Nejste přihlášen/a.
Krkovičko, já zpívám otřesně. Přesto si zpívám ráda. A když se třeba přidám k Michalu Tučnému, tak U nebeských bran mi docela i ladí . Jinak vzpomínám na svou zlatou babičku, když jsme ji občas večer zpívaly Ej od Buchlova a ještě jednu její oblíbenou - ale nevzpomenu. Musela nás mít hodně ráda, když se jí to líbilo. :D A když si zrovna nezpívám, tak mne hudba krásně uklidňuje. Vůbec večer před spaním se mi s rádiem krásně usíná.
Ježíšmarjá, to je zase téma!
Mám pár oblíbených melodických, a ty se pak uhnízdí na hodně dlouho. Radši nebudu přemýšlet nad konkrétním nápěvem, zůstal by mi "v palici" klidně až do zítřejšího oběda. Potom by patrně zvítězil nějaký jiný motiv...
Tak presne tenhle problem mam s pisnickou Enigma od zpevacky (nebo bych mel spise napsat od zpevaka?) Amandy Lear. Jak mi ji neco pripomene, tak ji nemuzu za nic dostat z hlavy...
No dobře, ukecali jste mne...
Jezdili jsme před léty se ségrou na kolech po okolí chalupy, a zpívali si. Oblíbené byly takové, které byly buď nekonečné (Pes jitrničku sežral, nebo Japonečka - asi jiná než z dnešních rádií, text si už moc nepamatuju...), nebo takové obměnitelné, tenkrát vyhrával Generál Laudon... Další pohodovka "navždy" je třeba "Lojza a Líza", to jsem pak týden nemluvil, protože jsem zpíval oba hlasy...
Naše rodina je zpěvná, už jako děti jsme musely my tři sestry u mytí nádobí zpívat abychom se nehádaly, tehdy vyhrávala To ta Helpa, Pod tou naší starou lípou, Ej od Buchlova, pozděj bratři Nedvědi a Michal Tučný, Věra Martinová, dnes u harmoniky a kytar cokoliv a nejraděj trojhlasně Katušu rusky ( záleží kolik se vypije). Jo a poslední dny zpívám roční vnučce Mňam, mňam Bobík a Já jsem chňapík maličký krokodýl, Na paloučku v jetelíčku a Bílá je bílá. Miluju folk a country ale poslední dny si často pustím rege Michala Šebse - ne, že by uměl moc zpívat ale tolik pozitivní energie nenačerpám z nikoho jiného.
Já nejraději zpíval: Tam na věži novoměstské... nebo Na těch panských lukách... Bílý kvíteček... Když jsem mašíroval ke hranici...Také hraji na heligonku po otci,joj to je potom veselo.No vidíte budu si muset najít nějaký důvod k oslavě a pěkně na zahradě si zanotovat,ale nejdříve vymyslet nějaký důvod.
cibuk důvod není potřeba, sejdeme se na grylovačku, každý něco k zakousnutí donese, hudební nástroje sebou a je to.
krkovičko-já si vzpomínám jen U studánky seděla, do čisté vody hleděla...Teče voda teče cez velecký malír... Voděnka studená...Jo takle kdyby se zpívalo, to se vybavuje jedna za druhou, vždy někdo hned začne nějakou další. A super je, když se řekne teď písničky o vodě, lese, hospodě... a mate vidět co chich je.
Hmm tak tato to taky nebude. Ja ke´d sa Janoško do vojny bral, prišel pod okénko smutně volal. Podaj že mi milá podaj trochu vody, lebo ve mě moje srdco shorí...
V jedné malinké nejmenované vesnici se občas sejdou chataři/chalupáři (většinou z Prahy) S MÍSTNÍMI, KTEŘÍ DISPONUJÍ SEHRANOU TROJICÍ HELIGONEK. A zpívá se - jen lidové. Problém je jen ten, že ti tři pánové hrají vícehlas ale zpěv moc nevedou a pokud člověk nezná slova "chytá se" ako tako. Jenom vždycky zírám co lidovek je a nádherných.
Jinak si pouštím Járu Pospíšila a zpívám s ním sentimentální, např: Když...nanebi...hvězdy září ve Splitu nad mořem, ...a já tu sám, se svým hořem...atd. To je prvorepubliková.
Nad tu nasu Moravu Vzdycky jsme ji zpivali ctyrhlasne se sborerem...
doplněno 17.06.11 17:49:Sborem:D
Krkovičko, já neumím zpívat, narozdíl od dcery a od manžela, který hraje i na harmoniku. Docela nechtěli at doma zpívám, úkrutníci. Ale jinak mám ráda písničky s cimbálovkou, nebo písničky: "Ej od Buchlova - Beskyde, Beskyde - Černá vlnka - Červený šátečku" atd. - stařenka
Já nejsem moc zpěvná, ale vzpomínám si na svou babičku, která se narodila v roce 1900. Ta mi čato zpívala, pamatuji se na Hašlerovu "Silnice bílá přede mnou", pak "Přijde jaro, přijde, bude zase máj", "Vy stromečky okolo Břežánky", "Je to chůze po tom světě", nebo hrozně smutnou, tu jsem vždycky obrečela: "Do práce mladý horník kráčí" o havíři a jeho milé, která ho doprovází k šachtě. A ono ho to tam zasypalo.
Přestože babička byla vážná paní a málokdy se usmála, občas spustila: Pan domácí pro legraci posadil kohouta na slepici, ryc pic pic pic, ryc pic pic pic, jako to dělají u Litošic. Byla to veselá melodie, moc se mi to líbilo, ale běda, když to zaslechla mamka. To byl se slepicí okamžitě konec. Jaga.
U nás doma se vždycky zpívalo. Babička měla 4 dcery a všechny jsou zpěvule, já s maminkou jsme suplovaly celé roky rádio v autě - otec to měl rád, vždycky chtěl, at mu zpíváme, když jsme někam jeli. A moji kluci jako malí taky moc hezky zpívali, zůstalo to jenom mladšímu, dodnes když je doma si občas dáme dvojhlasně třeb Krásná růže v sadu kvetla...
Jinak se mi líbí Plíhalovky, Nedvědovky, Čechomor, Asonance, a samozřejmě lidovky - třeba Daleká, šeroká je cesta po Olomóc...
doplněno 18.06.11 13:13:Uvědomila jsem si, že zrovna teď mám na netu puštěné rádio Samson a zpívám jak o život (manžel je zvyklý) :D každou druhou, kterou hrají... to je moje...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.