Problém s dospělou dcerou

No nevím, ale žádné peníze bych nikam neposílal.

Paní matce bych asi nic neposlala, nejeví se mi jako solidní, když na Vás v krátké době přijde s dotacemi. Když ano, pak přímo dceři. Ale jen do té doby, než odmaturuje, když je taková, at se pak stará sama o sebe. Na další studia si myslím, už nebude ani pomyšlení a tak si zřejmě bude muset sehnat práci. Pak už k ní nebudete mít žádnou povinnost. At si ji živí třeba ten partner.

Pokud je skutečně taková, jak píšete, asi v té nové rodině taky dlouho nevydrží a budete ji mít zase doma. V tom případě bych nasadila ostré mantinely - odkud až pokud. Co bude dělat, jak se podílet na chodu rodiny, jakou částkou přispívat.

Pokud nedodrží, at si hledá podnájem.

Vím, že je to těžké, je to Vaše dítě, ale když ji necháte nabít nos, může to jednou paradoxně být pro její dobro. Jaga.

Přečetla jsem si všechny odpovědi a myslím si totéž, co ostatní. Dokud bude studovat, potud máte povinnost ji živit. Jen si myslím, že byste jí to neměli usnadňovat, měli byste trvat na tom, že peníze dáte jí. Měli byste mamince přítele zavolat a říci jí, že když ji vzala pod svou střechu a poskytla jí domov, že jste sice rádi, že je mladá v bezpečí, ale tím azylem bere paní na sebe i spoustu zodpovědností a povinností. Peníze že rádi poskytnete, ale dceři do ruky, at si pro ně příjde, že je máte připravené. A když mladá příjde, musí si o ně říci. Musí si uvědomit, čí chleba jí. Já si to myslím takto. Je dospělá, už jí nikdo cestičku nebude umetat a když si neváží "domácí stravy", at to zkusí sama. A pak je už jen na ní, na příteli a jejho mamince, jak se k tomu postaví. Mamince nic nevysvětlujte, prozatím ona věří mladé, vám stejně neuvěří. Musí několik věcí zjistit sama. Musím vám říci, že s vámi velmi cítím, musí z toho bolet srdce a oči pro pláč. Pokuste se netrápit. Mladá to tak chce, má to tak. Až to nebude chtít, změní to. Vy se můžete jen dívat a držet palec. Přeji vám: "Pane, dej mi sílu přijmout to, co nemohu změnit"

A ještě si myslím, že kdykoliv příjde domů, měli byste ji přátelsky přivítat. Nevyčítat nic, ale také žádné vřelé objetí, jen vítání návštěvy. Rozhodně nic nenabízet. Leda tak kafe a větu: "kdybys něco potřebovala, řekni si". A opravdu dávat jen to, o co si řekne. Nic navíc. O nic se nesnažte, jen přijímejte.

Pěkný den, možná se Vám má rada líbit nebude, ale... dcera odešla zcela dobrovolně, aby Vám ukázala, že je "dospělá a soběstačná". Ok. Nevidím tedy jediný důvod, proč byste ji nadále měli dotovat, když s Vámi orá vláčí.

Píšete "nechceme dělat problémy". Mám ale pocit, že ty problémy nechcete dělat hlavně sami sobě, aby z toho náhodou nějaký problém ještě nezvnikl. Obávám se ale, že problém už máte, a když budete dcerunku potichoučku dotovat, tak u ní klesnete ještě níže. Sama si vybrala, tak at se sama postará. Věk na to má. A upřímně, tohle já tohle v 19 zkusit doma, tak dostanu takových pár facek, že se týden nezvednu, protože u nás platí "koho chleba jíš, toho píseň zpívej".

Pokud se to mámě od přítele nelíbí, není snad povinná ji ubytovat u sebe doma.

A správně jste nazvala chování dcery - psychický teror. Je jen na vás, jak dlouho se chcete nechat terorizovat nezvedeným frackem.

Je to těžké a bolí to. Ale už jste do studia dcery nastrkali hodně peněz, tak já bych ji do maturity podporovala. Až odmaturuje, tak už se musí o sebe postarat. Pak může nastoupit do práce a živit se sama. Těch pár týdnů ji podržte a pak už ne. Přeji pevné nervy a věřím, že jednou k sobě najdete cestu. - pt

Ono to není zase tak jednoduché. Dokud dcera studuje a není schopna se sama živit tudíž, mají rodiče vyživovací povinnost vůči ní. At bydlí kde chce. Tuto věc bych však neřešila s rodiči jejího přítele. Chce-li dcera výživné, at se přijde domů domluvit. Pokud se k rodičům nechová slušně, nikdo jí nemutí bydlet s nimi pod jednou střechou. Jako rodiče máte představu, kolik dcera potřebuje v době studia financí, tak to řešte dohodou. Pokud se dcera nechá někým ovlivnit, mohla by výživné vymáhat třeba soudní cestou a soud by jí ho pravděpodobně přiznal. Není třeba zacházet tak daleko. Pokud po vás něco chce, at si o to řekne sama a naučí se jednat bez prostředníků. Pokud nedokáže sama přijít za rodiči a chovat se k nim slušně, pak je to její škoda.

