Pauza ve vztahu

Děkuji moc za radu.Cítím to také tak.Jen musím najít někde tu sílu a nechat ji se rozhodnout a dát jí čas,opravdu vím a vždy to říkám,že jsme spolu,kvůly tomu,že chceme být spolu.A záleží fakt na každém,jestli v tom chce setrvat.Ale teorie je fakt lehčí,potom ve skutečnosti,když s váma ta láska tak zamává,člověk se nadělá u toho tolik chyb,které nejdou vzít zpátky.Proto děkuji za odpověď.S tím fotem,máte pravdu,už jsem na toto narazil několikrát.Dlouhé vlasy,kolikrát jsem slyšel předsudky v životě,ten se ani po mne neohlédne,to je až velký frajer.Přitom to bylo obráceně,jo neohlédl jsem se,ale kvůly tomu,že jsem byl stydlivý a cíta.Pak,když mi to jednou řekly,jak jsem se tomu pak zasmály společně.Jojo předsudky to je také dobré téma...Děkuji a přeji krásný den

Ahoj děkuji.O tom cyklu 4 let,jsem již často přemýšlel.Vím o svých chybách.Ano je tam moje,lenost vyvíjení vztahu.Vždy tak po třech letech se cítím jistý,že je to má pravá a já usnu na vavřínech.Přestanu ji dobývat a začnu si více užívat tepla domova.Povolím více otěže(dámy prominou),řeknu si,má důvěru,at vyrazí se bavit,vždyt si to zaslouží.Já také přeci nesedím pořád doma.I když mé koncerty si držím max jeden víkend v měsíci.Právě kvuly rodině.Mám ještě k tomu kluka z manželství a toho si beru každých 14 dnů domu.Dříve za manželství jsem hrál každý víkend+turné kolem 3 neděl po světě jednou za rok,což uznávám jsem si fakt zadělal na průšvih.Proto mám koncerty jednou za měsíc a nelituji toho..Ona chodila 2krát týdně.Nevadí,at se vybouří.Je mladá,aspoň pak nebude mít naládu bouřit,až bude rodina.A tam je ten průšvih,začala koroze partnerství zevnitř,já seděl doma se psem(někdo s ním musel být)ona se bavila,A jaksi jsme přestali mít společné chvíle.Já žil ve svém světě,ona ve svém.Jsem typický kozoroh a tak jsem občas rád sám(ale s pocitem teplého rodiného krbu,jinak nemohu),ona je typická váha(má ráda společnost).Kdo se v tom trochu vyzná,ví o co jde.Takže jsem nic neřešil a svým způsobem jsem zadělal na další průser.Člověk se fakt učí celý život a má co napravovat.Zatím všechny názory,co jsem zde četl,jsem věděl a přemítal za všech stran.Dát si od toho odstup-nebo ne?Nechat ze sebe dělat vola-nebo ho ještě nedělám?Chce to ukončit ode mne-nebo ne?I když jsem jí to už několikrát navrhoval.Fakt nevím.Vím tedy každopádně,že jsme byli spolu dlouho na to,aby se to jen tak zahodilo.Ale neni ten čas už příliš dlouhy?Myslím si že 3 neděle zjištovat,jestli mne má ráda,nebo ne,jestli se má vrátit nebo ne?Přitom si myslím,že je to tak jednoduché.Před rokem jsem já také měl vnitřní krizi a přemýšlel,jestli je to ta pravá a stačil mi na to jeden večer,kávička a krabka cigaret.Snažil jsem se být k sobě upřímný a hlavně netrápit sebe,ani toho druhého.Byl jsem připraven to ukončit,pokud bych zjistil,že mi za to nestojí si přehodnotit své žebříčky hodnot a pokud bych zjistil,že jí nevědomky nějak ubližuji,Což jsem se jí několikrát ve vztahu ptal,jestli nemá,něco co jí trápí v našem vztahu a pozoroval její reakce,protože vím,že holky mají své myšky,které v sobě posilují tak dlouho,že je pak průser.Tam vím,že když jsem toto vše udělal,jsem usnul na rok a ujel mi vlak.Po roce,je z toho takovéhle nadělení.Mimochodem s mojí bývalou manželkou jsme přátelé,kvůly mému synovi 13let,máme spolu dobrý vztah,takže mi již dávno řekla,že potřebovala k sobě tvrdší ruku,kterou já nemám v sobě.Potřebuje zákazy,hlídání a občas nějakou tu scénu,což ve mě fakt neni.Zkrátka v ženských,se fakt nevyznám.Mimochodem netrápí mne co se stalo,sám jsem toho na 50 procent strůjcem,trápí mne co se děje teď.Jak říkám každý dělá chyby,musí se pak zvednout a jít dál,vzít si z toho ponaučení.Ale co teď?Dát jí čas,nebo ne?Nechat to volně plynout,nebo být důrazný?Jsem naučený,nemyslet na sebe,ale myslet na toho druhého.Co když je teď někde mezi válcema a jen tápe,co má dělat.To je fakt psycho.Sobci a flegmatici to mají fakt v životě lehčí,nemohu si pomoci

