Nejste přihlášen/a.
Jsem 2 roky rozvedená, mám 4 letou dceru a 2 letého syna. Dcera chodí do školky, kde občas ubližuje dětem, doma bratrovi dělá to samé, domluvy se míjí účinkem. Fyzický trest použiji pouze v krajním případě, když už při bitce mezi sourozenci "teče krev". Dcera v určené víkendy jezdí ke svému otci a jeho paní. Syn ne. Takže bratrovi často s posměchem řekne, že ona jede k tátovi a on ne, čímž se cítí pravděpodobně nadřazená. Snažím se dětem téměř ve všem vyhovět, šiji jim hračky, vyrábím dekorace do pokojíčku atd. přesto mi připadá, že mě dcera týrá neustálým odmlouváním, neuposlechnutím zákazu atd. někdy se mi vysmívá do obličeje. Když na svém zákazu trvám, tak mi řekne at už umřu, že mě nechce (nedávno jí zemřela babička a tak jsem považovala za správné jí vysvětlit situaci popravdě, ne jí oblbovat), nebo z ní vypadne, že půjde bydlet k tátovi. Je to malé dítě, rozum z toho nemá, ale přesto dokáže ublížit...vážně mě nemá ráda, zkouší co vydržím nebo je to takový ten telecí věk? Díky
Já si myslím, že byste se neměla "snažit dětem téměř ve všem vyhovět. Čtyřleté dítě už by mohlo a mělo vědět, že "nic není zadramo". Neuškodí mu mít nějaké své povinnosti, jejichž plnění byste měla důsledně vyžadovat.
V čem dcera odmlouvá, v čem neposlouchá?
My jsme s dětmi dělali téměř vše společně: napřed práce (každý z nás měl nějaký "úkol" - přiměřeně k věku), potom společná hra, vycházka, výlet, ...
Hodně jsme přitom nasmáli, děti to bavilo. Ani později v pubertě jsme s nimi neměli větší problémy.
doplněno 14.03.13 19:22:Skáče v bačkorách po posteli? Nechte ji postel převléknout (jestli už má velkou deku, at převlékne bratrovu).
Nechce se svléknout a jít koupat? Dobře, nemusí, ale pak - nemůže jít spát do postýlky, bude muset spát na zemi (jinde) - její oblíbené hračky s níá nebodou spinkat, protože se nevykoupala - pohádka na dobrou noc dneska zůstala u holčičky, která neodmlouvá, poslouchá a koupe se, ...
___ PS: Kdy skáče po posteli nebo ubližuje bratrovi? (Bude-li mít dostatek jinné činnosti, nebude mít prostor ani pro jedno.)
doplněno 14.03.13 19:24:Oprava: ... s ní nebudou spinkat, ...
Super odpověď. Rodiče po rozvodu se často snaží dětem ve všem vyhovět... a pak spláčou nad výdělkem.
doplněno 14.03.13 18:31:Zebro, zkuste si doma nastavit pravidlo tří (zavedla jsem ho ve školce a kolegyně mi ho chválí). Je totiž fakt, že málokteré dítě poslechne napoprvé, buď prostě neslyší, nebo slyšet nechce. Proto provinilé děti normálním hlasem upozorňuji, že je napomínám poprvé. Pokud to nezabere, upozorňuji, že napomínám podruhé, stále stejným tónem. Následně počkám, zda dítě poslechlo/přestalo se zlobením apod., a pokud to musím opakovat potřetí, následuje vyloučení ze hry nebo sezení u stolu, případně jiná obměny v závislosti na tom, kde se zrovna pohybujeme a co děláme.
Kupodivu se děti během dvou měsíců naučily reagovat na druhé upozornění... až mě mrzí, že jsem nezavedla pravidlo dvou
snažím se vyhovět, protože mám asi vnitřní pocit, že jim nemůžu dát to co otec, myslím tím, že jim nemohu koupit nové oblečení a drahé boty atd. Jinak dceru zapojuji do činností, pomáhá dělat těsto na palačinky, naplní pračku...
