Miluju ji? nevím co mám dělat

u nás ve třídě je holka, která se mi od prváku vždycky tak trošku líbila(momentálně ve třetáku), nechtěl jsem ji nic říkat, ani to nějak hrotit proto, že jsem si myslel, že u ní nemám šansi...pak jednou ke konci druháku spolužák, který do ní byl totálně zamilovaný uspořádal třídní sešlost, všichni jsme se bavili,pili a více se se všemi sblížili...tak jsme si všechni řekli, že před začátkem školy uspořádáme další.Asi 11 dni před začátkem nového školního roků se uspořádala další, ale ten den jsem byl u kámoše a jelikož přišla jen ona a věděl jsem co k ní cíti, tak jsem tam nechtěl jit, ale ten spolužák přišel k tomu kamarádovi proto, že jsme se všichni tři dost dlouho znali, asi 5 let...tak mě ten kámoš furt přemlouval pojď bude sranda, tak jsem tam nakonec šel, šel i ten kámoš proto, že nás bylo hodně málo, jen 4...šli jsme k ní na byt, pili jsme, hráli jsme hodně her s pitím, prostě si to užívali, všechno bylo totálně dobrý dokud nám nedošel alkohol...tak jsme šli ven, koupit další, bylo asi 1:00 ráno...Já jsem od všech šel trošku do předu, asi 10metrů proto, že mi bylo trošku divně a nechtěl jsem je moc poslouchat...najednou ona přiběhla zamnou a dala si jeji ruku pod moji a chytla mě za bicák(nevím jak to jinak popsat) a kousek jsme šli...Já jsem si v mé hlavě v tu chvíli říkat "WTF" oni už se přiblížili, tak Já to zkusil znovu...a znovu zanou přiběhla a udělala to...ale pak už jsem to nezkoušel kvůli kamarádovi a schválně si sedl na lavičku aby mi pustila ruku bez toho abych ji něco říkal, všichni jsme si nachvíli sedli a pak jsme zas vyrazili pro ten alkohol, koupili jsme ho, vrátili jsme se zpátky na byt a začali zas pít...po nějaký chvilce spolužák vstal, vzal ji na ruku a šli na balkon, byli tam 5minut, ona vyšla, šlo vidět jak je smutná a šla na záchod...tak jsem se ho zeptal co ji řekl a on, že ji řekl co k ní cíti a že se ji zeptal zda se ji líbí on nebo Já...tak jsem mu řekl, že je dement a že mě do toho neměl zatahovat...šel jsem za ní a poprosil ji aby šla semnou na balkon, řekl jsem ji, že to není tak jak to vypadá, nestihl jsem říct ani slovo a i hned mi řekla, že jsem jediný kluk ze třídy, který se ji líbí...Já jsem byl úplně v šoku, nedokážu tu chvilku ani popsat...tak jsem ji hned řekl, že mě taky, že se mi líbí a to dost! ona se pak hned rozbrečela a řekla, že má plný zuby toho jak ji dobrý kamarádi říkaji, že milujou...že nemůže mít ani jednoho dobrého kamaráda bez toho aby ji vyznal lásku, tak Já ji řekl, že se nemá divit, že je úžasná, že je milá,krásná,chytrá a i velmi přitažlivá, ona se mi pak začala svěřovat jěště s hodně soukromými věcmi a furt brčela, tak jsem ji obejmul, dal pusu na čelo a řekl ji, že všechno bude v pořádku, že to není jeji chyba.Ona přestala brečet a řekla mi, že tohle je to, co potřebovala, že je ráda, že konečně má "takového kamaráda" jako jsem Já.Mě to v ty době jěště nevadilo proto, že jsem měl problém se do jakékoliv holky zamilovat kvůli mému poslednímu vztahu.Byli jsme jěště chvilku na ten balkon a poprosila mě abych přespal u ní, tak jsem řekl jo, otevřel jsem dveře od balkonu a řekl kamarádům "nečekejte na mě, Já dneska zůstanu tady" ten kamarád mi ten další den říkál, že ten spolužák nechtěl kvůli mě odejit, že mě sní nechtěl nechat samotného a on nechtěl jit sám domů, tak tam zůstali taky.jelikož v obýváku nebylo místo, tak řekla že můžu jit s ní do ložince, tak jsem šel do ložnice, chvilku jsme si povídali a pak jsme usli.Další den ráno jsem ve spolužákovo očích viděl, že je jiný, že se změnil...neodepisoval mi na FB a ani nějak semnou nemluvil.