Jo ještě doplním,nejsem tak naivní,že bych nepočítal s tím,že by za tím mohl bý chlap,nebo aspoň nejaký flirt na jednu noc.I s tímto počítám a jsem připraven toto odpustit,nebo řešit důvod,proč.Anebo vůbec radši neřešit?Bez scén.Stalo se.Ale ženský si z nějakého důvodu pořád myslí,že by jsme toto neunesly.Já na to říkám že blbost.Radši se postavím čelně vůči problému,než se nechat odstřelovat ze stran a nevíte od koho a od čeho.Michal

Máte naprostou pravdu.I volnost má své meze,ale jaké?K tomu zakopanému psu,fakt nevím.Snažím se na to přijít sám a snažím se být upřímný.Nájem si zaplatila na měsíc dopředu,jídlo pejskovi chce taky zaplatit.A říkala,že přede mnou měla 2 partnery cca po 4 letech.To je celkem cca 12 let a že si moc neužila,že to chce snad dohnat,ale k tomu hned dodala že neví.Že bylo pár věcí které jí na mne štvalo,viz nechtělo se mi ráno vstávat,poněvadž jsem noční pták a chodím spát tak kolem 3 v noci.Že s k ní nikdy nelehnu,když jde spát,ale zase když jsem si lehnul,tak že jí rušim k spani.Ona totiž zase chodila spát kolem 20h.Milování bylo jednou za měsíc,ale když jsme o tom mluvily tak řekla,že to má dáno psychicky a že ji rozhodně neodpuzuji.Tak jen občas jsem jí nadhodil,že by se mohla polepšit,ale žádný nátlaky.Náš byt je garsonka,tak na tv se nedalo koukat,abych ji nerušil seděl jsem vedle u pc a cvyčil kytaru.Nebo dělal něco na Pc.Na začátku chtěla moc děti,já řekl že jsem ještě zkradený a že musím věřit,že mne má ráda.Že nechci opět dítě,které by trpělo,rozchodem.Druhým rokem,jsem jí koupil snubák.Po mé krizi,jak jsem již psal,jsem za ní přišel a navrhl jí sňatek a že založíme rodinu,ona na to,že teď ještě ne.I když mne to opravdu zamrzelo,řekl jsem jí,že jsem připraven a at ona rozhodne kdy.Že budu čekat.Při začátku této situace,která teď nastala,cca před 3 týdny mi řekla,že jsem si jí chtěl pojistit dítětem,že jsem prý cítil,že jí ztrácím.Já jí na to řekl,že se mýlí,že vím že jí miluji a nechtěl jsem déle čekat.A že mne opravdu ani nenapadlo někoho si pojištovat,natož abych si všiml nějaké krize.Což je fakt pravda.Ještě mi vyčetla mojí bývalou přitelkyni,když jsem jí řekl na rovinu na počatku tohoto vztahu,že jsem si myslel,že jí mam za sebou,ale že ji ješte v sobě řeším.Náš vztah jsem si dosud myslel to neovlivnilo,byla to blbost,jen jsem jí opět hodil myšku do hlavy.Kterou mi ted předhodila(Tam vím,že jsem to tenkrát neměl vůbec vypustit z pusy,ale pozdě,dodatečně vím,že jsem jí musel fakt zranit.Tenkrát jsem si myslel,že je to dobře,aby to o mě věděla,lituji toho)Ale že ji moc miluji.a pokud to chce se mnou ukončit,že jsem připraven.Že si zalouží více,než čekat na nějakého vola,který něco v sobě řeší.Víc fakt nevím.To je tak cca vše co mohu říct,pak jsou tam jen jemné niance,které jsou vesměs pozitivní.Jo ještě jsem si vzpoměl.Od jara jsem měl začít stavět dům.Snad se polekala zodpovědnosti,také že jí neni už 20let,rodinného života atd.Fakt nevím do hlavy jí fakt nevydím.Jak říkám odcizení tam bylo,před vánoci jsem makal denně 14 a více hodin v práci,ona si vzala k práci brigádu,takže denně také dělala do 18,30.Plus soboty ráno.Nechal jsem jí spát u její maminy doma,Aby si odpočala-zase chyba.Zjistil jsem,že neopočívala,ale běhala po venku a snad ani nespala několikrát u maminy.Tušil jsem to,ale nechal jsem to po svátkách,že si sní o tom promluvím.Ale to už jsem jaksi nestihl.Tak a fakt už nevííím.Jen vím,že jsem si své chyby uvědomil a příště si budu dávat sakra pozor...Budto v tomto vztahu,nebo v jiném.Jen aby toto,se nějak ukončilo buď pozitivně,nebo ne,ale bez ublížení jedné,nebo druhé strany.Teď si teda myslím,že je více ubližováno mě.Ona své problémy řeši na diskotékách,nebo mezi přáteli,nebo snad u chlapa,nebo co.Já sedím doma,mám vedle sebe pejska a nikam nemohu,poněvadž zodpovědnost k čtyřnoháči a psím vočím mi to nedovoluje.A problémy neřeším vztahem,nebo alkoholem.Tak koukám jak jsem se tady vám teda otevřel.Jen prosím neodsuzujte mne.Jen prosím o rady,jak s tím mým problémem naložit.Děkuji moc rady a těším se na nové,třeba fakt pomohou,věřím tomuJste supr