Mladá paní, neuvažovala jste o tom, zajít s dcerkou do pedagogicko-psychologické poradny? Tyto se zabývají mimo jiného i výchovnými obtížemi a poskytují pomoc při jejich nápravě. Já bych se obrátila o pomoc tam. Je jasné, že Vaše nervy dostávají zabrat a pokud se člověk dostane do stádia, kdy je bezradný a neví jak dál, nevidím nic špatného na tom, jít se poradit k odborníkům. Hodit dítě pod studenou sprchu bych v tomto případě neriskovala. Pokud je dcera ovlivněna svým otcem, ten by Vás ještě mohl popotahovat za to, že dítě týráte a děcko by si ještě třeba přisadilo. Vím, že tento způsob se někdy doporučuje, ale obávám se, že Vám by se to mohlo vymstít, vzhledem k okolnostem. Těžko říci, zda dcera myslí vážně to, co říká, nebo její nenávist k Vám podněcuje otec. Je třeba přijít na důvod proč se tak chová a já se domnívám, že v poradně by Vám s tímto problémem mohli pomoci a najít jeho příčinu i způsob, jak jí odstranit. I když se na věc bude muset jít třeba postupně, nechte si poradit od odborníků, jaký přístup a strategii zvolit. Pokud nejsou rodiče ve výchově důslední a hlavně jednotní, vždycky se to někde odrazí a třeba i vymstí. Jde o to, jak to nejlépe zvládnout a bylo to dobré pro obě dvě. Pro Vás i pro dceru. Začněte to řešit radikálně a neodkládejte to. Přerostlo by Vám to přes hlavu a stálo by Vás to nervy. Obrňte se trpělivostí a nebuďte na to sama. To je moje rada a můj názor.
aha, zapomněla jsem napsat, že v poradně jsem s dcerou byla, kvůli jejímu chování k ostatním dětem ve školce, paní řekla, že je to normální dítě a že jí musím neustále domlouvat, že se dětem ubližovat nesmí. Dcera slíbí, ale nedodrží. To věčné domlouvání mě dost unavuje, protože mi připadá, že mě stejně neposlouchá.
Jestli nenávist podněcuje otec, to nemohu říci. Nejsem u toho, když jí má na víkend, takže nemohu soudit. Jediné co mohu říci s jistotou je to, že dcera je u něho jako královna, která si může dělat co chce a máma je pak doma ta nejhorší, protože po ní něco chce, vychovává a zakazuje
Napíšu něco z vlastní zkušenosti (z pohledu dítěte).
Měli jsme něco podobného. Bratr mě neustále šikanoval (bil, posmíval se atd.). Taky se mi smál, že on jede za tatkem a já ne nebo, že on jezdí na dovolenou 2x ročně (s otcem a mamkou) a já jen jednou ročně (s mamkou). Dost mě tehdy štvalo, že mamka všem dávala rovným dílem, ale nehleděla na to, že bratr měl ještě něco navíc od otce. Takže když odjeli na dovolenou, tak jsem se mamky ptala, jestli nepůjdeme třeba na výlet na zámek nebo do muzea, ale vždycky řekla, že ne, že půjdeme společně, až se bratr vrátí. Pak se mi bratr posmíval, že on byl u moře i na výletě a já byla jenom na výletě. Taky na Vánoce a k narozeninám jsme dostali od mamky stejně dárků, ale bratr vždy přivezl super dárky, co dostal u tatky a smál se, že mám tak málo dárků. Tehdy jako děcko mě to hrozně mrzelo. Ale svatá jsem taky nebyla - když provokoval (posmíval se mi, štouchal mě...), tak jsem se do něj pustila zuby nehty. A přestože jsem starší a větší, tak on měl (nebo aspoň používal) větší sílu než já. Jenže mamka viděla, že jsem starší a silnější, takže ubližuju já jemu. A většinou znovu řekla, že potrestá oba stejně (což mi dost vadilo - to on si začal a ona to věděla). Tyhle věci mě opravdu hodně štvaly (a mrzely). Bratr byl potom dost hnusný i na mamku (sprostý atd.) a přesto u ní (a hlavně u babičky) byl vždy nejvíc svatý (já si třeba četla čítanku nebo nějakou knížku = asi se nudím a flákám se a bratr třeba utíral nádobí = je nejšikovnější a nejhodnější - a to, že jsem mu to zadala já, protože jsem utírala i umývala celý týden nic neznamená, u mě je to přece samozřejmost).
