Udelala jsem dobre nebo spatne?

Pletete se v tom, že by nikdo nepomohl u nás v rodině je pomoc běžná ale neumím si představit, že vyberu účet a manželovi, nebo on mě to neřeknu. U nás se běžně radíme i když si chce manžel koupit třeba brokovnici a já vybrat 10 000 vnučce na novou postel. Myslím, že manžel si zasloužil o tom vědět a měl mít možnost říct svůj názor. U nás se postupuje stejně i když jde o "moje" nebo manželovi peníze třeba zděděné a v podstatě by tomu druhému mohlo být jedno co si s nima každý udělá. U nás se na moje a tvoje nehraje.

Bratr nebratr, měla jste podepsat nějakou smlouvu nebo prohlášení, že jste půjčila tolik a tolik a tehdy a tehdy Vám to má splatit. Jak teď víte, že Vám peníze opravdu vrátí? Že nejede v nějakých podvodech, drogách, hernách... pokud mu někdo vyhrožoval a potřebuje 600 tis., bůhví, v čem vlastně jede.

A bojíte se právem. I když je to těžké, máte svoji rodinu, děti, manžela. Kdyby se teď nedejbůh něco stalo a potřebovali jste větší sumu, kdo půjčí Vám? Měl jste si uvědomit, že máte určité závazky...

Co budete dělat, až se to doví muž, to Vám však neporadím, s tím se musíte poprat sama. Co nejsdřív bych mu ale řekla vše a narovinu, než dojde k nějakým pomluvám, špatným úsudkům a podobně.

A na 90% počítejte s tím, že peníze už nikdy neuvidíte (zkušenosti z více stran).

AhojNebuďte vystresovaná,chtěla jste pomoci bližnímu svému,to je naprosto normální.Nicméně,manželovi Jste to měla říci,jsou to přece jen i jeho penízeCo teď?V rámci zachování dobrých vztahů ve vašem manželství,bych to neprodleně manželovi oznámila,a nečekala na to,až to zjistí on sám,to by bylo ještě horší!A stresovat se další dny také nemá smysl,škodíte si na zdraví...Samozřejmě,že Vám bude nadávat,Vy na jeho místě by Jste nejednala jinak!Nebojte se,kvůli tomu se s Vámi nerozvede,pouze musíte spolu vymyslet řešení,co udělat,aby Vám bratr peníze vrátil.Já bych to s ním sepsala,a dohodla bych se na splátkovém kalendáři,to bude evidentně to nejlepší východiskoHodně štěstí a odvahy přeji.

Zdravím. Myslím si, že jste rozhodně dobře neudělala. Půjčila jste bratrovi peníze, které nebyly jen Vaše, ale i manžela. Rozhodla jste o společných financích sama a za jeho zády jednala. Vžijte se do situace, kdy jste na místě svého manžela. Kdyby Vám udělal totéž, jistě by se Vám to též nelíbilo. A kdyby to myslel poctivě i Váš bratr, požádal by o půjčku vás oba dva. Manžela jste úplně vynechali. Měla jste nejdříve s manželem situaci probrat a pak teprve konat. Možná jste to myslela dobře, ale dobře jste neudělala. Tak se k sobě partneři prostě nechovají...To je můj názor.

Tazatelko, Váš bratr je svéprávný a za své dluhy je odpovědný on a ne Vy a tím spíš celá Vaše rodina. Většina lidí by jistě pomohla svému nejbližšímu, ale s rozumem! Vy jste si počínala nerozumě, naložila jste takto se společným jměním ve prospěch svého bratra, bez ohledu na svého manžela a děti...Pokud Vás manžel vykopne, jak píšete, pak to nebude proto, že by pro něho peníze znamenaly vše, ale pro to, že jste zneužila a ztratila jeho důvěru. Bude to pro Váš postoj, protože když jste chtěla bratrovi tak moc pomoci, nic vám, ani jemu nebránilo v tom, abyste o tom promluvili s manželem a společně se dohodli, zda si bratr pomocnou ruku zaslouží...Mě to přijde od Vás i od Vašeho bratra hodně bezohledné, to se tedy na mne nezlobte.

Asi vám neporadím, jen řeknu, že bych mu ty peníze taky dala. Na světě není peněz, které by vyvážely život sourozence nebo rodiče/dítěte.

Jsme každý jiný, co člověk, to jiný názor. Nechám si svůj pro sebe, už bych se jen opakovala, napsáno tady bylo dost. Ale bojím se jen, že vracení půjde hodně ztuha.

Napíšu to jinak: Představte si podobnou situaci z druhé strany - manžel by měl sestru, půjčil by jí 600 tisíc, tajně, s Vámi by se o tom neporadil. Vy byste si šla vyzvednout a najednou byste s překvapením uviděla, že účet je skoro prázdný. Pochválila byste ho za to, že pomohl sestře a s Vámi se neporadil?

1/ Nikdy bych nic podobného neudělala, bez porady s manželem. Máme společný účet a pokud chceme něco většího koupit, vždycky se o tom poradíme.

2/ Píšete, že máte 2 děti. Ty budou potřebovat čím dál víc - vzdělání, kroužky, jak rostou, je potřeba stále víc na jejich ošacení, stravu, sportovní potřeby, elektroniku...A vy píšete, že na účtu už moc není. Takže jste to vlastně sebrala těm nejbližším - svým dětem.

Pokud to bratr splatí, je vše v pořádku. Jen nechápu, proč to nechal dojít na tak velikou částku.

