Nejste přihlášen/a.
Ahoj, potřebovala bych nějaký tip jak změnit mamku. Je jí 55, což si myslím, že rozhodně není věk, kdy by měla vypadat jak kdyby jí bylo 100. Je to s ní čím dál horší, vždycky to byla silnější ženská, ale byla pěkná upravená, všude naklizeno apod..a upozorňuju, že sme se ségrou byly malý, tím chci říct, že přestože se o nás starala všechno zvládala. Ale posledních pár let je to hrozný. V první řadě nenosí zuby. Před pár lety jí vypadly zuby, který měla nastálo, dostala protezy, ale ty už nikdy nenosila. Ač sme jí to celá rodina vysvětlovali, prosili, hádali se, ... nic nepomohlo, odmítá je nosit a odmítá o tom mluvit. Dokážete si představit jak vypadá žena, která nemá zuby když se směje, nebo jí. A není to jen o tom, přestala uklízet doma a to doslova. Spadne ji na zem při vaření něco a nechá to tam, nádobí je špinavé apod.. Já doma všechno radši uklízím, ale za hodinu je tu zase hrozný bordel a to mě dovádí k šílenství, zkuste několik hodin uklízet byt a druhý den tam je nechutný bordel, protože když má od něčeho špinavý ruce a sáhne na lednici, sporák, mikrovlnku je to špinavý, ale nenapadne ji to po sobě utřít. Ona v podstatě příjde z práce, sedne si do křesla a buď hned usne nebo prostě kouká na televizi, nic nedělá, neuklízí ( no nemusí, když to udělám já, což by mi nevadilo, kdyby to aspoň chvli tak pěkně vydrželo) kolikrát ani neuvaří, že prej zapomněla apod. Že se nelíčí to mi nevadí, některý ženy se prostě nemalují, ale myslím, že nějaký základní hygienický návyky by mít měly. Nevadí ji, že smrdí potem a pod. Když ji někdo něco řekně tak je ohěň na střeše. Chudák táta spí už několik let v obýváku na pohovce, protože neuvěřitelně chrápe a nedá se to vydržet je to slyšet i do vedlejší místnosti a i když ji člověk poprosí at si s tím zajde třeba k doktorovi, řekne, že nepůjde a je jí to jedno. Je hrozně sobecká v těhlech věcech. Já ji samozřejmě miluju je to moje máma, ale tohle se nedá vydržet. Jak si s ní o tom promluvit, tak aby mě poslouchala a neodešla hned jak o tom začnu. Snažila jsem se jí to vysvětlit citlivě, v náznacích, pak už i narovinu. Nic nepomáhá a jsem už z toho docela zoufalá, možná se to někomu nezdá, ale mě to přivádí k šílenství a všechny v tomhle bytě. Ono se to těžko všechno vysvětluje. Naprosto všechno zoufale zanedbává, jak sebe tak domácnost. A přitom kdyby nosila zuby, trošku zhubla a malinko o sebe pečovala aspoň v té hygieně, byla by to super krásná ženská. Je toho hodně a možná jsem to všechno trošku zmatečně napsala, ale jsem už z toho vyčerpaná a nejen já. Je nějaký dobrý způsob jak jí to vysvětlit?
Nemůže problém spočívat v těch zubech? Protézy se málokdy podaří rovnou udělat tak, aby seděly, netlačily, dalo se s nimi mluvit, jíst a usmívat.
Chce to opakované návštěvy zubaře a postupně je upravit, aby nedělaly problémy. Znám člověka, který odmítá zubní protézu nosit, protože se mu z ní (ze zubní protézy zhotovené na míru) zvedal žaludek. Pak je těžké po takovém člověku žádat, aby protézu nosil.
A od toho se může odvíjet další. Maminka si bez zubů může připadat dost hrozně, může jí připadat zbytečné se o něco snažit.
Ano s tím bych slouhlasila. Pořád říká, že jí to dáví a tlačí apod.. Ale už jsem jí domluvila návštěvu i mé zubařky, ta se jí to snažila všechno upravit,ale říkala, že je nutné aby to nosila, aby aspoň viděla, kde je to odřené. A je mi zcela jasné, že si na to člověk musí zvyknout, ale myslím si, že když se člověk zapře a pokusí se o to tak to zvládne. I zubařka říkala, že je to spíš psychického rázu, že vypozorovala, že se k tomu staví negativně a nevidí žádnou snahu. V tom ybch asi také viděla hlavní problém.
