Nejste přihlášen/a.
Zdravím,
jak tak poslouchám lidi ze svého okolí a pročítám různé internetové články a diskuze, začínám mít pocit, že nevěra je to nejpřirozenější člověku a ten, kdo je partnerovi věrný i přesto, že počáteční zamilovanost už vyprchala je divný, ba dokonce úchylný. A tak by mě zajímalo, jestli se najde ještě nějaký "exot", který nikdy nepodvedl a pokud nepodvedl, zajímalo by mě proč? Já osobně bych nepodedla jednoduše proto, že vím, že sex s někým, koho bych neměla ráda by mě jednoduše nenaplňoval.
Díky za každou reakci
@honzmalatny přesně tohle jsem chtěl napsat, to je odpověď za 10 bodů.
Věrnost je umělá věc, vymyslela ji církev a vnutila. Dobrovolně věrných je na zemi jen pár druhů, chytrá opice mezi ně nepatří.
A kde je vlastně hranice nevěry? Je to opravdu až sex s někým jiným? Co když se partner bude "jen" líbat a hladit s někým jiným.Je tohle už nevěra? Pro žárlivce je nevěra i kamarádské políbení a objetí. Kdo je potom "exot"?
Pro mě je nevěra mít jakékoliv intimnosti s jinou osobou. Co je intimnost, to at už si každý přebere sám. Myslím, že mezi kamarádským obětím a pusou a romantickým políbením je jasný rozdíl. Proč líbat osobu s kterou nechci nic mít a nic hlubšího k ní necítím. Můžeme ještě nevěru dělit třeba na citovou a tělesnou, ale já tady v tomto tématu nechtěla řešit hranice ani druhy nevěry, ale spíše to, jaký mají lidé na nevěru (at už si pod tím slovem předstaíme cokoliv) názor.
Paní Silvo, a co takhle návštěva u ženy za peníze? Je to pro vás stejně nepřijatelné, jako nevěra s "normální " ženou? V mých očích je to jen obchod, nic víc. Tady je alespoň jistota, že jdou city stranou.
Něvěru se slečnou, která prodává své tělo beru jako nevěru. To jestli si muž za sex jinde zaplatí přímo (peníze) nebo nepřímo (čas, lichotky, dárky) je v podstatě jedno, většinou vždy zaplatí, ale to už se čím dál více vzdalujeme od původního tématu. Jak už jsem psala " pro mě je nevěra mít jakékoliv intimnosti s jinou osobou " a předpokládám, že pokud si ženu koupíte, tak to určitě nebude za účelem vést s ní diskuzi o ekonomické situaci v ČR.
Jistě, vše záleží na tom, jak má ten či onen pár nastveny hranice, kde začíná a končí nevěra, ale ptal jste se na můj názor.
Jde o to, jaký člověk je. Pokud nemá mravní základnu, jestli nemá svědomí a řídí se heslem: "je třeba užívat dokud to jde"tak bohužel, ti to berou jako normální. Já ale nevěru neberu jako normální, beru to jako zradu. Přece nebudu dělat druhému člověku něco, co sám nedokážu skousnout a co mi ublíží. A kdyby mi ženská řekla, jako sorry ale chtěla jsem to zkusit, tak bohužel, dostane průplesk.
Osobně se řídím heslem "věrnost je mou ctí" (a prosím neplést s SS, protože ti si to jen přivlastnili!).
..."kdo je partnerovi věrný ... je divný, ba dokonce úchylný"...
No - čistě statisticky tomu tak je - podle statistik má za život alespoň jednu/oho partnerku/a mimo ´hlavní´ vztah cca 75 % mužů a o nějaké to procentíčko méně žen - takže ti věrní jsou menšinou (nejsou ´normální´)...
Mimochodem - nepíšeš, kolik ti je, ale prohlášení "...Já osobně ... vím..." svědčí jen o dvou věcech - jednak, že jsi mladinká a plná ídeálů´ a jednak, že ´životě´ nemáš moc ponětí...
doplněno 30.07.13 13:09:Optimista jen nemá dost informací... Já jsem taky optimista...
Ale to s ideály nesouvisí - nevím, jestli je to tím, že jsem starší - ale prostě spíše koukám na svět, jaký je, nepředstavuju si, že je jiný...
To přece není o tom mít ráda, ale o chtění těla. Nepodvedla, i tehdy když by ten vztah nestál za nic, i nekvalitní, nenaplňující sex? Třeba na to ten člověk nemááá!
