Vojna zdr

Branci nastupovali prostě základní vojenskou službu. Buď po přijímači nebo po půl roce byli podle potřeby útvaru vybráni a vysláni na 5 měsíců na zdravotní poddůstojnickou školu. U mě to byla zdravotní rota na PŠ Vyšní Lhoty. Po návratu přidělení na ošetřovnu, pak už to bylo podle velikosti útvaru. Fungoval jsem jako doktor, zdravotní sestra, velitel sanitky, někdy i jako řidič. Sloužil jsem i jako saniták s krásnými sestřičkami na koronárce pro papaláše, jezdil sanitou na rande i do hospody. Krásné časy, bylo by to vyprávění na dlouho. Zřejmě jsem měl alespoň v tomhle kliku, u jiných, bojových útvarů to určitě taková idylka nebyla.

My jsme samozřejmě absolvovali přijímač, dost krutá zkušenost a potom normální výcvik a strážní služba. Vzhledem k tomu, že do strážní služby se chodilo každý třetí den a všichni museli být použitelní, tak ten výcvik nebyl zase tak náročný. Ale zabrat jsme dostali. A po půl roce PŠka, tam jsme se nepředřeli a druhý rok vojny už jsme si v podstatě dělali, co jsme chtěli. Potřebovali nás všichni, od toho posledního vojáka až po velitele praporu. Mě už ani nebavilo jezdit domů.