Tak zkuste ty šroubovací. Jsou od pravých k nerozeznání a jsou natrvalo. Ale je pravda, že jsou drahé. Když se jedná o horní patro, tak by snad ta investice šla. Asi bych začala tady
Ano to je dost možné. Možná by bylo lepší třeba koupit lístky a říct, že je to už zamluvený a že musíme jít. Samozřejmě je mi jasný, že lidi chrápou když jsou starší ( ono i ti mladší) , ale právě takhle moc se mi to nezdá. No ty protézy by bylo potřeba vyřešit a je to asi jeden z největších problémů, myslím, že tak nějak ostatní věci se dají přejít. No otec právě o sebe pečuje neustále a mamce pořád kupuje různý krémy, líčení, šperky a tak. Ale zase tady nechci vzbuzovat falešný pocit, že je mamka nesnesitelná to ne, bavíme se normálně apod.. Jen jakmile o tom někdo začne mluvit tak se ohradí no. A především co se protéz týče, tak je "nepříčetná", že je nosit nebude, že je to odporný. To mi vadí asi nejvíc, já tedy neznám snad nikoho kdo by neměl celé horní patro ( spodní má).
Ahoj, je mi tě líto. Je hezké, že se snažíš doma udělat, co se dá a chápu, že je deprimující, že nic z tvého úsilí nevydrží a maminka že nedá na tvé rady.
Když se člověk nechce změnit sám, je to těžké. Doopravdu jste jí už i na rovinu a bez obalu řekli vše, co vám vadí a jaký to na vás má dopad?
Pokud ano, myslím, že asi sami už nic moc nezmůžete. Myslím, že tady by pomohl jen dobrý psycholog. Zdravý člověk sebe, své blízké a své okolí pečuje. Nejsem odbornice, ale zní to jako projevy nějaké spychické poruchy, možná vyhoření nebo deprese.
problém ale asi bude maminku k odborníkovi dostat...
A co v práci, jak funguje tam? Když práci stále má, asi jí musí odvádět nějak dobře, když jí nevyhodili, ne?
V práci všechny tyhle věci dodržuje. Je tam samý úsměv, všude má uklizeno a je úplně jiná. Taky už mě napadla nějaká deprese a myslím, že je to i možný vzhledem k tomu, že mají teď nějaký finanční problémy, ale ty problémy když už, tak je mají s tátou spolu a on je pravý opak. Stará se o sebe, má rád uklizeno a tak. Nevím nikdy taková nebyla, posledních pár let a musím říct, že nejen mě to štve,ale hrozně trápí, kolikrát když o tom mluvíme a ona se rozčiluje tak mě to rozbrečí. A řikám si kristepane jsem dospělá, jak můžu bulet jako děcko, ale to už je takový to zoufalstvá. Je mi to líto, ale stydím se za ní. Mám ji ráda, je to moje máma a vždycky bude, ale...
Má Vaše matka kamarádky nebo někoho blízkého mimo rodinu? Pokud ano zkuste se s tou kamarádkou(kamarádem) nějak domluvit a aby si sní otom promluvil(a).
Jediné co mě ještě napadá když jste si sní otom už mluvila tak jí v tom "bordelu" nechce třeba týden jestli jí to dojde, moc si jí nevšímejte nepoklízejte a uvidíte po tom týdnu třeba jí to dojde. Ono už v 55 letech se těžko člověk mění.. A s těmi zuby no jako do práce je nenosí? Nebo jak to má?
