Stres při zkoušení

To je bohužel běh na dlouhou trat a až zkušenost tě doopravdy naučí. Až se (s postupem k maturitě) začnou testy množit a komplikovat, tak máš dvě možnosti - zvyknout si nebo zešílet. Nemluvě o případně výšce.

Prostě pracuj na svém sebevědomí, s tím máš problém, ne s učením. Odříkávej si text nahlas před zrcadlem a popros rodiče/sourozence/kamaráda, aby tě vyzkoušel nanečisto. Mysli pozitivně, připomínej si svou poctivou přípravu a až dostaneš test, snaž se nevěnovat pozornost svým projevům nervozity, ale zatni zuby a dýchej (najdi si nějaký uklidňující rituál, já si třeba na zkoušky beru oblíbenou propisku, do které před zkouškou nahučím všchny své vědomosti :D). Místo na sebe a své tělo se soustřeď na otázku, na každé psané slovo, za větou se pochval, dodá ti to elán do dalších.

Při ústním zkoušení je pak dobrém fixovat pohled někam - buď na kamaráda nebo na něco jiného (podle možností) - květinu na okně, obraz za hlavou učitele... někdy to vypadá možná trochu blbě, ale nemusíš se dívat přímo na zkoušejícího, když tě to znervózňuje.

Není to snadné, ale dokud to několikrát nezkusíš, nic se nezmění. Ale pak se to určitě povede! Držím palce.

Já byla taky šílenej nervák (možná ještě jsem, ale už mě nikdo nezkouší) : ).. kamarádka se prý dokonce před komisí u maturity rozbrečela a utekla na nejbližší záchod, kde jí pak celou červenou přesvědčovali, aby se zase vráila - naučená byla na plnej počet, ale ta psychika..

Nicméně na vejšku se dostala : )..já jsem pak čas od času chodila na zkoušky s ní a protože byla naučená, bavili jsme se o srandičkách, pořád se smály, ona pak šla na zkoušku s úsměvem od ucha k uchu a tak i vycházela.. takže bych doporučila naučit se opravdu skvěle, a tu půl hodinku před - na zkoušku ani nepomyslet, vzít si někoho na rozptylování..

Hodně štěstí! : )

Jsem na tom stejně, ale občas si říkám, že nejsem taková abych z toho byla vyklepaná a myslím, že se občas dokážu přesvědčit. Není to vůbec jednoduchý, ale myslím si, že se klepeš, hlavně proto, že dobředu víš, že se budeš bát.

Strach ze zkoušení má snad každý, nejste v tom sama. Zkuste sama sebe přesvědčit (ideální by byla autosugesce), že jste na zkoušku výborně připravena.

Zkraje to bude obtížné, ale při každém dalším testu či zkoušení se to bude pomalu zlepšovat.

Strach se snažím řešit logicky, rozumem. Vždy před zkoušením, písemkou jsem si vždycky řekl větu: "když nejde o život, jde o hovno" - a byl jsem klidný. Teď, když už je tomu dávno, co jsem dostudoval a vzpomínám na zkoušení, dívám se zpětně a konfrontuji tehdejší problémy s nynějšími, říkám si, jojo, vážně šlo o hovno(sorry za expesivitu a autentičnost)

ahoj, já jsem na tom nějak podobně jako ty taky to umím na 100%, doma si to zkouším a umím to skvěle, přijdu před tabuli a zapomýnám to, a klepu se když jsem si zkoušel povídání na německou olympiádu, tak mi učitelka doporučila si něco vzít do ruky a nevnímat ty lidi tam, představit si, že tam nikdo není. I s testem to pomáhá. Představ si, že to píšeš doma v klidu a říkej si, že to přeci víš

To si chce říct, že o nic nejde.

To je těžké, já když jsem byl někdy zkoušený (a taky jsem toho obyčejně věděl hodně), tak jsem zrudnul jako prase a vůbec mě nebyl příjemný pohled všech přihlížejících. Myslím, že se to jmenuje tréma. Žádnou radu asi nemám, spíš doufám, že zkoušející je natolik zkušený učitel (profesor atd.), že tuto Vaší vlastnost pozná a snaží se Vám pomoct. Myslím, že horší jsou takoví ti suveréni, kteří nevědí nic, nehnou ani brvou ale umí to prodat - a jak z toho vyplývá, tak zase zkušený pedagog by to měl rozpoznat.