Nejste přihlášen/a.

Přihlásit se do poradny

 

Odjet zpátky do ČR? Vzdát to?

Od: tynuse odpovědí: 25 změna:

Dobrý den,

každé ráno se probouzím s depresí a už nemohu dál. Potřebuju radu nezaujatých lidí, protože rodina a přátelé jsou velmi ovlivněni.

Žiju necelý rok v zahraničí, kde jsem byla velmi štastná a vytvořila jsem si to, co jsem kolem sebe neměla v Čechách. Měla jsem své plány a doufala, že začnou pomalu vycházet. Vše to začalo cca před měsícem, kdy jsem věděla, že budu muset změnit bydlení, protože spolubydlící se odstěhovala a já bych to sama neutáhla. Tak už měsíc každý den sháním bydlení, ale neúspěšně a celá má výplata šla pouze na pokoj. Ostatní věci u žjsem platila z úspor, aby toho nebylo málo, před 10 dny jsem přišla také o práci. Mám našetřené pěkné peníze, ale mizí mi před očima, bez práce s nákladným bydlením si tenhle život nemohu dovolit. Jsem ve velkém tlaku, každé ráno se probouzím a jdu zvracet. Nevím, co shánět první zda bydlení nebo práci. V úterý jsem usnula a já nespavec prospala vyčerpaná skoro 20 hodin. Mám tady přítele, cizince a nevěřím, že by se "vztah" na takovou dálku dal udržet, navíc ani ten v poslední době neklape, zřejmě mojí vinou. Přemýšlím, co dál. Je vcelku snadné sbalit kufry a odjet zpět do ČR, ale měla jsem své plány. Karlova univerzita mi umožnila individuál, tak si magisterské studium chci dodělávat odtud, chtěla jsem zde vybudovat kariéru, na jaře si podat přijímačky na univerzitu zde. Doma mě sice čeká rodina a škola, ale tím to končí. Jsem zoufalá a nevím, co dál. Vzdát to nebo přicházet o relativně velké úspory a vydržet ještě?

 

 

25 odpovědí na otázku
Řazeno dle hodnocení

 

 

ron*

5x

Dobrý den.

Píšete: doma mě čeká rodina a škola, ale tím to končí...

Já si právě myslím, že tím to začíná - to přece není vůbec málo. V cizině nemáte práci, s tím související finanční problémy, zdravotní problémy, s přítelem Vám to také neklape. Vratte se domů. Rodina Vás podrží, ve škole máte také přátele , nebudete na své problémy sama. Plány, které máte můžete uskutečnit i tady. A není všem dnům konec, nikde není napsáno, že se do ciziny zase nemůžete časem vrátit.

 


4x

Na vasem miste bych udelal nasledujici.

Urcil bych si z uspor castku (spodni limit), na ktery, kdyz se dostanete, tak to zabalite. Ta castka by mela obsahovat dostatecnou rezervu na cestu domu + plus na zarizeni se doma + cokoli, co chete navic.

Do te doby bych pokracoval ve shaneni prace a zbytecne se nestresovsal. pokud mate v CR zazemi, vratit se muzete vzdy.

 

pt®

2x

"tynuse", jela jste do světa, máte svůj cíl. Jdete po cestě za svým snem a na cestě se vyskytla překážka, ale takový je život. Člověk se musí naučit překážky zdolávat, jednu, pátou, desátou. Jak to bylo v té pohádce? Princezna slyšela různé hlasy, viděla strašidla, ale šla k cíli. Kdybyste už neměla nic jen na zpáteční lístek, možná bych Vaše váhání chápala, ale máte stále možnost a naději, že spolubydlící najdete. Přítel, cizinec, to je jako kdo, jaké národnosti? Místní nebo také cizinec? Pokud Vám není oporou, není Vám na nic, je to možná Vaše brzda. Chcete začít studovat v cizí zemi, to je krásný cíl, já bych to nevzdala. Proč se stále zabýváte špatným koncem? Proč něco neděláte, pro získání práce a nové spolubydlící? Na návrat je čas, to je až ta poslední alternativa. Když to vzdáte, vzdáte to vždycky. Držím palečky. Pokud jste mladá a zdravá tak se poperte a zvítězíte, život nedá nikomu nic zadarmo. Mamince se můžete přijít domů vyplakat vždycky, hlavně, že maminku a rodinu máte, někdo ji třeba nemá vůbec. - Pavla

