Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, obracím se na vás, protože můžete vidět skutečnosti z jiného úhlu, než já a mít větší životní zkušenosti. Je mi 38 let, svobodný a bezdětný. Mám stabilní zaměstnání, žádné dluhy, relativně zdravý. Už asi od 15 let mívám sklony k úzkostem, přesto jsem byl schopen ,,žít" normálně. Ovšem posledních šest měsíců se cítím naprosto psychicky vyčerpán, ztratil jsem chut žít, vytratila se radost, vše je pro mne velká zátěž, mám šilenou nespavost a chut celé dny jen ležet, mám nějak vybité baterky. Nevidím žádnou perspektivu. Jelikož jsem nikdy nepotkal vhodnou partnerku, resp. byl jsem vždy odmítán, zvykl jsem si na samotu, byt jsem měl společnost a lidi moc rád. Sourozence nemám, rodiče jsou už po smrti. Kamarádi, resp. bývalí kamarádi mají dávno své spokojené rodiny a své životy. Ozvou se jen, pokud mají problémy nebo potřebují půjčit peníze. Tak nějak jsem pochopil, že mi ujel vlak a přitom nevím, co jsem udělalv životě špatně. Cítím se jako ta figurka, která dostala šach a poté mat. Tohle nepřeji nikomu. Může se jednat o depresi? Nerad bych se někde ztrapňoval jako slaboch u cvokaře, který by se na mne pohrdavě díval.
38 let není ještě tolik, aby jste se nepokušel dále hledat partnerku a založit si rodinu. Vždyt Vám musí být hrozně smutno. Tak je to v životě nastavené, že je určitý čas na mládí, školu, první lásky, založení rodiny, výchova dětí, osamostatnění dětí, těšení se na vnoučata, a asi to nejtěžší stáří. Vy jste některé věci přeskočil, ale není není pozdě. Nevzdávejte to. Hledejte spřízněnou duši, možná pár odmítnutí ve Vás vyvolalo dojem, že nemáte šanci, ale myslím si, že než chodit po doktorech, tak je lépe znovu zkusit nalézt někoho, na koho by jste se těšil a měl pro koho žít. O to je to horší, že nemáte nikoho z nejbližších příbuzných okolo sebe. Hledejte ve svém nejbližším okolí, v práci, obratte se na seznamky. Jsou určitě nějaké solidní, kde zadáte nějaké požadavky a za nějaký poplatek Vám vyjedou nabídku vhodných partnerek. Zkuste to, určitě tím získáte, nevzdávejte to tak brzy. Hodně štěstí, za 4 měsíce budou Vánoce, možná budete slavit ve dvou.
doplněno 02.09.13 21:42:Anebo jak píše vlasatec i ve třech.
Vy jste některé věci přeskočilNe ze bych se chtel hadat, ale nema tam nahodou byt: "Vy jste vyvojove nepostoupil z faze "nasel si stabilni zamestnani" do faze "nasel si partnerku"?
Fakt je ten, ze i kdyz mu je 38, je - co se tyka zivotni faze - nekde na urovni nekoho, komu je tak 28 (ukonceni VS, nekolik nestabilnich zamestnani nasledovane nalezenim stabilniho dobreho pracovniho mista).
Samozřejmě, i tu práci tam můžeme dát. Řekla bych, že je vlastně Petr1 velmi dobrá partie, má práci, je zajištěný, nemá dluhy, bydlí, alimenty neplatí a pokud by byla rodina, tak bude pro rodinu žít a udělá pro ni cokoliv.
Presne to mam na mysli.
Je velice dobra partie. Jeho jedinym problemem z pohledu spolecnosti je ten, ze mu o relativne hodne let unikl ten spravny cas se posunout v zivote dale.
Osobne si myslim, ze jeho nejlepsi sanci na budoucnost by byla holka/zenska jeho veku, ktera je na tom uplne stejne jako on. Tak by se necitil v tom vztahu nezkuseny, protoze ma tu diru mezi 28-38 rokem, ve ktere "nic nedokazal".
Mám dojem, že tu všichni hovoříte o tom, že každý chlap si musí najít ženskou, jinak nenaplnil životní poslání, ale tak to vůbec není. Dotazující má právě depresi z toho, že nenaplnil očekávání společnosti a to je přesně to, na co by se měl co nejdříve vykašlat. Nikde není psáno, že člověk musí jet po kolejích, které lajnují jiní. Mít rodinu je fajn, ale není to povinnost. Když to nešlo přirozenou cestou, není nezbytné se tím trápit, mučit, týrat.
Netlačte na to, že všichni musí jet po jedné silnici.
David
Petře, Vaše "příznaky" opravdu odpovídají depresi, jste prostě vybitý, vycucnutý a novou energii není kde brát. Tak to teď vypadá.
Odborník, tedy psycholog ve Vašem případě, Vám pomůže rozseknout problémy, pomůže vidět světlo tam, kde je černočerná tma. Takovýto odborník se na nikoho nedívá pohrdavě, vždyt podobné psychické problémy má díky tempu a stylu dnešní doby mnoho lidí.
