Nejste přihlášen/a.
Dobrý večer všem,
potřebovala bych poradit, jak nejlépe vyřešit situaci, ve které se teď bohužel nacházím.
Moje babička z tátovi strany je teď v LDNce po operaci krčku, je tam necelý měsíc a ještě nějaký ten měsíc bude trvat, než ji rochodí. Teď trénuje chůzi v chodítku a o berlích. Dle doktorky bude samostaně chodit, ale nebude moct bydlet sama, a to kvůli začínající demenci. Babička do domova důchodců v žádném případě nechce, bydlí sama ve svém malém baráčku, na kterém hodně lpí. Sociální pracovnice mi radí, abych babičku přesvědčila, ale to opravdu nejde, má mi za zlé i to, že jsem ji po tom, co upadla a zlomila si krček, zavolala sanitku, prý mě nakope, až bude moct.. Tak se snažím vymyslet co dál. Babička nikoho jiného než mě nemá, jen syna-mého tatínka, který je měsíc po těžké operaci srdce a starat se o ni nemůže. Sám o sebe sevíceméně postará, samozřejmě nákupy, úklid atd. obstarám já. Co ale s babičkou? Jsou asi jen dvě možnosti, abych dala výpověď z práce a starala se o ni já, ale na to já, přiznám se, nemám, a nechce se mi přijít o současné zaměstnání. Pak je druhá možnost, zaplatit zdravotní sestru, nebo sociální pracovnici, která tam s babičkou bude po dobu, kdy budu v práci, nebo zrovna u tatínka, tam chodím prozatím na úklid atd. dvakrát týdně. Babička ale ani s tímhle nesouhlasí, at mě prý ani nenapadne, že by si zdravotní sestru platila ze svého důchodu, když prý chci, at to platím ze svého. Co jiného mi zbývá, nechat tam babičku celý den bez dozoru přeci nejde, upadla by a co potom. Tak jsem se rozhodla, že si najdu druhé zaměstnání, abych babičce mohla zdravotní sestru platit ze svého.
Nejste někdo ve stejné nebo podobné situaci? Jak jste to řešili?
Je mi 34 a s přítelem chceme založit rodinu a kvůli této situaci jsme to odložili..
Dobrý den, myslím si, že pokud má babička začínající stařeckou demenci, tak se časem stane to, že bude zbavena svéprávnosti. Až to nastane, bude muset do domova s pečovatelskou službou, ale do té doby ji obstarejte pečovatelku. Jsou dva druhy péče. Zdravotnická a pečovatelská/sociální. Sociální nakoupí, umyje, uklidí a tak dále. Ta je placená Vámi a zdravotnická (injekce, převazy, podávání léků a inzulínu, atd.) je plně hrazena pojištovnou. Radím Vám, abyste se spojila s ošetřujícím lékářem Vaší babičky teď v LDN, s ním probrala tohle všechno a on následně promluví do duše Vaší babičce. Takže já radím: Dokud to jde, at je doma, Vy a pracovníci od pečovatelů jí pomahejte a potom ji zajistěte péči ve speciálním zařízení.
Dobrý den. Kristýno, pokud se babička neobejde bez pomoci a budete to řešit placenou výpomocí, pak at si babička zažádá o příspěvek na péči. Od toho ty příspěvky jsou, aby byly vyplácené potřebným lidem a proč toho nevyužít? Zatím to může být řešením, obstarat babičce pečovatelskou službu, která by Vám trochu ulehčila... Mrkněte, zde je nějaké info:
Milá Kristino,
začněte co nejdříve hledat vhodný pečovatelský ústav. Na babiččiny názory nedejte.
Možná se vám zdá, že začínám necitlivě a moc radikálně, ale vím, proč to tak píšu. Třetím rokem se strarám o maminku. Nemám sourozence, kteří by mě občas vystřídali. Nějak to zvádám a nestěžuji si. Ale! Je mi 59 let. Nechci si připustit, že mám život za sebou, jenže ta celodenní péče vlastně ani nějaký osobní život nedovolí. Mám dceru ve vašem věku. Nikdy bych jí nepřála, aby se v tomto věku, kdy má jiné životní úkoly a poslání, všechno opustila a stala se celodenní pečovatelkou.