Přešla nějaká doba, Já jsem s tou holkou a jeji kámoškou(další spolužačka ze třídy) chodili občas na hokej, prostě jsme se bavili a mě se furt líbila a nic jsem k ní necítil, bylo to naprosto v pohodě, pak 19ho září v den mých narozeninách táta měl autonehodu a byl v komatu 4 dny...tak jsem zrušil oslavu narozenin, byl jsem mimo..nevěděl jsem co mám dělat.Najednou ona mi napsala, vytáhla mě společně stou spolužačkou ven a utěšovali mě celý ty dny, hodně mě podrželi, tak jsem je obě začal mít hodně rád, zvlášt ji, ale už to bylo jiný...začal jsem k ní něco cítit až do teď nevím co to je...skoro furt jsem na ní myslel, ale to se mi stávalo hodně krát, když se mi nějaká holka líbila, tak si nemyslim,že bych ji miloval nebo nevím...od té doby se nic neodehrávalo, byl jsem pro ní ten kámoš, kterého chtěla mít, utěšoval ji, když měla slabší chvílky,rozesmíval ji když byla smutná a radil ji při některých situacích.Nedávno před měsícem se mi svěřila, že se ji líbí jeden kluk...což mě úplně zarazilo, že mi to řekla, byl jsem chvíli naštvaný, ale nedal jsem to na jevo.Tak jsem se ji zeptal a proč to nezkusit semnou když se ti taky líbím, nebo snad ne?ona mi řekl, že se ji líbil a že mi to řekne klidně 100x, že nelže, ale prostě, že jsem pro ní hodně dobrý kámoš a to poutu, který je mezi náma nechce ničit, že ví, že to zní sobecký, ale že mě prostě chce jako kámoše proto, že nikdy takového neměla...přemýšlel jsem nad tim hodně a řekl si, že ji mám hodně rád a chci aby byla štastná takže když bude ona štastná, tak budu i Já a také jsem ji to napsál.Naštěstí ten kluk, který se ji líbil byl můj hodně dobrý bývalý kámoš, ale on ji neodepisoval...tak jsem ji řekl, že ho znám a že ji to domluvim nějak nenápadně...napsal jsem mu oní, zda se mu líbí, řekl jsem mu jak je úžasná on mi pouze odpověděl, že neví, že si ji pořádně nestihl prolédnout, Já mu o něm řekl, že je to hodný a dobrý kluk.Bohužel to tak nebylo...on se změnil, vždycky se chtěl prát, když byl opilý, brál éčko a hulil trávu...prostě to byl úplný opak kluka, který by se ji líbil..on ji stále neodepisoval, úplně šlo vidět, že nemá skoro žádnej zájem, pak mi napsal, že by šel ven jak kvůli mě, že jsem jeho kámoš...ji to určitě došlo.Předevčírem jsme chtěli ji ven, nevěděli jsme kam, ale řekla, že musíme, že se klidně opijem na lavičkach, Já jsem souhlasil.bylo kolem 21:30 když jsme se sešli, našli jsme nějaké určité místo a tam jsem si nachvíli sedli, pili a povídali...pak padla o něm řeč a řekla mi, že ví, že nemá zájem...tak jsem ji to všechno řekl..chvíli byla trošku smutná, ale pak ji to přešlo a dále jsme se bavili a hráli pravda, odvaha, úkol...byla sranda, bavili jsme se a pak zase padla řeč o vztazích...tak jsem ji řekl...co takhle zkusit líbání, jestli to něco nezmění? ona chvilku váhala a pak najednou se ke mě přiblížila a začali jsme se líbat...Já jsem udělal jako by nic a zeptal se ji, tak co, změnilo to něco? ona řekla, že nic...u mě v ty chvíli taky nic...jen se mi to prostě hodně líbilo...ale ten další den to začalo, začal jsem na ní hodně myslet a myslet na to, že sní nejsem a nebudu...až do teď se furt trápím a přemýšlím nad tim...chtěl bych ji to všechno říct, říct ji jak s ní chci být, jak ji miluju...ale bojim se, že to skončí stejně jako stim spolužákem...a to bych nechtěl riskovat proto, že ji mám hodně rád a nechtěl bych o ní přijit, hodně krat si pokládám otázku, co když to byla ta dívči metafora "líbiš se mi, ale chci abysme byli kamarádi"? když si tuhle otázku položim, tak mě to úplně trápí jěště 2x víc =((
Co mám dělat? použila tu dívči metaforu aby se mě zbavila? Miluju ji nebo jsou to jen obyčejné pocity?

(omlouvám se, že je to takhle dlouhá, stručněji to nešlo...)