Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,chtěla bych se zeptat,jestli někdo nevíte něco o Aspergerově syndromu. Zajímalo by mě,jestli se musí nutně projevit už v dětství.
Respektive by mě zajímalo,co může stát za vznikem mých stavů.
Byla jsem docela přátelské dítě,ale vždycky jsem se vyhýbala kontaktu s vrstevníky. Posledních několik let mám vyloženě problém navazovat přátelství. Nedokážu si jen tak nezávazně povídat s někým,koho neznám hodně dobře,což se zužuje na rodinu plus asi 2 lidi. Nedokážu se seznámit,protože mám strach z odmítavého postoje. Občas říkám věci,které ostatním přijdou zlé,ale mně ne. Hrozně těžko odhaduju,jestli mě člověk má rád nebo ne. S vyjímkou toho,že když je do mě někdo zamilovaný,to vycítím hned. Nedokážu odhadnout,jestli se člověk zlobí doopravdy nebo to na mě jenom hraje. Chápu,když někomu nejsem sympatická,ale nejsem si jistá,jak se takový člověk ke mně chová. Možná je to tím,že mám bratra,se kterým mám hodně dobrý vztah,ale on je dost chladný,vím že mě má rád,ale nedokáže to ukazovat. Proto mě to asi plete. Taky jsem dost plachá. Většinou nedokážu vnímat celek,ale spíš detaily. Mám poruchu pozornosti,ale nejsem hyperaktivní. Dá se říct,že mám dlouhodobou depresi z nepochopení ostatními. Vím,že kritika je dobrá věc,ale hrozně těžce ji nesu,je pro mě největším zklamáním vidět sebe samu selhat a to i v malých,nepodstatných věcech. Když je na mě někdo přímo hodný,evokuje to ve mně neuvěřitelné nadšení,hroznou radost z té otevřenosti,až ho začnu mít ráda,i když jsem ho třeba dřív nesnášela. Mám svoje "posedlosti",které se každou chvílí mění,co pár měsíců jsem odborník na něco nového. Mám strach chodit sama mezi lidi,protože se bojím,že mě nevezmou mezi sebe,což se taky často stává. Během rozhovoru dvou lidí nedokážu odhadnout moment,kdy bych se mohla zapojit. Vykládám pořád dokola věci,které jsou důležité pro mě,i když to lidi nudí. Někdy během konverzace přemýšlím,jak trapné by bylo,kdyby mi došla témata a bezsprostředně na to nedokážu říct jedinou smysluplnou větu. Prosím pomozte mi,jsem úplně vyšachovaná ze společnosti a nevím si s tím rady.
Rozhodně Aspergerovým syndromem netrpíš. Určitě ne! To by ses takhle neptala, neuvědomobala by sis to. To, čím trpíš, je puberta, blázinec hormonů, nejistota, malé sebevědomí, možná úzkostné stavy. Poklikej a do vyhledávače na Google nebo na Seznamu zadej Aspergerův syndrom a něco si o tom přečti. Žádná sranda! Jestli chceš radu, tak ti dávám tuto: přestaň se nípat v sobě a místo toho poznávej, čti, poslouchej, hýbej se, vzdělávej se, buď mezi lidmi, kteří dělají stejnou činnost, mají stejné zájmy. Nebuď odborník na nic, jen pozoruj zjištuj a znovu říkám: vzdělávej se.
Jsem na škole mezi lidmi,kteří dělají stejnou činnost. Nevím,jak bych ve 24 byla v pubertě. Není to o tom,že bych si toho všímala já,spíš mi lidi říkají,proč jsem divná.
Může to být velmi lehká forma Aspergera. Však ji má i Sheldon a taky žije. :D Ono není ani tak důležité, jak se stýkáš s vrstevníky, ale spíš to, že neumíš rozpoznat některé emoce, postoje atd. Něco řekneš a myslíš si, že je to OK, ale někoho to naštve a ty vlastně nevíš, jestli je ten člověk naštvaný a pokud jo, tak proč. Ale neřekla bych, že je to úplně pravý asperger, který by potřeboval léčit nebo tak. Spíš by v tomhle pomohlo zaměřit se na konkrétní věci a podle toho rozpoznat, jak se daný člověk cítí. Sepsat si třeba témata nebo tak, co ostatní neradi slyší a těm se potom vyhýbat. A prostě tak se to nějak "naučit". Asi jako člověk, který nerozeznává obličeje, si prohlíží jiné znaky, podle kterých lidi rozezná (účes, výška, chůze...). To vnímání detailů a zaměření na některé obory, témata atd., to je spíš výhoda, řekla bych.
Ale nerozpoznávání emocí nebo nádady lidí (hlavně cizích), to je fakt peklo.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.