No já jsem se teď vrátila domu po vysoký, takže vím jak to tu bylo když jsem přijela na víkend domů. Možná bylo uklizeno víc, protože někdo to dělat musel,ale i tak to tu bylo podobný. Možná teď že jsem doma pořád si toho i víc všímám a asi i víc spoléhá na to, že to prostě udělám. Ale domácnost já zvládnu, to jsem schopná překonat. Ale ty zuby a to chrápání to se nedá... Nene zuby nenosí ani do práce, ono to asi nejde ani moc vidět když mluví, protože vrchní zuby ji nebyly vidět ani když je měla,ale samozřejmě když se usměje a zapomene si pusu zakrýt rukou nebo když jí je to vidět. Tohle je na tom asi to nejhorší. A přitom když si vzpomenu jaká bývala kdysi...Nevím kamarádky neznám bohužel, jak jsem tu nebydlela, tak nevím Já vím, ale myslím, že když se zvládla změnit k horšímu , mohlo by to jít i naopak. Ale jak jí to vysvětlit to opravdu nevím Nicmémě tátovi to taky vadí, když si vezmu, že v podstatě on musí spát v obýváku kvůli jejímu chrápání, a ona tu třeba pak sedí a chrápe u televize a když ji řekneme at teda jde vedle tak se hrozně vzteká, že lžeme, že nechrápe apod.. Je to hrozně sobecký od ní vůči všem, kdo v tom bytě bydlí..
Sobecké je od vás, že matku, neustále hlídáte, peskujete, okřikujete že chrápe atd. Každý starý člověk při těle chrápe, z tím se nic neudělá. A že neuklízí, vždyt má vás tak se pilně zapojte, ona už se nauklízela dost. Přijde domů z práce uštvaná, že usne u televize a vy jí ještě nenecháte a křičíte nechrápej! Já vám řeknu já měla maminku, ta prodávala a přišla z práce unavená, já musela uklidit než přišla, pokud bylo z čeho i navařit i pro otce a umýt schody v celým baráku. Maminka přišla sedla do křesla a jak byla oblečená začla chrápat. Nikdy jsem jí neřekla ty chrápeš, naopak, přesunula jsem jí na gauč, svlékla, punčochy, pas, podprsenku všechno co jí škrtilo a dala košili, aby si ulevila a odpočinula. Počkejte, až vám matka odejde, jak budete plakat a jak byste byla ráda, kdyby přišla a vůbec by vám nevadilo, že chrápe. Jasně, že jsou maminky krásně pěstěné, za které by jste se nemusela stydět. Jak je ta básnička: I kdyby byla snad svázána v uzlíčku, přec bych jí miloval svou drahou matičku...
Zdravím, a to maminka nenosí zuby i do práce? To asi ano, ne, když píšete, že se tam usmívá?
Pokud funguje v zaměstnání, deprese to být nemůže, to by nefungovala ani tam. Spíš to vidím na problémy s otcem, myslím, že život vzdala kvůli němu. Nemohl jí být nevěrný (voní se, pečuje o sebe, ale spí na gauči...)? Něco jí zranilo natolik, že to "zabalila". Nemá důvod, proč o sebe pečovat, proč doma fungovat.
Nevím, zda to vyřešíte Vy. Protože pokud má v tom "prsty" Váš otec, těžko se Vám bude maminka svěřovat. I když jste dospělá, pořád jste její dítě.
Zkuste ji naměrovat k psychologovi. V klidu, bez nějakých výčitek. Nebo jít to zkuste napsat v dopise, e-mailu... Že Vás to trápí, že jí chcete pomoci, ale nevíte jak. Třeba to s ní pohne... Držím palce.
No otec v tom není určitě. Nevěrný ji nebyl stoprocentně. To že spí v obýváku, je kvůli jejímu chrápání, který dosahuje neuvěřitelných decibelu snad... Protože i já kvůli tomu nemůžu spát a to jsem ve vedlejším pokoji. No hádají se,ale to spíš kvuli tomuhle všemu, protože myslím, že už to tady štve všechny. I třeba jeji matka jí to říká a nic. Třeba to chrápání člověka dohání k šílenství. Myslím, že v práci to funguje hlavně proto, že tam musí. Je to zdravotní sestra, takže tam to jinak nejde a tady to asi bere tak, že jí to je jedno.
Kdyby měla nějaké psychické problémy, určitě by nefungovala v práci, zvláště ne ve zdravotnictví.
Psala jste, že otec spí na gauči již několik let. Ze začátku to mohlo být kvůli nevěře, později se mohlo přidat chrápání. Rodiče to chrápání před vámi dětmi mohli použít rovněž jako výmluvu...