Je jisté, že vaše babička dostane příspěvek na péči. Je to jen teorie, že by si z něj mohla platit pečovatelku. Odhaduji, že by mohla dostat tak 4 tisíce měsíčně. Mám zde ve městě známého, který také pečuje o svou maminku. Nedávno mi říkal, že aby mohl odejít nakoupit, zaplatí pečovatelce 180 Kč na hodinu. Když dáte dohromady průměrný důchod s příspěvkem, i kdyby byl ten příspěvek 8 tisíc, dostanete se k nějakým 20 tisícům. Spočítejte si, kolik hodin za to můžete zaplatit. Co po zbytek měsíce?
At si o mně myslí kdo chce, co chce, jste věku, kdy je na založení rodiny nejvyšší čas. Být matkou a dobře vychovat děti je pro vás to nejdůležitější poslání. S babičkou to budete velmi těžko zvládat, budete něco šidit, možná všechno šidit. A i kdyby byl váš přítel svatý, může vám celou situaci nějak zkomplikovat. Jak už jsem psala, mohla bych být vaší maminkou. Ale i v tomto věku hledají lidé někoho do páru. A i partner v tomto vyšším věku časem zjistil, že si život se mnou představoval jinak. Maminka nebyla hlavní důvod rozchodu, ale přispěla k němu svým dílem.
Moc vám přeji, abyste situaci zvládla. Vzhledem k tomu, že na místo v pečovatelských domech se nějakou dobu čeká, tak vás stejně kratší nebo delší domácí péče čeká. Poznáte, že v tomto svém psaní nepřeháním.
O příspěvek na péči zažádejte okamžitě. Vyřízení trvá několik měsíců, ale peníze dostanete zpětně od data zažádání.
Milá Kristýno, Michalka má pravdu. Vím dobře, co znamená péče o starého člověka. Pečuji už několik let společně s manželem o 88 letou silně dementní tchyni. Jsou to galeje. Ona nikam nechce, sbírá zbytky svého rozumu a tvrdí, že "doma je to nejlepší". Ano, pro ni, pro nás už je to jiné. S mužem neznáme výlet, kino, večeři v restauraci, pokud jedeme jednou za čas k dceři na návštěvu, vezeme ji s sebou s balíkem papírových gatí a posazenou v autě na igelitu.Pořád u ní někdo musí být, aby něco neprovedla. Zapálila si gauč, talíře od jídla naskládá do dřezu a nalije na ně obsah záchodové židle. Že prý to bude mýt. Takže musíme být jako čerti, všechno nádobí jí hned po jídle odebrat, umýt a uklidit. Postel pereme takřka denně, po malé a někdy i po velké straně. Teď v létě je to pohoda, horší to bylo v zimě se sušením prádla i mokrých slamníků z postele. Přestože má pod prostěradlem igelit, pokaždé to nějak shrnula tak, že byl stejně houby platný.
Občas večer brečím, aby mě nikdo neviděl. Manžel jezdí dělat vrátného a tak jsem s ní někdy sama. Mám panickou hrůzu, že mi může umřít právě, až on nebude doma. Není to život, ale řehole. Babka nikam nechce a ani můj manžel ji nechce dát do ústavu. Prý by tam dlouho nežila. Má před očima příběh známé, které maminka klesla na nohy a už se o ni nedokázali postarat. V srpnu ji dali do ústavu, ona tam trucovala, nejedla a v lednu mi přišlo parte.
Ten její život opravdu není životem. Co z toho má? Jen spíš přežívá. A trápí nevědomky /někdy si myslím, že i vědomě/, lidi kolem sebe. Posloužím jí, jak nejlíp umím, skončila jsem kvůli tomu v zaměstnání, ale málokdy přijdu mezi normální lidi /nákup v sousední obci, návštěva lékaře/ a tak jsem z ní na budku. Takhle jsem si svůj život v pozdním věku nepředstavovala. Ale co nadělám? Život rozhodl za mě.
