Nejste přihlášen/a.
Poslední pokus o radu, před navštívením psychologa. Letos v říjnu by to bylo 11 výročí naší svatby, máme 13 letého syna.
Stalo se to, že vzhledem k nedostatku práce v místě našeho bydlište,se manželka rozhodla zkusit štěstí v Praze.Já mám stálé zaměstnání,ale bohužel pouze jeden příjem by nás nespasil a manželky podpora vypršela. Bylo to po vzájemné dohodě,když si tam práci našle,že půjde jen na dobu nezbytně nutnou k vydělání peněz a umoření splátek, a pak se vrátí zpět k nám.Syn zůstal se mnou.Ze začátku to tak opravdu bylo,jenže ani Praha není kouzelná a po nějaké době začali problémy s prací i tam.K dnešku už jsou to skoro 3 roky co jsme od sebe,žena dojíždí domů jednou za 14 dní na víkendy.V průběhu doby byly mazi námi zůrné a různě závážné dohady,zkrátka se mi stýskalo.Nedávno jsem si začal všímat toho,že komunikace i vzájemný vztah směřuje jinam,než jsem doufal.Na otázku jestli uvažovala o tom kdy se vrátí zpátky k nám, jsem se dozvěděl že po rekapitulaci našeho vztahu vlastně nevidí důvod se vracet,že je v Praze spokojená a že se doma necítí štastná a jediný důvod se vracet je syn a určitě by se nechtěla vracek do našeho bytu.Na otázku co jsem udělal špatně,odpověděla že vlastně nic,že mě má pořád ráda,jen už to nevidí na lásku a tím pádem na pokračování manželství.Jsem z toho úplně mimo,protože se stalo něco úplně jiného ,než v co jsem doufal.Na jakou koliv otázku proč? Odpověď ,prostě nechci.Takže mimo dluhů které zůstali,přicházím,nebo jsem už přišel i o ženu,kterou pořád i po takové dlouhé době co jsme spolu miluji.Utápím se v depresích,z toho že nevím co dál,nechci jí ztratit.Deprese jsou tak silné,že jsem se v návalu beznaděje na cokoliv pozitivního pokusil o to nejhorší. Přežil jsem a zachránila mě moje žena,bylo to ne za 5minut ale za minutu 12.Tím jsem jí způsobil obrovské trauma a teď nevím co s tím mám dělat,jak to napravit,vím že to byla největší chyba co jsem mohl udělat,ale vrátit zpět se to nedá.rodina pro mě vždy byla to nejdůležitější ,ale když se mi to začalo rozpadat pod rukama ,tak jsem to nezvládl.Mám naplánovanou cestu k psychologovi,ale vůbec netuším jestli to bude ještě co platné.Tím že jsem se synem doma,mám strach že svoje stavy budu přenášet na něj, a on je v tom všem úplně nevinně,asi něco tuší,ale nedává to znát.Sám o sobě jsem přesvedšen,že kdybych dostal šanci ,udělá pro záchranu našeho vztahu cokoliv i přes to že vím že v průběhu manželčina pobytu v Praze nejsem zdaleka jediný muž v jejím životě,dokážu se přes to přenést,já sám mám jasno,ale žena ne a z toho jsem úplně na dně a nevím jak pokračovat dál. Asi to celé vypadá dost nesmyslně a nesrozumitelně,ale špatně se mi to píše,v hlavě neustálý zmatek,jak přemýšlím o různých možnostech.Pokud si někdo prošel nečím podobným,nebo si myslí že může opravdu poradit,tak čekám.
Nedá se to zachránit, podle toho, co píšete. Na psychologa se vykašlete, je to zbytečné, a postavte se čelem k realitě. Ono obecně už samotné souvětí "záchrana manželství" je nesmysl na entou. To, že budete před manželkou páchat demnonstrativní sebevraždy, ničemu nepomůže, budete jen k politování. Tož tolik můj názor.
