Nejste přihlášen/a.
Ahoj
Mam trochu problem s mym muzem.Mame dvouleteho chlapecka a dalsi mimi je na ceste.Prestal o me mit zajem uz uplne.Pripadam si jak sluzka na vareni a uklizeni.Ke klukovi prijde a pomazli se,ale ja uz proste neexistuju.Strasne me to vytaci.Nechci zit takhle uz do konce zivota,nechci ho podvadet ani opustit ,i kvuli detem.Sama jsem z rozvdeneho manzelstvi a vim co by deti cekalo.Porad se snazim zit pro dite a nejak se zamestnat ale proste potrebuji muze ve svem zivote a zacinam mu to vycitat,coz je chyba.Ale ja uz proste nevim co mam delat.Zacinam myslet na milence a premyslim jestli nemam odejit div nez bude pozde.Nemam ve zvyku podvadet a on to proste nechape,neresi,ma hodne prace a je samy pocitac.Je nejaka duse co by mi poradila,kterou cestou se dat?Chci to nejlepsi pro deti,ale mam sama sebe zaprit a byt nestastna?Stoji to za to?
Ahoj,nepíšete zda jste zkusila nějak v klidu naznačit manželovi že vy o něj stále stojíte.Psala jste,že mu začínáte vyčítat,že on o vás už nejeví zájem a to výčitkami asi nespravíte.Jak psal dotyčný nade mnou i manžel může být unavený.Určitě si o tom budete muset promluvit,ale zkuste to trošku šetrněji.třeba až půjde syn večer do hajánek,přitulte se k manželovi,zeptejte se ho co se děje,řekněte mu,že ho stále milujete,že po něm toužíte a že vám na vašem manželství hodně záleží.
Možná procházíte nějakou krizí a budu vám držet palce aby se vše urovnalo a dalo do pořádku.Taky si nemyslím,že něvěra by to vyřešila,spíš byste si naděla jenom problémy a starosti.
Dekuji za odpoved.Nedela mi problem mu to rict ani si s nim promluvit,spis uz me nebavi byt porad ten kdo se to snazi resit,byt chapavy na vsechny strany.Kdyz o tom mluvim jen mi rika ze si porad na neco stezuju,vse co je negativne polozeno je pro nej stiznost a to ho obtezuji.Zivot proste prinasi problemy a myslim ze se maji resit driv nez se neco stane.K tomu ho vsak nemuzu nijak primet.A kdyz uz se dostane na stejnou vlnu,rekne mi ze me ma porad moc rad,nemohl by byt beze me,že jen proste v zime je takovy atd:Nejake to pekne slovicko z neho taky neuslysim,neni ten typ.Vedela jsem to o nem,ale nejak me to prestava bavit.Porad jen chapat a nic nedostavat,nebo strasne malo.Ja fakt nevim,treba jsem moc narocna.
Sama píšete, že máte spolu klučíka. Chování vašeho muže může být jen dočasné. Neopouštějte ho, at toho později nemusíte litovat... V dnešní době budete originální, připadá mi, že je více matek samoživitelek než rodin. A byla by to škoda, kdyby vaše dítě přišlo o otcovskou lásku. Držím palce!
Zdravím Eržiko,
vím, že je to dosti obecná rada, ale bohužel jsem na to přišel taky pozdě. Musíte si s manželem o tom promluvit a to tak, že pořádně. Náznaky nepomůžou. Ani mne nepomohly.
Podobná situace u nás nastala, když byly malé 1,5 roku a my spolu cca 10let (3 roky manželé). Ne že bych nejevil o ženu zájem, ale prostě jsme asi nevěděli ani jeden z nás, co se děje. Žena byla stále unavená, podrážděná, chtěla si samozřejmě od malé odpočinout. Já přišel z práce (kolem 3), taky utahaný, naštvaný a chvilka klidu nebyla. Žena měla pro mne v zásobě úkoly na zbytek dne a když vás začne honit hned jak se objevíte doma, tak vám to na klidu nepřidá. Navíc, z její strany jsem marně pokoušel zachytit nějaký náznak citu, to mne hodně mrzelo, ale prostě jsem si říkal, že na nějaké pusinkování není a nemá na to náladu. Řešil jsem to tak, že jsem odcházel z práce dříve, abych si mohl alespoň na hodinu odpočinout a přečíst noviny, samozřejmě u piva (2 max). Vysvětlit se to dá jen těžko, ale i ta chvilka mi stačila. Ženě se to ovšem nelíbilo. Výčitky nepomohly, spíše jsem začal z domu mizet, jen jak to šlo.
