena skoro každý den"
Tady je jediné řešení okamžité odstěhování nemohoucí paní. A to klidně i násilím, na přechodnou dobu k rodině, příbuzným apod. Nějak mi není jasné, jak "bydlíte pospolu" a přitom se paní evidetně nikdo nezastane.
Větu "Takže když už máme takovou ostudu, tak teď mi už dáš peníze, viď?" nějak nechápu. Když peníze dát nechcete, tak je nedávejte a na toto vydírání prostě nepřistupujte. Rozboje dveře: Volejte policii. Vyhrožuje? Volejte policii. A nebojte se volat opakovaně s tím, že máte obavy o život. Nebylo by také od věci obrátit se na právníka, zda se nelze obrátit na soud a nechat nařídit vystěhování, soudní léčbu apod.
V našem státě je to otřesné, kdo se musí pakovat, když je spor, kde vznikne obět a pachatel? Chudák obět, který je tím ještě víc traumatizován, že se nedovolá spravedlnosti.
Té paní se zastávám já, jenže to ještě o stupeň zhoršuje situaci, když musí být paní svědkem tolika křičících příbuzných, to je to nejhorší. A právě se mnou jako "mohoucí" se hádá vyděrač ještě víc, aby se před obětí ospravedlnil.
"Takže když už máme takovou ostudu, tak teď mi už dáš peníze, viď?"- bylo myšleno, že po odchodu policistů od nás, kteří řešili právě akutní agresivní vydírání té paní příbuzným o jistou částku, tak jakmile opustili náš dům, s tím, že se máme sami nějak porovnat, ihned naběhl ten příbuzný s peněženkou, že teď už žádá ty peníze po dobrém, když jsme jej tak znemožnili před státním orgánem. Že at chápeme, kde má ty peníze brát, že on si to nevycucal z prstu...atd.
Já bych volala ráda, pokud to bude k něčemu, tak držím telefon v ruce nonstop, ale... Co mám dělat s tou paní chuderou, kterou příjezdy policie traumatizují. To je nesmírně pro mě těžké, ona se na mě bohužel zlobila, že jsem nás znemožnila v ulici, že k nám byl výjezd. Ale jinak se mnou spolupracuje, za pár hodin už se nezlobila, ale jen říkala, že ten příbuzný bude pořád stejný, že to nezabralo. Volání policie si ale nepřeje vesměs, já jsem připravená to ale kdykoli udělat.
Nařídit léčbu- policie chtěla mě odvést na psychiatrii, že jsem z celé situace psychicky vydeptaná. Takže bych měla nakonec záznam já, že jsem narušená. A ještě mi říkali, že pokud chci, aby z toho něco bylo (záznam na papíře), to se ale přesněji nevyjádřili k čemu by to bylo, tak že mám jet na magistrát na jakési oddělení, kde za to ale i složím peníze, snad 2000,- ! To jsem se asi přeslechla, jsem z toho fakt špatná. 3 noci za sebou nespím, ta policie mě úplně rozhodila.
"A právě se mnou jako "mohoucí" se hádá vyděrač ještě víc, aby se před obětí ospravedlnil."- tak se nehádej. Takové nemocné lidi odpovědi a reakce na jejich agresi jen povzbuzuje. Nevnímat, otočit se zády a bavit se třeba s paní, nebo nasadit sluchátka. Pokud na mě sáhne, okamžitě volat policii pro napadení.
"že teď už žádá ty peníze po dobrém, když jsme jej tak znemožnili před státním orgánem. Že at chápeme, kde má ty peníze brát, že on si to nevycucal z prstu...atd." - a co je vám po tom? Pokud mu dáváte peníze dobrovolně jen proto, že naběhne a má hloupé řeči, tak ho opět jen podporujete. Nic nedávat!
