Nejste přihlášen/a.
Moc bych si přála domácí zvířátko, ale mamka mi ho nedovolí.
Dřív jsme mívaly morčátka, pak králíčka a pozdeji jsme si pořídily křečky. (ne všechny najednou ) Měla jsem křečíky moc ráda, starala se o ně, ale občas jsem holt měla den blbec a nechtělo se mi je čistit a s mamkou jsme se pohádaly. Ale většinou to bylo všechno v pořádku, a mazlili jsme se, s mamkou jsme se nasmály, jak si Čikina cpe do lícní torby jídlo atak. Jenže od smrti našeho posledního křečka je to takhle.
- Moc jsem si přála mít nějaké zvíře - začala jsem pejskem, u něhož jsem si byla teda jistá, že mi ho nedovolí Pak mě napadla fretka, ale nejvíc jsem se snažila mamku přemluvit na králíčka. Prý ne, a to jsme ho už dříve měly doma. Prostě, prý že jí je líto, jak zvířátko umře a pak se musí zakopat a tak, že je to moc peněz a starostí. To já vím, ale že bychom neměly ani na králíčka a na podobné věci (péče, klec, vet a tak), to ne. Mamka je rozvedená a tatka by mě to klidně koupil. V bytě máme místo.
Mně je 13, jsem zodpovědná, občas sice mě něco z hlavy vypadne, ale jenom málokdy .
Když jsem zjistila, že na toho králíčka ji asi taky nepřemluvím, prosila jsem o zvířátko, o které většina ostatních jen ohrnuje nosem - rybičky. Dost často se cítím osamělá a i rybičky by mně pomohly, měla bych své kamarády, i když bych se s nima nemohla mazlit. Znovu jsemo to poprosila mamku. Snažím se za ní jít v příjemné situaci, ale k mému překvapení mi nechce dovolit ani rybičky! Už několikrát jsem to obrečela, že se cítím takhle sama a že zvířátko potřebuji. Mamka mi akorát řekla, že to už jsme přece vyřešily a že za ní nemám chodit. Poraďte mi, i malá rybka nebo morčátko by mně moc pomohli a udělali radost, starala bych se o ně. Mimochodem jsem si o rybičkách a o všech zvířátkách které jsem si přála našla spousta věcí na netu, aby mi mamka věřila, že to myslím vážně. Poraďte mi, jak přesvědčit mamku nebo nějak mi prosím pomozte.
Mamka má určitě hodně starostí, když je s tatkou rozvedená, a proto se logicky brání dalším starostem. Píšeš, že jste se dříve někdy kvůli čištění klecí pohádaly - a tak se bojí, že se situace bude opakovat. Pro nás rodiče je to náročné se hádat s vlastními dětmi, a někdy prostě už nejsou síly...
Stejně si myslím, že rybičky by tě "uspokojily" jen na nějakou dobu. Pak by se Ti omrzely, právě proto, že se s nimi nemůžeš pomazlit, a je s nimi větši práce, než se zdá. Sice by Ti to tatka zaplatil, ale starat by ses musela už sama, a čistit akvárko, není žádná legrace.
Já jsem podobný problém kdysi vyřešila tak, že když můj syn loudil, že chce zvířátko, přihlásila jsem ho do chovatelského kroužku. Mohl tam pomáhat se starat o zvířatka, nebyly tam jen rybičky či morčátka, ale i hadi atd., potkal tam nové kamarády. Totéž bych doporučovala tobě. Přihlas se do chovatelského kroužku někde ve své blízkosti, něco se o zvířatech dozvíš, a ještě můžeš pomáhat se o ně starat. A třeba později, až Tvoje maminka uvidí, že Tvůj zájem je vážný, nějaké zvíře dovolí.
Ahoj Terezo. Mít doma rybičky také není také jen tak jednoduchá záležitost. Je třeba se starat o akvárko, nejen o rybičky atd. a je to též náročné, zvlášt pro 13. letou slečnu. A samozřejmě jsou to finanční výdaje, které třeba rodiče nemusí mít. Mrkni pro info, co to vše obnáší sem:
Pokud s tím nemáš žádné zkušenosti, maminku asi nepřesvědčíš. Rybičky by asi Tvoji samotu nevyplnily. Co kdyby sis našla prostě člověčí kamarády, aby ses necítila osamělá? Někdy prostě nemůže člověk mít vše, co by chtěl a jestli-že mamka zvířátko prostě nechce do domu žádné, budeš se s tím muset smířit. Nemá smysl jí přesvědčovat a chtít si prosadit za každou cenu svojí. Nech to chvíli uležet, třeba za čas si zkus o tomto promluvit s ní znovu. Až budeš zase o něco starší. Ty bys ráda kakékoliv zvířátko, ujasni si napřed, ke keterému máš opravdu vztah a proč. Pomáhej doma mamce, buď snaživá, dobře se uč a přesvěč jí, že je na Tebe spolehnutí a není to jen chvilkový rozmar. Možná časem mamka svolí, když ji přesvědčíš, že máš skutečně znalosti, že víš, co to obnáší a co je k tomu potřeba...A hlavně, že budeš mít vžda a za všech okolností na zvířátko/a čas. Aby pak starost nepřešla na rodiče, až třeba budeš starší s budeš mít třeba jiné zájmy..Zkus se jí zeptat na želvičku třeba, také potřebuje svoje, to je jasné, ale není tak náročná, jako rybičky (ale může s vámi být leta letoucí...)Třeba by jí navadila tolik a Ty by ses měla oč starat, to bys, myslím zvládla..Jak říkám, záleží na tom, k čemu máš opravdový vztah. Je to jen můj názor a tip
doplněno 19.03.13 09:14:Omluva za překlepy opr. jakékoliv...ke kterému..