Pokud to bratr nesplatí, Vaše děti budou chudáci na úkor Vašeho bratra.

To už si musíte před sebou obhájit opravdu sama, ale být Vaším mužem, také bych Vás nechválila. Vzala jste něco, na co jste neměla nárok jen Vy sama, ale ošidila jste o to i manžela a své děti. I ti 3 lidé měli právo z toho užívat a nejen Vy sama. Když už jste si chtěla zahrát na mecenáše, měla jste částku na účtu vydělit čtyřmi a vzít si jen jednu čtvrtinu. Ale i to jste měla nejdřív prokonzultovat s manželem. Jaga.

Pokud ti připadá bratr bližší než manžel, tak vůbec nechápu, co děláš v manželství. Na to jsi měla zůstat svobodná. Zdá se ti normální rozhazovat společně nabyté peníze? Jak sisi to představovala? Že ti to brácha vrátí dřív než se to manžel dozví? To snad není pravda, co se dnes vylíhne někomu v makovici. S penězma se rozluč, už je nikdy neuvidíš. Když nebyl schopen splácet lidem, kteří si to umí vymáhat, jak asi bude splácet tobě, která asi těžko povoláš ranaře na zkrácení doby splatnosti. No a vzhledem k tomu, jakým spůsobem jsi to provedla bych se pomalu loučil i s manželem, jestli má kapku rozumu, tak co nejrychleji rozdělý zbytek (vlastně si ten zbytek může nechat, ty sis svoji část vybrala), a hlavně co nejdál od tebe dřív, než do toho spadneš s bráchou a navštíví vás oba exekutor. Dle tvého myšlení k tomu nemáš daleko.

Muj nazor.

Pokud ste nevybrala vsechny vase uspory tak, aby vam nezbylo ani na chleba ci na nejaky necekany vydaj, pak to vem cert.

Manzela mozna trefi slak, meli ste si o tom promluvit, to jiste, ale svet se kvuli tomu nezbori.

Taky zalezi, jakou ma vas manzel povahu. Ovsem vzhledem k tomu, ze se mu to bojite rict, si moc iluze nedelam...

Pokud ste vasi rodinu ovsem timto odrbala az na kost, pak panbu svami.

váš nejbližší příbuzný je váš manžel a ty peníze jsou i jeho. To přece víte, ne? Skoro bych řekl, že jste sice možná vyřešila jeden problém svého bratra, ale zadělala jste si na svůj.

Nevím sice jak jste solventní, ale přece jen 600,000- je dost peněz. Vrátí vám je váš bratr?

Já bych rozhodně nepůjčila a zvlášt bez vědomí manžela- je vidět, že u vás nehrajou peníze takovou roli, abyste se zamýšlela...jaké budou následky . Co když peníze nesplatí? To vás nenapadlo?

Neokradla bych manžela zvláště jako ve vašem případě kdy píšete ... automaty ty nehraje urcite neuspesne podnikal...

Vy ani nevíte za co dlužil, jak peníze použil a JAK JE CHCE VRÁTIT. A i pokud člověk dluží z nespěšného řádného podnikání nemusí být mrtev (jak jse se vyjádřila).Tak to vypadá na nezstarostný zahálčivý život bratra.

Nějak se mi nelíbí celý dotaz. Nešidíte nás? ... jela jsem do banky a vybrala 600 tis. Neznám banku kde bez předchozího objednání vám na přepážce vyplatí takový obnos. Ale mohu se mýlit, takové částky nevybírám.

Kdo udělal tak strašlivé dluhy? Většina z nás nemá ani celoživotní úspory v takové výši, pro většinu z nás jsou nepředstavitelným majetkem. Za co je mladý člověk, takové jmění, mohl vydat? Při takových penězích 100kč nejsou snad ani peníze? Myslíte, že bude po 100kč šetřit? Že mu dojde co udělal? Že to bude umět napravit? Někde se zmiňujete, že půjdete do práce a budete za bratra splácet. Poraďte mi, jakou práci budete dělat? Já si ji také seženu. Za celý život jsem totiž nebyla schopná dát takovouhle částku dohromady. A hrozně bych chtěla. Vím ale, že poctivou prací ne. Kolik si myslíte, že musíte mít plat a kolik si myslíte, že můžete dát na splátky a jak dlouho si myslíte, že to budete splácet vy? Za jak dlouho si myslíte, že to bude moci splatit váš bratr?:D Prosím, pochopte, že se vám nesnažím nadávat, jen se podivuji nad lidmi, jakým je i váš bratr. Vím, je to krev, pouto nejpevnější, láska. Rodina, přátelé a nejbližší se hroutí a vydají se z peněz, které měli na chleba a ten, o kterého se jedná, nějakou dobu se strachuje a pak lehkým krokem pokračuje ve svém způsobu životem. Mají jiný pohled, jiné nastavení, jiné potřeby. Někdo se tady zmiňoval, že nejde jen o peníze. Tuto větu naprosto chápu, ale chápou to i lidé bez domova, odkázání na charitu, v azylových domech, v kriminále. Jak si myslíte, že se tam dostali? Podcenili pád, nezastavili ho včas. Dokáže to váš bratr? Nestrhne sebou i vás? Začne jinak myslet, jinak žít? Věříte tomu? Rozumím vám, prostě se nedá poslat bratra do pryč, ale jeho lehkomyslnost odskáčete vy a vaše rodina. Napište, prosím, alespoň občas, jak všechno pokračuje. Budu vám a celé vaší rodině držet všechny palce. Třeba se ve vašem bratrovi mýlím.