Skončilo to samozřejmě nevěrou ze strany ženy. Přišel jsem na to. Zhroutil se mi svět, žena se zamilovala (do koho je úplně jedno, láska je zřejmě úplně slepá- tím nemyslím vzhled muže) a trvalo jí to asi 2 roky, než přišla na to do koho. Jenomže zpátky se to vzít nedá, já se po roku a půl radši vystěhoval z bytu (odcházela, pak přicházela, slibovala a tak dokola), za ty dva roky se stalo mezi námi mnoho a prostě už s ní nechci nic mít. Mrzí mne to hodně, že to dopadlo takto, ale není cesty zpět. Svou dceru nade vše miluji a jsem rád, že si se ženou vycházíme vstříc. Tuším, že i ženu mrzí, jak to dopadlo, asi si to představovala úplně jinak.
Proto vám radím. Pořádně si promluvte a pokud možno v klidu někde, kde budete sami, bez dítěte. Klidně mu dejte přečíst ten mail, hloupý asi nebude a možná má taky problém a neví, co s tím.
Že je vina na obou stranách, je mi naprosto jasné, nikdy jsem to nechtěl házet na ženu. Ale nevěra je to poslední, co můžete udělat a opravdu nemusí být cesty zpět. Předpokládám, že nevěru nebudete řešit nějakými schůzkami na jednu noc, spíše do toho vztahu spadnete až po uši a to už bude velký problém. A bude to hodně bolet všechny.
Víc Vám poradit asi ani nemůžu, nejsem psycholog. Ale pokud se hodláte znovu zamilovat, proboha, pořádně si zjistěte do koho! Že Vám bude slibovat hory doly, na to nedejte. Každý chlap ví, co žena potřebuje slyšet, když je jí nejhůř, na to nemusí mít školu. Takové ženy jsou nejzranitelnější.
Pokud bych jako manžel věděl, že šla za lepším můžem a že se bude schopný postarat o všechny a rád, přijal bych to možná s lehčím srdcem a nadával bych si do debilů, ale tušil jsem a teď jsem si jistý, že ženu jen citově vydíral a zneužíval ve všech směrech. Takže konec je takový, že jsme to odnesli všichni a budem si to ještě muset pořádně vyžrat.
Snad Vám ten příběh k něčemu bude. Konečně jsem sehnal podnájem na delší dobu a zažádám o rozvod. Pak se začnu stavět znovu na nohy. Ženě jsem radši vše nechal, na ulici ji s dítětem nevyhodím, to bych si vyčítal do smrti.
Je to už dva roky, ale pořád je mi do breku, když si na to vzpomenu.
Na druhou stranu, samozřejmě Vám nestojí za to, abyste si takto ničila život. Jistě bude i pro děti lepší život bez hádek. Proto jsem odešel z domu. Dceru mám 3-4 dny v týdnu, takže v tomto já problém nemám. Času mám, že nevím, co s tím. Spíše by mne zajímalo, co se může honit hlavou dcerce a jaký dopad to nakonec pro ni mít bude. Asi by byla štastnější, kdyby nás viděla spolu.
A co se týká Vašeho manžela, pokud Vás a děti má ještě aspoň trochu rád, tak něco podnikne, abyste si toho třeba konečně všimla. To, že jsem manželce nosil modré z nebe a udělal, na co si vzpomněla, bylo prostě málo. Vždy se najde něco, co je špatně. A manžel to nemusí vědět, tak jako já.
Radši už končím. Mám toho pořád plnou hlavu. A berte to prosím jako čistě můj pohled ze strany muže. Klidně mne tu může někdo začít pranýřovat a možná bude mít pravdu.
Ahoj,dekuji za odpoved.Moc me mrzi ze to u vas dopadlo jak pisete.To co mi ovsem radite zkousim porad dokola,jemne nezne,poradne,do hloubky,odchazim atd.Pomaha to vzdycky jen na chvilku kdyz ma pocit ze o me fakt prijde.Nebavi me porad bojovat.Prala bych si aby za mnou chodil sam,nejsem typ o neco zebrat,nebo se vtirat.Takze vetsinou musim pockat az bude muz mit jednou za rok chut se ke me treba jen pritulit.Jsem proste posledni vec ktera ho zajima.Prijde domu,sedi u pocitace nebo s nekym keca na netu,nebo se venuje malemu.Ani si se mnou nepovida.Snazim se byt trpeliva a nedelam a neriakm nic,ale vzdycky tak za tyden uz vybuchnu.Proste mi moc chybi,jenze ja jemu ne a nejsem ten typ co by se vtiral.A kdyz prijdu prvni ja pripadam si jako ze jsem si jeho pozornost vynutila.Na druhou stranu se mame financne dobre,zname oba cizi jazyk,travime cas v cizine,a s malym si rozumi.Takze jak rika on ...nemam si preci na co stezovat.Jen bohuzel na to ze vlidneho slova a trochu neznosti a povidani se uz asi nedockam.Nekdy mam fakt pocit ze nas ty chlapy berou jako domaci slepky u plotny.Bez urazky.Nejhorsi na tom vsem je ze se to s nim snazim resit,ale nebere me vazne.Myslim jen na ty deti a tise trpim a doufam ze treba se to zpravi.Jen aby mi pak takhle neutekl cely zivot.