Kdyby otec spal na gauči pouze jen kvůli chrápání, nemuseli by se hádat a mít problémy. Nechci Vám tu nevěru podsouvat, ale z toho Vašeho příspěvku se mi přímo nabízí.
Ale jak jsem už psala, Vy to patrně nevyřešíte. Můžete jen citlivě maminku naměrovat k tomu, aby opět vzala život do vlastních rukou...
doplněno 29.03.13 22:19:Tak mě napadlo, co mamince k narozeninám zaplatit nějakou "proměnu"? Nebo ji vzít na prodloužený víkend někam do lázní, na dovolenou? Jen vy dvě... Třeba by jí to přišlo vhod, a třeba by se Vám svěřila. Mohl by to být impuls k tomu, že by zase začala o sebe dbát...
doplněno 29.03.13 22:23:Pokud je to na Vás drahé, slevové portály jsou plné slev na víkendové i několikadenní pobyty jak v lázních, tak různě po Čechách.
tady si dovolím nesouhlasit, již jsem se setkala s lidmi se závažnými psychickými problémy, které bravurně skrývali před širší veřekjností a "venku" fungovali na jedničku, ale doma bylo vše jinak. Netvrdím, že partnerské problémy nejsou jednou z možností, ale rozhodně to nevidím jako jedinou, dokonce ani jako nejvíce pravděpodobnou možnost.
doplněno 29.03.13 23:55:Nejsem si jistá, zda i ta proměna něco přinese... možná se dáma nechá nalíčit a ostříhat, ale večer se odlíčí, a kde je změna? Pryč. Samozřejmě vidět se, jak dobře může vypadat, by mohl být určitý motivační moment, ale problém mi přijde natolik komplexní (protože obsahuje nejen zanedbávání zevnějšku, ale i domácnosti a vlastně i vztahů s blízkými), že trocha make-upu a střih to asi těžko změní a "vyléčí".
Nene nevěra v tom není určitě. Táta chodí na směny a většinou dělá noční, takže je dost vyčerpaný, a když už se stane, že noční nemá, tak chápu, že by se rád vyspal a to mamčino chrápání je neuvěřitelně hlasitý. I když je to nějaká návštěva na noc tak si na to stěžuje. Ono se to vážne nedá vydržet. Musím říct, že prostě chápu, že vedle ní se prostě spát nedá. Kolikrát já v noci chodím na ní zamlaskat aby se to trošku sklidnilo, protože to ruší i mě v noci a to jsem v jiné místnosti.
doplněno 29.03.13 23:51:A ještě chci doplnit: jednou jedinkrát sem s mamkou spala v jedný místnosti a celou noc jsem oka nezamhouřila, bylo to totálně vyčerpávající, takže se nelze divit, že táta v ložnici sát nemůže. Jde tam spát třeba k ránu, když mamka trošku poleví s tím chrápáním, ale jinak se to nedá. Myslím, že ej to důsledek i těch zubů, že nemá a také váhy. Teda nejsem samozřejmě odborník, ale myslím si, že je to možné. Nicméně, zuby nosit nechce, a shodit taky ne. I když jsem jí navrhla, že třeba můžeme dietu držet společně a sportovat, ale to taky nechce. Jako doma až na občasné hádky až se mnou nebo s jinými členy rodiny jprácě kvůli těmto věcem je vše ok. Ale jakmile se jí snažíme vysvětlit mírně a citlivě, že by měla pečovat nejen o sebe ,ale i o domácnost, tak se hned rozčílí. Je hrozně nepřístupný vůči veškěrý kritice. Nebo ani se tomu nedá říct kritika, snažíme se s ní domluvit v klidu,ale bezvýsledně.. A čím víc stárne, tím ej to horší. Ale přece i ženy v "pokročilejším" věku by měly o sebe, alespoň částečně pečovat.