Je Vám 34 let a to je na založení rodiny až až. Nezapomínejte na biologické hodiny, ty Vám netikají, ty přímo bijí na poplach. Proto bych radila zařídit se tak, aby to co nejméně vadilo Vám. Byla bych pro ten ústav. Babička si potrucuje, ale nakonec si tam zvykne. Co jí zbyde? U mě je to o něčem jiném, jsem už za zenitem svého života, říkám si, že už to nemůže dlouho trvat. I když babča slušně chodí, je vitální. Za život prodělala víc, než 10 operací, nikdy neřekla, že je jí ten den dobře, pokaždíé jen na něco stěžovala. A dožila se tolik, jako málokdo zdravý.
Vy založte rodinu a přeji, aby se brzy rozrostla. Já ve Vašem věku jsem už měla 11 letou dceru a 9 letého syna. Babičku můžete pravidelně navštěvovat. Nic jiného se nedá dělat.
Máte 2 možnosti: buď ještě několik let se sebezapřením pečovat, nebo dát přednost vlastní rodině. Co je pro Vás důležitější? Přeji Vám dobré rozhodnutí. Jaga.
Dobrý den,
moc Vám děkuji za odpověď. Máte můj obdiv, jak se dokážete o manželovu maminku postarat. Vůbec si nedokážu představit, že bych tohle zvládla.
Určitě bych sama zvolila nějaký ten domov, nechci zahodit šanci mít svoji vlastní rodinu. Ale bez soulasu babičky to prý nejde.. Tak se pokusím zajistit nějakou tu pečovatelku, příspěvek na péči.. snad to nějak dopadne
Kristýno, je pravda, to tady někteří radí - péče o dementního seniora je strašně náročná. Nakonec to přejde na 24 hod službu, kdy se bojíte odejít i na nákup, ze strachu, aby se něco nestalo. Váš život skončí, bude žít život babičky. Tj. samé přebalování, převlékání praní, na nic jiného nebudete mít čas, oddychnete si jedině, až babička večer usne a to ještě budete spát na tak, aby jste slyšela, kdyby se něco dělo. Byla jsem bez zdravotních potíží, skončila jsem se zničenými zády, vysokým tlakem a na antidepresivech. Moje lékařka se na mě zlobila, že mám situaci řešit, jinak se sama odrovnám. Jenže to nešlo, nikde nebylo místo. Myslete na sebe, přítel tohle nemusí vydržet. Navíc demence mění osobnost, moje maminka v životě neřekla sprosté slovo, ale ke konci mě bežně posílala někam a pod. Je to velmi těžká služba, člověk si na jednu stranu uvědomuje, že za to nemůžou, na druhoustranu je sám vyřízený. Těžká, přetěžká služba a vy jste ještě mladá. Teď to třeba ještě s babičkou jde, ale bude se to zhoršovat, nakonec se s ní a ni nedomluvíte. Byla jsem na to sama, sestra žije daleko a celé to hodila na mne. Dcera má dlouhou pracovní dobu, takže nikdo, kdo by pomohl. Byla jsem ráda, když se mi jednou podařilo na Charitě vyřídit na 3 týdny tzv.odlehčovací službu a mohla si vydechnout. Je to ovšem drahé. Raději to zavčas řešte.
Dobrý den, tato situace je opravdu nezáviděníhodná.
Nechte své rozhodnutí až na propuštění babičky z LDN. Třeba pak sama zjistí, že by se jí nějaká pomoc hodila. Nejlepším řešením je podle mě kombinace domácí péče (pečovatelka) a Vaší péče. Z počátku třeba Po - St - Pá pečovatelka, zbytek Vy.
Přístup babičky je pro mě zarážející. Staří lidé, s kterými jsem se setkala, vždy chtěli být co "nejméně na obtíž", nějaké řeči o tom, že péči o seniora máte hradit vy - to jsem se vůbec nesetkala. Babička bude zřejmě svéráz.