Tohleto přetrvávalo cca do 15 let (dokud jsem nenastoupila na střední). Sice se mamka i babička chovají pořád stejně (bratr jednou poseká trávník = je nejhodnější, nejskvělejší a nejúžastnější a neustále ho vyzdvihují, že "aspoň ten kluk se povedl, když je ta holka takovej lempl", zatímco já poklidím barák, uvařím, upeču, nakoupím, dám prát prádlo, nachystám myčku a roztopím topení a potom si jdu číst nebo na PC a jsem "lempl, co zase nic neudělal", ale už to s bratrem neřešíme. Teď je to ten nejhodnější brácha pod sluncem!
Takže abych to shrnula: vaše dcera má navrch, protože cítí tu sílu, že o ni má otec zájem a její bratr je asi vadnej, protože ho otec nechce. To potom přechází v šikanu (a když nemůže šikanovat jeho - je ve školce, tak šikanuje jiné děti). Myslím, že z toho vyroste. Ale nedělejte ani z jednoho dítěte borce a z druhého chudáčka. Když je holka u otce, vemte synka třeba na kolotoče. Ona si připadá privilegovaná, tím, že o ni mají lidi (její otec) zájem. Ukažte jí, že není privilegovaná, že sice byla u tatky, ale její brácha byl na zmrzce.
Zdravím, v tomto věku dcera zkouší a ještě dlouho zkoušet bude. Nesmíte povolit ani o píď. Pokud neuposlechne, musí následovat trest - třeba odejmutí výsady dívat se na televizi apod., prostě zákaz oblíbené činnosti. Ale pozor - trest musí následovat ihned, protože čtyřleté dítě za půl hodiny zapomene, že něco udělalo.
Pokud bude odmlouvat, jednou upozornit a poté opět potrestat - mírněji, třeba posláním do kouta apod. I ve školce posíláme děti sednout si ke stolečku a přemýšlet, jsou tak vyloučeny ze hry a to je ono potrestání. Mohou přijít, až si promyslí, jak se chovaly, a přijdou se omluvit. Zkuste to také.
Věty o umírání neberte vážně a nedejte najevo, že Vám ubližují - dítě velice brzy pozná, jaké věty a slovní obraty na rodiče platí a cíleně je umí používat. A ještě k těm fyzickým trestům - nejsem zastáncem bezhlavého mlácení, ale když jsem doma opakovaně neposlechla, dostala jsem na zadek. Žádné trauma to ve mě nezanechalo a tam, kde nestačí domluvy, pár zasloužených na zadek leckdy zmůže hodně.
doplněno 14.03.13 17:59:Jen mi není jasné, proč dcera chodí k otci a syn ne. To ho otec nechce? Pak není divu, že dcera cítí nadřazená - a ani není vyloučeno, že věty "chci, aby máma umřela" apod. slýchá právě od svého otce. Nicméně, jak jsem psala - milujte, ale nepovolte. Spousta malých dětí chce bydlet s druhým rodičem, protože u něj mají větší volnost, víc peněz, více hraček... a v dospívání většinou přijdou na to, kdo měl tenkrát pravdu.
ve školce také sedí u stolečku, když ublížila dětem, to mi paní učitelka vysvětlovala. Když na zákazech trvám a následuje trest za neuposlechnutí, např. nedostaneš čokoládu, tak následuje hysterická scéna hodná Oscara, která mě dost vytočí...jsou dny, kdy mi večer až cuká oko od nervů...
Otec si syna nebere, protože prý mají malý byt, ale důvod bude spíše ten, že k synovi nemá citovou vazbu, protože odešel, když mu bylo 14 dní a asi jeho paní, která má dceru téměř dospělou, se nechce starat o dvě malé děti...ale to se jen domnívám.