Mamce především chybí zřejmě motivace a hlavně uznání. Každá zěna chce být pro svého muže atraktivní a záleží jí na tom, aby se doma cítil dobře Dělat vše jen jako robot, prorože to dělala řadu let a začalo se to o ní brát jako samozřejmost. také s tím vším může souviset. Váš otec by jí měl říct, že jí má rád, váží si jí, jak se mu líbí, jak ho přitahuje, co jí naopak nesluší, jak se doma cítí spokojený, je-li uklizeno a navařeno atd. Prostě by jí měl být oporou a podpořit jí v tom, aby se stala atraktivní nejen pro něho, ale i pro své okolí. Možná jí právě toto chybí. Nechce slyšet kritiku, co dělá špatně, ale povzbuzení, motivaci, která by prospěla vám všem. Proč jí otec již dávno neřekl, že je doposud mladá na to, aby chodila bez chrupu, ztratila zájem o domácnost atd...Nechal jí být, at si dělá co chce a jak to vyhovuje jí..Ono je jednodušší nedělat nic, nepovzbudit a nepodržet toho druhého, když to potřebuje a jen kritizovat a vidět, co dělá ten druhý špatně..Já bych to brala jako nedostatek zájmu o svojí osobu od manžela a tím pádem bych tu motivaci postupně ztrácela též... Být spolu v dobrém i ve zlém, být jeden druhému oporou a pomocí...Hrozně si vážím třeba mužů, kteří byli oporou své ženě ve chvíli, kdy přišla zákeřná nemoc a žena přišla přišla o prso, či o obě dvě..Vážím si i těch lidí, kteří se podpořili, když přišla nečekaná nehoda a náhle se člověk ocitl na vozíku..Atd...Váš táta se k tomu postavil tak, že se odstěhoval ze společné ložnice, protože matka chrápe atd. Pokud matka stojí o život s Vaším otcem, pak by neměla odmítat pomoc a hledat společné řešení...To je můj názor, život je to převážně Vašich rodičů...Matka musí mít prostě nějaký důvod pro své chování...A o něm by měla mluvit hlavně se svým manželem...Může být třeba nemocná a Vy o tom ani vědět nemusíte a ztráta motivace může nastat hned...Jen můj názor, Vaše je to rodina..Přála bych vám všem, aby se to vše zlepšilo za podpory vás všech a z mamky byla zase kočka plná elánu a chuti do života!
doplněno 30.03.13 13:06:Naro, jste hodná dcera, když na mamču tak myslíte a snažíte se jí pomoci. Ale pokud nebude máma sama chtít se sebou něco udělat a začít sama na sobě pracovat, nezmůžete s tím nic. To ona sama musí být přesvědčená o tom, že je něco špatně a je třeba s tím něco začít dělat...
No vy tady říkáte, že táta jí neříká tohle a tohle. Ale naopak, kdykoliv uklidí nebo dobře uvaří, tak jí pochválí, jak je to tu pěkný, jak dobře uvařila apod.. A to o tom chrupu? Bože každý den jí říká, že je ještě mladá na to aby chodila bez zubů, a že když se třeba nalíčí, že jí to sluší. Ode mě to slyší taky, jídlo ji pochválím vždy. Když se pěkně oblékne tak jí řeknu, že takhel by měla chodit pořád, protože jí to sluší. A to, že se odstěhoval z ložnice,? Nezlobte se na mě, ale vidíte jiné řešení? POkud to nezažijete, nepochopíte. Je to tak silné, že se to vydržet prostě nedá. Dřív to zkoušel, ale vždycky pak celou noc nespal byl vyčerpaný a protivný. To chrápání já beru jako nemoc, protože tak silně chrápat není normální. Já si myslím, že všichni tady děláme, všechno proto abychom ji dokázali, že je mladá a že když chce tak jí to sluší, nebo umí pěkně uklidit apod..
doplněno 30.03.13 00:23:Nehledě na to, že i mě to ovlivňuje. Přestože spím v jiném pokoji, je to prostě slyšet a člověk je z toho strašně unavený potom. A těm zubům... koupili jsme jí léky, který by ji měly pomoct s tím aby jí ty zuby nedávily. Táta s ní jel do lázní aby si odpočala a dala se trošku dokupy. Šel s ní i k zubaři, aby jí podpořil, protože se zubaře bojí.Jednou si ty zuby zkusila vydržela to jen pět minut, tak jsem ji za odměnu udělal dobrou večeři, že nám vyšla vstříc a aspoň to zkusila. Nejde o kritiku, my všichni mámu milujeme a všichni se snažíme jí pomoct.