Chápu, že je to pro člověka těžké, vyrovnat se se ztrátou partnera a rozpadem manželství. Ale Vy žijete se synem, ne s ženou. Ta se k vám již nějaký čas, pouze vrací - na návštěvu, na otočku..Je to pro ní zpěstření a změna. Jinak si vede svůj vlastní život jinde. Vaše manželství je již jen formální záležitost. V každodenním životě si musíte již delší čas poradit se vším, včetně výchovy dítěte, sám. Rodina by měla být pohromadě, starat se společně, radovat se společně, vychovávat děti společně, trávit spolu čas...Takto to u vás nefunguje, važte si sám sebe za to, že se umíte postarat o sebe i o dítě. V něm hledejte motivaci proč žít a proč mu pořídit lépe fungující rodinu a zázemí. Toto manželství za čas přebolí, jiná si Vás bude vážit za to, zač si Vás třeba neváží Vaše žena a nedovede Vás ocenit...S depresí se budete muset poprat, soustřeďte svoji pozornost a lásku na syna. Z nejhoršího Vám pomůže třeba právě péče o něj...Potřebuje Vás a Vaše žena není jediná na světě. Hodných ženských, které touží po rodinném zázemí, lásce a porozumění, je na světě dost. najdete takovou. Píšete, že nejste zdaleka jediný muž v životě své ženy..Proboha, máte vůbec nějakou hrdost? Není to pro Vás ponižující? A proto jste si chtěl sáhnout na život? Myslíte si, že by Vám to zajistilo věrnost své ženy a štastné manželství s ní? Neblázněte, nechte jí jít, máte šanci na daleko lepší život. Jen můj názor, Vám držím palce, at toto překonáte. Vemte rozum do hrsti, at jste synovi dobrým příkladem a může na Vás být hrdý. Zvládnete to, musíte si věřit!
O jednom platu se žije těžko, o tom není pochyb, ale paní neměla do té Prahy chodit. Vás i dítě nechala doma, nemusela se o nikoho starat, vařit, prát, nakupovat, s hochem se učit, a zase z ní najednou byla "svobodná" žena bez závazků. Bylo jí to příjemné a snadno si na nový život zvykla. Je asi tak trochu naivní, protože každý normální člověk ví, že ta láska a vášeń za začátku manželství nevydrží celý život. Láska, úcta a tolerance by měla vydržet, ale už to není taková bouře jako zpočátku. To by si Vaše paní měla uvědomit. Možná si ve chvílích volna v Praze našla náhradníka a teď srovnává. Klidnou, mírnou, ničím neokořeněnou lásku s Vámi a novou, vášnivou lásku s novým partnerem a vychází z toho vítězně on. Kdo ví. Neprosil bych se paní o nic, na to by měla přijít sama, jak a s kým chce nadále žít. Za nohu ji neuvážete a když s Vámi nebude chtít být, stejně odejde. Tomu nezabráníte. Ale přestaňte se chovat jak svíčková hysterka, jste přece chlap. Mám na mysli ten Váš pokus o to nejhorší. Máte přece syna, kterého máte rád a je ve věku, kdy tátův vzor potřebuje. At už budete žít s manželkou nebo bez ní, je tu Váš syn a to je Vaše povinnost. A toho opustit - udělal by jen slaboch. Jaga.
Vážený pane Neme,
je na čase, abyste udělal tlustou čáru za vztahem, který se už rozpadl. Nemá smysl se upínat k ženě, která nemá zájem. Nemá smysl podbízet se jí a tolerovat netolerovatelné jen proto, že kdysi dávno jste se měli rádi a že máte spolu dítě. Mějte svou hrdost. Není to jediná ženská na světe.
David
...VYKAŠLI SE NA NI! Nemá Tě ráda-rozvedˇse, najdi si jinou, třeba rozvedenou i s děckem. CHLAP MÁ SVOJE POTŘEBY. Promrhaný tři roky života. Dávno by si našla práci blíž k domovu, kdyby chtěla. Tři roky po 14-ti dnech-mě osobně už by to nebavilo po dvou dnech...Zeptej se na férovku: já nebo práce,- takhle nenajdeš řešení nikdy! At´ si mladýho vezme do přiblblý Prahy nebo Ti platí alimenty. Zdar chlape!