Musim rici ze jsem si precetla problemy nekterych lidi a uvedomila si,ze fakt nemam co resit.a kdyz si vzpomenu cim vsim jsme si s muzem prosly je tohle jen mala krizovka,ktera se najde asi vsude.Navic muz se ted zase chova jinak,asi si uvedomil co jsem mu vse rikala.Mozna jsem jen vice tim tehotenstvim precitlivela,mozna to je tim ze zijem v cizine.Clovek musi brat asi vsechno s hodne velkou rezervou a asi taky nemuze mit vsechno.Takze to mam vyresene a kdyz na me prijdou zase pochyby,stavim se na tyto stranky a pekne si to zase prectu.Navic si myslim ze v partnerstvi po delsi dobe tohle asi zazije kazdy.Tak vam vsem preju hodne stesti,at se vam podari vyresit vase problemy.Ahoj
Drahá Eržiko, chlapi jsou tupci, zabedněnci a sobci a pokud se Vám muž nevěnuje vůbec jako ženě, tedy žádné něžnosti apod. tak si přestaňte malovat vzdušné zámky, nebot Vás jednoduše podvádí a možná díky internetu.. Kde si rovnou domlouvá ty schůzky.. Já bych se mu teda nevnucovala ani za nic a dala bych mu rovnou tzv. nůž na krk, jestli chce udržet svou rodinu nebo co se to s ním sakra děje a at se kouká chlapec pořádně probrat.. Tím, že mu budete jen ustupovat a vařit večeřičky, Vás bude mít jistou a nehne doma ani prstem.. Natož aby Vás pomiloval.. Zeptejte se ho přímo, zda Vás miluje a co pro něj znamenáte a at se Vám dívá do očí.. Nebrečte jak jste neštastná a zničená, buďte nad věcí a hlavně vyhrajte.. Já vím, že s chlapama dělat komunikaci je někdy na vývrat.. Ale kvůli rodině Vám nic jiného nezbývá a ještě mě napadá, napište mu dopis.. Leckdy se dají pocity dobře vypsat a snad si to ten Váš zabedněnec aspoň přečte.. Vím, že to zní drsně, co tu píšu, ale ztratit takhle život, jak sama píšete nechcete.. Tak s tím musíte udělat rychlej převrat, at jste celá Vaše rodina v pohodě a štastná. Kdyžtak mi napište, beru jakoukoli reakci a píšu to, protože jsem si prožila své.. Ahoj..
Milá Eržiko, já si nemyslím, že Vás rovnou podvádí, jak píše sister. Chlapi jsou prostě takový, jakmile opadne prvotní zamilovanost, tak už něžnosti nepotřebují. Každý to má možná jinak, ale zpravidla to tak je. I sexuální život má každý jiný - tedy co se četnosti týká (někdo to rád denně a někomu to stačí jednou za měsíc)... zkuste nějak oživit sex - jiné místo, výlet někam do hotelu, změnit prostředí, cokoliv, aby to bylo zajímavé. Zkoušeli jste se milovat např. v sauně, v bazénu, někde v přírodě? Zkuste mu to navrhnout. Společný život dvou rozdílných lidí je prostě kompromis, Vy očividně potřebujete k životu lásku a on je chladnější. Mluvte s ním o tom, klidně mu řekněte, že jste už uvažovala o nevěře - možná ho to probere z jeho nečinnosti. Někdo pochopí co měl až když to ztratí. Tím ho proberete, když si uvědomí, že Vás může ztratit a že Vás to tak moc trápí. Nemůžete po něm zase na druhou stranu chtít, aby se přemáhal, někdo zkrátka na nějaké neustálé ňuňání není, Vám by ale snad stačilo víc pozornosti, že? Mít ten pocit, že Vás má rád a že se Vám víc věnuje. To je kompromis. Manželství je kompromis.
Mě hlavně zaráží také ten net - tráví většinu času u počítače, čili ve virtuálním světě s někým jiným, at už tam hledá cokoliv a že se tam dá najít leccos... to by mě vadilo asi nejvíc. Zkuste se ho zeptat co tam hledá, co je pro něj důležitější, než Vy? Hledá tam povyražení, nebo si s někým povídá, nebo si jen prohlíží nějaké odborné věci ke své práci? Píšete, že se teď jeho chování změnilo, tak vidíte, přece jen pomohlo promluvit si o všem...to je dobře, ale je otázka, jak dlouho mu to vydrží. Pak s ním opět promluvte a tak pořád dokola...je to sice únavné ale musí pochopit, že jste takhle neštastná a že o Vás může přijít. Je si Vámi moc jistý a pohodlný.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.