Jak jsem psala, obratte se na právníka. Zde jsou pouze laici a sama ani vlastně nevíš, co ti policie řekla. Právník bude vědět a poradí, jaké kroky podniknout. Tahle se jen dohadujeme, co a jak by.
doplněno 06.11.13 21:27:A hlavně se nesmíte bát něco udělat, jak píšete dole.
Jinak se to nezmění nikdy. Tak na tom makejte. Sedět s rukama v klíně doma nic nevyřeší.
Že mě chtěli vzít na psychiatrii bylo také tím, že jsem řekla, že mám z příbuzného následky- OCD, obsedantně-kompulzivní porucha, že si myju dlouho ruce a že mám úzkosti a poruchy spánku, z něj. A oni, že jestli na to chci mít papír, tak mě tam hned svezou. Věřte mi, že na tohle papír mít nikdy nechci! Už mi stačilo, že jsem kvůli němu musela odejít ze školy, že mě ovládá, co mám nosit na sobě, co bych měla jíst...
Stočili pak rozhovor jen na mě, a to mě mrzelo, kde on na mě vytahoval všechno možné až od dětství, že prý nechodím k doktorům, no stála sjem tam jak úplná troska, co Vám budu povídat. On se prostě umí bránit.
Policie může obtěžující osobu za podmínek daných zákonem vykázat z bytu až na 10 dní, a to i i opakovaně. policie.cz/... Musí k tomu však mít podklady, a ty získá jedině od vás. Proto volejte polici při každé takové příležitosti.
S tím vykázáním se trošku bojím- on je totiž mazaný a snaží se vytvářet oběti i jistou citovou vazbu na sebe.
Necháváte si toho člověka skákat po hlavě, nechápu. Já bych se sbalila a přerušila veškeré kontakty s takovou osobou. Toto nemá řešení - léčbu mu nikdo nařídit nemůže, musel by být zbaven svéprávnosti a policie to nebude řešit dokud někoho nepřizabije. Nepíšete, komu patří byt/dům kde bydlíte. Pokud ten šílenec nemá k nemovitosti vlastnická práva, můžete podat žalobu na soud o vystěhování (průběžně si na to shromažďujte důkazní materiály). Ta paní, kterou on terorizuje ale stejně nakonec bude proti radikálnímu řešení - tak už to bývá v takových případech. Pak zbývá aby ste se zachránila alespoň Vy sama. Pokud je nemovitost jeho, tak prostě budete muset pryč. Neexistuje způsob, jak s takovou osobou dlouhodobě vycházet bez konfliktů a rozhodně to nevyřešíte sami. Zašla bych si k právníkovi poradit se ohledně případné žaloby a pak k psychologovi, když píšete že z toho máte problémy. Držím palce.
Bohužel jsme spoluvlastníci. Nebudu zachraňovat sebe a abych při tom opustila někoho, kdo je na mě teď životně závislý, ta paní by už beze mě tisíckrát nežila, at jde o překažený pokus o sebevraždu nebo mou péči o ni.
Ten příbuzný má bohužel problémy toho druhu, že se nedokáže ani o sebe postarat, doma si s vůbec sebemenším problémem neporadí, nechová se úplně soudně, má výpadky paměti, v poslední době se to dost zhoršilo. Musím ho neustále kontrolovat, neuhlídá si ani vodu na sporáku, prostě na to zapomene.. A je na tom psychicky moc špatně, vlastně mě on naprosto strhl. Snažím se mu vyhnout, kde to jde a příčinou je můj úplně zničený denní režim. Protože on ho má taky vyšinutý. Mám posunutý celý denní harmonogram a nedokážu si pomoct, musela jsem to dobrovolně udělat, protože jsem měla jinak kvůli němu veliké časové ztráty nebo jsem přes den vůbec nic nemohla udělat. On doma nedělá vůbec skoro nic, žije jen pro vycházky ven. Přede mnou se tváří na zhrouceného, vlastně možná bych viděla, že má nějakou poruchu jako schizofrenie. POněvadž doma úplně změní image po návratu zvenku. Změní účes, oblékne si příšerné hadry (že prý šetří aje to památeční nebo co), ale hlvně si přede mnou hraje na chudáka, protože doma neustále něco po mě potřebuje. A jak se oblékne ale ven, změní se mu i vystupování, hraje si jak na nějakého aristokrata, je nafintěný, opravdu jako dva úplně rozdílní lidé. Není to jen o úpravě zevnějšku, ale zdá se mi, že změní úplně vystupování, jiný pohled, jiná řeč, fakt jako schýza..