Rozhodně tedy nebudete vypadat jako slaboch, to se nebojte. Objednejte se co nejdříve, neřešená deprese může mít vážné následky. A možná by nebylo od věci zkusit něco nového, potkat nové lidi, začlenit se do nového kolektivu Nemusíte jen stát na místě a přešlapovat, protože vlak už jel. Někde vedle se totiž většinou schovává jiná kolej, kde vlak teprve přijíždí.
Cvokař by se na tebe pohrdavě nedíval, protože je rád, když má pacienty a tím peníze. Akorát si myslím, že by ti moc nepomohl, nejspíš by ti neřekl nic, co už nevíš sám.
Proti většině lidí už ti vlak sice ujel, ale naději máš pořád. Radši o tom takto nepřemýšlej, nebo se opravdu dopracuješ k tomu cvokařovi, ale pouze s perspektivou tlumicích prášků. A přitom opravdu pořád není jisté, že se nic nezmění. Vnitřně se smiř s tím, že vlastně nevíš, jak tvůj život bude vypadat v budoucnu (ti, co mají rodinu to zhruba vědí), dělej si věci "pro sebe", ale neuzavírej se před světem. A uvidíš.
Osobně si nemyslím, že by lidé měli chodit ke cvokaři proto, aby jim řekl něco nového. Cvokař neřekne "tak a teď jdi a udělej tohle nebo tamto" - dle mě spoustě lidem pomůže už jen to, že se mají komu vypovídat a často člověk tím, že některé věci řekne nahlas, si sám utřídí myšlenky. Já osobně mám problém, svěřovat se cizím lidem, ale znám v okolí pár lidí, kterým to pomohlo.
Věk 38 let a u chlapa mi nepřijde moc. Obzvlášt v dnešní době. U ženské už je to trochu horší.. první dítě ve 40ti už je celkem na hraně. U chlapa je to téměř jedno.. co takový Petr Janda?
Být Vámi, najdu si nějaký nový koníček. Pořídím psa a budu s ním vyrážet na procházky a na kole, něco co Vás bude bavit a umožní Vám poznat nové lidi..
Važte si toho, že jste zdravý. Když to přitáhnu za vlasy, je spousta lidí, kteří už na světě nejsou, protože nepřemohli třeba rakovinu a přitom by tu moc rádi byli. Když je rád na světě člověk, který nemá ruce ani nohy, proč Vy byste neměl být Chce to "jen" nový impulz do života.
Děkuji Vám všem, co jste mi odpověděli. Ono ale není, kde hledat. Navíc, když je mi tak mizerně a mám myšlení naprosto zamlžené.
Kdyby jsi si dal praci spocitat, kolik zenskych jeho veku, se kterymi sdili hodnotovy zebrizek, zije v okoli rekneme 100km od nej, tak by jsi zjistil, ze to cislo by spise slo ukazat tak na prstech jedne ruky.
Sance je, ze ma stejne "deprese" jako on, travi prevaznou vetsinu casu doma premyslenim o tom, kde udelala chybu a jak by ji jeste ted mohla napravit, kdyby jeji muz-ideal vubec existoval a uzira se myslenkami na to, jestli v takovemto pripade ma vubec smysl pokracovat dal nebo to utrpeni skoncovat.
Smutne, velice smutne
Ano je to tak. Snad nejdůležitější je shodný hodnotový žebříček a vzájemné pochopení. Je to hodně o štěstí, protože nikoho nelze nutit, aby měl někoho jiného rád na celý život.
Jak jsem psal, chapu, ze momentalne vidis svet kolem sebe dost temne, ale casem se to zase zlepsi a budes mit lepsi naladu. Pak treba potkas i takovou holku, jako ty. Jen pamatuj, ze ji musis oslovit, protoze ona je chudak taky tak smutna, ze sama nikoho urcite neoslovi a netouzi po nicem vic, nez aby nekdo oslovil ji. V nejhorsim si hezky popovidate a zjistite, ze ten druhy neni ten pravy a nebudete se muset uzirat myslenkami "jestli nahodou" a "co by kdyby".
Preji ti, at ty lepsi zitrky nastanou co nejdrive!
To neříkejte, že není kde hledat, to Vám nevěřím. Jinak, kdyby jste věděl, jak mě je každé ráno mizerně, co mě manžel zemřel a děti se odstěhovaly. Jediné, co mě drží, tak je zahrada, ale co budu dělat v zimě, no budu u přítele, to vím, že jsem u něj spokojená a nic mě nedeptá. Ale když ten barák i zahrada potřebují nějakou péči, tak to vždycky pár dní sama musím nějak vydržet. Proto Vám to píšu, že není dobře člověku samotnému. Už jste slyšel o tom minutovém /rychlé, nebo i pěti minutové/ rande? 10 partnerů za večer, už za pár vteřin poznáte, jestli je to Váš typ, jestli Vás protějšek nějak oslovil. Podívejte se internet.
Pisete, ze mate pritele, tak jak vam muze byt smutno? Ze by se vam styskalo po casem minulych? To je neco jineho nez trapi Petra.
V zime se na zahradce muzete starat o ptacky a toulajici se kocky.