tynuse

Intenzivně jsem hledala spolubydlící měsíc, snažila jsem si i najít jiné bydlení, které by odpovídalo mé finanční situaci, ale bezvýsledně. Jsou prázdniny a je tu milion lidí, studentů a stále se mi nedaří nic najít. Měsíc každý den jsem byla na inzerátech, volala a odepisovala, chodila na prohlídky, zvala lidi k sobě, ale nic. Zdá se to až neuvěřitelné, jaká je situace, že za měsíc a půl se mi nepodařilo s tím nic udělat. Musím uznat, že jsem neseděla s rukama v klíně a nečekala. Snažila jsem se, ale tenhle můj stav mysli přišel, když se nic nedělo, nic se nelepšilo a já už nemám sílu..včera opět dvě prohlídky k ničemu.

Co se týče přítele neví o ničem, co se mi děje, a to je asi zásadní problém. Je místní, pochází úplně z jiných poměrů, styděla jsem se říct, v jaké jsem situaci, cítila jsem se slabá a když jsem byla odhodlaná mu říct, co se děje s bydlením, vyhodili mi z práce. A beru jako svojí neschopnost, není možné aby se proti mně spiknul osud, že jde najednou vše tak k čertu. Moc mi nepřidalo, že včera jsme se měli vidět a on se vůbec neozval, takže jsem ještě celou noc přemýšlela, co se děje...

Ale děkuju za radu, opravdu to nechci vzdát...

pt®

"tynuse", moje životní zkušenosti jsou takové, že když člověk pomalu ryje nosem o zem, přijde změna, jako blesk z čistého nebe. Vy se pomalu probouzíte z toho, co se přihodilo, přišlo to nečekaně ze dne na den, zaskočilo Vás to, a zrovna tak přijde obrat k lepšímu, možná také ze dne na den, až se to stane, nikdy na tu situaci nezapomeňte, protože bude Vaším hnacím motorem v životních překážkách. Pokud jste to vnitřně vzdala, žádná změna nebude. Jste pevně přesvědčena zůstat? Jste rozhodnuta zůstat a studovat? Jedině s takovým postojem dojdete k cíli. - pt

ria*

pěkně napsáno! : ) Vaše situace mi připomíná známý příběh R. U. Darbyho, když hledal zlato a vzdal kopání ři stopy od zlaté žíly.. Jděte si za svým snem, přemýšlejte i nad jinými možnostmi. Určitě existuje způsob, jak si splnit to, po čem toužíte.. Ze dne na den může přijít tak jednoduchý řešení, že si budete říkat, že Vás to nenapadlo dřív. Nevzdávejte to..

 

buss

2x

Proč vzdávat? Vrátit se, dostudovat a odjet znovu, se vzděláním a dobrou znalostí řečí větší šance na uchycení a po dobu studia čas na vyhledávání.

 

vlasatec*

2x

Do zahraničí se jezdí vydělat, máte vyděláno tak se můžete vrátit dostudovat a najít si pořádnou práci s titulem. Moc nechápu co řešíte. Snad jen ten vztah vám to komplikuje. Určitě to ale není zbabělé se vracet.

Do zahranici se jezdi z daleko vic duvodu, ja napriklad odjel "na zkusenou" a zdokonalit si Anglictinu. Ma manzelka zase doslova utekla co nejdal a tak dale. O duvodu odjezdu se tu bohuzel nepise a neni to vubec spatna otazka

sebod*

někde nade mnou Ti odpovídá RIA, něco v tom smyslu, že se z ničeho nic najednou objeví naprosto jednoduché řešení. Musím s ní souhlasit. Hele, když se vrátíš sem, tak třeba za pár týdnů budeš na tom s náladou ještě hůře než teď. Vydrž tam. No, peníze ještě nějaké máš a jak tady kdosi napsal, výdělek není až to nejdůležitější. I když se vrátíš domů s holou prdelkou, budeš mít to nejdennější v sobě: Zkušenosti. A domů se vždycky nějak dostaneš...Kdysi mi kdosi napsal do "cancáku" : Překážky v nás vyburcují vlohy, které by v nás za příznivých okolností zůstaly dřímat!