Mám z něj strach, strach, strašný strach, to si nikdo nedokáže představit.
A kdyby jste viděli, jak se na mě někdy tiskne, že mě miluje, že se máme hrozně rádi, že on mi ve všem pomůže, je to úplně k smíchu.
Celkově je jeho chování doma nevydržitelné. Je to celodenní šikana, kdy si musíte hlídat věci, protože on čeká na příležitost, kdy by něco provedl, poškodil, hledá si zamínky jak nás rozčílit a- začal o mně! rozhlašovat že mu dělám teror já!
Hlavně má obrovskou zbraň proti mně, protože když mi něco porvede víckrát krátce za sebou, tak mě opravdu rozčílí, že se začnu vztekat a zakřičím nebo se rozbrečím a to je jeho pré. On se mě systematicky snaží zničit. Moje jediná zbraň na něnj jsou lidi kolem nás a že si to nenechám pro sebe. Jde mu o mně o to psychické vydeptání. Třeba dnes začal ráno tak, že se mu nelíbily ponožky moje na židli v ložnici, když jsem spala. Zeptals e mě kam je dát, řekla jsem mu, že si pro ně půjdu. Na to se slovy-ale kdy to bude, je vzal, zeptal se, jestli je může hodit na zem. Já vykřikla- ne, to ne. A on je hodil na zem do největšího prachu a špíny. To jste měli vydět jak jsem na něj vyletěla. A ta radost v jeho očích, že mi ublížil. A tyhle věci mi dělá opravdu celý den! Musíte si neusátle všechno hlídat, při uklídu dělám spoustu věcí dvakrát, třeba si rozdělím podlahu v místnosti na dvě části, vysaju jednu část, jdu si dát pauzu, zapomenu zamknout před ním a on tajně proklozne a začne se tam procházet a co je ukizené vám úplně rozvrtá a přemístí. Nebo vytřu podlahu, za chvíli na kousky tam rozbije talíř nebo pokape celou podlahu sirupem.
Ještě mě napadla jedna věc- léčí se s takvoou dost vážnou nemocí a v krizovém centru mi kdysi radili, že mm kontastktovat psychiatrické centrum při nemocnici, že by se mu navrhl psychiatr přes jeho lékaře. Mně to přišlo tehdy hrozně nefér, plést tyhle věci dohromady a tak jsem to neudělala. Ale teď bych klidně zavolala i tomu jeho lékaři a všechno mu řekla. Ale nevím, jestli to už není hodně ode mě sprosté, když vím, jak je jeho nemoc vážná. V krizovém centru byli názoru, že se to s ním zhoršilo, protože neunesl to oznámení o diagnóze a tak se teď mstí doma, že si osud vybral zrovna jej a vyhrožuje mi, že mě ta nemoc taky čeká. (Ale není to nakažlivé.)
On se teď bojí policie, bude si asi dávat pozor, aby ten teror měl rovinu bez nějakých příčin k volání na 158. Já jak vidím, že začíná řvát, tak ihned běžím preventivně k telefonu a on zdrhne, takže z toho volání asi nic nebude.
doplněno 14.11.13 11:20:A ještě se mi vysmívá se slovy- "Proč jsi tomu nebo tomu tamto řekla. Proč to píšeš na internet. Co si myslíš, že ti někdo pomůže? Nikdo ti nemůže pomoct."
