Nejste přihlášen/a.
Dobrý večer,mnozí budou otázku považovat za hloupou,přesto bych chtěl vědět názor Vás ostatních.Je spousty názorů na to,jestli jsou děti charakterově po rodičích,či je to nesmysl.Je mi jasné,že geny jsou geny,ale myslíte si,že pokud děti celý život vyrůstají v rodině kde byli neustále svědky intrik,lhaní,asociálního chování,citového vydírání,tak je to může poznamenat na tolik,že tento způsob života a chování může být pro ně v dospělosti běžným a normálním z toho důvodu,že tak byli roky vychovávány? Děkuju za každý názor.
Geny jsou geny. Znám rodinu co adoptovali dvě malé romské holčičky (od peřinky) až do jejich 16ti let pohoda a pak se to zvrtlo a jedna pláchla ke své komunitě, má 4 děti-otec bůh ví kdo, nepracuje a k adoptivním rodičům se hlásí jen když potřebuje peníze, druhá založila rodinu a chová se tak jak byla vychovaná. Myslím, že pokud dítě vyrůstá v rodině kde se děje to co popisujete má vždycky dvě cesty, buď jde tou co zná nebo chce žít líp než poznalo.
Myslím, že dobré jde zkazit lehce, ale špatné úplně k dobrému předělat těžko. Doporučuji knihu Rok kohouta od Terezy Boučkové.
Vychoval jsem tři děti a každé je jiné. Jedno na mě v podstatě kašle, druhé dělá že mě miluje, ale asi jen aby se mělo kam vracet a že jiné příbuzné nemá a třetí mě bezmezně miluje a máme unikátní vztah. Myslím že každému jsem dal ze sebe to nejlepší a nemusím se stydět. Takže na výchově záleží jen nepatrně.
Určitě se stydět nemusíte a můžete mít čisté svědomí. Ale i vychovávat děti se člověk postupně učí...
Nature x nurture... v tom se neschodují ani vědci. Já osobně se přikláním k tomu, že celoživotní výchova a působení okolí, naše vnímání vědomé i podvědomé, socializace a nápodoba v dětském věku jsou silnější, než geny. Tedy ano, myslím, že pokud někdo stráví dětství v nějak defektním prostředí, může to podvědomě vnímat jako běžné chování, nebo k němu minimálně být náchylnější a tolerantnější.
doplněno 02.07.13 19:40:Mj. si tedy myslím, že dítě se více podobá pečující a vychovávající osobě, ne nutně biologickým rodičům.
Z vlastní zkušenosti mohu říci, že vedou geny, výchova je jen tenounké civilizační pozlátko. Odhaduji vliv genů nejméně na 80%. Neznamená to, že o výchovu je zbytečné se snažit. Dítě tak získá povědomí, co si může a nemůže dovolit mezi lidmi, na jejichž názoru mu záleží. Ale "venku" převládne džungle genetické výbavy.
Podle mne to nejlépe vystihla Liduš. Geny převažují a výchova určitě človíčka také ovlivní. Ovšem člověk si z výchovy přebere to své, buď ji vezme jako vzor pro výchovu svých potomků, nebo si naopak řekne, že "takhle" své děti nikdy vychovávat nechce a nebude...
Dám Vám odkaz na odborníka, uznávaného ve světě. Měla jsem to štěstí setkat se s ním osobně a udělal na mně velký dojem svou osobností, svým přístupem, svými znalostmi a vědomostmi. Velice mírný a inteligentní člověk a odborník ve svém oboru... Prof. PhDr. Zdeněk Matějček, CSc. (16. srpen 1922, Chlumec nad Cidlinou - 26. říjen 2004, Praha) byl světově uznávaný dětský psycholog, který se průkopnicky věnoval studiu podmínek vývoje dětí v ústavech - v prostředí psychického strádání neboli deprivace. Jednalo se o moderního reformátora péče o děti, který zdůrazňoval nezastupitelnou úlohu rodiny. cs.wikipedia.org/... - jeho díla: aleph.nkp.cz/... - články a audioukázky: rodina.cz/...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.