Už bylo řečeno vše. Souhlasím. Vyživovací povinnost bohužel stále trvá, ale pro dceru, nikoli kdejakou cizí ženskou, co si jí domů nastěhovala, takže bych dal něco jako alimenty. Výše závisí na vás, je to jen na dva měsíce do maturity, takže nevím, 3-5 tisíc dle vaší životní situace. Pak konečná, at jde makat a ukáže, jak je soběstačná.

Řešila bych to tak, jak píšou ostatní. Do maturity bych ji podporovala. Toto bych zavolala matce jejího přítele. Peníze bych jí poslala na adresu přítelovo rodičů, kde nyní bydlí, jak ostatně sama píšete. Kolik peněz? Aby měla na stravu a sama víte, kolik jste jí dávali kapesné a co jste do ni pravidelně měsíčně investovali. (jde již jenom o dva měsíce). Přemýšlím, kde se vzala taková zloba ve vaší dceři, co je příčinou. Proč má ve škole trojky z chování a propadá. Jak vám to vysvětlili na psychiatrii? Kde se stala chyba. Píšete, že mladší dcera je úplně jiná. Zkrátka co člověk, to jiná osobnost. Na jedno dítě stačí zvýšit hlas, na druhé to vůbec neplatí a dá rodičům pěkně zabrat. Potřebuje získat školu života, uvědomit si o čem život je a o co přišla, když byla doma. Myslím, že u přítelovo rodičů seká dobrotu a chová se tak, jak se chovat má a že si i to spodní prádlo uklízí a že jim doma i pomáhá. Asi by přítelovo matce došla brzo trpělivost, kdyby to tak nebylo. Musí na to vše přijít sama co dělá v životě špatně. .

Přesně tak, peníze neposílejte, když jí nejste dost dobří, at si zkusí o čem je život.A přítel jí bude mít asi taky brzy plné zuby a živit jí nebude.Nechte jí , at to pozná, jiné řešení nevidím a uvidíte, že se za krátký čas vrátí, nikdo vás nikde dneska živit zadarmo nebude.Já jsem byla na výchovu dcery taky sama, taky jsem si užila hglavně kolem jejích 18 let to bylo nejhorší.Teď, když je jí 30 a připomenu jí, jaká byla , stydí se.Vyčkejte a čas je na vaší straně...Přeju a věřím, že to dobře dopadne...

Moje rada se vám možná také líbit nebude, ale:

- do maturity, tj. cca ty dva měsíce, bych jí ještě nějakým způsobem podporoval. Vpodstatě máte stále vyživovací povinnost vůči dceři, když studuje. No, ale možná jsou v tom zákoně nějaké výjimky, přesně jej neznám, a podle toho, jak se dcera chová, možná byste tuto povinnost ani neměli. Je však otázka, jestli maturitu s jejím přístupem udělá, na vysokou školu předpokádám nepůjde, takže máte o starost méně.

Pokud se dcera bude chtít vrátit domů, trvejte na tom, aby se nejdříve vám a vašemu manželovi za své výlevy - sprostá slova omluvila a nastavte jasný řád, že si má ve svém pokoji uklízet a podobně.

Matka přítele dcery má pouze povinnost vyživovat svého syna, pokud ovšem nadále studuje, pokud nikoli, tak se musí začít syn živit sám. Pokud dělá vaše dcera v jejím obydlí problémy, může "mladým" navrhnout, at se vystěhují. Přítel se dost možná s dcerou rozejde. Jinak matka přítele opravdu nemá povinnost vyživovat vaši, respektive pro ni cizí holku. Je jenom její dobrá vůle, že to prozatím asi dělá.A hlavně si ohlídejte, jestli u vás dcera nemá trvalý pobyt, aby jste někdy neměli také exekuci.

Ano, zní to možná dost tvrdě, ale pokud si uvědomíte, jak se chová vaše dcera k vám, tak na tom trvejte. Pokud je dcera dost stará na to, aby měla přítele, rozhodne se opustit rodný dům, tak je jistě dospělá i na jiné věci.

Věnujte větší pozornost mladší dceři, která si ji jistě právem zaslouží.