Jediná možná varianta pro Vás je odstěhovat se. At si dělá pak bordel, jak chce. Nenechte se vytočit, pořád se mírně usmívejte a dávejte pozor, kam dávát věci, prostě je nenechejte ležet v jeho dosahu. Radím každou situaci jako schválné dělání nepořádku vyfotit, v klidu a beze slova.
Upřímně, takhle se chovat někdo v mé rodině, tak mu přítel s tchánem tak domluví (samozřejmě ručně), že by si do smrti dával pozor. A je mi šumák, že údajně moudřejší ustoupí a sílu používají jen chudáci.
Na hrubý pytel hrubá záplata.
On přestal mít úplně psychiku pod kontrolou. I jeho soukromé chvíle klidu nemůže zvlládnout. Je v něm nastaveno sebedestrukční chování. Jako dnes. Nachystal nám celé rodině bohatého Mikuláše, ale jeho psychika mu nedovolila nadělit včas a dostali jsme se k tomu skoro před půlnocí, protože přišel večer na oběd! ve 20 hodin! Pak se tak dlouho chystal, že zbytek rodiny už nemohl čekat a šli večeřet a pak byl spěch, aby se vše stihlo a hned byla půlnoc. Stálo ho to přitom dost peněz a to nemluvím o Vánocích, kdy všechno probíhá úplně stejně, ke stromečku ve 22 hodin, večeře po půlnoci, televize se vůbec přes den nestihne. Já jsem na tyhle věci dost citlivá, a pokaždé mě to hrozně raní, že nemáme vůbec ten standart, co má každá rodina, absolutní ztráta harmonogramu, denního režimu. A o těch různých svátcích mě to vždy opravdu bolí. Protože vždy chystám velké přípravy, a on to vše rozhasí.
A ještě jedna příhoda- před pár dny mě zase šokoval- ta paní vdechla jídlo, které jí prívě donesl. Byla jsem ve vedlejší místnosti a slyšela jsem, jak on odchází z jejího pokoje, v tu chvíli paní začala kašlat a najednou bylo slyšet, jak se tam dáví. Rychle jsem běžela na pomoc, bylo to vážné, vdechla jídlo. Dusila se, tak že se nemohla posadit v posteli. Snažila jsem se ji posadit, ale byla hrozně těžká, nemohla jsem ji udržet, abych jí mohla bochat do zad. Tak jsem skočila za ni a vzala ji ze zadu a křičela jsem na něj, at jí vezme nohy, a dá je ven z postele, že ji musíme posadit. On stál nehnnutě, úplně bez emocí a prohlížel si nás. Řvala jsem na něj, at nám pomůže. Chytil ji za nohu a nic, civěl, dořvala jsem ho pak k tomu, že trochu pak ji vytáhl za nohy ven. Ale musela jsem to udělat sama a vytlačit ji ze zadu z postele. Podařilo se ji zachránit, ale bylo to něco hrozného, plácání do zad pomohlo, pak začala ještě zvracet, nebylo možné ji uklidnit, ale zvládla jsem to.
Kdybych já nebyla zrovna přítomná a nepomohla jí, nezvládla by to. On by jí nepomohl, ne jenom že nechtěl, ale bylo to cosi zvláštního v něm, cosi nenormálního. Je to strašné.
Zažila jsem to na vlastní kůži, třeba když jsem měla záchvat zvracení po velkém fyzickém vyčerpání, a on mě chytil za krkem násilím, když jsem klečela na zemi a řval na mě neuvěřitelným způsobem, kdo to bude uklízet, mně bylo tak zle a on mi držel hlavu k zemi a já ještě hrozně brečela.
Hrozně se bojím Vánoc, já vím, že to bude stejné jako každý poslední rok, a já budu zklamaná. Ale pořád si říkám, zkus to ještě nějak zachránit. Ale co s ním.
Je to opravdu moc těžké. Jeho soustavný neskutečný psychoteror.
Paní měla z něj bohužel po Vánocích opět TIA. A co chvíli se splete v řeči, je z něj úplně hotová. Nechce vstát z postele. On pořád provokuje, řve, nadává, nedá se to vydržet, peklo jak hrom.
