Nejste přihlášen/a.
Poslední dobou na mě všechno padá, úplně mě přešla chut v čemkoliv dál pokračovat, v ničem nevidím smysl. Na brigádu chodím s odporem, o škole ani nemluvím, to je katastrofa, vůbec nevím, jestli projdu do dalšího semestru a nejraději bych s tím sekla. Mám kluka, ale pocit, že se vztah nikam nehne. Bydlíme spolu, takže už řešíme takové ty všední věci.
Neumím tuhle realitu nijak přijmout, s nikým se nebavím, už skoro nemůžu vůbec s nikým mluvit a ani si vlastně nemám s kým co říct. Jdu jen do školy, kde to přetrpím, pak se zavřu doma a jdu si lehnout. Na brigádě odpočítávám každou minutu, až budu moci konečně jít domů.
Vůbec netuším, co chci v životě dělat, nemám ambice, nic mě neláká, nenaplňuje. Ztratila jsem všechny koníčky a i hodně přátel, nedokážu s nikým mluvit.
Je to nějaká dočasná krize, nebo jsem jen "dospěla" a tohle je normální život?
Tohle není normální život, tohle je jen normální krize. Každý je občas prožívá, je to asi nedílná součást života. Způsobuje je jednotvárný životní styl. Začnete fungovat automaticky, přestanete si uvědomovat co máte, ustrnete na místě, přestanete přijímat jakékoliv pozitivní vjemy. Zapomenete na svoje cíle, začnete být nesnesitelná, uzavřete se před okolím.
Když krize trvá dlouho, začnete ztrácet i to co máte a to Vás uvrhne do ještě větších depresí. Mysíte si, že Vám pomůže, když Vás vyhodí ze školy? Jen ztratíte další věc ve svém životě. Potom se třeba rozejdete s přítelem, nebo spíš on si najde jinou holku, která bude mít nějaké cíle a představy o budoucnosti. Když se nevzpamatujete, nakonec třeba skončíte na psychiatrii na prášcích. Ty Vás oblbnou a začne Vám být všechno jedno, takže skončíte bez přátel, bez budoucnosti, jako úplná troska se budete trápit ve světlých chvilkách do konce života.
Záleží jen na Vás, jak bude vypadat Váš další život, na nikom jiném. Až se budete zase rozhodovat, co dělat, zkuste se zamyslet, co Vám to "něco" přinese. Vždy se můžete rozhodnout. Vždy máte alternativu. Je lepší koukat do stropu, nebo si zajít ven třeba na kolo, na brusle, zasportovat si? Pohyb vyplaví do krve endorfiny a nálada se Vám zlepší, třeba v dáli uvidíte jak se mraky trhají a začíná zase svítit slunce. Je lepší sníst nějaký hnus z rychlého občerstvení a zapít ho colou, nebo uvařit sobě i příteli třeba nějakou zdravou večeři a dát si k ní kvalitní víno? Je lepší dodělat školu a mít větší naději na lepší zaměstnání v budoucnu, nebo školu nechat a zbytek života se vymlouvat, že nemůžete najít slušnou práci? Narušte čímkoliv stereotyp, přijímejte pozitivní vjemy. Najděte si nějaké záliby, nebo alespoň čtěte knihy. Dá se přece dělat tolik věcí které nejsou ani nákladné, ani zásadně časově náročné, jen to chce chtít, ne hledat důvody proč to nejde.
Krize přichází a odchází podobně jako doby ledové. Jen s tím rozdílem, že délku krizového období si každý určuje sám.
odpověď je snadná, na vše máte pohled černými brýlemi, nenacházíte nic pozitivního, nic moc co by Vás bavilo. Chce to očistu ducha někde venku v přírpdě na horáchnebo jen na nějaké vrchovině kde je hezky a čerstvý vzduch. Já vidím teď dost věcí pozitivně, je venku krásně, všude zeleň tráva, kytky všechno kvete,stromy mají hromady listí, z pokosené trávy už je takové nevalné ale první ještě vlhké seno, prostě je teplo, blíží se dlouhý letní teplý večery,pivní zahrádky zažívají první zákazníky . život je docela cenný dar,nauč se s ním zacházet. P.S.a nesledujte moc televizi a zprávy a tak je tam maximum negace.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.