Nejste přihlášen/a.
Ahoj,
poslední dobou se potýkám s depresivními stavy. Když jsem sama, zhoršuje se to. Nejsou to jen změny nálad, projevuje se to už i na mém zdraví. Za poslední dva týdny jsem zhubla skoro 10 kg, protože se nemůžu donutit nic jíst. Mám problémy se spaním, když usnu, zdají se mi sny, kde mě přítel podvádí nebo se se mnou rozchází. Když se probudím, nevím co je sen a co je realita. V hlavě mi to vše splývá. Když je mi nejhůř začnu bezdůvodně brečet a říkat si jak strašně jsem neštastná. Pak mi hlasy v hlavě začnou říkat, že sebevražda všechno vyřeší, že osvobodí mou hlavu od všech těch starostí. Nikdy jsem takové stavy nezažívala. Neumím si s nimi poradit a bojím se sama sebe a svých myšlenek. Kdyby tu byl někdo kdo má podobné zkušenosti a má něco co mu pomohlo, tak bych byla moc ráda, kdybychom si mohli napsat. Moc by mi to pomohlo.
Děkuji
Ahoj - já sama jsem to sice nezažila - ale moje sestřenice takové stavy mívala - slyšela hlasy (které jí říkaly, aby se zabila) , byla depresivní - diagnostikovali jí schizofrenii - a nakonec se oběsila doma v koupelně na klice.
- tenkrát - před ca 25-ti lety jí lékaři nijak moc nepomohli - a podle mého názoru její nemoc i dost podceňovali (už se jednou pokusila o sebevraždu) - ale dnes už snad medicina pokročila - a lékaři na schizofrenii účinné léky mají.! - Tak neváhej - a na psychiatrii! - přeju hodně štěstí - sestřenice byla moc hezká a citlivá holka - a je mi jí moc líto. Zdravím. Marcela.
doplněno 29.07.13 15:36:Ještě - pokud by Ti pomohlo si psát a pokecat si - tak piš - ale nevím - jsem asi o generaci starší - tak raději se svěř psychiatrovi. - Nic proti mladým holkám, - ale zkus si najít někoho staršího a zkušenějšího, nejlépe muže. Tak ahoj. Marcela.
Chodím denně do práce, večer jsem doma s přítelem nebo chodíme ven. Ale když jsem sama nebo bez něj, tak mám úzkostné stavy. Měla bych pracovat na bakalářce ale už přes měsíc se k tomu nemůžu dokopat, nevidím v tom žádný smysl. A když někomu řeknu jak mi je, tak mi nevěří.
Tak to jo, kdyz ses mezi lidma. Ja jen jestli nahodou netrcis sama doma. Me z lehcich depresi dostava nejaky ten fyzicky pohyb venku, klidne lehci, chozeni, ale proste jit ven. A taky (pro nekoho nepochopitelna) vec jako jidlo - vyradit jednoduche cukry, alkohol, drogy, ruzne chemikalie v jidle, tropicke ovoce, slazene napoje (i umele sladidla), sladke jogurty apod.. Cukr to cele hodne vyhrocuje. Pro me je idealni prejit na nejakou obilno/zeleninovou stravu (treba ryze + zelenina). Jidlo a celkovy zivotni styl ma velky vliv na psychiku. Ale kdovi z ceho vseho to mas? Nejake problemy ve vztahu, praci, rodine?
Ja se prave snazim byt co nejvic mezi lidmi, ale v posledni dobe je to pro me nadlidsky ukol, protoze se i v neci spolecnosti proste nesoustredim a spis premyslim nad tim co se mi zdalo nebo tak...
Ja studuju obor nutricni terapie, takze toho o jidle vim docela hodne, ale momentalne se ja a jidlo moc nekamaradime, pokazde kdyz neco snim, tak se mi z toho udela spatne a kdyz jsem sama, tak se k jidlu nedonutim vubec. Coz samozrejme vim, ze je spatne, jenze proste v hlave nemam tu kontrolku co by me k tomu nejak donutila
Prosla jsem docela narocnym rozchodem, ale to uz je vic nez pul roku zpatky. Dost me to ale ovlivnilo, protoze s tim souvisela i moje prace, i skola...Navic mam tendenci se precenovat, studuju dve VS a pracuju. Neumim odpocivat, proste neumim vypnout mozek. Kdyz to udelam, tak mam vycitiky ze se flakam.
- no - holka moje zlatá - tak to nevím, co Ti radit. - měla bys si ujasnit, co vlastně chceš - a popovídat si asi nejlépe s tím psychologem. Zřejmě se potřebuješ "vykecat". Tak ahoj. Marcela.
Tak na vycitky, ze se flakam me pomahaji meditace. Proste se naucit pravidelne sam se sebou sedet a pozorovat vsechno co se deje uvnitr hlavy bez posuzovani, bez odmitani cehokoli. Podle me by toto melo by zakladni vzdelani. Pul hodiny neposuzovani, neodmitani, neuprednostnovani. Jen pozorovat. A zpocatku pozorujes burcujici chaos, vsechno co bylo potlaceno, tak ma najednou prostor jit ven... ale postupne se to vse opet zklidnuje. Jestli te tento pristup oslovuje, tak si precti neco treba od Osho, je toho plny net
Ahoj.Tyto stavy jsem zažila,trvalo to dlouho,měla jsem dokonce nachystaný provaz,že to ukončím.Vím o čem je řeč,kdo to nezažil nepochopí.Tyto stavy ale nejsou jen tak bez příčiny,vždycky tomu něco předchází a každý ví co to konkrétně je.Bez odstranění příčiny si člověk sám nepomůže.Někdy se ta příčina nedá odstranit(bohužel)a pak musí nastoupit psychiatr.Na nic nečekej a běž za odborníkem (psychiatrem) neukousne tě a bude se ti snažit pomoct,je to opravdu jediná cesta.Nejsi jediná,která se bude léčit.Není to žádná ostuda.Věřím,že jsi rozumná osoba najdeš v sobě sílu a nebudeš to oddalovat.Přeji ti aby se to povedlo
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.