Já jsem na to bohužel taky doplatila. Přestala jsem být schopná se o sebe částečně postarat a přišla jsem o peníze, "jen" 1000,-.protože nedokážu plnit svoje závazky a bojím se, jestli se to zastaví.
On se o sebe taky vůbec neumí postarat, čím víc to vše řeším, tím víc je úplně mimo. Jednu věc krom jídla (ani to někdy ne) si po sobě neuklidí. A víte jak umývá nádobí? Pokud není po někom použitý talíř viditelně umazaný, jsou na něm jen drobky nebo je jen trochu umaštěný, tak ho utře utěrkou a dá mezi ostatní "čisté" talíře. A když si vezmu džem, tak na mě řve, že mu rozmazávám po talíři schválně jídlo a že by po mně nikdo neumýval. Jenže on nic jiného než to nádobí by doma nedělal, tak se s tím musím smířit.
A víte, co mi řekla policie? Nevím, jestli mají pravdu. Že to není domácí násilí, to že vypadá jinak, že bych měla modřiny atd.. a že by se to stupňovalo, že jde jen o hádky a že se mám odstěhovat.
Nezbývá než sebrat všechny síly a nechat ho samotného. Chce to rozvod, odstěhovat se třeba do podnájmu a nechat ho být a už se k němu nikdy nevracet. - pt
To jako chcete na postiženýho příbuznýho volat policajty? Já bych zavolala sanitku at vezmou posily a odvezou si ho a něco s ním udělají, at ho třeba ukecají k léčbě nebo něco
On se necítí nijak "postižený". Naopak říká o mně, že já jsem prý na tom hůř, než postižená a vždycky k tomu umí vyjmenovat spoustu jeho důvodů, jak jsem divná. Když mu to vrátím a jmenuju jeho opravdové vážné problémy, tak řekne, že na tom není ale tak špatně jak já.
A z paní se snaží taky udělat úplně nenormální. On vystupuje naprosto suverénně.
Já mám z té sanitky strach, co když si ho nechají na dýl a paní se mi z toho doma nevratně zhroutí. Už teď mě žádala, at víckrát policii nevolám, že už to psychicky nezvládá, že je to hrozná ostuda a k ničemu to není. A sanitku, to by byla kór hotová.. Je něco jiného, když by policie nějak nařídila vyšetření nebo když někoho necháte sami násilím vézt jako blázna. Asi je to totéž, ale já mám z toho všeho strach.
Já se tak bojím:´-(, už aby to bylo za námi, vyřešené, a všechno to nějak dobře dopadlo. Pořád chvílemi doufám, že se třeba bude chovat líp a nebudu to muset hrotit před cizími. Ale ty chvilky zoufalství když nás deptá, bývají strašné.
Například když já nebo paní jsme vyčerpané a chceme si lehnout, tak on nás soustavně chodí budit, že přes den nesmíme spát. Jenže když z něj máme velké spánkové deficity, tak to není kdy nadespat. Stalo se mi to na Štědrý den- 13x mě vzbudil během dopoledne, byla jsem strašně unavená, vstávala jsem až k večeru a skoro jsem z toho dne nic neměla.
Pak se leda odstěhovat. Když si paní přeje nadále žít s magorem, nemůžete ji nutit násilím, aby odešla. A pokud si nepřeje volat policii ani sanitku... je mi to líto, ale já bych kvůli vlastnímu duševnímu zdraví odjela pryč co nejdřív. Možná je to sobecké, ale nechtělo by se mi přijít o duševní zdraví kvůli někomu, kdo nechce nic měnit a domítá cokoli dělat.
A paní bych se pokusila pomáhat na dálku.
A co se spaní přes den týče, nní tak těžké zamknout dveře a dát si špunty do uší.
doplněno 07.01.14 19:57:Tak se zamykej sama a na blbý kecy nereaguj, těžko ti může nařídit, aby ses nezamykala. Klíč nos pořád u sebe.