Vaše maminka potřebuje nedříve lékaře. Člověk, který chrápe se ráno cítí unavený. Není odpočinutý. Může trpět apnoi (při chrápání může docházet po několik sekund k zástavě dechu). Protože spí sama, tak ani Vy o tom nevíte. Apnoe i ohrožuje na životě.
Chrápání způsobuje třeba vysoký krevní tlak, nosní přepážka, chronická rýma, nemoc srdce. Dají se také koupit volně prodejné nosní kapky proti chrápání. Ale já bych nejdříve poslal maminku na vyšetření.
Pracuje-li v nemocnici, není nic těžkého, abyste si promluvila s lékařem. On si už nějakou cestu najde, jak ji dostat do ordinace, když mu všechno vysvětlíte. Možná tímto pomůžete vyřešit Váš i otcův problém, ale hlavně maminčin.
Pak bych teprve řešil zubní protézy. Důležitější je to chrápání. Může být unavená a nemá již sílu doma něco udělat, když přijde z práce.
A pak bych je poslal na nějakou dovolenou.
Nooo už mě to taky napadlo, myslím, že jsem o tom někde něco slyšela. Je pravda, že když příjde z práce tak je úplně hotová. A vzhledem k tomu, že já chodím spát až hodně pozdě, tak vím, že třeba v průběhu noci tady chodí , protože nemůže spát, ale jak seden třeab do křesla tak usne do vteřiny. Ono je to právě těžké, znáte to.. kovářova kobyla...ona sice pracuje v nemocnici, ale z doktorů má panickou hrůzu, pokud se to týká jí samotné. prácě, že jsem s ní o tom mluvila, že by si měla zajít k doktorovi, ale ona mi řekne, že tam byla a že s tím nejde nic dělat, přitom vím, že tam nebyla, protože čas kdy řekne, že lékaře navštívila byla někde úplně jinde. Bude klidně lhát jen aby tam jít nemusela. Je to hrozně těžké někoho nutit do něčeho k čemu sám není přístupný. Ale myslím, že bych se s doktorem nějak mohla domluvit, tak abychom na ní společně vyzráli.
Většina lékařů, zdravotních sester má strach z jiných lékařů. Ale je důležité ji tam dostat. Nějakou fintu si lékař dokáže vymyslet. Chce to jen s internistou dohodnout. Ale nemůžete jen chodit kolem a bát se dalších hádek atd. Mohli byste si to jednou vyčítat. Domluvte se s lékařem a jděte tam i s maminkou. Ale musíte začít Vy nebo její manžel. A vydržet její prvotní zlost. Neustoupit. Určitě ji lékař upozorní i na její nadváhu. Pak máte možnost jí i takto pomoci.
Já si nemyslím, že Vaše maminka je špindíra a líná, ale že je opravdu unavená z nevyspání a Možná má i jiné potíže. Ale bojí se to řešit. Proto musíte začít razantně Vy. Budete klidnější Vy, ale i ona, když se bude cítit lépe.
Ahoj, tak tenhle ,,dotaz" úplně přesně sedí na mojí maminku. Té je 52, ale taky, problémy se zuby, najendou neuklízí, občas uvaří, ale moc se to jíst nedá na to, jak perfektně dřív vařila a je to takový ,,blázínek", za její chování na veřejnosti se často stydím. Zkoušela jsem jí to říkat oklikou, narovinu, brečet, křičet, promluvit si v klidu a nic. Teprve až když jsem tohle snažení vzdala a prostě byla při ní a snažila se jí nějak zabavit, tak se to zlepšilo. Například jsem koupila lístky do divadla na její nejoblíbenější hru, ano opět jsem se tam s ní mírně styděla, když se posilnila vínem uprostřed divadelní hry, kdy bylo ticho, nahlas skandovala :D , ale na druhou stranu už na tu divadelní hru se musela hezky obléknout, učesat i nalíčit. Našla jsem jí i kamarádku, se kterou se začala více vídat. Řekla bych, že je tedy šance zkusit mamku zapojit více do špolečnosti a dát jí nějakou novou náplň životní, ikdyž, co si budeme povídat, bude to hodně těžké. Přeji pevné nervy, at ae zadaří .