Co se týče školky - učitelka to řeší dobře. Co se týše hysterických scén doma, nejlepší je odejít z místnosti a řev a mlácení sebou o zem zcela, ale zcela a naprosto ignorovat. Když dítě uvidí, že to na Vás nezabírá, časem ho to přestane bavit.
Je ale potřeba být opravdu důsledná a na scény nereagovat ani sebemenším způsobem.
doplněno 14.03.13 18:27:Sice ještě nemůžu hodnotit, vlastní děti nemám, ale musíte se držet silou vůle. Dítě si dovolí to, co mu dovolí rodiče.
Když jí dáte facku, už to příště neudělá. Když jí budete domlouvat a nedávat jí čokoládu, tak se to nikdy nezmění a v patnácti Vás pošle do... Vykašlete se na nějakéh řeči o tom, že děti se nemají mlátit. Potom to tak podle toho vypadá. Děti nemají úctu k učitelům, ke starým lidem, k maminkám s kočárky, vůbec k nikomu. Jen proto, že v dětství nikdy nedostali přes hubu. Když jsem jako malý něco provedl, tak jsem dostal a příště už jsem to neudělal. Když jsem dostal párkrát hysterák, tak mi máma řekla, at neřvu, nebo mi přidá a to pak budu mít důvod. A vyrostl ze mě nějaký chiligán? Ne, moje povolání je zároveň poslání - pomáhám nemocným lidem, kteří to potřebují...
Také jsem dostala, když jsem něco provedla...a moc se mi to nelíbilo, asi proto jsem se tomu chtěla vyhnout...
A neočkuje ji otec? Takhle malé děti někdy umí ubližovat. Chce to specifický přístup. Dávat hodně lásky, věnovat se dítěti. Lehce se to píše, těžko provádí, ale výsledek stojí za to. A z mých zkušeností hlavně: říkat dětem za všech okolností pravdu.
ano také si myslím, že říkat pravdu je nejlepší, i když někdy jsou situace, že je to spíš na škodu...
milá zebro, toto jak popisujete moc dobře znám a vím jak to bolí. Jestli mohu poradit , tak to chce nekonečnou trpělivost a v ten den kdy jde dcerka k otci , si udělejte s malým hezký den at se necítí ošizen . I když je dost malý a ještě si to neuvědomuje a dcerce když přijde domu , jí vyprávějte kde jste byli vy a bráška. Takhle to nebude trvat dlouho , holčička bude starší a její chování se zlepší. Musí mít pořád pocit že ji máte stejně ráda jako malého bratra. A taky by jste si měli promluvit vy dva . Otec a matka musí mít rozum a dělat vše aby děti byly co nejvíce ušetřeny, stačí že se musí smířit s tatínkovým odchodem. držím vám palec. Já vím je to moc těžké být mámou i tátou... Korina
S otcem se nedomluvím, vzdala jsem to asi před rokem...žádné argumenty nepomohly, prostě syna odřízl. Dcera je větší, dá se s ní jezdit na výlety, aniž by se muselo řešit to, že to nestihla na wc atd. Naopak mám obavy, abych nerozmazlila syna, kterému se snažím vynahradit to, že otce nemá vůbec
Ve 4 letech už rozum má - ví dobře co říká. Nevíme jak ji "zpracovává druhá půlka ". To brzy vystkuje drápky -co vám bude provádět za pár let tedy nevím ,Telecí věk teprve přijde a co vás čeká,ani si nedovedu představit .
Osobně bych ji dala vždy pořádně na zadek a vysvětlila ji že takové věci se neříkají.Váš manžel syna k sobě nebere? Buďte důsledná a nedovolte jí její výpady vůči vám.
doplněno 14.03.13 18:03:Pár na zadek ještě nikomu neuškodilo, pokud jak paní píše že nic nepomáhá - hlavně to chce důslednost .
Po fyzickém trestu se jen zatvrdí. Lepší je si s ní sednout a vysvětlit jí, že maminku mrzí a bolí jak se chová atd... bití v žádném případě!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.