Nejste přihlášen/a.
Neumím komunikovat, a to vůbec. Ani s vrstevníky, ani s dospělými. Prostě jen tak někde stojím, poslouchám, co si ostatní povídají a usmívám se. Kolikrát bych i chtěl něco říct, ale něco uvnitř mě zastaví. Když se s někým znám už déle, tak to přejde. Třeba dneska jsem byl na hoďku venku s kámošem a jednout holkou. Ten kámoš si šel něco koupit do Lídlu, já s tou holkou jsme zůstali venku. Ona se pokoušela povídat si se mnou, ale já vždycky odpověděl "hmm..". Takže si asi umíte představit, co si o mě myslí. Že jsem namyšlený a nepřístupný. Tak se sebrala a šla radši do Lídlu za tím kámošem. Mě bylo tak neskutečně trapně. Nevím, jestli mám nějaký psychický blok, nebo co to je. Prostě jsem nevěděl, jak zareagovat. Šíleně závidím těm lidem, kteří umí pohotově a vtipně zareagovat. Já když už ze sebe něco vymáčknu, tak je to taková blbost, že se tomu jeden nestačí divit. Připadám si hnusná a ještě k tomu blbě.
Narodil ses jako introvert. Také jsem introvert a celý život jsem se snažil změnit, ale po čase jsem zjistil, že tohle zkrátka změnit nelze a smířil jsem se s tím. Život máme trochu složitější, ale být introvertní má i svoje výhody. Opravdu! První krok, který ale musíš udělat je smířit se s tím. Pak je všechno jednodušší.
Že jsem namyšlený a nepřístupný.
Připadám si hnusná.
Jses kluk nebo holka? Ne, ze by to bylo az tak dulezite, prinejmensim je to ale matouci.
ahoj, ahoj, ahoj! nic není ztraceno, nemusíš se s ničím smiřovat. Nejsi v tom sám. Lidé se tím již zabývají, mrkni třeba tady: skolakomunikace.cz/... Komunikace se dá NAUČIT! Neházej flintu do žita, stačí chtít, snažit se a výsledek se dostaví! A to že sis nepovídal s tou holkou před Lídlem, vem to čert. Neboj, časem se odblokuješ. Po pár zkušenost, obkoukáš o čem se baví s holkama tvý kámoši, přetvoříš si to k svému obrazu a použiješ Je to fakt je o cviku. Hodně zdaru. PS: snaž se stočit řeč na to čemu rozumíš, nebo v čem jsi dobrý (sport), bez vychloubání ovšem. Jestli se ten druhý chytne, máš o téma vystaráno
Já bych ti poradila, at mluvíš. Doma, když jsi sám, venku, když tě nikdo neslyší. Uč se vložit do vět své myšlenky. Je lhostejné, jestli budeš povídat pohádku nebo učivo nebo budeš popisovat to, co vidíš. Zadej si téma, třeba les a začni vysvětlovat, jako bys to říkal někomu, kdo ještě nikdy les neviděl. Mozek se naučí kapku jinak pracovat, hledat slova, zapojovat centrum řeči. Vypadalo to, že se nenaučíš chodit, na nočník, psát, číst, držet příbor. A vidíš, naučil ses všechno. Tak popracuj a nauč se volit slova pro vyjádření myšlenky. A vybuduj si sebevědomí, sebeúctu.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.