Ne každý vztah je schopen žít na dálku, vím o tom své. Jak začnou žít každý jinde,jsou najednou tři životy a málokdo je umí sloučit dohromady. Ani to není tak o tom, jestli si jeden nebo druhý vrzne jinde ale o tom, co dál,za pět let, za deset... Taky jsme museli s mužem řeešit takovou situaci, akorát to byl on, kdo musel jít. Bylo to asi na 4 roky. Měl svůj život tam a já tady a pak ještě jeden společně. Když byl pryč musela jsem se naučit zvládnout všechno, stejně jako vy domácí práce a výchovu syna, tak já mužské práce a domácnost s třemi dětmi. A když se muž vrátil, sama jsem vnímala, že co se týká běžného života, jsme v tu chvíli na hraně a že jen vzájemné city pomůžou tuhle situaci udržet. Později přibyly i plány.
Dá se říct, že pokud je vztah pevný před tím, bude i pak a tady bych hledala. Možná jste neviděl ale ten vztah nebyl už v té době dobrý. Myslím do hloubky, vám třeba přišlo, že ano, že se jí stýskalo, ale nebyl. Vy nevíte jak žena žila jinde, já si byla vědomá toho, že musím co nejvíc naše životy sloučit a tak i když to bylo obtížné, jezdila jsem za ním s dětmi co to šlo. A tak logicky bylo i v jeho druhém domově plno hraček a osobních věcí dětí i mých. Dělali jsme vše co bylo možné abychom udrželi vztah. Vy víte jak žena žila? Znal jste její nové přátele? Její styl? Způsob života? Ono se z toho dá pak hodně odvodit.
Co se týká současné situace, tak já bych se zeptala sama sebe - chci takovým způsobem žít dál? Chci aby se můj partner ke mně takhle choval dál? Chci mít dál takový vztah? Sice ano,máte syna ale tan v podstatě za chvíli vyroste a odejde, je možné že dřív než myslíte (internát) a co vy? Tady nejde ani tak o dítě ale o vás. Co chcete? Jak chcete v té druhé půlce života žít?
Také nevidím moc šancí na záchranu. Vaše žena se již vnitřně rozhodla, bohužel.
Demonstrativní sebevraždou jste podle mě v jejích očích klesl, a to poměrně hluboko. Tento způsob vydírání je pro vztah nejhorší, co může být a takového člověka bych si okamžitě přestala vážit.
K psychogovi nicméně určitě zajděte, právě proto, at své nálady nepřenášíte na syna. Určitě něco ví, je mu 13, leccos chápea vidí. Bylo by docela fér si s ním i s manželkou sednout a promluvit si. At je kluk připravený, pokud dojde k rozvodu a případnému stěhování. Nejhorší je totiž, když je dítě měsíce nebo roky ujištováno, jak se vůbec nic neděje, všichni mu lžou a pak to přijde jako blesk z čistého nebe.
Pro ty, co tu píšou odpovědi: Co takhle se na to podívat očima té ženy? Třeba to dělala pro rodinu, aby se jim lépe žilo. Většinou vycestuje aby živil rodinu chlap, ale když to neudělá, tak šla ona. No a? Nemá to být spíše poklona, že se aspoň ona snažila přinést domů koruny? A proč si myslíte, že nechce syna? Když bych tady dala ve stejné rubrice jinak položenou otázku, že chlap si doma sáhnul na život a bla bla..tak mi tu odepíšete, pryč od něj, akorát Tě vydírá. Pomáhá se tu jen kdo tu brečí(chápu, že logicky), ale ten druhý třeba nemá čas ještě k tomu všemu ještě brečet. Jinak si myslím, že vztah byl nakřáplý už před jejím vycestováním. Autora neznám, tak do toho raději nekecám.
Pro "nemesis"
- když si znovu čtu Tvoji otázku "poslední pokus o radu ... " - nemáš doufám v úmyslu udělat nějakou blbost?! Máš syna a ten je na Tobě závislý! Tak se vzpamatuj a soustřeď se na syna. Je dobré, že Ti ho manželka zatím nechala! - brzo Ti asi nastanou starosti s rozvodem, rozdělením majetku, atd... - ale - furt máš SYNA!. - co by za to mnoho chlapů dalo! Tak vydrž. Marcela.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.