Když mu pořád ustupuješ, tak se nediv, že je to horší a horší. Jak říkám, já bych se sbalila ještě dneska a našla si privozorní bydlení někde u kámošky, na tu nezbytnou dobu, než najdu něco lepšího.
doplněno 07.01.14 20:09:V tom případě volejte policii a záchranku třeba pětkrát denně, pokud to bude potřeba.
Pokud chcete paní skutečně pomoci, tak se nesmíte třepat v koutku, ale něco dělat - i přes její nesouhlas.
doplněno 07.01.14 20:27:Pokud by mě někdo psychicky týral, tak na něj volám policii často, dokud to někoho konečně nezačne zajímat.
doplněno 07.01.14 20:41:Určitě. Videa, sms, všechno s sebou. Možná Vám policie doporučí podat trestní oznámení pro omezování osobní svobody nebo poškozování cizích práv, ale to opravdu jen hádám.
Hlavně se nenechte odradit a důkladně popište, co vše Vám ten magor dělá.
doplněno 07.01.14 20:57:"Bojím se, aby na mě nezanevřela."
I to je bohužel možné. Buďte připravená na vše a paní dopředu nic neříkejte, mohla by Vás zviklat prosbami nebo nadávkami. A až se to dozví, prostě oznámit, že nencháte týrat ani ji, ani sebe. At se jí to líbí, nebo ne.
Protože při jejím jednání by byla jakákoli debata zřejmě zbytečná.
Nj, ale on by pak i bouchal a vždy si vymyslí že jde o něoc strašně akutního, že nesmíme zamykat, že s náma musí mít možnost mluvit.
Paní špunty by nechtěla a jak jej slyší, že chudáček něco potřebuje, tak je na mě zlá, že nemám právo ji před ním zamykat. Ale když i jí leze na nervy tak křičí at zamknu a že ho vyhodí z domu, ale že ona chce sama! Jenom aby k nám nikdo nejezdil, že ona ho prý dostane ven..
Té paní jde při jeho přítomnosti o život. Nechá se ním tak rozčíit, tak se snaží obhájit svou pravdu, že pro něj se to bohužel stalo hlavním nástrojem, jak ji ničit. 100x za den ji chodí rozčilovat. Neopustím ji.
A je k něčemu ta policie? Už jsem je volala dvakrát, cosi říkali, že jsou ty svátky (jako Vánoce), nevím, přišlo mi trošku jestli tím mysleli, že by normálně jednali jinak.. Ale může to být jen můj dojem.
Jenže můžou něco s tím udělat? Nechají nás odvézt obě dvě, i paní, nevím právě, co by se dělo.
A nestačilo by, kdyby třeba zašla na policii a požádala je o pomoc. Jako dělám to pokaždé, když přijdou, ale kdybych to tam šla nahlásit a třeba si vzala sebou nějaká videa s ním co dělá? Štve mě, že by mělo být tak všem na očích že pořád k nám jezdí policie.
Děkuju Vám za podporu a za rady. At udělám ale cokoli, bude to pro nás všechny strašně náročné. Nevím co by pro paní vyznělo líp, jestli trestní oznámení nebo když je zavolám.. Všechno je to hrozné, uvnitř rodiny něco takového. Proč nás to muselo potkat. Je mi paní strašně moc líto, bojím se, aby na mě po tom všem nezanevřela.
Tak jsem se rozhodla. Nebudu tuhle celou smutnou situaci nijak v žádném případě dál řešit, Bůh mě zřejmě poprávu potrestal. Stálo mě to všechno bohužel příliš draho. Doplatila jsem takovým způsobem.. Za hloupost se platí. Uteklo mi moje vlastní soukromí, připravila jsem se o můj sen, krásný sen, jsem v šoku. Vím, že mě můj přítel neopustí a já ho nikdy taky ne, ale momentálně jsem z něj vedle. Blbeček jeden můj.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.