Nečetla jsem celou diskuzi,ale domnívám se,že by se u Vaši maminky mohlo jednat o počáteční Alzheimerovu chorobu.
ahoj všichni , chci vám popsat jeden příběh , který je trochu jiného rázu ale podstata stejná. Neumím si představit že by se toto týkalo mě a to jsem o nějaký ten rok starší.Ale člověk má pomoci pokud může a dcery té pani si za její obavy a lásku moc vážím. Mám kamarádky čtyři a tři z nás jsme řidičky, je to dva roky co se nám ta jedna začla vymlouvat že nemá na nic čas , že je unavená a místo se věnovat rodinné pohodě nebo manželovi se dívala pořád na seriály.Nic ji nebavilo , už ani naše společné čtvrtky - tělocvik, bazén a kavárnu nedodržovala. Stále se na něco vymlouvala.pořád jsme dumaly co s ní. Věděla jsem že ji mrzí že nemá řidičák . Diskutovaly jsme společně s kamarádkami a přihlásily jsme ji bez jejího souhlasu , ani její muž to nevěděl. Na první hodinu jsme ji dovezly a čekaly její reakci. CHvíli ji trvalo než pochopila o co jde. Instruktora jsem znala a vše mu řekla. NO abych to zkrátila. Dnes je dobrou řidičkou , baví ji to a úplně ji to změnilo.A měla dárek k narozeninám pro muže když ho vezla domů z oslavy. A tak si myslím že by to udělalo radost té pani a začla by na sobě pracovat. držím palce.
Jsem ráda, že je Vaše kamarádka zase jako dřív Ale moje mamka řidičák má a i jezdí, pokud to bylo myšleno konkrétně. Jinak obecně je to dobrý nápad, dát jí něco podobného po čem touží, aby zase měla nějakou motivaci. Nicméně po přečtení všech příspěvků ( mimochodem za všechny děkuju) si myslím, že opravdu jak tady někdo psal, že to bude tím chrápáním. V podstatě všechno tohle začalo, když mamka začala nesnesitelně chrápat, že to ruší uplně všechny a jak někdo říkal, je často unavená a nic se jí nechce. Asi to bude mít nějakou souvislost. Jen ji k tomu doktorovi dostat, to bude ještě složitý
v tom případě musí jít na operaci , jedná se celkem o jednoduchý zásah , což ona jako sestřička dobře ví. A hlavně musí něco dělat s těmi zuby, není nic horšího než bezzubý ůsměv. A ta hygiena v dnešní době která je plná kosmetiky , intim sp. atd. Co kdybyste to dala mamince přečíst , uvědomila by si že vám na ní záleží a šla by do sebe. MOžná? držím vám palce.
No ona by to brala jako útok na svou osobu a zesměšnění. Ale to mamka používá třeba deodoranty, ale v jejím věku se už potí mnohem víc, takže to nepomáhá a rozhodně by si nejen na tom ale celkově na sobě dát mnohem víc záležet.Ty protézy..s tím je to těžké, ona to prostě odmítá, když jí to připoneme tak řekne, že si je nevezme dokud jí to budeme pořád připomínat. To je jen výmluva, nikdo jí k tomu nedokáže donutit. Už je nemá x let. Akorát se s ní pak hádáme. Těžko asi někoho nutit do něčeho k čemu není přístupný. Akorát já se s tím nějak nedokážu srovnat, hrozně mi to vadí.