Takže za mě : Vydrž, bojuj. Ber to jako hru. Tobě opravdu až tak o nic nejde. Máš se kam vrátit. Představ si, že bys tady nikoho neměla a v cizině měla třeba dítě bez tatínka. Kolem sebe nikoho. To je pak průser... Tohle co prožíváš, je zkušenost k nezaplacení. Dokud vše klapalo v pořádku, tak Tě to nijak neposilovalo. Hyn sa ukáže, co je v Tobě. Tak nebuď srababa.

doplněno 30.08.13 19:31:

oprava : nejcennější

pt®

"sebod", - pt

 


1x

Dobry den, neco podobneho se mi stalo v Australii a vyrdzel jsem. Zacal jsem pracovat jako uklizec a kupodivu jsem si diky tomu, ze jsem mel vse hotvo rychle a kvalitne, vydelal vic nez za odbornou praci. Zkuste se v okoli podivat po praci v kuchyni, uklizeni, recepci. Proste takove prace, kam se moc lidi nehrnou. Odejit za lepsi muzete potom. Rozhodne by jsem se o starosti podlelil s partnerem, alespon tak zjistite co je zac. V nove praci si take muzete snaze najit nekoho na spolubydleni. Nevim kde preste jste, ale kdekoliv jsem byl ja se dalo spolubydleni najit na ruznich nastenkach u klubu cestovatelu nebo takovych mist.

PS: Hodne stesti a pevne nervy

 

hm*

1x

Já bych do zahraničí ani nechtěl, takže moje odpověď bude asi taková ... neaktivní. Ale ...

Nevím, co sis vytvořila v zahraničí a nešlo by to tady. Máš "přítele", se kterým to už za moc nestojí. No, on to vlastně není ani "přítel", když se mu stydíš říct, že se ti změnila životní situace, on je to jen známý. Máš příjem, který ti nestačí ani na přežití v jednom pokoji. Nemáš práci. Úspory ti mizí. Nemáš asi ani přátele (takový mám dojem ze tvých příspěvků), jen se "pořád něco děje". Jenže tobě už je tam akorát zle.

Většinou tu lidi píšou, že se nemáš vzdávat. No, je sice pravda, že život se vzdávat nemá, na druhou stranu jen blbec tluče hlavou do zdi třeba až do úplného vysílení, místo aby udělal krok zpět, pak stranou, tu zeď jednoduše obešel a ušetřenou energii využil lépe. Vždyt se můžeš vrátit, zkušenosti a poznání ti nikdo nesebere, žít tady můžeš taky samostatně a někdy zas vyrazit do světa, jestli tě to nepustí.

Jinak nevím, o jakém vzdávání to píšeš. Jela jsi do zahraničí, vydělala sis peníze (zřejmě jen po přepočtu na Kč, ale to neva), získala jsi zkušenosti. A toto všechno si přivezeš. To přece není prohra. A jen co se připravíš na další cestu, vyrazíš zas. Co je na tom špatného?

 

au1

0x

já si naopak myslím, že by jsi tam měla zůstat. tohle jsou problémy "dospěláckého" života, a je potřeba se jim postavit čelem. vrátit se do ČR bych možná bral jako zbabělej útěk co ten přítel, pomůže ti v těžké situaci? pokud ne,asi za moc nestojí, a je čas hledat pomoc jinde - pokud jsi si jistá,že situaci nezvládneš sama.
žít mimo rodnou zem není pro každého, já osobně po tom vůbec netoužím, doma je nejlíp ale když už jsi tam rok, a dosud poměrně úspěšně, byla by škoda toho nechat...

tynuse

Já to taky vnitřně cítím jako zbabělý útěk. Jet domu k mamince, studovat si a užívat..odjela jsem sem právě proto, že mi to v Čechách ubíjelo. Mám tam senzační rodinu, školu, ale nemám tam přátelé, pravé kamarádky a kamarády, tady se furt něco děje ...doma jsem přišla ze školy, šla sportovat, víkendy na brigádu a konec, tady člověk prožívá každý den něco, normálně pokud má zázemí, ale o tom jsem přišla. Chtěla jsem se osamostatnit, zkusit si žít sama za sebe a šlo to...teď se to bortí a já nevím co s tím...

Zbabělý útěk by to byl, kdybyste se vrátila za pár týdnů. Tohle je zralé rozhodnutí. Je fakt, že vás v Čechách nic hezkého nečeká. Být mladší a umět jazyky, nebyl bych tu ani minutu.