Ahojky,tak je to právě 2,5 hodiny.Co se to vyřešilo.Oboum se nám vyditelně ulevilo.Po skoro klidné rozmluvě jsme to ukončili mezi námi.Byl v tom pláč na obouch stranách.Hodně emocí,ale bez řevu,scén atd.Jen jsem zjistil,další své chyby,které jsem nasekal v našem vztahu a jí děkuji,že mi umožnila,zjistit příčinu.Myslím,že jí jsem také nešetřil,ale bylo to třeba.Chyby byli na obouch stranách tak 50 na 50.Budu se snažit na sobě pracovat,proto tu také jsem že a věřte že mám na čem a pevně doufám,že ona také.Je to že chyběla komunikace,důsledek pracovního vytížení,svátků,stresu a hlavně utíkání za přátely,místo,aby se něco řešilo.Bylo tam moc nedorozumění a doměnek na obouch stranách,bez jakékoliv šance,dát druhému něco vysvětlit.Místo toho jsme oba řešily své dilema ,někde jinde,nebo v sobě.A cítily se ublížený.Já to zvládal(teda myslel jsem si to dodnes,než jsem začal na ni chrlit své doměnky),ona ne a dala to patřičně najevo,odchodem.No průser,jak z malejch blbostí a doměnek,vyroste takovýhle krach.Ona mne prý miluje moc,já jí také.Žádní jiní partneři v tom nejsou,nebo přísliby.Ale bohužel návrat v tomto čase,co se stalo ,zatím nejde.Tak to cítíme oba.To by byl ůplný konec,něčeho co tu snad někdy může vzniknout,nebo také ne..Potřebujeme oba přemýšlet,porozumět svým chybám a i u toho druhého a zbytek je na osudu a na čase a hlavně na nás.Musíme i tomu druhému umět odpustit i když dělal chyby nevědomě..Kdo ví snad jednou...takže pauza-s tím,že počítáme oba,že možná nebude návratu a ztratíme zbytek své empatie k tomu druhému-je to sázka do loterie,ale věřím,že láska a rozum zvítězí.Každopádně vám všem moc děkuji,moc jste nám oboum moc pomohli.Hlavně tím,že snad nebylo nikomu ublíženo a bylo vše vyřešeno s citem,láskou a porozuměním a snad,když nebude jinak,můžeme být aspoň přáteli.Držte nám palce...jdu se vybrečet do peřiny,ale bude líp,to již vím.Mějte se...