Maminka má prostě svoji hlavu. To, co vadí vám, jí naopak vyhovuje. Vy to myslíte dobře, ale máma to v dobrém prostě nebere. Dovedu pochopit, že Vám to vadí, vidíte možnosti, jak maminku vylepšit, ale pokud ona sama nechce na sobě nic měnit, budete se s tím muset smířit a brát maminku takovou, jaká prostě je a jaká být chce. Nejde člověka do ničeho nutit a tlačit, proti jeho vůli. Já bych se s maminkou nehádala. Svůj názor jste jí řekla, maminka to vidí jinak. Nedá se pomoci člověku, který pomoc odmítá a nestojí o ní. Já bych svoji mámu milovala za všech okolností. I bezzubou, šedivou, chrápající, nemohoucí atd..I kdyby vypadala jako indiánská babička třeba...Důležité je, že ji prostě mám a že je to moje máma. Která mne vychovala, dala lásku, pomohla v životě....Nepomohlo by Vám smířit se s tím vším, kdybyste se na to dívala prostě jen z této strany? Je jaká je, smiřte se s tím a respektujte jí tak. Nesnažte se jí předělávat k obrazu svému, když o to nestojí a odmítá jakoukoli změnu...Trápily byste se tím obě dvě a život je příliš krátký na dohady a přesvědčování druhého o svém vlastním názoru. Nemyslím to zle, jen vím, že se může přihodit cokoliv a ze dne na den může být 100x hůř...Vzpomněla jsem si na tuto diskuzi, když mi sousedka vyprávěla, jak je to hrozné, když přebaluje, umývá, krmí atd...svého syna, který toho není schopen ve svých 25 letech...To člověka nutí k zamyšlení a ne že ne...To je alespoň opět jen můj názor, Vám přeji pěkný den!
Připoměla jste mi samu sebe. Táta - pil, málo se mě zastával, pořád jen v montérkách - když jsem mu koupila nové rifle, ani je nenosil. Nikam nechodil, nechal si nadávat od mámy, zalezlý. Odtrhla jsem se, nevážila jsem si ho. Až někdy po třicítce, najednou jsem ho viděla jinak. Co prožil, jak se s tím popral, proč žije tak jak žije a pochopila jsem. Možná víc, než jsem měla v plánu. Začala jsem ho teprv milovat a ctít a on za chvíli zemřel na rakovinu. (za cca 8 let od toho zlomu, ale co to je 8 let- chvilka). Pak hovory s babičkou, teprv potom mi řekla o čem s ní mluvil jen potajmu, jaká měl trápení.. Mrzí mě každý promrhaný rok, který jsem ho nechápala a odmítala.
No já samozřejmě mamku mám ráda at tak či tak. Akorát mě mrzí, že prostě tyhle změny jí nic nestojí, jen trochu snahy a malinko se přemoct a byla by zas super pěkná ženská, ale máte pravdu v tom, že nemá smysl jí do toho tlačit bohužel. Jediný asi o co se budu snažit, jí dostat k tomu lékaři kvůli chrápání a to hlavně kvůli jejímu zdraví, kdoví co se za tím skrývá. Ale určitě, mě Váš příspěvek dohnal k zamyšlení, že nejspíš bude třeba se s tím nějak vyrovnat.
Nečetla jsem všechny odpovědi, takže nevím, jestli už to někso nenapsal, ale to chrápání s nadváhou jistě souviset může. Ta k tomu velmi přispívá. Mamka může trpět tzv. "syndromem spánkové apnoe" - jedním z jeho rizikových faktorů je právě tlouštka. Ve spánku dochází ke kolapsu měkkého parta s stěny hltanu, což jednak vede k tomu zvuku při chrápání, jednak k neustálému probouzení, postižený si ho ani nemusí uvědomovat, jde o jakési mikroprobouzení, člověk není vyloženě vzhůru, že by koukal a byl si toho vědom, ale mozek je prostě vzhůru. Pak zase usne, pak se to opakuje a tak to jde za celou noc mnohokrát dokola. Výsledkem je výrazná únava během dne, která by mohla vysvětlovat i nechut vaší mamky cokoli dělat - prostě je tak vyčerpaná, že nemá sílu. Jediná možnost je opravdu zajít k lékaři. Držím vám palce, snad vám moje odpověď trochu pomohla
No s váhou si myslí, že určitě, ale mamka prostě odmítá hubnout, pořád se vymlouvá, že to nejde a že to má proto a proto, ale žádnou změnu jídelníčku nebo pohyb navíc nezkusila. Nevím no, asi to vzdávám, všechno odmítne, protože nesnáší jakoukoliv kritiku a když jí něco řeknu i citlivě tak se urazí a to je vše. Bohužel se s tím asi budu muset smířit.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.