Ta petiminutova rande (Speed dating) maji neco do sebe, ale pripada mi to moc schuzek najednou. Mozna tak 5, ale 10?
Jestli vite, kde se schazeji zensky Petrova veku, ktere by na tom byly stejne jako Petr, tak sem dejte odkaz, protoze by to zajimalo asi vice lide. Pokud vim, tak zenske ve 38 neslysi tikot biologickych hodin, ale primo bouchani obrovskou palici na velka vrata a proto maji tendenci resit tento "problem" drive. Ale treba se mylim.
Je mě asi o 20 let více, než P., ale smutek, beznaděj, uběhlý život cítím asi podobně. Možná tam je i ten strach ze stáří. Kočky, ptáčkové a podobné aktivity jsou na nic, pouze na chvíli. Chtělo by to psa a nebo s někým bydlet. Zatím chodím do práce, tak je to dobré, ale v důchodu to budu muset nějak vyřešit. Snad právě bude čas na jiné aktivity, cestování atd. Ale to sem nepatří. Jinak to rychlé rande jsem snad viděla v televizi, nebo v slyšela v rozhlase, myslím, že nebude problém na internetu najít firmu, která schůzky pořádá. Vyjela třeba firma Extra-rande na Praze 4, pořádají seznámení 19.9. za 250 kč, věk 32-42. Ještě k Petrovi1, od přírody jsme nastavení na určité chování, máme biologický čas, potřeby, není to jenom společenská nutnost, šablona. Jsme vlastně živočichové, zvířátka. Protože ti také cítí, komunikují, pamatují si /jak které/, kolikrát je podceňujeme. Jsou věci, které si vlastně ani neuvědomujeme, jenom to máme v podvědomí. Kdyby nebyla zamilovanost, láska, tak lidstvo vymře. A přitom to způsobují hormony. Uvědomuje si to snad 15ti letý teeneager? Teprve až s odstupem času tyto podvědomé věci dokážeme pochopit a vyhodnotit. Záleží, jak je kdo citlivý k těmto signálům. Někdo se s tím vůbec netrápí, někdo se s životem porovná sportovně a někdo se v tom plácá a vlastně jako by ani nikdy nedospěje. Jsou vyjímky, kteří nepotřebují rodinu, proplují životem jako samotář, někdy můžou mít pochyby o smyslu života, ale jestli to tak mají nastavené od přírody, tak se s tím smíří a život jde dál. Pokud jsou spokojeni, tak proč to řešit. Ale jestli P.1 cítí nějakou únavu, nespokojenost, dyskomfort tak to může i nemusí být chvilková záležitost. V akutní chvíli pomůže nějaký lékař, jak zde někdo již přede mnou navrhoval. Můj názor ale je, že by si měl najít partnerku a zkusit založit svou rodinu. Není nad to, když vidíte pokračování svého rodu. To co Petrovi chybí je NADĚJE.
Petre, ja ti fandim a rozumim ti.
Jsi proste ten tissi introvertnejsi typ stojici v pozadi (at uz je to kvuli tvym uzkostem nebo tvoje uzkosti jsou nasledkem tvoji povahy). Tvoji smulou je, ze uz ti tady nezbyl nikdo, na kom by ti prirozene zalezelo (rodice, sourozenci) nebo ti na nich zalezelo kvuli nim (blizci kamaradi, pritelkyne) a tak je ti proste jen smutno, protoze mas dojem, ze jsi sam. Proste to na tebe ted dolehlo. Casem to mozna o neco zeslabne, ale v podvedomi to bude porad.
Chtel bych rict, abys to nevzdaval. Za chvili te ty nejvetsi navaly spatne nalady opusti a svet bude zase o neco vstricnejsi.
Az se to zase zlepsi, zkus se rozhlednout po necem, co ti delalo radost i drive. At uz je to nejaka cinnost nebo konicek. Treba pritom potkas nejakeho noveho kamarada nebo dva, nebo treba i zajimavou holku a budes zase mit o duvod vice tesit se na kazdy novy den.
Preji ti hodne stesti.
Především je třeba si uvědomit, že každý člověk je originál a nemáme všichni stejné touhy, stejné cíle. Pro někoho jsou děti smyslem života, pro jiného komplikace, či přímo rezignace na vlastní život. To samé platí i pro vztahy, atd. Co třeba si konečně vyhodit trochu z kopýtka a dělat to, co vás baví? Jeďte na adrenalinovou dovolenou, zajděte si do bordelu, začněte se učit pilotovat letadlo, prostě cokoli. Že spousta lidí má ženu a děti ještě neznamná, že bez toho bude váš život chudší, naopak díky tomu máte mnoho možností, které sezdaní lidé se závazky už nemají, a pokud přeci po ničem jiném netoužíte, pak se zkuste seznamovat. Ve vašem věku už si z případných neúspěchů nic dělat nemusíte, naopak si myslím, že máte velké naděje. Vaše vrstevnice jsou většinou daleko zoufalejší, než jejich mužské protějšky. A k tomu psychiatrovi? Opravdu jste tak zoufalý srab, že chcete jít k osobě, která se vyžívá v tom, že se hrabe cizím lidem v soukromí?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.