 


0x

Pokud mi něco nevyhovuje tak se to snažím řešit. Takže já bych se vrátil.

 

juuuhele

0x

tak začni tancovat u tyče... nebo jdi dělat krupiérku

vrátit se můžeš kdykoliv, zkusila jsi. Jako není na tom nic špatného. Pokud ale chceš budovat svůj sen. Začni to brát jako zkoušku a tu situaci využij jako "školu". Tato situace ti také úkáže to, co by jsi třebo poznala až by bylo pozdě...změn tedy svůj pohled na věc, přestaň se stresovat. Stresem si nepomůžeš. A pokud se nic nezmění, raději vel odjezd domů.

Pokud to ale dokážeš. Zhodnot zda ti je k dobru tvůj stávající přítel. Né nadarmo se říká, v nouzi poznáš přátele. A ještě jedna věc. Jen člověk zmáhaný zkouškami dokáže velké věci, dokáže přijmout zkoušku a dokáže zhodnotit i svou sílu. Všechno ber tak, "všechno zlé je na něco dobré"

Jsi pěkná?

 

uska*

0x

Proč se nesvěříte příteli? Není to vaše prohra. Pokud je to přítel, pomůže. Nemyslím penězi, ale má určitě více kontaktů jako vy, má známé, přátele. Může poradit s bydlením i kde shánět práci. Vydržte, není nejhůř. Vrátit se můžete kdykoliv. At se daří.

 

davidp*

0x

Dobrý den,

nemá cenu se topit v depresích, když se můžete na čas vrátit domů, nabrat sílu a následně znovu vyrazit do zahraničí s nově načerpanými silami, vzděláním, zkušenostmi atd. .

David

 

jh11

0x

Dobrá zastavila jsi se a zamyslela.

nyní to chce analýzu kam vše směřuje?

jestli Up nebo Down

Dá se to zvrátit?

Možná ano , v tom by ti spíše poradili ti tvoji ovlivnění přátelé a rodiče

prostě ti co tě znají.

Jestli se nechceš na ně obrátit.

Zkus přehodnotit priority možná děláš v něčem chybu.

Změnit sytém hledání spolubydlících, nebo bydlení, lidé se bojí neznámého

tak se zkus přeptat na bydlení těch kteří tě poznali nebo s tebou pracovali

nevím možná existují inzertní servery jako u nás spolubydlení a tak vývěsky ve školách.

 

 

syfrig*

0x

Dobry den,dulezite je take kolik je Vam let?Podle toho,abych se take rozhodoval obzvlaste u zeny je to dulezite my chlapy zas,tak rychle nestarnem

 

madla*

0x

Nevím nad čem chceš přemýšlet, peníze tam nemáš, byt taky ne, práci nemáš, a na partnera se nemůžeš spolehnout. Doma máš zázemí, milovanou rodinu, která se v nouzi o tebe postará. Nikde není psáno, že až si našetříš a najdeš kontakdy zde, že si to nemůžeš zopakovat. Já jsem byla v podobné situaci, sice byt jsem platila s partnerem napůl, on mě ale nevyhovoval. Ale nechtěl se rozejít všude za mnou lezl, zkrátka jsem to řešila odjezdem domů, jinak bych se ho nezbavila. Musíš se rozhodnout a až se rozhodneš uleví se ti. V tvé situaci radím ústup, nadechnout se, až do toho příště půjdeš využíj své zkušenosti a začnI líp.

 

tynuse

Dobrý večer,

děkuji všem za názory. Říkala jsem si, že by bylo fér říct, co a jak!

Od úterý nastupuju do nové práce, je to celkem výzva a nejsem si jistá, zda to zvládnu, ale budu se snažit! A s bydlením to hned vypadá lépe, zítra mám dvě prohlídky, tak snad nějaká vyjde...po takové době chmur se blýská na lepší časy. Jsem ráda, že jsem to nevzdala. Už jen vyřešit přítele a můžu si zase plout na svém růžovém mráčku. Díky a krásný zbytek nedělní noci!

pt®

"tynuse", to je dobrá zpráva. Teď hlavu vzhůru, na nebi svítí slunce. - pt

 

 


 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.

Copyright © 2004-2025 Poradna Poradte.cz. Všechna práva vyhrazena. Prohlášení o ochraně osobních údajů. | [tmavý motiv]