Celý život žiji na vesnici, ve společnosti zvířátek a tak tě chápu. Ale:
1/ Nevím, jak dlouho jsou rodiče rozvedeni. Možná to mamka těžko snáší, má starostí nad hlavu a do toho ještě zvířátko? Možná to posunout na pozdější dobu, až se mamka uklidní. Věřím, že se necítí dobře, když je na všechno sama.
2/ Na jednu stranu píšeš, že jsi zodpovědná, ale na druhou přiznáváš, že jsi měla občas den blbec a nechtělo se Ti čistit akvárko. Pokud máš živého tvora, nesmíš mít den blbec. To zvířátko to neví, nerespektuje to, chce své. Svou potravu, svou péči. A Tys to občas hodila za hlavu. Tak se mamce nediv, ke všem svým povinnostem ještě aby čistila za Tebe páchnoucí akvárko. Takže ta Tvá zodpovědnost trochu kulhá, nemám pravdu?
3/ S tím úmrtím je to pravda. Měla jsem potkana kapucínka - 2 krát. Pokaždé samečka Honzu. Vydržel mi pokaždé i při dobré péči jen 1,5 roku. Když jsme ho jednou pochovávali na zahradě, řvali jsme všichni tak, že se druhý den sousedé starostlivě i zvědavě ptali, co se to u nás dělo. A nemohli pochopit, že jsme byli tolik smutní pro "obyčejného" potkana. Proto bych ho už nechtěla. Je to milé a chytré zvíře, ale každé 2 roky prožívat funus, na to opravdu nejsem.
4/ Vnučka má krásného žíhaného králíčka zakrslíčka Maxe. A jak je pěkný, nechtěla bych ho. Je to hloupé zvířátko, i když má králičí záchůdek, kadí si do misky s potravou a v záchůdku spí. Prostě pitomec. Když ho pustila, okousal jim nohy u stolu a u lavice, taky dřevěná futra. Překousal kabely u počítače.
Jsi ještě mladá, počkej a zamysli se. Jednou, až dospěješ, třeba si pořídíš zvířátko podle svého. Na tatku netlač, třeba by Ti ho i koupil, ale mamka by si mohla myslet, že je to namířeno proti ní, když žádné zvířátko nechce. A byla by třeba zbytečná hádka. Tatkovi je to jedno, vyhověl by Ti, ale práci navíc by měla mamka.
Fretka je krásná, ale je cítit. At děláš, co děláš. I když jsem si dlouho myslela, že to není pravda, ale změnila jsem názor. A cítit jsou všichni hlodavci - morčata, potkani, křečci. Opravdu by ses musela o ně pečlivě starat.
Zkus snad ještě mamku na toho křečka, je malý, je v akvárku a když bys mu měnila podestýlku a při puštění ho hlídala, aby Ti něco nerozkousal, toho by snad mamka rozdýchat mohla. Rybičky neprosazuj. Je o ně taky velká péče a není s nimi žádná sranda. Jsou krásné, to ano, ale jen je tak pozoruješ. Jaga.
Mám dva třicetileté syny. Ten mladší jako malý také chtěl nějaké zvířátko, občas domů do paneláku donesl kotě, ale vždy je musel vrátit a žádné zvíátko jsme doma neměli. Od desíti let však jezdil na vesnici každý víkend za dědou, který měl slepice a králíky a v dalších barákách prasata, kozy, ovce a on ráno v šest sám stával a chodil po vesnici lidem obhospdařovat zvířata. Dne ve třiceti začal soukromě hospodařit, má i slepice, kuřata, králíky, prasata, chystá se mít kozy, ovce, má psa a říká nám občas: Já jsem tak rád, že jste nám žádné zvíře nepovolili. Všechna synova zvířata mají velké výběhy. A ví, že v paneláku to neí ono. Zároveň syn ví, že zvířata potřebují stálou častou péči. Vidím ve svém okolí, že většinou péče o zvířátko zůstane jako zátěž na dospělých, protože dětem se často třeba brzo ráno a v deset večer nechce jít venčit. Já ti doporučuji, abys neměla vlastní zvířátko, ale domluvila se s někým v okolí komu bys chodila venčit zvířátko když bys měla čas a chodila s ním na procházky. Tebe i sousedy by to těšilo a rodiče bys tím nezatěžovala! Přeji hodně radosti se zvířátky!
Terezoajko, rozumím sice tvému přání mít nějaké zvířátko, ale zkus se nad tím zamyslet i z druhé strany.
Maminka má své důvody, proč ti nechce zvířátko pořídit/povolit.
Představ si, že něco nechceš. Jak by ti asi bylo, kdyby za tebou někdo neustále chodil, a žadonil, abys mu dovolila to, cvo nechceš?
Podle mne by ses měla smířit s maminčiným rozhodnutím a svou osamělost řešit jinak.
Co třeba kamarádky a kamarádi? Máš nějaké? Co s nimi podnikáš?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.