Nicméně si počkejte na Babujagu (zdejší rádkyně), ta Vám jistě popíše, co obnáší starat se o člověka nemocného demencí.
dobrý večer,
vaše situace je opravdu těžká, jak již bylo zmíněno spojte se s tím ošetřujícím lékařem pro probrání situace, a poptejte se určitě na sociálním odboru MÚ ve Vašem městě, myslím, že by jste na tu péči měla určitě dostat nějaké příspěvky, pokud babička potřebuje péči, a to opravdu potřebuje jak jsem z Vašeho dotazu vyrozuměla.
Abyste to nemusela celé hradit sama, a určitě Vám i poradí co a jak.
Zdravim,ja mam znameho,ktery se stara o svoji matku nechal zamestnani pracoval jako kuchar ted za pecovani pobira 20tis. mesicne.Nevim jake mate zamestnani?Ale chce to zvazit a na vsechno se zeptat.Jsem,uz dedek tak mam kolem sebe same stare lidi a vim,ze nekdo po zlomenine krcku neni,az tak nemohoci a staci hul nebo choditko jiny dopadnou i hure.Pockal,bych a zatim si vsechno zjistete preji vam,aby to babicka zvladla dobre.A to,ze chce zpet do sveho domku to neznamena,ze ma stareckou demenci ja,bych take jinam nechtel
Zdravím,
20 tis. čistého měsíčně moji situaci opravdu nevyřeší, to je tak na moji hypotéku. Navíc, jak jsem psala, nemám na to se sama celou dobu starat (přebalování atd.). Babička na tom pohybově bude dobře, ale s hlavou je to horší, to je ten problém, kdyby šlo jen o chození o berlích... Počínající demenci jsem neurčila podle toho, že chce domů (!), to mi samozřejmě sdělila lékařka.
Zdravím.
Hlavu vzhůru a rodinu si klidně založte.
Pro začátek se podívejte na portal.mpsv.cz/... - o tento příspěvek budete žádat.
Podle vašeho popisu by o příspěvek mohla požádat nejen babička (ale až po návratu z LDN domů - pokud je žadatel v ústavní péči určitý počet dnů v měsíci, tak se nárok tuším bud krátí nebo za ten měsíc ztrácí - to si přesně nepamatuju), ale velmi pravděpodobně i váš otec.
Pečovatelská služba tak, aby byla s babičkou v době, kdy je doma sama, je poměrně finančně náročná záležitost. Pomocí příspěvku na nemohoucnost byste to ale mohla bez výraznějších obtíží finančně zvládnout.
Tuto situaci jsem řešila před dvěma lety s maminkou. Po kolapsu byla měsíc na LDN, pak mi oznámili, at si ji vezmu domů. Maminka měla stejný přístup jako Vaše teta - chtěla být doma, nechtěla ani ke mně, do baráku nikoho cizího nepustí.. Musela jsem se nastěhovat k ní, naštěstí mám převážně práci doma u PC, ale bylo to náročné. Z nemocnice ji propustili jako "ležáka", podařilo se mi ji rozchodit. V první řadě vyřiďte na ÚP příspěvek na péči, žádat bude tet - jen podepíše žádost.. Na nic nečekejte, vyřízení trvá dost dlouho 4-6 měsíců. Za to pak můžete sehnat pečovatelku nebo zdrav.sestru, záleží kolik jí přiznají. Dají se i sehnat pečovatelské služby - chodí třeba dávat oběd, večeři, zavezou k lékaři, vykoupou atd. Pokud se demence tety bude zhoršovat, požádejte soud o opatrovnictví - je tam potřeba vyjádření ošetřujícího lékaře. Nezbaví ji svéprávnosti, ale Vy za ni můžete vyřizovat věci včetně přihlášky někam do penzionu.Nevím, jak je to u vás, u nás je čekací doba 1,5 - 2 roky.Přes zdrav.pojištovnu můžete získat různé pomůcky - napíše lékař. Nebo se dají třeba na Charitě za poplatek půjčit - polohovací postel, chodítka, atd.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.