To je složitá otázka. Já jsem toho názoru, že podobné věci se dají naučit. Stejně jako je například většina lidí schopná naučit se hrát na klavír a i když virtuos z nich zřejmě nikdy nebude, bežnou skladbu vám zahrají. A navíc já nikdy nebrala sex jako zážitek čistě tělesný, pro mě je stejně důležitá i blízkost partnera, blízkost osoby, kterou mám ráda. Samozřejmě, že člověka přitahují i jiní, ale mít s nimi něco bych já osobně nedokázala.
A co hypotetická situace? S manželem si přestanete po dlouhé řádce let úplně rozumět a zústanete ze setrvačnosti a hlavně kvůli dětem spolu. Sex časem ustane, protože přece nemůžete mít sex s někým, s kým si nerozumíte a pak se najednou objeví ON! Ten správný, ideální, všechápající a dokonalý protějšek. A vy řeknete NE!
Situaci, že si po letech s manželem přestanu rozumět si dokážu představit, ale nevidím důvod, proč bych si měla ničit život kvůli dětem. Ano, dětem jsem ochotna obětovat hodně, ale na druhou stranu svět se netočí jen kolem dětí a rodiče mají taky svůj vlastní život. Moji rodiče se rozvedli když mi bylo 5 let a nijak tragicky jsem to nebrala. Otce jsem vídala dvakrát týdně, když to vyšlo tak i častěji a bydlela jsem u matky. Ta si našla fajn chlapa, který mě měl rád téměř jako vlastní a mě nikdy nenapadlo se litovat, vždyt rozvod rodičů přece není žádná katastrofa.
Pro "sillva"
- moc Vám přeju, abyste nemusela svoje ideály konfrontovat s realitou. Poprvé jsem takové štěstí neměla - a málem jsem z toho "chcípla". Podruhé už štěstí mám a moc si toho vážím. Ale - ženy obvykle neriskují sex s někým, koho by neměly rády, o to je jejich nevěra horší, nežli u mužů.
Jako první mě napadlo to "Nikdy neříkej nikdy" jak tu je již uvedené, také jsem si jako mladá myslela, že zjistit, že je mi muž nevěrný tak mu balím kufr a na nic se neptám. Ovšem život je trochu jiný. Podvedl, nepodvedl co to je? Fandím všem "lázeňským manželům" co si tři týdny užijí a pak odpočatí odjíždí domů, jen úplně bláznivý partner toho druhého jede kontrolovat.
Já mám vůči tomuto nešvaru doby nulovou toleranci. Všechny obhajoby mi připadají hloupé a směšné. Za nevěru může vždy a pouze ten z partnerů, který je nevěrný a nemá žádnou čest a úctu vůči svému druhovi. Nepochopím člověka, který nevěrnému partnerovi odpustí... v takovém případě si snad i zaslouží, aby mu byly dál nasazovány parohy. Nikdy jsem nevěrný nebyl a nebudu. I kdybych se měl s partnerkou rozejít pět minut před tím, než jdu do akce s jinou, je to pořád čestnější, než být nevěrný.
Ve většině s vámi souhlasími, ač bych nevěru nebrala jako "nešvar doby", ona tu byla vždy, otázkou je, zda jí bylo více či méně, jen bohužel teď se o tom více mluví a tak jsem chtěla slyšet něco povzbuzujícího. Chtěla jsem slyšet, že ještě existují čestní lidé, kteří nepodvedou. Někdo jako právě vy
- jak znovu čtu všechny příspěvky - zřejmě se zde sešli všichni "svatí" z Česka. Moc tomu nevěřím!
Nikdy neříkej nikdy..tak jsem se vdávala s tím, že to nikdy neudělám. Nicméně manžel byl na mě zlý, nebylo to dobré atd. a když jsem jsem byla zklamaná, zničená, zhroucená z toho doma, tak se našel kamarád, kteerý mě chtěl svést. Nechtěla jsem, ale pak jsem si řekla, co vlastně obhajuji? Tu hrůzu co mám doma? Neuměla jsem si odpovědět. Ten kamarád mě moc přitahova a bylop mě s ním krásně, takže jsem do toho šla. Nikdy jsem toho nelitovala, protože mi dával to, co jsem v té době postrádala, pocit, že jsem normální, když krom odporu k manželovi sexu s ním, kdy jsem byla totálně zmražená a neschopná ničeho, se dokážu naladit,smát se a na něco se těšit. Tento"vztah"mi pomohl v této rozvodové době přežít se zdravým rozumem.Lil
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.